ondra295
komentáře u knih
Kytice - výbor
Karel Jaromír Erben
Klasika, kde většinu balad zná minimálně ze školy skoro každý. Každopádně je tu ale krásný jazyk a myslím, že pro každého Čecha by přečtení takto krátké knihy mělo být samozřejmostí. Mně osobně se nejvíce líbily balady Vodník a Svatební košile. Nutno ale dodat, že většina je jejich poměrně brutálních a rozhodně nemá hezký konec, což jim ovšem neubírá na kvalitě.
Souostroví Gulag - 3. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Tato série pomáhá skvěle pochopit, co vlastně bylo (a evidentně stále je) Rusko vlastně zač. A jak fungují Rusové. V tomto dílu se Solženicyn věnuje především posledním letům v lágru, konkrétně v Kazachstánu a mimo jiné rozebírá i několik pokusů o útěk, které za ty roky proběhly. Kromě toho je tu opět mnoho úvah rozličných vězňů, kteří v mnoha případech mají skutečně pohnuté osudy. Série jako celek stojí za přečtení, ale připravte se, že to není jen tak - autor přeskakuje od jedné historky k druhé, prokládá je dlouhými úvahami a vnitřními monology, a proto je knihu velice náročné přečíst s plným soustředěním.
Souostroví Gulag - 2. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Ve druhém díle se autor přesouvá do samotných pracovních táborů a jeho upřímný popis těchto poměrů je až hrozivý. Ať už v transportech, nebo následně i v táborech, jde o naprostou degradaci lidství a na vězně není pohlíženo jako na nic jiného než pracovní sílu. Všichni navíc vědí, že přísun vězňů je takřka nekonečný, a proto je úplně jedno, kolik jich umře. Dozvídáme se tu i méně známé faktické věci - třeba to, že byly odsuzovány i velice mladé děti (od 12 let) a jak probíhala naprosto nesmyslná stavba Bělomořského kanálu, na které zahynulo množství vězňů. Děj je opět nesouvislý a jde o nahodilý soubor vzpomínek a názorů autora a jeho spoluvězňů, takže se kniha čte velice složitě, ale určitě za to stojí.
Souostroví Gulag - 1. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
První díl této série, ve které se Solženicyn zatím tolik nevěnuje gulagu samotnému, jako spíše tomu, co mu ve většině případů předchází - tedy zatčení, někdy i několikaleté popotahování po různých brutálních výsleších a z toho rezultující totální demoralizace a ochota přiznat cokoliv. Autor důkladně popisuje drastické výslechové praktiky, které sestávají jak z fyzického, tak psychického mučení. Na konci je jasné, že to není o vině nebo nevině, ale každý, kdo je zatčen, je nakonec i odsouzen - výše trestů se liší podle aktuální politické nálady a také podle toho, kolik zrovna vězňů je na nucené práce třeba. Opravdu drsná a syrová kniha, která se nečte jednoduše, protože nejde o souvislý děj, ale spíše o soubor vzpomínek a úvah. Ale měl by si ji přečíst každý.
Goya
Lion Feuchtwanger
Opravdu krásná kniha, která se velice dobře četla. Samozřejmě je nutno brát s rezervou mnoho historických faktů zde uvedených - Feuchtwanger sice více méně respektuje to, co se v Goyově životě skutečně stalo, ovšem události přeřadil tak, že chronologicky neodpovídají realitě a navíc čisté spekulace do románu vepsal coby jasná fakta. Tuto knihu tedy nelze brát jako bernou minci o Goyově životě, ale spíše jako zbeletrizovaný příběh s motivy jeho života. Každopádně kniha je to ale velice povedená, hodně vypovídá o období napoleonských válek ve Španělsku, o tehdejších poměrech ve vyšší kruzích a o postavení hrozivé inkvizice.
Na východ od ráje
John Steinbeck
Geniální dílo Steinbecka a dozajista jeden ze skvostů světové literatury. Na osudu jedné rodiny tu autor popisuje vývoj americké společnosti od války Severu proti Jihu až po začátek první světové války. I na vývoji postav samotných, i na změnách ve světě kolem nich tak můžeme pozorovat, jak se americká společnost vyvíjela a jak se měnily její hodnoty. Kromě toho je kniha napsána krásným jazykem, ochuzeni nejsme ani o detailní popisy tamních reálií a postavy rozhodně nejsou ploché - naopak, všechny mají mnoho vrstev a mají v sobě něco pozitivního i negativního. Určitě doporučuji k přečtení, jde o krásnou knihu.
Povídky malostranské
Jan Neruda
Některé povídky byly lepší, jiné horší, ale celkově lze pochopit, proč jde o jedno z nejznámějších děl naší literární historie. Neruda tu totiž na relativně krátkém prostoru popisuje náturu obyvatel specifické části Prahy, jejich charaktery a také to, co je spojuje a co je rozděluje. Některé povídky byly čtivé, jiné byly méně čtivé, ale celkově podávají nezaměnitelný obraz o Malé Straně, což se Nerudovi podařilo skutečně dokonale.
Největší z Pierotů
František Kožík
Opravdu krásná kniha, kterou hodnotím jako jednu z těch úplně nejlepších, co jsem kdy přečetl. Kožík tu dokázal nejenom popsat život pro nás celkem neznámé, ale historicky významné osobnosti, ale navíc dokázal vyvolat emoce a napříč celým dílem jsme tak Kašparovi fandili jako svému oblíbenému literárnímu hrdinovi. Dílem jsou prostoupeny významné historické události, které se odehrávají na pozadí, sledovat můžeme i postupné změny ve společnosti a jako bonus je kniha napsána krásným jazykem. Opravdu vřele doporučuji jako naprosto skvělou knihu.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Jedna z těch náročnějších knih od Murakamiho, protože zmatený a nejasný není jenom závěr, ale celý děj. Autor mluví hodně v náznacích, referencích a v ději se vyskytuje mnoho mystických a nevysvětlitelných prvků. Samozřejmě se to čte dobře, tedy aspoň mě četlo, a můžeme opět sledovat spoustu zajímavých vnitřních monologů hlavní postavy, ovšem je to daleko méně čitelné a pochopitelné než ostatní autorova díla, jako by nám to sám Murakami chtěl komplikovat.
Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského
František Kožík
Velice kvalitně napsaná kniha, která poskytuje ty známé i méně známé informace o největším panovníkovi naší historie. Oceňuji, že Kožík se snaží být objektivní a zbytečně Karla IV. neglorifikuje, naopak ho vykresluje jako obyčejnou lidskou bytost se všemi svými klady i zápory. Samozřejmě, dokázal toho pro naši zemi jako málokdo před ním i po něm, ale i on musel bojovat s intrikami a nezažíval jenom vzestupy, ale i pády. Čtivým způsobem je tu vše tohle popsáno a rozhodně doporučuji k přečtení.
Útěk z Falaise
John Flanagan
O něco málo slabší než předchozí díl a to především proto, že bylo opět jasné, jak to skončí. Už od prvního momentu, co se v ději vyskytl "maskovaný" Halt, muselo být všem jasné, o koho jde a jak to skončí. Jasně, četlo se to opět dobře, mělo to spád a celý únikový plán byl dobře vymyšlený - celou dobu se ale nezbavíme pocitu, že jsme to už někde četli a že zároveň od první třetiny knihy víme, jak to dopadne.
Ztracený princ
John Flanagan
Tomuto dílu opět prospěla změna prostředí, ačkoliv stále platí, že inovace a drive už této sérii zkrátka trochu chybí. Celkově je to ale dobře napsáno, děj plyne rychle a všemu celkem sedí prostředí Galiky, které je vítanou změnou oproti ostatním dílům.
Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Jednoduše skvělé. Jen těžko najdete knihu, která by vypovídala o životu v běžném Rusku více. Dostojevskij v této gigantické knize krásně rozpracovává chování jednotlivých archetypů ruských občanů a pomáhá nám pochopit, jak vlastně vypadá taková ruská duše. V knize můžeme sledovat relativně zapletený děj, kromě toho ale i množství působivých vnitřních monologů, hlubokých myšlenek a v neposlední řadě i množství dobových reálií popisu toho, jak se žilo na ruském venkově. Postavy jsou mnohdy směšné, chovají se nesmyslně - speciálně otec Fjodor je vrcholně nesympatickou, ač zajímavou postavou. Smerďakov je pak naprosto geniálně popsaným charakterem, na který v knize jen tak nenarazíte a jako celek to funguje opravdu moc dobře.
Krakatit
Karel Čapek
Já pořád říkám, že si strašně vážím toho, jaké myšlenky Čapek do svých děl dal a jak nadčasový v některých faktech byl, ale... Mně to prostě číst nejde. Ty děje jsou tak absurdní, postavy tak nesmyslné a celé je to postaveno na tak nezajímavých dějích odtržených od reality... Mně zkrátka Čapka číst nejde tak, aby mě to bavilo. Jednou za čas tam najdeme zajímavou myšlenku, ale jako celek je ten děj prostě a jednoduše nezajímavý a není to vykompenzováno ani důmyslností jazyka.
Dítě z Osvětimi
Lily Graham
Kniha, která se zaobírá hrůzami koncentračního tábora v Osvětimi, ale zároveň popisuje i něco málo z těch pozitivních osudů lidí, kteří přežili. Ano, je to značně nerealistické, protože si nedovedu představit, aby se v takových podmínkách narodilo živé dítě a navíc aby manžel hlavní hrdinky přežil vše, co bylo popisováno a na konci se zázračně vrátil domů... No, nevěřím tomu. Ale je jasná snaha o to vytvořit určitou pohádku pro dospělé, která s velkým vypravěčským umem popíše hrůzy tohoto období, ale nabídne až nerealisticky pozitivní vyústění. Je nutno tedy brát historicky s rezervou, ovšem napsáno je to velice dobře.
Na cestě
Jack Kerouac
V této knize nejde ani tak o děj a ani o postavy, ale spíš o celkový dojem, který chtěl Kerouac vytvořit. Samotný děj totiž nijak zajímavý není a jde o nikdy nekončící pendlování několika mladých lidí napříč Státy, postavy kromě toho ani nejsou nijak sympatické a chovají se tak, že se s nimi nelze ztotožnit. Přesto dokázal Kerouac podat svědectví o celé generaci těchto trochu ztracených lidí a vytvořit atmosféru jisté volnosti promíchané se zmarem a ztracenými příležitostmi. Z každé stránky knihy to naprosto dýchá a ačkoliv text samotný je koncipovaný občas nelogicky, tak nějak se to do celého konceptu hodí a přidává to dílu na autentičnosti. Stojí za přečtení už jenom proto, že nám to pomůže pochopit kulturu, která je většině z nás úplně cizí.
Směšné lásky
Milan Kundera
Už kultovní soubor povídek od Kundery, který sice neříká tolik o jeho práci a myšlenkách jako některá ostatní díla, ovšem i tak stojí za přečtení a patří k těm významnějším dílům naší literární historie. Všechny povídky mají něco do sebe, asi tou nejznámější je Falešný autostop - ovšem i ty ostatní jsou zajímavé právě tím, že každá je napsána trochu odlišným stylem a dohromady tak v tomto souboru poskytují mnoho různých perspektiv. Dle mého osobního názoru jsou nejlepšími povídkami právě Falešný autostop, Eduard a Bůh a Nikdo se nebude smát.
Supervelmoc? - Vše, co potřebujete vědět o současné Číně
Kristína Kironská
Skvělá kniha a pokud vás zajímá současná geopolitická situace, poskytne vám takřka vše, co potřebujete vědět o současné Číně. Kromě současnosti se zaobírá i tím, co stálo za vznikem a důvody toho, proč na tom Čína aktuálně je takto - rozebírá turbulentní vývoj ve 20. století, nástup komunistické strany k moci a její postupné upevňování, nejprve pomocí represí a poté pomocí zvyšování životní úrovně. Čína je zvláštní zemí a její kultura je pro nás nepochopitelná. Současný politický stav v této zemi je pro západní společnosti až absurdní, ale přečtením této knihy pochopíme o něco více, proč má komunistická strana tak velkou moc a proč se to pravděpodobně v brzké době nezmění.
Odysseia
Homér
Četl jsem takřka hned po Ílias, která této knize časově předcházela. Putování Odyssea pro mě bylo ještě o něco atraktivnější - jeho rozličné příhody, kdy přichází on a jeho posádka do střetu s postavami z řecké mytologie a střídavě se těší přízni a nepřízni bohů, dělají děj poutavým a čtivým. Vše je doplněno paralelní linkou příběhu Telemacha a Penelopy, kteří na Odyssea věrně čekají a musejí se bránit náletu nápadníků, kteří by chtěli na jeho místo. Lest na konci a následující krvavá lázeň jsou pak skvělým zakončením tohoto kultovního díla.
Ílias
Homér
Naprostá literární klasika, kterou by měl znát každý, ačkoliv knihu není snadné přečíst. Samotná trojská válka nebyla v kontextu řecké historie zase tak zásadní, právě díky Homérovi se ale právě několik dní z této války stalo zásadního pro dnešní pohled na antické Řecko - kromě postav samotných jsou ještě důležitější rozmary bohů, kteří stojí nad nimi a ovládají všechno, co se stane nebo nestane na bojišti. Vše je doplněno krásným jazykem a i přes občasnou až moc velkou opisnost určitě stojí za to celé dílo přečíst.