ochwey komentáře u knih

Ohnivý pohár byl před sto lety můj začátek vztahu s Harrym, miluju ho pořád! Beztak si mě získal Archie v noční košili u studánky, který má rád, když mu kolem franty fouká.
A už to přišlo, díly, u kterých na konci budu brečet. A to se moc nedojímám.

6 31.01.2017

Četlo se to dobře, ale jinak mi to nic nedalo. Postavy ukňučené, neschopné žádné větší akce, vytáčelo mě, jak celý rok řeší "esej o tragédii" (co to je 15 stran?!), a navíc, vyprávění tak pěkně graduje a místo grandiózního závěru je tam jenom takové plivnutíčko.
A Vanessa se v 18 letech oblíká každý den do jedné barvy? Všetně gumiček do vlasů a sluchátek? ...Ale styl oblékání tu nehodnoťme.

1 16.01.2017

Postopadesáté a stejně objevím nové věci - pro není teta Petunie ve filmech blondýna?!

3 29.12.2016

Povídky jak mají být, slabších je podle mě málo. Jen všechny mají tutéž linii, kdy gradují až k zvratu a šokující pointě na konci - což je celkem nevýhoda, když se čte jedna za druhou. I když je závěr překvapivý, je jasné, jak bude děj probíhat, od pomalého popisu a pak ťuk - a finito. Další Dahlovy povídky budu muset něčím prokládat.

1 29.12.2016

Nijak mě to nenadchlo. A filozofické řeči táty mě vytáčely, asi jsem v tom nenašla to kouzlo, kdyby mi takhle rodiče odpovídali na moje dětské otázky, asi bych byla hodně vyšinuté dítě... Ale jim to tak asi vyhovovalo a vztah měli pěkný, no.

26.12.2016

Ke krbu na chalupu ideální. Je to ta knížka, co jednou přečtete, a pak stačí otevřít stránky kdekoliv a číst náhodně ty krátké příhody ze slepičí farmy a pít kávu a víc k radosti není třeba.

7 10.12.2016

Baví mě ten psychologický přesah, jako "proč si nechávají něktěří lidé to nejlepší na konec a jiní to sní hned", působení reklam a tak, ale téma diet a hubnutí jinak nic pro mě.

09.12.2016

Pohádky jak mají být! Byly by krásné i pokud by nesouvisely s Harrym Potterem, ale takhle je to třešnička na dortu. Číst je za poslechu soundtracku bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

07.12.2016

Škoda, že ta regionálnost je daná jen místopisem a nářečím a záměnou lokace by se příběhy daly napasovat kamkoliv. Čekala jsem větší návaznost právě na Rožnovsko.

07.12.2016

Slabé. Čekala jsem víc, než jen často-ani-ne-tak-zajímavé zážitky/historky prokládané klišoidními citáty ("S životem je to jako s cestováním - o jeho kvalitě nerozhoduje délka. Nepoměrně důležitější je hloubka prožitků"). Autor mi byl nesympatický, přišel mi namyšlený, arogantní. Bojí se letadel a místo toho, aby se hecl, tak ze sebe dělá mistra světa jen proto, že jezdí vlakem a tolikrát vyvolává, že mu to nevadí a že se mu to líbí, až je to násilné a nemůžu tomu až tak úplně věřit. (Jo, chápu, že tohle má být cíl pomalého cestování a sama když cestuju, tak pomalu, na vlastní pěst, bez cestovky, ale chce to s rozumem, ne jet z Británie do Polska na svatbu a ze svatby týden! A plán do Maroka na 12 dní vlakem? A co pak zažije tam? Přestup na vlak zpátky?).
Poslední třetina knížky už je psychologicko-neurologicko-filozofická slátanina a nezvládla jsem udržet nit.
Hvězdičky dávám za cestu v mlékárenské dodávce.

4 05.12.2016

Baví mě ten svět teenagerů, kteří se cítí nekonečně a mají hluboké myšlenky a vedou hloubavé řeči, dají si brko nebo se opijou a poslouchají dobrou muziku. Vracím se do doby skoro před 10 lety. Je mi zpátky 16 a chci je za kamarády...
"We accept the love we think we deserve."

1 08.11.2016

Krásně popsaná teenagerská láska, tak, že my, co už máme teen za sebou, se vrátíme k prvním polibkům a ti mladí před teen se na to zase budou těšit. Popsaná tak, že jsem dost nevnímala problémy v Eleanořině rodině - ta láska to prostě přebila. Překousnu i to, čím mě postavy rozčilovaly. Příjemná oddechovka, ale že bych se k tomu ještě někdy vracet, to ne...

3 27.10.2016

Je to jiné, někdo říká, že "omylem vydaná fanfiction". Ale já jsem nečekala, že to bude jako původní série, byla jsem prostě zvědavá, s čím Osmička přijde. A i když děj byl poněkud překombinovaný a několikeré cestování časem hodně ujeté, dá se přes to přenést. I přes prvních asi 50 stran, kde mi všichni potomci přišli jako neskutečně protivní a důležití puberťáci (ta puberta je tu asi fakt dřív než v 90. letech, vždyť Harry byl ublížený puberťák až v Fénixově řádu).
Jsem ráda, že jsem se zase vrátila do Bradavic a "Prokleté děcko" jsem přečetla během jednoho dopoledne. Musela jsem se brzdit, abych nepřeskakovala řádky, protože to bylo hezky napínavé, a na konci se přemlouvat, abych se u té ubulené limonády, kde Harry nezachrání své rodiče a i díky tomu všecko dobře dopadne, moc nedojímala.

2 05.10.2016

Syrové a zároveň poetické, jako Banát, který Pálenka dokonale vystihuje. Byla jsem zase tam, na těch loukách mezi kopci, v duchu pila slabou višňovku a dívala se na Dunaj. Prózy tak krátké, a přitom tak silné, že tak útlou knížku je potřeba číst po kouscích. Zatajoval se mi dech a já jsem se musela dojímat. Navíc nádherný jazyk, který mě polapil, ta dlouhá souvětí, která toho musí tolik říct, naléhavě, přesto klidně... Pro mě letos nejlepší kniha. Vrátím se.

7 29.09.2016

Pořád mám raději románového Marquéze, jak už to u povídek bývá, některé zaujmou více, jiné méně. Moji jednoznační favorité: Přišla jsem si jen zatelefonovat a Stopa tvé krve ve sněhu.

31.08.2016

Milé, krátké, a přesto plné hlubokých a krásných myšlenek.

4 18.08.2016

(SPOILER) Tak tohle ne. Čekala jsem víc, obzvlášť od knihy tak vychvalované a označené jako bestseller. Přestala jsem se nudit asi až v půlce knihy, což je dost pozdě na to, aby mě kniha oslovila - ale ze zvědavosti jsem ji dočetla. A závěr, ten to zabil úplně (navíc, už od doby, co se Amy vrátila, mi bylo jasné, že spolu nějakým způsobem zůstanou). 3* za cca 150 stran, co se mi líbily, a asi za to, že jsem se u čtení opálila venku na slunku... nebo já fakt nevím. 2* by možná stačily.

9 27.07.2016

Nejvíc mě bavilo to Thajsko a jeho reálie, pohled na to, jak to tam (podle knihy) funguje. Jinak taková klasická Nesbovina, ideální oddechovka, i když jsem podle první části knihy čekala, že tam bude víc problémů s sexualitou a nepůjde jen o peníze.

2 19.07.2016

Můj první Palahniuk, konečně. Skvěle jsem se bavila, správná kombinace úchylnosti, vtipu a šíleností, ale i zajímavých myšlenek. Děj/neděj mi nevadil, užívala jsem si ty zlomky pekla a dokonale mi to vyhovovalo.

16.07.2016

Nevadilo mi množství postav, ani délka knihy. Bohužel, první polovina knihy pro mě byla jen seznamování s postavami, děj začal konečně nabírat spád až poté a naopak závěr byl poměrně rychlý a vyhrocený (a dobrý). Mně hlavně neseděla ta překombinovanost, nějaká touha nacpat do Pagfordu (který na mě pořád působil jako vesnice do 1k obyvatel) všechny se všemi existujícími problémy. Obézní s infarkty, feťáci na odvykačce, adoptovaní, sebepoškozující, znásilnění, (kyber)šikanovaní, naštvaní, mladí a neklidní, nevěrní, homosexuální... Postavy jsou propracovány, to ano, ale tohle mi přišlo až násilné.

19.04.2016