ondra295
komentáře u knih
Pistolník
Stephen King
Pomalý začátek a jedna z nejhorších dílů Temné věže. Přesto to byla skvělá knížka, která mě bavila - a i to něco svědčí o celkové kvalitě této série. Je to díl, který asi napsán být musel, protože takové "seznámení" s pistolníkem bylo nutné. Děje tam bylo relativně málo a po dočtení vlastně vůbec nevíte, co čekat od dalších dílů - až další díly ukazují, jak důležité byly nějaké maličkosti, které byly zmíněny zde.
Motýlek 2. díl
Henri Charrière
V podstatě totožný komentář jako k prvnímu dílu - i zde se autor tváří, jako by byl dokonalý, za nic nemohl a naopak všechno uměl, a proto se dokázal zachránit. Kniha byla zajímavě napsaná a i včetně finálního útěku velice napínavá, dobře a věrohodně byl popsán i samotný život na ostrovech, ovšem autor by mohl mít pro svou autobiografickou postavu více sebereflexe. I tak se to ale četlo velice dobře a mohu jen doporučit.
Motýlek 1. díl
Henri Charrière
Mně se kniha moc líbila a bylo zajímavé se s autobiografickými prvky dozvědět o tak pohnuté části francouzské historie, jako byla trestanecká kolonie v Guyaně. Ovšem co se mi nelíbilo, byla autorova přílišná heroizace sebe sama - z textu by si člověk myslel, že hlavní hrdina byl úplný andílek, kterého zavřeli omylem, ale on naštěstí všechno umí, se vším si poradí, a proto se zachrání. Tohle mi tam trochu vadilo... Jinak se ale kniha četla moc dobře a byla velice napínavá.
Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského
František Kožík
Velice kvalitně napsaná kniha, která poskytuje ty známé i méně známé informace o největším panovníkovi naší historie. Oceňuji, že Kožík se snaží být objektivní a zbytečně Karla IV. neglorifikuje, naopak ho vykresluje jako obyčejnou lidskou bytost se všemi svými klady i zápory. Samozřejmě, dokázal toho pro naši zemi jako málokdo před ním i po něm, ale i on musel bojovat s intrikami a nezažíval jenom vzestupy, ale i pády. Čtivým způsobem je tu vše tohle popsáno a rozhodně doporučuji k přečtení.
Ptákovina
Milan Kundera
Kunderovi se v této klasice podařilo na pozadí naprosto absurdního námětu a směšných postav rozehrát román, který je ve svém nitru daleko hlubším, než by se mohlo zdát. Opravdu originálním způsobem rozebírá stinné stránky lidské povahy, především pak opojení mocí. V knize navíc nechybí humor a autor ukázal svoji genialitu, když dokázal čtivě na základě banálního námětu vytvořit takové dílo...
Inteligentní investor
Benjamin Graham
Rozhodně ne úplně jednoduchá kniha o investování pro začátečníka a doporučuji začít spíše jinými, pokud ale máte nějaké základní vhled, tato kniha poskytne mnoho látky pro zamyšlení. Většina příkladů je zde staršího data, ovšem poučky obecně stále platí a i to ukazuje, jakým byl Graham vizionářem. Dost často se ale opakuje a hlavní poučky knihy by se daly shrnout do několika málo stránek a jednou větou vlastně jako: "Diverzifikujte, nakupujte pravidelně a nenechte se ovlivnit výkyvy trhu, protože v dlouhodobém horizontu budete vždy v plusu."
Odysseus
James Joyce
Bez nadsázky si myslím, že kdo přečte Joyecova Odyssea, přečte už asi všechno. Autor sám se totiž snaží dělat vše pro to, aby knihu nebylo možné dočíst. Každá kapitola je psána jiným stylem, je jinak rozdělena, vyskytuje se v ní jiný jazyk i odlišný vyprávěcí postup. Vrcholem je pak poslední kapitola, která je psána coby nepřerušovaný vnitřní monolog, kde absentuje jakákoliv interpunkce, odstavce, zkrátka cokoliv.
Pokud ale zatnete zuby a zvládnete to, kniha sama o sobě má všechno. Nabízí barvité postavy, které mají neskutečné množství vrstev a kromě toho také neskutečné množství myšlenek. Samozřejmě hlubokých. Román je sice plný alkoholiků a smilníků, ovšem ani to Joyceovi nebrání jim do úst vkládat učené myšlenky a dělat z nich nositele nejrůznějších ctností. Autor si se čtenářem rád hraje, nechává ho hádat, nutí se vracet v knize o několik stran zpátky - ale pokud si dáte práci a knihu pochopíte, alespoň tedy z části, čeká vás jedinečný zážitek.
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
Jde o zajímavé dílo, které rozhodně stojí za přečtení, ale speciálně z dnešního pohledu jsou jisté Komenského postoje až absurdní. Chápu, že mělo jít o jistou metaforu na lidstvo jako celek a autor chtěl především upozornit na negativní aspekty společnosti a na hříchy, které se stávají denním pravidlem - docílil ale především toho, že církevní konzervatismus a zaslepenou víru vyzdvihl nad všechny složky lidské činnosti. Vše je podle autora špatné, jenom bezmezná víra v Krista je správná. Některé pasáže se mi z pohledu ateisty četly skutečně špatně, ovšem je nutno brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno. Některé myšlenky jsou zajímavé a i kvůli jazyku stojí za přečtení, ovšem v kontextu dnešní doby je to zcela mimo realitu.
Červený a černý
Stendhal (p)
Už dlouho jsem nenarazil na hlavní postavu, která by mi byla tak nesympatická a nepochopitelná, jako byl Julian. Já dovedu pochopit jeho cílevědomost i jeho ochotu jít za vlastním úspěchem přes mrtvoly, ale on všechno dělá neskutečně neefektivně, zmaktovitě a nesmyslně. Kniha je dobrým obrazem francouzské společnosti raného 19. století, ovšem postava, která nás touto společností provází, je neskutečně frustrujícím společníkem. Stejně tak obě hlavní ženské postavy. Zamilovaný jsem ve svém životě párkrát byl, takhle nesmyslně jsem se ale tedy nikdy nechoval...
Hledání ztraceného času VI. – Uprchlá / Čas znovu nalezený
Marcel Proust
Poslední díl celé série, který v originále sestával ze dvou svazků. V první části, tedy Uprchlá, se Proust vyrovnává se ztrátou milované osoby a smiřuje se s tím, co se zpětně dozvídá o jejím životě. Z této části bych vyzdvihl návštěvu Benátek, která je zde popsána opravdu skvěle. Dle zevrubného pocitu autorových pocitů se člověk opravdu cítí, jako by v italském městě byl on sám. Druhá část, tedy Čas znovu nalezen, je spíše takovým zhodnocením změn, které nastaly ve vyšší společnosti po první světové válce - hlavní hrdina je hodnotí spíše jako pozorovatel, nestaví se ani na jednu stranu a vše spíše střízlivě hodnotí. Proust tu tak dokončuje své působivé svědectví o vývoji francouzské aristokracie až po její pozvolný pád.
Hledání ztraceného času V. – Uvězněná
Marcel Proust
Z mého pohledu druhý nejlepší díl této série (hned po tom 2.). Myslím si, že nikdo nedokázal nikdy tak detailně popsat, jak funguje žárlivost a co se při ní odehrává v lidské mysli. Ano, ne všichni projevují žárlivost tak extrémně jako hlavní hrdina, ovšem ten základ je poměrně pochopitelný a obraznost, se kterou to Proust popisuje, je neobvyklá. Autor toto téma poměrně obšírně rozebírá už v prvním díle na příkladu Swanna, ovšem zde se k němu vrací ještě podrobněji - a možná můžeme sledovat určité uzavření dějového kruhu, kdy hlavní postava de facto replikuje příběh Swanna, tedy svého dětského vzoru, a stejně jako on věnuje své srdce dívce, která nejenže nedosahuje jeho společenského postavení, ale navíc ho ani nemiluje nazpátek.
Hledání ztraceného času IV. – Sodoma a Gomora
Marcel Proust
Baron Charlus je opravdu zvláštní postavou. Proustovy románové postavy nejsou takřka nikdy černobílé a navíc se v průběhu děje poměrně zásadně vyvíjí - u Charluse můžeme v tomto díle sledovat až do očí bijící kontrast mezi jeho aristokratickou upjatostí a na druhé straně slabostí pro mladé neurozené muže, do kterých se schopen se zamilovat jako patnáctiletá dívka. Zároveň tu Proust poměrně obšírně a originálně popisuje homosexualitu a její úskalí v této době - což je poměrně logické, neboť de facto popisuje vlastní zkušenost, kdy ve svém osobním životě právě s těmito problémy bojoval. Možná i proto z tohoto díla čiší autenticita, která mu dodává jedinečnou atmosféru na normandském pobřeží.
Hledání ztraceného času III. – Svět Guermantových
Marcel Proust
Obecně asi nejslabší díl této jedinečné série, ale to rozhodně neznamená, že nejde o hodnotné dílo. Proust většinu tohoto dílu věnuje popisu fungování salónů ve vyšší společnosti, můj problém ale byl především v tom, že nikdo z Guermantových mi nebyl vyloženě sympatický - navíc autor zde dochází až do krajních extrémů své rozvláčné popisnosti, kdy je schopen jeden krátký večer rozepsat na stovce stran. Ano, toto dílo není o ději a především o myšlenkách, ovšem Proust se tu poměrně často opakoval. Přesto nejsem schopen najít dílo, které by podávalo věrnější a živější obraz o francouzské společnosti této doby, proto i přes mé drobné výtky tento díl také stojí za přečtení - ale obrňte se trpělivostí, jinak vám zásadní myšlenky v záplavě slov utečou.
Souhvězdí a jejich mýty
Vendula Dvořáčková
Krátká knížečka, která poskytuje různé zajímavosti a pověry týkající se těch nejznámějších souhvězdí noční oblohy. Kromě toho stručně popisuje historii vzniku jejich názvů a vzhledem k tomu, že to je taková jednohubka, rozhodně stojí za to přečíst.
Náš vesmír
Jiří Grygar
Tato kniha už nejde jenom po povrchu, ale v určitých částech jde i více do podrobností - je to poměrně ucelené dílo, které člověku ukáže poměrně dost zajímavostí o našem vesmíru a ačkoliv třeba fotky už nejsou nejaktuálnější, drtivá většina z informací je stále platná. Pro milovníky vesmíru rozhodně stojí za to.
Vesmírné objevy
Zdeněk Pokorný
Možná je to trochu divné, ale tuhle knihu jsem poprvé četl ve svých sedmi letech. Tehdy jsem úplně hltal všechno týkající se vesmíru - nedávno jsem knihu znovu otevřel a stále je poměrně dost aktuální a dobře napsaná. I nezasvěcenému člověku to dodá aspoň základní vhled do světa umělých družic a jejich poutě vesmírem.
Jeskyně černého ledu I: Meč stínů
Julie Victoria Jones
Je to trochu šablonovitá kniha, ve které se vyskytuje dost často používaných klišé - máme tady klan, umře jeho náčelník, jeho nástupcem je zlý barbar, který chce zabít syna původního náčelníka... A ano, z něj se pak stane hrdina. Je to trochu očekávané, ale nečetlo se to zle, děj poměrně rychle utíkal, jenom tomu občas chybělo nějaké překvapení.
Pavel Horváth: Můj příběh nekončí
Jan Palička
Ale jo, tohle byla trochu jiná biografie a i proto se to četlo opravdu dobře. Bylo to odlehčení Horváthovým humorem, který mi poměrně sedí a proto tomu dávám tak vysoké hodnocení. Takový typ fotbalisty už moderní fotbal asi nevyplodí, takže jsem rád, že jsem jeho éru zažil...
Já jsem Zlatan Ibrahimović
David Lagercrantz
Trochu tomu ubírá fakt, že sám Zlatan po letech řekl, že některé příhody nejsou pravdivé a v podstatě šlo jenom o to nějak beletrizovat jeho kariéru. I přesto se to ale dobře čte a i kdyby bylo podle skutečných událostí jenom něco, i tak to dává parádní vhled do poměrně uzavřeného prostředí některých velkoklubů.
Jasně, je to dost arogantní a pro někoho, kdo Zlatana nemá rád, se to asi budeš číst zle, ale Ibrahimovič prostě takový je. A s tím se (bohužel/bohudík) nedá vůbec nic dělat. Stojí za přečtení.
Dějiny Dánska
Steen Busck
O Dánsko jsem se dlouho zajímal a následně tam i tři roky žil - je to zajímavá země a tato kniha mi rozhodně pomohla s tím, abych ji o něco lépe pochopil. Je to rozhodně nejkomplexnější přehled dějin Dánska, na který jsem zatím narazil. Kapitoly jsou přehledné, logicky uspořádané a jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl.