Nuny
přečtené 545
Střevo není tabu
2015,
Giulia Enders
Za mě jako naprostého laika a člověka, co řeší střevní trable je kniha naprosto ideální. Od tohoto se pak můžete odpíchnout k vědečtějším pracím a nebude to pro vás už tak nesrozumitelné. Komu nevyhovují vtipné glosy, nebude ho to moc bavit. Autorka se snaží psát s odlehčením a pochopením a někdy užívá fráze, že se musím pousmát. Takhle nějak si to stejně v těle představuji.... celý text
Alchymista
2021,
Paulo Coelho
Mě velmi zklamal závěr. Přes všechna krásná slova, která v knize zazní, je nakonec závěr takový, že bez peněz stejně nebudeme šťastní. Pokud bylo cílem Santiaga, aby našel truhlu s pokladem, co je pak našim cílem? V čem tedy spočívá to kouzlo příběhu? V knize je spoustu pravdivých vět, které bychom měli žít. Myslím si, že spoustu čtenářů se v tom našlo, proto to má asi takový úspěch. I já jsem někde mezi hledáním, bloumáním a možná i nacházením. Ale jestli žiju svůj Osobní příběh, to nevím. Jak to vlastně poznám? Že se proměním ve vítr, že budu mluvit s pouští nebo s ptáky? Nebo že všechno, co mám, tak opustím a vydám se za hledáním něčeho nejistého? Jak vlastně poznáme, že tam kde jsme, tak chceme být a nic jiného nás už nečeká? Podle snů? ... A další věc je, že nevěřím v Boha ani Alláha, tito dva určitě mé cesty nevedou. Úryvek str. 90 (zdá se mi nejaktuálnější a nejpotřebnější): "Jsem naživu," řekl chlapci za jedné noci bez ohňů a bez měsíčního svitu, zatímco pojídal datle. "Teď jenom jím a nic jiného kromě jídla nedělám. Když se pak vydám na cestu, budu jenom na cestě. Když budu muset bojovat, umřu možná stejně dobře jako kdykoli jindy. Protože já nežiju ani ve své minulosti, ani ve své budoucnosti. Mám jenom přítomnost, a to mě zajímá. Když budeš moci vždycky zůstat v přítomnosti, budeš šťastný. Uvidíš, že v poušti je život, že na obloze jsou hvězdy a že válečníci bojují, protože to patří k lidskému rodu. Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme."... celý text
Seminář
2024,
Mats Strandberg
Mě na knize zaujaly tři věci. První z nich byla, že i když jsem od začátku věděla, kdo je vrah, tak mi to nevadilo v plynulosti příběhu, protože o tom, kdo vraždí, to úplně není. Za druhé mě zaujalo, jak autor barvitě popsal, co se děje obětem v době, kdy jim vrah ublíží. Například popis zaseknuté sekery nebo podříznutého krku u člověka, který to nezažil, je hodně zajímavé. A třetí byla perspektiva vyprávění z více stran. Nebyl to jen jednolitý příběh, ale opravdu pohled každé postavy, která setkání i následný útok prožívala zcela jinak. Musím říct, že mě to neustále drželo v napětí, takže ani příběh, který se k celému ději vázal, mi vůbec nepřekážel. Já už vlastně od začátku čekala první výpad vraha a každá kapitola jen stupňovala ten moment, kdy už to tedy přijde. Nečtu moc často tenhle žánr a rozhodně bych to nechtěla vidět v televizi, ale za mě moc povedené.... celý text
Druhá dcera
2015,
Lauren Willig
Velmi mě bavila nestálost příběhu. V jednu chvíli máte chuť knihu odložit pro nezájem a hned v té další chvíli máte chuť na pokračování. Bylo to příjemné, na začátku mi to připomnělo sestry Brontëovi, pak to šlo trochu do moderna a závěr s příchutí Titanicu. Nechte se sami překvapit.... celý text
Trosečníci
2022,
Lucy Clarke
Já jsem se na čtení moc těšila. Podle hodnocení knihy jsem si říkala, tak to bude pecka. Ale zase taková nebyla. Pro mě moc dlouhé a rozvláčné popisy, neustálé opakování a chvíli jsem nevěděla, jestli čtu příběh dvou sester nebo dvou partnerek. A ten závěr, jako vážně? Za mě krásných 70 %.... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Na tomhle dílu je vidět promyšlenost celé série, což je naprosto impozantní. Vznik postavy Voldemorta začíná být jasnější a cíl, kterým se to ubírá, je v celku uchopitelný. Jedna věc mě na tom zaráží, ale já jsem šťoural, tak mi promiňte. Jsme v šestém dílu, tedy Harry je šestý rok ve škole a mě to stále připadá, jako by začínal. Lektvary nezvládá (ale to asi nikdo, jak je vidno), přeměnit nějakou věc, to ani omylem a nějaký velký zájem o kouzlení tu též nevidím. Nebýt Hermiony, asi by nic z toho, o čem Rowlingová píše i v předchozích dílech, nemohl Harry dosáhnout. Na to, že je mu ale šestnáct, je celkem přesvědčený, že chce vraždit a ubližovat. Je neskutečně vzteklý, až mě s tím fakt v celé sérii hodně štval. Pořád jen řve, má jediný pravdu a všechna podezření jsou přeci jasná. Bez ohledu na to, kolikrát to bylo zmíněno, řeší se v tomto díle asi nejvíc důvěra v Snapea. A stále se to točí kolem toho, jaký je neřád a všichni okolo podváděni, ačkoli Brumbál si to nemyslí a to je nadevše. Jen nejsem zkrátka přesvědčená o výjimečnosti Harryho, který má zachránit celý kouzelnický svět. Nějaké mezery to má, ale ten nápad a propracovanost je neocenitelná.... celý text
