Nuny
komentáře u knih
Střevo není tabu
Giulia Enders
Za mě jako naprostého laika a člověka, co řeší střevní trable je kniha naprosto ideální. Od tohoto se pak můžete odpíchnout k vědečtějším pracím a nebude to pro vás už tak nesrozumitelné. Komu nevyhovují vtipné glosy, nebude ho to moc bavit. Autorka se snaží psát s odlehčením a pochopením a někdy užívá fráze, že se musím pousmát. Takhle nějak si to stejně v těle představuji.
Alchymista
Paulo Coelho
(SPOILER) Mě velmi zklamal závěr. Přes všechna krásná slova, která v knize zazní, je nakonec závěr takový, že bez peněz stejně nebudeme šťastní. Pokud bylo cílem Santiaga, aby našel truhlu s pokladem, co je pak našim cílem? V čem tedy spočívá to kouzlo příběhu?
V knize je spoustu pravdivých vět, které bychom měli žít. Myslím si, že spoustu čtenářů se v tom našlo, proto to má asi takový úspěch. I já jsem někde mezi hledáním, bloumáním a možná i nacházením. Ale jestli žiju svůj Osobní příběh, to nevím. Jak to vlastně poznám? Že se proměním ve vítr, že budu mluvit s pouští nebo s ptáky? Nebo že všechno, co mám, tak opustím a vydám se za hledáním něčeho nejistého? Jak vlastně poznáme, že tam kde jsme, tak chceme být a nic jiného nás už nečeká? Podle snů? ...
A další věc je, že nevěřím v Boha ani Alláha, tito dva určitě mé cesty nevedou.
Úryvek str. 90 (zdá se mi nejaktuálnější a nejpotřebnější):
"Jsem naživu," řekl chlapci za jedné noci bez ohňů a bez měsíčního svitu, zatímco pojídal datle. "Teď jenom jím a nic jiného kromě jídla nedělám. Když se pak vydám na cestu, budu jenom na cestě. Když budu muset bojovat, umřu možná stejně dobře jako kdykoli jindy. Protože já nežiju ani ve své minulosti, ani ve své budoucnosti. Mám jenom přítomnost, a to mě zajímá. Když budeš moci vždycky zůstat v přítomnosti, budeš šťastný. Uvidíš, že v poušti je život, že na obloze jsou hvězdy a že válečníci bojují, protože to patří k lidskému rodu. Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme."
Seminář
Mats Strandberg
Mě na knize zaujaly tři věci. První z nich byla, že i když jsem od začátku věděla, kdo je vrah, tak mi to nevadilo v plynulosti příběhu, protože o tom, kdo vraždí, to úplně není. Za druhé mě zaujalo, jak autor barvitě popsal, co se děje obětem v době, kdy jim vrah ublíží. Například popis zaseknuté sekery nebo podříznutého krku u člověka, který to nezažil, je hodně zajímavé. A třetí byla perspektiva vyprávění z více stran. Nebyl to jen jednolitý příběh, ale opravdu pohled každé postavy, která setkání i následný útok prožívala zcela jinak.
Musím říct, že mě to neustále drželo v napětí, takže ani příběh, který se k celému ději vázal, mi vůbec nepřekážel. Já už vlastně od začátku čekala první výpad vraha a každá kapitola jen stupňovala ten moment, kdy už to tedy přijde. Nečtu moc často tenhle žánr a rozhodně bych to nechtěla vidět v televizi, ale za mě moc povedené.
Druhá dcera
Lauren Willig
Velmi mě bavila nestálost příběhu. V jednu chvíli máte chuť knihu odložit pro nezájem a hned v té další chvíli máte chuť na pokračování.
Bylo to příjemné, na začátku mi to připomnělo sestry Brontëovi, pak to šlo trochu do moderna a závěr s příchutí Titanicu. Nechte se sami překvapit.
Trosečníci
Lucy Clarke
Já jsem se na čtení moc těšila. Podle hodnocení knihy jsem si říkala, tak to bude pecka. Ale zase taková nebyla.
Pro mě moc dlouhé a rozvláčné popisy, neustálé opakování a chvíli jsem nevěděla, jestli čtu příběh dvou sester nebo dvou partnerek.
A ten závěr, jako vážně? Za mě krásných 70 %.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
(SPOILER) Na tomhle dílu je vidět promyšlenost celé série, což je naprosto impozantní. Vznik postavy Voldemorta začíná být jasnější a cíl, kterým se to ubírá, je v celku uchopitelný.
Jedna věc mě na tom zaráží, ale já jsem šťoural, tak mi promiňte. Jsme v šestém dílu, tedy Harry je šestý rok ve škole a mě to stále připadá, jako by začínal. Lektvary nezvládá (ale to asi nikdo, jak je vidno), přeměnit nějakou věc, to ani omylem a nějaký velký zájem o kouzlení tu též nevidím. Nebýt Hermiony, asi by nic z toho, o čem Rowlingová píše i v předchozích dílech, nemohl Harry dosáhnout.
Na to, že je mu ale šestnáct, je celkem přesvědčený, že chce vraždit a ubližovat. Je neskutečně vzteklý, až mě s tím fakt v celé sérii hodně štval. Pořád jen řve, má jediný pravdu a všechna podezření jsou přeci jasná. Bez ohledu na to, kolikrát to bylo zmíněno, řeší se v tomto díle asi nejvíc důvěra v Snapea. A stále se to točí kolem toho, jaký je neřád a všichni okolo podváděni, ačkoli Brumbál si to nemyslí a to je nadevše.
Jen nejsem zkrátka přesvědčená o výjimečnosti Harryho, který má zachránit celý kouzelnický svět.
Nějaké mezery to má, ale ten nápad a propracovanost je neocenitelná.
Imunitní onemocnění: Když organismus ničí sám sebe
Ilja Olegovič Smitijenko
Já si knihu pořídila, protože jsem se chtěla dozvědět o celiakii a dalších střevních autoimunitních onemocněních. V téhle knize se autor zaměřuje na revmatická autoimunitní onemocnění, což jsem předtím nikde nevyčetla. Takže za mne nemohu hodnotit.
Tohle může všechno změnit
Jill Mansell
Příběh je plný laskavosti a krásných klišé. Jestli potřebujete něco pěkného, nezištného, tak určitě doporučuji.
Diamanty nosí smrt
Nancy Martin
Chtěla jsem knihu, u které nemusím přemýšlet a to se mi vyplnilo. Je to velmi jednoduché, jen tak to plyne, děj ubíhá a nejednou je konec. Co se mi líbilo, že nepotřebujete ani první díl, abyste chápali souvislosti, takže jsem ráda, že ho nemusím číst. Za mě krásných 57 %.
Loudavé vaření 2: Nové recepty pro pomalý hrnec
Barbora Charvátová
Kuchařka obsahuje klasické recepty, což je pro začátečníka pomalého vaření vyhovující. Co mi vadí, že je to koncipované na hrnce jedné značky, tedy není návod univerzální. Takže pokud nechcete vyhodit potraviny z okna, musíte hrnec hlídat, aby to bylo akorát, což zase kazí samotnou přípravu a princip pomalého vaření.
Do neznáma: Kulinární dobrodružství
Gordon Ramsay
Tohle bude srdcovka Gordona. Je to cítit z úvodního slova, kde je spoustu pokory.
Fotografie jsou krásné, což v doprovodu National Geographic není nijak těžké.
Samotné recepty hodnotím velmi vysoce, ale je velký problém se surovinami. V této knize je kladen velký důraz na původ surovin, které jsou vždy ze země, kde Gordon recept vaří a u nás to nikdy nebude tak dobré, jako když vám připraví krmi původní obyvatel země se surovinami z nejvyšších míst Peru nebo lesů Maroka.
Navíc některé koření buď musíte draze sehnat na internetu nebo si je nechat dovézt odněkud z ciziny. Případně namíchat z toho, co doma máte, ale přiznejme si, to nebude taky úplně ono. A když už bych si chtěla nějaké koření namíchat, nevím ani jak, protože u toho se Gordon nezdržuje. A navíc, jak často budete recept připravovat, na jeden pokus je to opravdu nákladné vaření.
Abychom tedy dosáhli autentické chuti jídla, budeme nejspíš muset jet do daného regionu a tam si pokrm připravit z lokálních surovin, jinak to nevidím.
Za mě 87 %, protože je to krásný cestopis v regionech, které třeba moc neznáme.
Cesta z těsta - České pečení pro celý rok
Petra Burianová
Je to absolutní čistota a návrat k našim předkům. Je určena především pro ty čtenáře, kteří to mají stejně. Ostatní v tom budou hledat jen pochyby.
Recepty jsou původní, podle našich babiček a to prostě zbožňuju.
Hned musím vyzkoušet několik koláčů a potěšit mé milované, tak jako Petra potěšila mě.
5 ingrediencí Středomoří: Skvělé jednoduché jídlo
Jamie Oliver
Já jsem nadšenec Jamieho, ale tady mi přijde, že to udělal pod tlakem okolí. Ty recepty mi nepřijdou tak originální, jako v jiných jeho knihách nebo v jiných kuchařkách ze Středozemí.
Ale zachoval si vysokou úroveň, co se týče fotografií a postupů. A já oceňuji výčet nutrientů.
Nekonečná pláž
Jenny Colgan
(SPOILER) Mám několik výhrad, které prostě nedávají smysl a nějak mi ten příběh narušují.
Za prvé, v prvním díle si Flora založí prosperující kavárnu s podporou svého bratra a jeho přítele. No a najednou si nevydělá ani na chleba. Celé pobřeží tam chodí, turisti tam chodí, má narváno od rána do večera, všichni ji milují a stejně na každé druhé stránce řeší, jestli nebude muset zavřít.
Za druhé, proč se Flora někdy chová jako pitomec, to mi nejde do hlavy. Má lásku svých snů a přitom neví, jestli má lásku svých snů... Cože???
Za třetí, opakovaně mě nebavily pasáže se Saífem a Lornou. Tak budou spolu, chtějí být spolu, nemůžou být spolu, ona chce jeho, on chce ji... A to prosím čtete celou knihu, abyste zjistili, že jste nic nezjistili.
Napínavá linka, která se táhne celým příběhem je nakonec vlastně docela dobrá. Jen nechápu ty vyhrůžky, které s ní začínají. Ale budiž, asi to mělo být zajímavější.
Co nemůžu popřít (ač nerada), tak mě to opravdu na konci dojalo. Prostě vážně dojalo.
Kavárnička na pobřeží
Jenny Colgan
Potřebovala jsem nějakou opravdu jednoduchou četbu a to Kavárnička splňuje. Bylo to celé takové milé. Jednou mě autorka překvapila, takže za to má určitě hvězdičku. Jen si říkám, jestli bylo nutné tolikrát zmiňovat, jak má Flora jemnou, světlou a hebkou pleť a jak chudák Joel opravdu nebude s nikým navazovat kontakty, protože má opravdu těžký osud.
Ale chápu, stránky je někdy třeba něčím vyplnit.
Za mě krásné tři hvězdičky a zkusím druhý díl.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Tohle je zajímavý počin. Nemůžu říct, taky mě posledních asi tři sta stran (což by mohla být jedna celá a mnohem zajímavější kniha) naprosto iritovalo, ale dočetla jsem.
Ten nápad není vůbec špatný, příběh je i velmi dobře promyšlený (jen stále nevím, s kým má Mary Katherine dítě, asi jsem natvrdlá, jestli s tím ďáblem či co...), ale to rozvláčné napětí, které se táhne jako ranní mlha, vás přestane bavit velmi brzy.
Už jsem si pak jen opakovala, no tak co zase, proč ještě nemůže být konec, jo ahaaa, on nám musí spisovatel znovu popsat tuhle část. No tak dobře. Snad už to neudělá. Jenže udělá a mnohokrát.
Navíc takový ten aha moment příběhu přijde velmi brzy, takže pak je to zase nuda.
A ten úplný konec... No nevím, moc sladké na to, jakým směrem se děj ubírá.
Za mě 62 %.
Z písku a popela
Amy Harmon
Jsem na vážkách. Ano, kniha dokáže vyvolat spoustu emocí a obsahuje několik pravd, které by dnešní lid měl vzít na vědomí, ale na druhou stranu, bylo opravdu nutné na každé stránce zmiňovat, jak moc se Eva s Angelem milují a jak spolu chtějí, ale nemůžou být...
To mě opravdu otravovalo. Dalo se to pochopit hned na začátku, proč tedy pořád to opakování.
Vyvražďování lidí za II. světové války je pořád aktuální. Ať už jsou to důvody rasové, náboženské, společenské nebo i majetnické. Nejhorší je, že tohle nikdy neskončilo. Děje se to v menší míře, ale děje se to pořád. A to poselství, které příběh naznačuje, je pro každého člověka, který je schopen v něčem takovém pokračovat.
Smrt v zastoupení
Milan Košař
Já se přiznám, že jsem byla překvapená, že se jedná o povídky. Nikde to totiž nevyčtete. Z anotace je zřejmá pouze jedna z nich a vypadá to, jako by to měl být detektivní příběh o jedné zápletce. Když jsem dočetla první (myslela jsem, že kapitolu), tak jsem předpokládala, že příběh navazuje dál, ale ono ejhle, začala jsem číst nový příběh. Navíc ta první povídka končí způsobem, který navozuje pocit, že to má mít pokračovaní. A o co víc to umocňuje, že kniha nemá obsah. No, ale nebudu pokračovat ve svém zmatení, zkrátka ano, jsou to povídky. A doplnila jsem to i do štítku knihy.
Příběhů je celkem dvanáct a za mě byla nejlepší Lanovka. Všechny mají detektivní nádech, některé více, některé méně, ale co je podstatné, bavily mě všechny a žádnou jsem nepřeskočila. Některé skončí, některé si musíte domyslet. Jazyk je pestrý, ale vesměs slušný a spisovný. Jen špatná korektura narušuje plynulost textů.
Za mě doporučuji.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
(SPOILER) Mám rozpolcené pocity a to zejména díky anotaci. Z té by totiž člověk vytušil, že bude číst podobné příběhy jako z koncentráků nebo pracovních táborů, kde jsou podmínky opravdu drsné a opravdu se tam nenajde šéf, který by zaplatil dluhy, s radostným úsměvem vás propustil a ještě vám skoro na cestu dal balíček jídla a peněz.
Takže nečekejte nic z toho, bude to heboučké, jemňoučké a lidi jsou na sebe tak strašně hodní, až to bolí. Je to cca 7:3. Sedm lidí dobrých, tři zlí.
Počítejte s červenou knihovnou, která je ale velmi milá a místy dojemná. Ani tomu zlu, které se v knize objevuje, prostě nevěříte.
Co se týče postav, no nevím. Del mi byl sympatický. Protože nemám ráda lidi typu Vrána, jsou to magoři, kteří se vyžívají v bolesti a těch tu je všude hromada, takže o tom nepotřebuju číst. I když jsem jich čekala podle anotace mnohem víc. Spíš jsem čekala víc těch mrtvých, ubičovaných, upečených nebo jinak zdevastovaných. Ale bylo jich málo. Del byl takový zvláštní hrdina, který na začátku "ojel", co viděl a na konci měl čtyři děti a jednu ženu... Zajímavé. Lidi se umí měnit, s tím asi problém nemám.
Rae Lynn jsem nepochopila. Vlastně celou dobu čtení jsem nechápala, co sakra ta holka dělá a co vlastně chce, no ale stalo se. Nakonec tak nějak proplula bez výrazných momentů.
Cornelie mi byla silně nesympatická, taková ta hlupačka, co si vezme prvního blbečka, co jí dohodí rodiče a pak zdrhne se ženou, kterou miluje a jejíž láska nebude nikdy opětovaná. A tak si tam spolu žijí pod jednou střechou a nikomu to nepřijde divné. Nakonec jí nechá autorka zemřít, čemuž nasadila korunu.
Ano, je to sice sladké jako nejlepší med od lesních včel, ale nemůžu příběhu upřít, že je ze zajímavého prostředí a doby, kterou my zase tak neznáme.
Smrt číhá na jarmarku
Anders de la Motte
Opět vynikající. Autoři se drželi zavedených zvyklostí, které použili v prvním díle, takže jsem jen plynule navázala.
Tady už to bylo trochu zamotanější, tedy máte na výběr z pestré škály podezřelých, nicméně, já to zase vytušila. Ale vůbec mi to tentokrát nevadilo.
Jediné, co je velká škoda, že tato série skončila. A nebo...?
