NymphMaeve komentáře u knih
Dle ohlasů jsem se na knihu moc těšila, protože tolik chvály a pozitivních recenzí, co se na mne valilo, jsem dlouho neviděla, tak jsem věřila, že si z téhle knihy "sednu na zadek". Otevírala jsem jí s nadšením a obrovským očekáváním. Jenže.... Ono to nebylo ani náhodu tak skvělé, jak jsem si malovala. Příběhy hrdinů Barbory, Julky, Ludwika a dalších jsou silné, tak silné jak si dnes málokdo umí představit. Neměli lehkého nic od živobytí, přes starost o jídlo, děti a k tomu častá úmrtí živitelů při závalech. Jsou tam fakta, která vás dostanou, padne brada a donutí se zamyslet. Na druhou stranu styl vyprávění a popisy nejsou až tak perfektní, jak jsem si představovala. Zapojení doložitelných faktů ze života tehdejších lidí jsou zajímavým oživením vyprávění rodinných historií a vývoje dalších a dalších generací. A jako s Barborou kniha začíná, tak s ní i končí. Těším se na další díl, který už mám doma, ale nebudu se do něj pouštět hned, jak jsem měla v plánu, udělám si menší pauzu. Podobných knih na toto téma (historie, těžký život, první světová válka, boje, bída, a podobně) jsou momentálně a trhu mraky a tohle je kroniková kniha podobného charakteru, akorát se věnuje místu, které upadá v zapomnění, a to je Karwina. A zapomínat by se nemělo.
Nemějte přehnaná očekávání, berte příběh tak, jak jde, vzpomínejte a knihu si užíjete. Pokud budete mít jako já přehnané nároky předem, o hodně se připravíte.
Po ne úplně pěkném a povedeném čtvrtém dílu jsem neměla velká očekávání. Jen jsem doufala, aby byl lepší než zmiňovaný čtvrtý díl. A díky bohu je. Od začátku jsem byla zase s Marií, tou milou vtipnou a sarkastickou aristokratkou. Moc se mi líbily nové a neotřelé nápady i narážky. Vývoj situací i to, že dostala více prostoru paní Tichá, má oblíbená postava, mne moc bavilo. Díky překladům a mystifikacím mezi angličtinou a češtinou v Nizozemsku jsem se zasmála od srdce i plic. Náhle utnutý konec s příslibem dalšího dílu byl nečekaný, jsem z toho rozmrzelá. Rozsah je čím dál menší a četba zabere méně a méně času. Snad alespoň vyjde šestý díl brzy a bude delší. Určitě si ho koupím a moc se na něj těším.
Fascinující, fantastické, naprosto dokonalé. Sice jsem si nevybrala nejlepší dobu ke čtení této "krizové" knihy (pandemie Covid19), ale možná je to dobře, protože jsem se dokázala více vžít do situací a o trochu více pochopit některé myšlenkové pochody. Spojení pana spisovatele Shustermana s jeho synem je boží. Naprosté splynutí. Postavy jsou zde velmi odlišné s vlastními charakterovými rysy, vyvíjí se a čtenář má úžasný pohled na celou situaci i vnitřní pohnutky jednotlivých osobností. Je skvělé, že vyprávění probíhá střídavě z pohledu všech hlavních postav. Nejvíce mi k srdci přirostla Alyssa a Kelton. Chápala jsem je a řekla bych, že já jsem trochu taková kombinace obou, asi proto jsem k nim měla nejblíž. Byly tam pasáže, kdy mi (jak na konci říká Alyssa) spadla skutečně brada, stejně tak tam byly pasáže překvapivé či dojemné. Kniha v celku na mne silně zapůsobila a s ohledem na to, že již nějakou dobu se domnívám, že pokud někdy vypukne celosvětový konflikt, bude to kvůli vodě, mnoho mých domněnek se mi tu vlastně zhmotnilo. Příběh je úžasný, stejně jako vše, co jsem od Neala Shustermana četla, a věřím, že tomu tak bude i nadále. Těším se, až si Sucho přečtu znovu.
Naprosto perfektní. Hrozně jsem se těšila na další knihu od Ursuly Poznanski, sérii Beatrice Kaspary přímo miluju. A nezklamala mne. I když se děj rozjíždí pomalu, už po polovině knihy čtenář nestíhá. Je to božsky napsané, strhující a plné zvratů. Člověk se rozhodně nestihne nudit. Osobní rovina vyšetřovatelů se také vyvíjí a tím mne příjemným směrem. Dokonce jsem párkrát zažila silný pocit zadostiučinění. Pachatele jsem až do samého konce samozřejmě nezvládla odhalit, ačkoliv jsem podezírala skoro každého, kdo se v knize objevil. Jediné, co tomu ubírá a co mne mrzí, je dost vysoká četnost pravopisných chyb a překlepů a to dokonce ve jménech hlavních hrdinů. Chybějící pismena bych ani nezvládla spočítat. Kniha za to nemůže, ale výstupní korekce jaksi pokulhává. Jinak však naprosto dokonalá kniha a s hrdostí si ji zařazuji do své sbírky.
Nádherně zpracované důležité téma. Ideální pro děti a mládež, aby pochopili, co k tomu všemu vedlo a celkově se dokázali s postavou Milady Horákové seznámit. Ale i pro dospělé je to krásná možnost si zopakovat dějiny. Není tam přehnaně moc informaví a ani politika není rozebrána do detailů, avšak i přesto je tam vše, aby došlo k pochopení. Ilustrace komiksu jsou naprosto krásné, srozumitelné a vyvedené úplně dokonale. Z toho jsem vyloženě okouzlená. Rozhodně doporučuju si knihu minimálně prolistovat, já bych ji však ráda měla ve své sbírce i pro budoucí generaci.
Po Tmě a Trhlině jsem se na Strach moc těšila. Tma mi moc nesedla, ale Trhlina mne úplně dostala. Od začátku jsem měla pocit, že Strach bude stejný. Ihned jsem se nechala strhnout dějem a i přesto, že téma týkající se dětí je vážně děsivé, nijak moc jsem se nebála. Asi už jsem malinko otupělá, po těch všech hororech, zde jsem ale mnoho věcí čekala. Souvislosti se nedají přehlédnout, místy přímo bijí do očí. Hlavní hrdina mi byl celkem sympatický, ačkoliv mnohdy iracionální jednání se nedalo pochopit. Ale strach je strach. Neskutečně mne však naštval konec nekonec na posledních dvou třech stranách, prakticky nepochopitelný a zanedlouho jsem si vytvořila asi deset teorií, co tím autor zamýšlel. Po takové příběhové dějové jízdě toto? Tomu vážně nerozumím. Kdyby byl závěr dotažený a aspoň o kousek víc vysvětlující, dala bych plný počet. Takhle pouze čtyři hvězdičky. Celá kniha bez závěru je však boží, neskutečně čtivá, nedá se od ní odtrhnout a poutavé i obrazné popisy dávají příběhu parádní rozměr.
Úžasné nové dílo Mistra hororu. Měla jsem jiná očekávání, ale od začátku byla kniha velice čtivá. Zde mi styl, jazyk i vyprávění samotné padlo do noty. Autorův styl mi sedí a baví. Umí si s tím, co do děje zařadí, pohrát a čtenáři odkrývá opravdu jen to, co chce. Postavy procházejí docela velkými změnami a vyvíjejí se spolu s příběhem. Ze všech mi nejvíce padla do noty Holly, tu jsem si oblíbila velmi rychle. K celému ději se vyjadřovat moc nechci, ale ten malý nadpřirozený aspekt mi tam sedl, navíc v knize nenajdete nechutnosti, děs ani hrůzu, jen ta atmosféra je skutečně hororová. Opět mám chuť se pustit do dalšího Kinga jen proto, abych nevypadla z kingovských kolejí.
Silná káva od začátku do konce. Střídání minulosti a přítomnosti mne ze začátku mátlo, ale jak jsem pochopila, o co jde a kde se právě jaká část příběhu nachází, už jsem ani nesledovala, v jaké době zrovna čtu. Musím říct, že z počátku mi nebylo jasné, o čem to celé má být, avšak ta nenadálá změna muže v netvora byla rychlá, že jsem tomu nechtěla uvěřit. Ty následující situace byly tak dokonale promyšlené, že snad nejde, aby byl někdo tak inteligentní a předvídavý. I když co si budeme povídat, to psychopati bývají. Jak nakonec Grace situaci vyřešila bylo perfektní. Neskutečně čtivá kniha, která mi nedovolila se odtrhnout a myslela jsem na ní, i když jsem zrovna číst nemohla. Autorka píše opravdu velmi poutavě. Moc se mi to líbilo, vlastně to bylo boží (asi blbé spojení s tématem knihy), ale nemůžu si pomoct. Úžasná kniha.
Neskutečně smutný, ale zároveň krásný příběh. Paní spisovatelka Hanišová má nádhernou vyprávěcí schopnosti a zároveň umí popsat věci pravými jmény. Líbilo se mi vzpomínání prolínající se s přítomností. Je hrozné, jak může silné trauma v minulosti zničit člověka do základů. Sářiny rodiče mě neskutečně iritovaly a časem jsem si k nim vytvořila vyloženou nenávist, bratři na tom byli stejně. Bylo mi jí líto a zároveň jsem ji obdivovala. Je to skutečně čtivá a poutavá kniha se silným příběhem, na tu nelze jen tak zapomenout.
Neskutečná výpověď aktivních i pasivních účastníků havárie v Černobylu. Během čtení jsem cítila příšernou bezmoc a chaos, je nepředstavitelné, že děti po celé Evropě měli zakázáno si hrát venku a lidé celkově omezovali pohyb mimo budovy. A lidé pár kilometrů od reaktoru obdělávali půdu, sklízeli a pracovali, jakoby se nic nedělo. Navíc vše vyváželi i do nezasažených částí země. Propaganda, utajování a důvěra v režim stála tolik životů. Popisy smrtí, jednoduchosti lidí a tím pádem složitost vysvětlení neviditelné hrozby, to vše mě silně zasáhlo. A úplně nejvíc výpovědi dětí. Není to klasicky zpracovaná kniha, jsou to jednotlivé výpovědi / monology / prostě modlitby. Hrůza a hlavně realita pro mnoho lidí. Budu mít vše dlouho v paměti, to se nedá zapomenout.
Pro diváky nového seriálu Černobyl: První část je věnována manželce zasahujícího hasiče, což mělo i v seriálu docela velkou roli. Srdcervoucí část.
Dokonalé, opět. Druhý díl Naslouchače je stejně úžasný jako první. Emoce se střídaly, byla jsem z toho unesená a poprvé praktikovala "denní příděly" stran, aby mi kniha vydržela déle. Nechce se mi Ilanin svět opouštět a nevím jak vydržím, než vyjde další díl. Miluju svět, co autorka stvořila a nemyslím si, že by to v brzké době někdo překonal. Způsob, jakým totiž pracuje s textem a češtinou je božský, emocionální a dokonalý. Spojuje se tu smutek, štěstí, dojetí, bolest i nesouhlas. Tolik rozdílných emocí v jedné knize jsem asi ještě nezažila, a takhle nádherně popsaných už vůbec ne. Jsem prostě zamilovaná.
Musím říct, že tohle byla silná káva. Dočetla jsem to asi před pěti minutama a ta tíha a deprese, kterou cítím, je tak silná. Asi do poloviny jsem měla pocit, že čtu nějaký hodně čtivý, ale smutný venkovský román, jen do chvíle, kdy Isabelle vyroste. Tehdy mi došlo, že to je autobiografie někoho, kdo skutečně tohle všechno prožil a navíc dnes je již po smrti. Jak je uvedeno v úvodu, některé věci jsou lehce upravené pro ochranu osob i míst z Isabellina vyprávění. Zanechalo to ve mě opravdu hodně silnou stopu, jsem ráda, že jsem si to přečetla a našla jsem tam spoustu věcí, na které si určitě ještě vzpomenu. Každá rodina je jiná a já jsem po této knize ještě vděčnější za to, jakou rodinu (hlavně maminku) mám.
Neskutečné překvapení. První kniha od této autorky a já jsem opravdu hodně nadšená. Je to přesně ten žánr, který mi sedl s první knihou - nonfiction fiction. Ke knize jsem se dostala náhodou - kvůli Čtenářské výzvě 2018 a jsem za to moc ráda. Už mám další 2 knihy od Zdeny Frýbové v pořadníku na přečtení. Příběh Zrůdička byl silný a konec nečekaný, ale příběh Hrůzy lásky a nenávisti mě opravdu chytil za srdce a na konci jsem dost brečela. Kniha o lhostejnosti, bezmoci a tom nejodpornějším chování nejzkaženějšího člověka. Představa, že lidé jako Mlčoch a Ostrčil žijí mezi námi - to je opravdu děsivé. Plný počet hvězdiček je samozřejmostí.
Colleen klasicky nezklamala. Pro jistotu jsem si nečetla ani anotaci a jen se těšila. Do příběhu Beyi se čtenář vžije naprosto okamžitě, však hned první stránky knihy jsou tak moc smutné. Hned jsem si jí oblíbila za její statečnost a bojovnost. Postupně se však dozvídáme jak zatím prožila svůj mladý život a nezbývá nic jiného než jí ve všem držet palce. A pak se objevuje Samson, kterého jsem si sice taky hned oblíbila, ale ta jeho tajemná aura mne malinko znepokojovala. Nejprve klasicky obří zamotání děje a pak jeho rozuzlování, které mi ale přišlo malinko odfláknuté, určitě by mohlo být trochu obsáhlejší. Ale i tak mne to opravdu pohltilo, musela jsem to prostě dočíst a dozvědět se konec. Autorka píše jednu dechberoucí knihu za druhou a já je naprosto zbožňuju. Tato mezi ně patří samozřejmě také. Některé mi změnily život, hlavně v hlavě a já se nemůžu dočkat až se mi do ruky dostane další.
Jak já jsem se těšila na pokračování Dorrana a Clare. Tentokrát ještě s Beth, sestrou kterou hledali, ale ona našla je. S obrovskou chutí jsem se do příběhu opět ponořila a bylo to úžasné, jakoby pauza nebyla. Měla jsem velké starosti o Dorrana a byla od začátku celkem mimo z chování Beth. Samozřejmě bylo vše časem vysvětleno a příběh opět gradoval, řešil se, gradoval, komplikoval a opět řešil. Miluju křivku Darcy Coates v této sérii, protože se od příběhu nedá odtrhnout. Nevím, zda to bylo myšleno jako obsah s větší hloubkou, já však ve spoustě věcí vidím velkou podobnost s realitou a občas mě to upřímně děsí. Spisovatelka je úžasná a moc mě její vyprávění baví. Těším se na další díl nejen Černé zimy, ale i Strašidelných domů.
Další kniha Jozefa Kariky, co se mi dostala do ruky. A stejně jako u těch předchozích ve mne dokázal tento příběh vyvolat dokonalou směsici emocí. Záhadná plošina v údolí, která nutí lidi dělat něco, co je odsoudí k smrti. Je to takový další level mého poznávání úhlů lidského pohledu a tenkého předělu mezi reálným a sny. Hlavní hrdina Adam mi byl blízký už jen z toho pohledu, že strach z výšek i panické záchvaty dobře znám. Rozuzlení a závěr opět dechberoucí, jak je již autorovou klasikou. Co mne zde však štvalo byly místy moc rozvleklé až zbytečné odstavce - člověk je napnutý k prasknutí a najednou čte popisy květin a okolí. Je to velmi povedená kniha s úžasným dějem a rozhodně se mi líbila víc než třeba Tma, ale zase nebyla tak úžasná jako Trhlina nebo Smršť.
Ke knize "moderního fotra" jsem přišla jako slepý k houslím - dostala jsem ji jako pozornost v práci a i když se mi příčilo nezačít prvním dílem, pustila jsem se do toho. A jsem moc ráda. Kniha je oddechová až dovolenková, plná sarkasmu a ironie, tak jak to mám ráda. Pobavila jsem se a občas se skutečně nahlas smála. Je to přesně ten žánr, který nemá sice hluboké myšlenky, ale je plný vtipu a nadsázky. Užila jsem si dovolenou s Jindřichem, Natašou i Čendou. Vyprávění z pohledu Nataši bylo taky příjemné překvapení. Určitě na dovolenou plánuju i další díly a doufám, že se u nich pobavím stejně.
První kniha autorky, která na mě vyskočila díky Čtenářské výzvě 7 - Autor starší o přesně 22 let. Ze všech knih mne nejvíce zaujala právě tato. A nejsem si úplně jistá, zda jsem si dobře vybrala. Příběh je naprosto úžasný a strhující. Prolínající se vyprávění, minulost i přítomnost, vyšetřování, zjišťování i odhalování toho, co se opravdu stalo, to vše mě dostalo a při zpětném ohlédnutí musím opravdu smeknout. Autorce do sebe vše tak krásně zapadlo a musím říct, že nejednou jsem měla slzu na krajíčku. Co mě mate ještě víc, jsou hluchá místa a zbytečně rozvleklé všechno. Já bych si knihu neskutečně užila, kdyby měla o sto stran méně, byla by to ohromná jízda a nespíš bych se nedokázala vůbec odtrhnout. Kvůli tomu jsem knihu četla na mnohokrát a i když jsem se ráda vracela do vyprávění, nic mě nenutilo knihu neodkládat. Autorka má určitě skvělé vyprávěcí schopnosti a umí nádherně vystavět poutavý příběh, ale občas je to prostě jenom moc utahané. Pokud chcete zkusit něco z romantického soudku, co je zamotané až až a se spoustou romantických klišé, je tohle rozhodně skvělá oddechovka.
Styl autorky mne kdysi po první knize odradil, není to můj šálek kávy a celkově mi to nesedlo. Ale po delší době jsem ji dala další šanci a rozhodně nelituji. Styl vyprávění je velmi specifický, takový uspěchaný, nejspíš odrážející přímé myšlenkové pochody postav. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, ale pak už to nebyl problém. Vyprávění se střídá z hlediska více postav - Hany, Viktora a babičky. Děj se vyvíjí rychle, je velmi poutavý a udrží si čtenářovu pozornost. Chvilkami mi to nepřišlo moc uvěřitelné, ale rodinné problémy toho rázu jsem nikdy nezažila a tudíž to není plně objektivní. Nechápala jsem mnohé chování Hanky nebo Adama, měla jsem chuť jimi zatřást, aby se probrali. Jsem moc vděčná za vševysvětlující závěr, i když velmi zkratkovitý. Kniha se mi vcelku líbila a možná se pustím i do dalších knih autorky.
Mám moc se ráda knížky Colleen Hoover, tato se ale skutečně vymykala oproti jiným jejím knihám. Byla však stejně poutavá a napínavá jako ty ostatní. Líbila se mi hlavní myšlenka a upřímně jsem nečekala tolik různých zvratů a úhlů pohledu. Bylo neskutečně zajímavé sledovat nejen minulost Jeremyho, ale i zpětné vyprávění. Připomíná mi to, jak moc pravda relativní a že je nejdůležitější právě úhel pohledu, který událostem sami dáváme. Rozuzlení bylo dechberoucí. Autorka umí pracovat s fakty i slovy, je úžasná a doufám, že tohle nebyla její poslední kniha podobného charakteru.