ondrula komentáře u knih
Přesně jak píše Lacoste. Celá knížka je psána značně naivním a předvídatelným způsobem. Místy mi přišlo, že se jedná jen o vršení jednoho klišé za druhým. Když se tam objevila osudová žena, už jsem jen obracel oči vsloup. A jestli je A. Riches takovej znalec historických reálií, jak se všude uvádí, tak jak může napsat: "Účastnil se povstání v jednašedesátém roce"? Copak tehdy se už počítal letopočet od narození Krista?
Kdo by snad zůstal na pochybách, Sharpovým nepřítelem vždy byl především Obediah Hakeswill a zde se nám konečně dostalo velkého finále. Zbytek příběhu, ve kterém je Sharpe napaden přesilou, je celkem předvídatelný a v zásadě shodný jako v ostatních Sharpových románech, je to už dost stereotypní.
Přesně jak píše Kniper, bylo to pro mě obrovské zklamání. Nekonečný sled sobeckých neuróz a manželských nevěr, navíc neskutečně rozvleklý příběh bez myšlenky.
řekl bych, že v rámci kingovek patří tahle knížka mezi ty slabší, resp. nudnější