Nuny komentáře u knih
Za mě je to krásné čtení. A to nejen pro oko, ale i pro duši. Takhle pěkně už nikdo nikdy psát nebude. Jsem tedy velmi šťastná, že někdo takový patří k naší klasické literatuře a že díla Aloise Jiráska nezmizí ze světa.
Příběh je to milý, jednoduchý, plný hlubokých myšlenek a pohnutí.
Tahle kniha leckomu změní život. Já se snažím jógu žít a se Zuzkou cvičím denně, ale tohle je zcela jiný pohled na věc.
Teprve až pochopíte vše, co je v této knize napsané, pak i začnete praktikovat. Moje rada zní: "Nenechte se řídit egem a dělejte vše s láskou sami k sobě a ke svému okolí. Teprve pak můžete být takoví, jací chcete být. "
Pak se totiž najednou stane, že hubnutí jde ruku v ruce se zdravím a vy si ani nevšimnete, co všechno se kolem vás a ve vás mění.
Doporučuji hlavně pro ty, kteří se zajímají nejen o povrchní a nefunkční diety, kterých je všude plno, ale hlavně o sami sebe. Chtějí zjistit, jak nejen zhubnout a pročistit své tělo, ale hlavně pročistit svou mysl.
Pokud bych knihu četla jako historický román, tak budiž. Je to místy rozvláčné, bez emocí, bez napětí. Ale místy je to na druhou stranu napínavé, zajímavé a možná i poučné.
Pocity se mísí tak napůl. Něco tomu chybí.
Za mě vynikající. Nemůžu popřít, že jsem si hned nevzpomněla na Doriana Graye.
Na to, jak je novela krátká, tak umí velmi intenzivně vyvolat pocit napětí, což mě moc bavilo. A taky jsem moc ráda, že se vlastně vyjeví celá historie obrazu.
Gogol je mým miláčkem.
(SPOILER) Bylo by zajímavé, vyzkoušet si jiné životy, ale jedna věc se na tom nemění, a to jsme my sami. Takže si myslím, že bychom dopadli stejně jako Nora. Pokud nejsme spokojení s tím, co máme teď, nebyli bychom spokojení nikdy. A pravda je, že někdy člověk zkrátka musí "umřít ", aby na to přišel.
Za mě je v knize moc zbytečného opakování, ale použité citáty a fráze byly obohacující. Za mě 80 %.
Uf, jsem ráda, že mám příběh za sebou. Některé pasáže mi opravdu nedávaly smysl a musím říct, že jak autor podotýká na straně 121: "Harry byl ochotný dělat pitomosti, jen aby se konečně něco stalo. Cokoli.", tak jsem si přála upřímně to samé. Bohužel, se to dalších 380 stran nenaplnilo.
Co uznávám, že ačkoli "hrdiny alkoholiky" z duše nemusím, Harry Hole mi tak nepřišel a byl mi sympatický. Ale je to možná tím, že tohle byla jediná kniha, kterou jsem s ním četla. Nevím, kterou zkusit dál, abych mohla změnit názor, ale snad se mi do ruky dostane nějaký díl, který mě chytne.
Líbil se mi na začátku seznam postav, to bylo užitečné, vzhledem k švédským jménům.
K ději samotnému. No... Já jsem zase bohužel hned poznala, kdo je vrah, takže jsem jen četla pěkně se vyvíjející děj románu. Jsem ráda, že se vše vyjasnilo, na konci tedy nejsou žádné otazníky. To mám osobně u detektivek ráda.
Postavy sympatické, detektiv mi připomínal Adriana Monka a bavil mě svou povahou.
Rozhodně jedna z klidných detektivek, kde netečou potoky krve a není plná vulgarit. Za mě moc dobré.
Tohle je velká škoda. Při čtení mi připadalo, jako bych četla nějakou rozpracovanou myšlenku, která potřebuje ještě spoustu času na dodělání.
Každému je asi jasné, jaká poučení z knihy plynou, ale ten styl psaní je neúplný. Jako by to psal někdo jako práci, kterou je potřeba rychle odevzdat. Klidně bych si přečetla druhé vydání, kdyby bylo propracovanější a myšlenky se neztratily mezi zbytečnými úvahami, které zkrátka nic nepřinesou.
"Mám hluboké myšlenky, ale neumím je hodit na papír."
(SPOILER) Opět a znovu, proč se musí tolik jasných informací stále opakovat. A pak znovu a znovu...
Já nemusím moc romány, kde se vypráví z více pohledů účastníků, protože je to většinou čtení o tom samém. Autoři občas nemívají tolik důvtipu, aby vymysleli něco nového, takže v tomto příběhu čtete o páru, který zažívá to samé ve stejný čas, hm... Co by nás tak mohlo překvapit, když už jsme to v první půli četli od Nicka?
Už od začátku je jasné, že to Amy "narafičila", takže o to víc, to není tak záživné. Závěr? Taky nepřekvapil, nečekala jsem happy end, ale aspoň nějaké neuvěřitelné zakončení... Tohle byla nuda. Takže za mě 65 %.
Přečteno za jeden večer. Příběh pěkně plyne a postavy jsou velmi sympatické. Román, který chcete číst.
Když mi bylo šest let a hlídala mě babička, četla mi Kytici. Já si ji okamžitě zamilovala. Moje nejoblíbenější báseň Svatební košile se mi tolik vryla do paměti, že ji umím téměř celou z hlavy. Je to klenot našeho národa a doporučuji každému.
(SPOILER) Mě to nebavilo. Asi na sté stránce mi došlo, kdo to všechno dělá a fakt mě to pak nebavilo. Začátek mě nadchl, bylo to poutavé a naladil mě na další čtení. Bohužel hned na začátku Cormoran zmíní tři jména a jedno z nich to prostě je, takže je to nuda. Neprobíhá zde ani žádná gradace, nic se neděje.
Pak mě často napadalo: "Proboha, proč je Robin tak strašně chytrá, empatická, učenlivá a já nevím, co všechno z té série vyplívá a má doma takovýho debila." Tak pokud s někým jsem devět let, tak by asi měl vědět, co je mým snem a pokud si ho Robin plní, tak proč se on chová jako hňup (takovou dobu) a proč se ona nechá dál ponižovat... Nečekám, že by v další sérii nastávající procitl a najednou s její prací souhlasil, takže tyhle pasáže budu s velkou chutí přeskakovat. Číst ob-kapitolu, jak se ti dva pořád hádají, je opět velká nuda.
Co se týká kapitol s maniakem, tak stačí, když si přečtete tu první a pak vám to k příběhu nic nedá. A co se týká kapitol o pronásledování, tak ty jsou úplně k ničemu, ani to není záživné. Robin prostě celé dny sedí v lokále a pozoruje jednu babu pořád dokola...
No a Cormoran, je asi jediný, kdo mě ve všech sériích baví, i když mi někdy chybí lepší popis jeho myšlenkových pochodů, které pak rozseknou celou "záhadu". Jeho chytrost a černý humor mě celkem baví. Jediné, co musím přiznat, že mě tenhle příběh donutil, abych se podívala, jak se dlouho hojí amputace nohy a kdy je možné "normálně" žít s protézou a opravdu se mi nezdá, že by Cormoran měl nohu v takovým stavu, abych na každé třetí stránce četla o tom, že ho noha zase bolí.
Takže co z toho vyplívá? Kdyby měl příběh 300 stran, bylo by to super čtení. Nebo klidně 500, ale ať se to pořád neopakuje a objevuje se v příběhu něco nového, impulzivního, to pak bude něco.
Jsou zatím další tři díly, tak třeba se dočkám.
Já nechápu, jak to Jamie dělá. Mám všechny jeho kuchařky (tedy ty v češtině) a nenajdete v nich stejný recept. Nechápu. Jestli mi zase někdo řekne, že neví, co má vařit a kuře nebo rajská ho už nebaví, doporučím mu tuhle knihu.
Spoustu báječných receptů na jednom místě, o grafice ani nemluvě.
V knize najdete známé i neznámé recepty na spoustu chutných polévek. Je to takový výtah ze všech dílů časopisu, co vyšly. Za mě to není špatné.
Na téhle knize je pro mě asi nejpřekvapivější, jak čtenáře přestane absolutně bavit detektivní zápletka a vlastně ho už jenom zajímá, jak to dopadne s Cormoranem a jeho asistentkou. Takže za mě opět bohužel.
Rozvláčné, nudné, bez emocí... 60 %.
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotit. Když to ale porovnám s jinými, nemůžu si pomoct, ale víc jak 70 % jí nemůžu dát.
Vraha jsem odhadla hned, takže se mi to pak jen spojovalo (někdy to ani nedávalo smysl). Spoustu pasáží bylo zbytečných a několikrát omýlaných, takže se dalo krásně přeskakovat odstavce a o nic jste nepřišli. Číst totiž stránku o tom, jak někdo vypadá nebo jak se tváří a přitom to pro vyšetřování nemá žádný význam, je vážně velká nuda. A že je toho kniha opravdu plná.
Ani pak na konci pořádně nevíte, jak k tomu Cormoran dospěl, i když se autorka moc snažila. Možná by tolik neměla...
Omlouvám se předem všem fanouškům této autorky, ale tohle byl jeden z nejhorších "červených" příběhů, které jsem kdy četla. Vybrala jsem si ho jen díky výzvě a musím říct, že splnit výzvu, je skutečně někdy oříšek.
Absolutně nechápu nechutné spojení trapnosti. Jakoby se v tom autorka sama vyžívala. Závěrečné ne-poděkování mluví za vše...
Jako opravdu to byli dospělí lidé? Já myslela, že takhle už se chovají možná tak náctiletí. Ale je to asi jiná kultura.
Shrnu to: Hrdinka – trapná nána, její bývalý partner – nechutný snob (proč s ním tedy byla...), současný partner – škoda mluvit, kamarádky – bez komentáře.
Nemluvě o spoustě gramatických i stylistických chyb.
Jediné, co je na knize pozitivní, že pokud ji budete číst ob-kapitolu, nic tím neztratíte a naopak získáte potřebný počet stran, na který by tahle slátanina vystačila.
Ten závěr se, vzhledem k označení "horor", vůbec nepovedl. Jako neříkám, člověka to možná uspokojí, ale takový konec zkrátka neseděl.
Co se týká atmosféry, tak tu kniha opravdu má. Udržuje napětí a nutí ke čtení. Mít tak o 100 stránek méně, bylo by to ještě lepší.
Postavy sympatické, ale žádné překvapení. Jen jsem si často říkala, jakou má ta Remy odvahu a zda-li by to bylo vůbec možné. Ale ano, v knihách je všechno možné. Ubrala bych na té její neustálé zvědavosti a pocitu, mít věci pod kontrolou. Takhle to působilo, že si bez ní nikdo ani neuprd...
Na začátku jsem se bála, že se jedná o deník typu: ráno vstanu, dojdu si na záchod, nasnídám se, obléknu se... apod. Naštěstí, to bylo jen na začátku.
Pak přišlo to hlavní, studium nejen duše Šárky, ale hlavně té naší, nahlédnutí do našeho nitra, soukromí, minulosti. Kdo si tím prochází, tak pochopí.
V knize najdete chyby a možná časové nesrovnalosti, ale o tom to je. Nejsme dokonalí a je chyba si to myslet. I když, co jsou vlastně chyby.
Rozhodně jde o téma, které je pro ty, kteří jógou žijí, nebo spíš, kteří jógu žijí.
Pro každého z nás znamená "obrátit život naruby" něco jiného. Pro někoho je to změna denní rutiny, pro někoho vzdání se majetku nebo rozvod. A někdo to jde zjistit do Indie a najít smysl života tak, že odhrne všechno pod povrchem, nahlédne pod slupku a dojde k osvícení.
Tahle kniha má spoustu zbytečných přešlapů. V první řadě nejspíš autorka nepočítala, že by někdo chtěl podle uvedených receptů vařit. Je tam totiž tolik chyb, že by to bylo vážně umění.
Co se týče samotných rozhovorů, tak ty otázky jsou vážně děsné. Proč si myslí, že mě zajímá, jaká se kuchařům líbí auta nebo filmy... Jde o vaření ne?
Navíc jsou ty otázky pořád stejné, takže odpovědi jsou též velmi podobné a je to nuda.
Dalo se z toho udělat mnohem víc. Vůbec s takovými kapacitami.