ondra295
komentáře u knih
Baudolino
Umberto Eco
Naprosto skvělá kniha, jako už je od Eca pravidlem. Autor opět přichází se svou typickou hlavní postavou, tedy notorickým lhářem, který je ale vyobrazený opět trochu jinak. Od začátku do konce tak vlastně nevíme, co Baudolinovi můžeme a nemůžeme věřit - i když třeba u ušatců, jednonožců a neviditelných satyrů asi tak nějak tušíme, že se to nestalo úplně tak, jak Baudolino popisuje. Absurdní na celém ději je, že Baudolino lže tak dobře, až vlastním lžím sám uvěří a ve výsledku je schopný pro pronásledování jím vytvořené chiméry obětovat život. Opět je nutné ocenit autorovu sečtělost a jeho schopnost zakomponovat do děje historické reálie, takže kromě zábavy se dozvíme i spoustu věcí - které je sice také třeba brát s rezervou, ovšem většina z nich se zakládá na reálném podkladu.
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Opravdu převratná divadelní hra, protože kdybychom popisovali čistě její děj, nebylo by moc o čem mluvit. I přes naprostou banálnost a absurdnost děje ale hra obsahuje spoustu hlubokých myšlenek, Beckett tedy skvěle dokázal navléknout na naprosto nesmyslné události zamyšlení nad smyslem lidského života a nad tím, co je vlastně pointou věčného lidského čekání na něco. Na něco, co možná nikdy nepřijde, nebo co přijde, ale ve výsledku to nic nezmění. Nač tedy čekat a nejednat?
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Ve své době to asi mělo větší sílu než dnes. Dnešní optikou jde "pouze" o vtipně podanou kritiku lidských i profesních poklesků byrokratické třídy, která je vesměs aktuální i dnes. Tehdy ovšem šlo o velice odvážné dílo, které jako jedno z prvních poukazovalo na korupci, neefektivnost a zkostnatělost v ruské státní správě - při hodnocení je tak nutno brát v úvahu i tento tehdejší kontext. Celkově se dílo čte velice jednoduše, povahové rysy postav jsou pro větší efekt vyhnány až do extrémů a celkově jde o velice přímočarou četbu, která ale stojí za to.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Naprostá klasika, která je kritikou pokrytecké ruské vyšší společnosti a tehdejších společenských standardů. Petrohradská smetánka totiž přichází do konfrontace s knížetem Myškinem, který ač Rus, tak o Rusku ví jenom z knih a veškeré společenské konvence jsou mu tak naprosto cizí. Tím pádem se chová bez intrik, jedná napřímo a tím vráží klín do pokrytecké vyšší společnosti, kde každý sleduje své cíle, ale navenek se tváří, že tomu tak není. Na Myškina je tak nahlíženo jako na idiota, protože se chová jinak, než jsou lidé zvyklí... Ze začátku tato konfrontace sice působí chvílemi až komicky, je ale nepřekvapivé, že má na svém konci tragické vyústění pro většinu hlavních postav.
Motýlek 2. díl
Henri Charrière
V podstatě totožný komentář jako k prvnímu dílu - i zde se autor tváří, jako by byl dokonalý, za nic nemohl a naopak všechno uměl, a proto se dokázal zachránit. Kniha byla zajímavě napsaná a i včetně finálního útěku velice napínavá, dobře a věrohodně byl popsán i samotný život na ostrovech, ovšem autor by mohl mít pro svou autobiografickou postavu více sebereflexe. I tak se to ale četlo velice dobře a mohu jen doporučit.
Motýlek 1. díl
Henri Charrière
Mně se kniha moc líbila a bylo zajímavé se s autobiografickými prvky dozvědět o tak pohnuté části francouzské historie, jako byla trestanecká kolonie v Guyaně. Ovšem co se mi nelíbilo, byla autorova přílišná heroizace sebe sama - z textu by si člověk myslel, že hlavní hrdina byl úplný andílek, kterého zavřeli omylem, ale on naštěstí všechno umí, se vším si poradí, a proto se zachrání. Tohle mi tam trochu vadilo... Jinak se ale kniha četla moc dobře a byla velice napínavá.
Život je jinde
Milan Kundera
Myslím, že tato Kunderova kniha je ještě více než jeho ostatní především o kráse jazyka a o tom, jak s ním umí pracovat ve svůj prospěch. Samotný děj je spíše absurdní a není nijak napínavý, ale to je ve výsledku jedno. Kundera vesměs nikdy nesází na sílu děje, ale spíše na autentičnost jazyka a svých postav, skrz které dokáže interpretovat své myšlenky. Jaromil je postavou veskrze směšnou a také na něj čeká směšný konec, není ale právě on dokonalým reprezentantem této pohnuté doby, kdy takřka všichni hráli role, ve kterých neměli co dělat?
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
Vůbec jsem to nečekal a o to byl můj zážitek lepší. Kniha byla vážně skvělá. Dokonale fungovala jistá odlehčená mystičnost, kdy Bulgakov do děje implementoval rozličně biblické postavy s notnou dávkou humoru při jejich absurdní konfrontaci s reálným světem. Velká část událostí je skutečně groteskních a jejich vymyšlení vyžadovalo velkou dávku fantazie, je tu samozřejmě i daleko hlubší duchovní propojení a návaznost na příběh Piláta Pontského, který sám o sobě je velice složitým. Chvíli trvá se zorientovat, ale výsledek stojí za to a opravdu doporučuji přečtení.
Poprvé tátou - Průvodce pro novopečené tatínky
Benoit Le Goëdec
Dobrá knížka, která obsahuje velké množství rad, tipů, uklidnění a zároveň je psána vtipnou a přívětivou formou. Moc se mi ale nelíbí, že se v ní jakoby stále pracuje se starým archetypem máma-táta, kdy některé práce v domácnosti jsou čistě ženské a některé mužské. Zároveň tedy již z osobní zkušenosti musím říct, že přečtení jakýchkoliv knížek vás na to stejně v realitě vůbec nepřipraví. :-)
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Málokterá kniha popisuje lépe tu pravou realitu války. V této knize nejde o velké bitvy, o prohry, ani o vítězství. Ale o to, jak parta mladých kluků sleduje, jak se jim životy mění pod rukama právě hrůzami války... Počáteční nadšení přechází ve zhrození se a tichou rezignaci. Na konci je zoufalství, kdy postupně umírá jeden kamarád za druhým a ani ve chvíli, kdy se hrdina vrátí zpět do zázemí a civilizace, není schopen se soustředit na normální věci, protože ty pro něj ve světle hrůz války ztratily hodnotu... A tohle přesně je pro obyčejné lidi válka.
Tulák po hvězdách
Jack London
Opravdu krásná kniha, která je svým pojetím velice originální. V jedné vrstvě tu sledujeme kritiku americké justice a vězeňské správy na případu nevinného odsouzeného muže - kromě toho se tu ale rozprostírá množství nových světů, které se odehrávají pouze v paralelním vesmíru a pomocí kterých hlavní hrdina dokáže přežít své utrpení. Příběhy samy o sobě jsou také velice dobré, většina z nich je zajímavých a má nějaké mravní poučení. Jako celek kniha funguje velice dobře, je plná hlubokých myšlenek a čte se velice snadno.
Oliver Twist
Charles Dickens
Všeobecně známá klasika, která je ale napsána krásným jazykem - na ten sice chvíli trvá si zvyknout, ale poté se kniha čte velice příjemně. Jde sice o trochu naivní dílo, ovšem tím spíš je ideálně ho číst spíše v mladším věku - každopádně je tu velice dobře popsána anglická viktoriánská společnost, kde zkrátka ne všechno fungovalo dobře a mnoho lidí bylo nuceno žít v chudobě a tím se i uchylovat k odsouzeníhodným činům. Rozhodně stojí za přečtení.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Werther nebyl moc sympatickou postavou - na začátku rozmazlený floutek, který očekává, že vždy bude po jeho a na konci ve výsledku slaboch, který volí jednoduchou cestu ven. Ani Lotta ale nebyla symbolem ctnosti. Nedefinoval bych tento příběh jako klasickou love story, obě postavy mají mnoho negativních aspektů a především Werther rozhodně není žádným princem na bílém koni. Kniha je ovšem napsána krásným jazykem, čte se dobře a obsahuje množství zajímavých myšlenek. Goetheho dílo určitě stojí za přečtení, ovšem drobně zaostává za Faustem.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Tohle bylo opravdu mrazivé a děsivé. King tyhle knihy vážně umí. Opět postupné budování napětí a ve výsledku nebyl potřeba ani žádný reálný a fyzický strašák, ale pouze nadpřirozená abstraktní síla a ke skvělé knize to stačilo. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a napětí by se dalo krájet a to se mnoha autorům nepodaří ani za použití nejrůznějších hrozivě vypadajících monster. King je génius a touhle knihou to znovu dokázal.
Poutník – Mágův deník
Paulo Coelho
Kniha se číst dala a rozhodně byla zajímavá, více bych si ji asi užil, kdybych nebyl tak absolutním ateistou, jakým jsem. To mystično mi přišlo až moc vyumělkované. Ve výsledku mě tak nejvíce zajímala samotná cesta, ta snaha o poznání sebe sama na mě moc nefungovala - ale chápu, že pro lidi, kteří mají tendenci věřit v něco víc, ta kniha byla daleko atraktivnější. Pro mě to ale bylo spíše mírné zklamání.
Afterdark
Haruki Murakami
Svižný, rychlý a relativně krátký příběh, který ale jede podle klasického Murakamiho mustru. Sledujeme několik zdánlivě nesouvisejících osudů, které se vzájemně proplétají a na konci si můžeme jenom domyslet, jak vše dopadne. Je ovšem obdivuhodné, jak na tak malém prostoru dokáže autor vypracovat tolik jedinečných postav, které k nám nějakým způsobem promlouvají. Stejně tak všemu pomáhá i temná a tajemná atmosféra nočního Tokia, kde se sice pohybuje hodně lidí, ale všichni jsou si tak nějak více cizí.
Prokletí Salemu
Stephen King
Je zvláštní, že obecně vážně nemám rád fantasy, ale King a jeho fantasy díla mě přesto vážně baví. Nejinak je to tady. Že budu někdy číst dílo s upírskou tématikou, to bych nikdy neřekl, ale u Kinga nejde ani tak o to nadpřirozeno - to je spíše prostředkem než pointou celé knihy. Jde především o skvělé a propracované postavy, o postupné budování napětí a umné vytvoření atmosféry, která neustále graduje. Na konci vás prostě King donutí žít s postavami. Je to skvělá kniha, která vás donutí co nejrychleji ji dočíst.
Proces
Franz Kafka
Kniha, která se velice nepříjemně četla a byla neskutečně absurdní, ovšem možná i díky tomu ve výsledku udivuje svou genialitou. Samozřejmě ta absurdita všech procesů je tu přehnaná, ovšem bohužel není možné nevidět i určitou podobnost s dnešní dobou, kdy ten úřednický moloch občas funguje velice podobným absurdním způsobem. Nikdo vlastně neví, co po kom chce, většina lidí svou práci dělá jenom proto, že jim někdo jiný řekl, ať to tak dělají a výsledkem je naprostý chaos, který nejenže nedává smysl, ale navíc je vzájemně tak promotaný, že proti němu nejde bojovat. Jedno z těch děl, která lze označit za nadčasová.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Samozřejmě asi nejsem cílovka, ale přesto musím říct, že šlo o kvalitní knihu. Ano, té někdy až naivní romantiky tam na mě bylo možná až moc a celkově to skončilo až moc růžově, ale četlo se to dobře a myslím, že to podalo víceméně věrný obrázek o tehdejší aristokracii, kde největší starostí bylo dobře provdat svou dceru. Myslím, že je dobře občas vystoupit ze své literární bubliny a přečíst si i trochu žánrově odlišnou knihu, jako je tato.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Klasika, která poměrně dobře popisuje jednu specifickou éru v americké historii, pro kterou byl typický rychlý vzestup určité části společnosti a vytvoření nových společenských elit, které potřebovaly dávat najevo své postavení pořádáním okázalých večírků. Gatsby je specifickou postavou, kterou jsem si před přečtením knihy představoval úplně jinak - ve skutečnosti je vlastně strašně nejistý, nestálý a je těžké si k němu najít sympatie. I proto se možná kniha četla hůře, protože jsem se dokázal více vcítit do vypravěče než do samotného Gatsbyho. Celkově ale stojí za přečtení, děj je poměrně zajímavý a jde o kvalitní vhled do téhle éry a části společnosti.
