oněg_evženin komentáře u knih

Nejmilovanější kniha mého dětsví, hned vedle Harryho Pottera a Julese Verna. Vtipná, sarkastická, citlivá, plná chvil, kdy bychom nejraději hlavnímu hrdinovi vlepili facku a probrali z reality a na druhé straně je nám jej nejenom líto, ale dokonce se s ním ztotožňujeme. A co vtipnost této knihy posouvá o další příčku je fakt, že není nikterak nereálná ani přitažená za vlasy, protože každodenní šílenství je v ní popsáno přesně tak, jak jej můžeme být někdy svědky. Zvláště vtipný, rozhodně ne však na první pohled, je motiv socialismu a komunismu, prostupující celým příběhem a pro Británii specifické přehnané dělení na společenské třídy (vyšší nižší střední třída, nižší střední vyšší třída...). Kvalita knihy může být osvědčena tím, že se k ní i po letech rád vracím a i když ji znám téměř z paměti, tak mě stále dokáže rozesmát.

Na cestě bych bez nadsázky označil za stěžejní dílo americké literatury 20. století, byť nevznikalo s tímto záměrem. Rovněž je to jedna z mých 20 nejoblíbenějších knih. Divokost a nespoutanost hlavních hrdinů může leckoho odradit a vyvést z míry, jelikož vše v knize uvedené byly skutečné události (někdy jen trochu přibarvené). Beatnická generace vznikala v druhé polovině 50. let, ale její kořeny sahají až do let čtyřicátých. Generace, která nepřímo předznamenala vznik hnutí hippies, bojovníků za lidská práva a její akademická odnož korespondovala s frankfurtskou filozofickou školou. Je to tedy jeden z dílků skládačky obecného fenoménu "liberálů", jistě v neučesané a roztěkané podobě. Na cestě je zřejmě nejlepší způsob, jak se s kořeny tohoto nesourodého hnutí (zdánlivě bez programu) seznámit. Kniha je unikátní ve všech směrech, ve kterých jen unikátní být může. Styl psání na roly papírů v podobě nepřerušovaného toku myšlenek je přelomovým přístupem, který zajišťuje autentičnost a překvapivě čtivost a spojení reálna a fikce pomocí spojovacích vysvětlujících klíčů (Roman à clef - podobně např. Capote, Hemingway, Orwell) je použito mistrně.
Zároveň se jedná o originální zpracování knižní podoby road movie, které svého času bylo novým, pouhých 10 let starým trendem. Postavy jsou nastíněny bez příkras a se surovou přesností. Drogy, jazz, nevázané vztahy a časté pouhé bloumání světem byly vyjádřením prosté touhy po životě lidmi, kteří by v dané době nemohli žít jinak, než v tristních podmínkách. Byla to ztracená generace díky hospodářské krizy a světové válce, kdy působení těchto faktorů dalo vzniknout zmíněné touze po svobodě (patrné jsou prvky anarchismu či nihilismu). Pro mě inspirativní, nezáměrně silné, působivé a místy úsměvné, přičemž energie z každé příhody jen čiší.

4 30.09.2019

Zcela jistě byl R. P. Feynman jedním z největších vědců, kteří kdy žili a svým přístupem k vědě a její popularizaci strhnul ke studiu fyziky i mne, naprostého matematického břídila, jehož schopnosti končí u trojčlenky. Kniha je zábavná, čtivá a rozbíjí stereotypní pohled na génia, který stále mnoho lidí sdílí. A jeho bezstarostný přístup k životu a optimismus je téměř nakažlivý.

4 20.09.2019

Nebývá tolik obvyklé, aby se zahraniční spisovatel zabýval českým prostředím (existují samozřejmě slavné výjimky - Skleněný pokoj, Pražské jaro...). V následujícím příspěvku bych shrnul několi mých postřehů. Craig Russell je odborníkem převážně na německé prostředí, což se promítlo i zde, kdy většina postav byla alespoň částečně německého původu a německé prostředí bylo všudypřítomné. Jedná se o psychologický thriller s prvky detektivky a hororu se zaměřením na psychologii sériových vrahů a vychází z poznatků Carla Gustava Junga. I přes akčnost a hororové zaměření se jedná i o intelektuální čtivo a potěší každého, kdo se zajímá o psychologii. Postavy jsou dobře vykreslené, včetně atmosféry a prostředí, které je obklopuje. Zajímavé je pozorování toho, jak autor vnímá české prostředí. Bývá zvykem, že vnější pozorovatel vnímá detaily mnohem citelněji, než zainteresovaný obyvatel, který v daném prostředí vyrostl. Russell se na tehdejší Československo dívá jako na národnostně bohatou zem, která je celou svou historii křižovatkou a z tohoto faktu dokáže těžit, ale i jím trpí. Zároveň jde o mystické, tajemné a melancholicky temné prostředí se spoustou pověstí, pověr a neproniknutelných sociálních rozdílů s prolínající se východní a západní kulturou. TATO ČÁST OBSAHUJE SPOILERY - Je třeba podotknout, že právě vliv východních kultur autor poněkud přecenil. Například vliv slovanské víry (rodnověří) měl v té době na lidovou slovesnost malý vliv. Například postavy Peruna či Velese v dobových pověstech vůbec nefigurovaly a to ani ve slezském, více slovanském (polském) prostředí, stejně tak postava Kostěje, který je postavou výlučně ruské mytologie. Tehdejší prostředí bájí a pověstí bylo silně ovlivněno tím německým (Mikuláš a čert - Nikolaus a Krampus, vodník - wassermann) s příměsí slovanského vlivu (polednice, hejkal), která byla ale naopak přítomná v německém prostředí. Také některé historické reálie poněkud pokulhávají, ale jde jen o detaily, které mi však jako nadšenci do historie nedají spát - československá obecní policie nedisponovala policejními auty, měli pouze civilně zbarvené automobily a pouze v malém množství (v knize se policie pohybuje rychle a hbitě pomocí automobilů, skoro ve stylu Kobry11), v těchto autech se zcela jistě nevyskytovaly vysílačky, pořádek na venkově zajišťovalo četnictvo, Sintové neměli zásadně maďarská jména, ale německá, čs. armáda neměla žádná polopásová vozidla atd. Avšak se studiem prostředí tehdejšího Československa si dal autor velkou práci a je třeba to ocenit a těchto pár detailů prominout. Tolik k prostředí, které v knize hraje velmi zásadní roli. Co se týče děje, tak napětí počíná hned po prvních pár stránkách a postupně graduje a neupadá a za velmi vzácný jev v tomto žánru považuji absenci nadbytečných popisů či rozvláčnosti. Možná přeháním, ale měl jsem dojem, že žádná stránka zde není navíc, a to velmi oceňuji. Autor také umí dobře mást čtenáře a svést jeho podezření z vražd z jedné postavy na druhou (já osobně jsem operoval s myšlenkou doktora Bartoše a výměny s jeho dvojčetem, poté i s doktorem Kraklem, který sabotoval léčbu, podstrčením skleničky Macháčkovi). Jednotliví vrazi jsou rovněž působivě pojmutí a děsivost a šílenství z jejich popisů opravdu čiší. Mysteriózno je zde uchopeno také velmi mistrně (zaujala mne zejména rozpolcená osobnost klauna Mládka). Závěr knihy přijde z ničeho nic a pro mě byl poněkud překvapivý (byť místy přitažený za vlasy - po stovky let tajné dveře ve věži nikdo neobjevil a po pár dnech však Kosárek dveře beze všeho objeví, kostra Jana Černého Srdce na trůnu a hořící zástěra působí poněkud lacině). Epilog a doslov mají svou váhu a knihu příjemně doplňují. Celkově jde o neotřelé dílo, kterému by slušelo i filmové zpracování a i přes drobné detaily skvěle zpracovanou, napínavou knihu s perfektní atmosférou a mohu ji beze zbytku doporučit. Craig Russell příjemně překvapil!

3 14.10.2019

To jsem takhle jednou na podzim dostal chuť na nějakou hororovou knihu s prvky mysteriózna, nejlépe od ne příliš známého autora. Byly to poněkud specifické požadavky, ale štěstí se na mě usmálo a vypadalo při tom jako Smrtná zima. Kniha mě upoutala depresivně melancholickým obalem a po zběžném pročtení prvních dvou stran jsem se rozhodl, že bude má. Kniha je to vskutku napínává, mysteriózní a má očekávání naplnila i přesto, že se jedná primárně o žánr Young adult fiction, jehož nejsem cílová skupina. Ale proč občas nevystoupit ze své (knižní) bubliny? Je nutné říci, že to není kniha, která by vás vyděsila, donutila k zamyšlení, či dokonce vám změnila život. Dokáže ale udržet vaši pozornost a pokud hledáte něco nenáročného s touto tématikou, pak je to jasná volba. Autorka rozhodně umí psát a má talent, který jistě ještě rozvine (jde o její autorskou prvotinu). Na závěr by bylo fér zmínit skvělý film Vesnice z roku 2004, který je svým příběhem nápadně podobný a rozhodně jej doporučuji shlédnout. Následné srovnání vizuálního a knižního díla vede k zamyšlení.

3 20.09.2019

Číst Žižka je obecně namáhavá činnost a rozhodně to není nic, u čeho by si čtenář řekl “hmm, zajímavé” a pokračoval dál. Je to ten typ knihy, kde je třeba ji na chvíli odložit, uvědomit si, co jsme právě vstřebali a pomalu to zpracovat. Tento složitý proces však stojí za to. A upřímně, kdyby byla Žižkova kniha snadno pochopitelná, pak je něco špatně. Jeho inspirací je Hegel a Lacan, tedy dva z nejhůře uchopitelných myslitelů všech dob (Lacan poměrně více). Žižek však s elektrizující přitažlivostí dokáže jejich myšlenky zvěstovat a doplnit je přitom o svůj smysl pro humor, ironii a provokaci. Východiskem je pro něj nesmyslnost a faktická vyprázdněnost současného pojetí demokracie a materialismu, na který je dle něj (a podle mnoha dalších) drtivá většina světa přivyklá. Zmiňuje zde Berlusconiho pojetí demokracie, kde nad celým tématem levituje myšlenka “je skutečně demokracie nejdokonalejším systémem, když umožní tomuto šaškovi chopit se moci?”. Nabízí se odpověď, že krása demokracie netkví v tom, že umožní chopit se moci těm, kteří to s ní nemyslí vážně, ale naopak tkví v tom, že to umožní i těm, kteří to s ní vážně myslí. Žižka rozhodně nepovažuji za odpůrce demokracie, nýbrž za jejího kritika. A to je v pořádku. Dle Žižka se vedle tohoto tématu přirozeně objevuje myšlenka nespravedlnosti světa, kde chudí umírají hlady a banky bohatnou, přičemž vyspělé státy blahosklonně přivolí k poslání několika pytlů s rýží do Senegalu. Tato mesiášská dobročinnost míří většinou do států s přírodním bohatsvím, které si zmíněné banky a státní instituce zvládly v minulosti přímo či nepřímo v různé míře přivlastnit. Toto jsou jen některé z otázek, které Žižek vymezuje a věnuje se jim mnohem podrobněji a velmi nepředvídatelně (zpočátku na základě argumentů čekáme nějakou tezi, ale dostane se nám teze naprosto opačné). Jako vždy je inspirující, provokující a vede k hlubokému zamyšlení a i přesto, že s ním nemusíme souhlasit, musíme uznat, že je po právu obávaným kritikem západní společnosti.

2 23.10.2019

Migrační krize a stěhování národů obecně je tak složitým a tisíce let trvajícím fenoménem, že vůbec pomyslet na sestavení stručného manuálu k problematice se rovná sebedeskriptivnímu prohlášení "to jsem teda blázen" a následnému promptnímu odvozu Holnou a Malotou do ústavu docenta Chocholouška. Nicméně pominu-li celou ideu, pak se jedná o další sbírku klišé a otřepaných frází, které lze nalézt u jiných "rozumných a realistických" protiimigračních šíbrů. Strach a nenávist nebudou nikdy pozitivními emocemi a vždy přinesou jen zkázu a to i tehdy, když se budou tvářit jako opatrnost a zdravá nedůvěra. Sám nejsem sluníčkářem, ale (srov. nejsem rasista, ale...) uvědomuji si, že se svět skládá z lidí a tito mají stejné sny, touhy a cíle a že tu a tam se mezi nimi najde nějaký grázl a je lhostejno, zda je tímto zlotřilcem Ahmed z Bagdádu, Deepak z Bombaje anebo Jaromír z Brandýsa nad Labem. Míchání kultur vždy provázely "porodní" bolesti (Italové v USA v 19. a 20. stol., Španělé ve Francii v 18. a 19. stol., Židé v Británii v 19. a počátkém 20. století atd.), ale vždy to společnost dokázala ustát a zkrátka odmítám sdílet hysterii pana Klause a jemu podobných. Společenské problémy vždy byly a budou a je jen naší povinností jim čelit, a to tak, abychom svým konáním nezpůsobili problémy mnohem větší, o čemž mám v případě pánů Weigela a Klause silné pochyby.

Je přirozené, že pokud někdo z mnoha pohnutek tíhne k nenávistné ideologii, která je založena na pseudovědeckých prohlášeních a emocích působících na naše nejhorší pudy a zvráceným způsobem převrácené archetypy, pak vidí příležitost v každém seriózně tvářícím se dílu, kterého se může chytit a dát tak svému myšlení směr, mantinely a "program" a nejlépe to celé zabalit do intelektuálního filozofického hávu okořeněného o trochu domnělého "zdravého rozumu". Problematika černošského obyvatelstva je prakticky založena na tom, že nejrůznější evropské národy násilím odvedly obyvatele Afriky do svých kolonií, kde je spoutali do řetězů, bičovali, dali nálepku hloupých leč užitečných a naložili s nimi tak, jak si mysleli, že s nimi naloženo má být, jelikož otroctví bylo přeci přirozené již ve vyspělé antice a je člověku vlastní, takže není o čem pochybovat. Evoluce lidského myšlení však ukazuje příklon k niterné potřebě po svobodě každé lidské bytosti, ať již má tato svoboda jakoukoli podobu (svoboda pohybu, vyznání, slova, vzdělání, manželství...). Tento přírodní zákon a touhu zakotvenou v archetypalním vnímání světa nelze vytěsnit. Jistě má člověk potřebu ovládat a stejně tak být ovládán, ale i tyto mají své hranice. Odebrání veškerých svobod jedné skupině obyvatel ji z hlediska sociologického i psychologického uvrhne do stavu kulturního úpadku a taková kultura hledá velmi těžko sílu se vzchopit. A za to afroamerickou komunitu velmi obdivuji, že něco takového dokázala (Maya Angelou, Malcolm X, Martin Luther King...). Africká kultura obecně je fascinující a nese mnoho nadčasových prvků a historických reálií, které potvrzují její svébytnost a vyjímečnost (např. univerzita v Timbuktu). Tvrdit, že černá rasa je méně inteligentní či více agresivní je dle mého velmi omezené a jistě by jej daný tvůrce tohoto prohlášení učinil do očí například Richardu Theodoru Greenerovi (první afroameričan na Harvardu v roce 1922 - roce vzestupu Ku Klux Klanu) či snad mnohem v kontextu dnešní doby velmi nadanému studentovi z předměstí Atlanty, toho času studujícího na Yale či tísícovkám jim podobných. Kriminalita v USA je historicky spjata s Iry (Dean O'Banion, James Bulger...), Italy (Al Capone, Vito Genovese...) či Židy (Louis Buchalter, Mickey Cohen, Dutch Schultz...), což evokuje tezi o vyloučených znevýhodněných a diskriminovaných menšinách, které byly skutečně až do 80. let (!) minulého století terčem vtipů, urážek a stereotypů v kultuře USA, právě díky napojení na organizovaný zločin. Černošská kriminalita se v duchu rasismu v americké společnosti odsouvala, díky uvědomění obscénní potřeby přesunout afroameričany na druhou kolej z důvodu jejich historické perzekuce. Je to skupina, která nastavuje zrcadlo celé americké společnosti, potažmo celé západní společnosti a je tedy pohodlnější tvrdit, že si za svůj vývoj mohou sami, než připustit, že byl utvářen zvenčí a neexistuje reálná snaha o nápravu kromě snahy několika "levičáků a hipíků", kteří se setkávali jen s posměchem většinové společnosti. Problém afroameričanů skutečně složitý je, ale zejména ve vztahu k přičinění západních civilizací. Tvrzení o nižším IQ, agresivitě, servilitě a náchylnosti k slabostem vypovídá mnohem více o tom, kdo toto tvrzení činí, než o samotných afroameričanech. A pokud někdo stále odmítá myšlenku, že všichni lidé jsou si rovni a kultura zde hraje druhotný aspekt, který je sice významný, ale pro obecné posouzení rovnosti ne tolik, pak tento by měl otevřít oči nebo se alespoň s lidmi z jiných "ras" přijít do styku a poznat, že se skutečně nijak neliší co do lidské důstojnosti. A pokud k tomuto přistoupit nechce, pak je mu dostatečným trestem život s myslí ovládanou nenávistí. Závěrem, knihu jsem si přečetl se zájmem, jelikož mne upřímně zajímal názor pana Duka, jehož podobu jsem samozřejmě předpokládal a je pravdou, že kniha mne opravdu utvrdila v mnoha faktech. Ve faktech, že Ku Klux Klan po právu dostal, co si zasloužil a pan Duke je vnímán jako legračně děsivá figurka americké politiky a modla několika incelů a zklamaných a zhrzených bílých mužů, kteří se při své nordické mužnosti a síle bojí černošské studentky.

...dosud jsme hovořili převážně o tom, jak ženy získávat. Neméně důležitou otázkou se mi však zdá být - jak se jich zbavovat?
Myslíš těch neodbytných?
Ano. Co s nimi například děláte Vy?
No tak tady má muž prakticky dvě možnosti. Za prvé se k dané osobě zachovat tak sprostě, že zbytky hrdosti jí nedovolí se o Vás dále zajímat a nebo...
A nebo...?
Nebo ji zkrátka pojmout za manželku.

Pro mě nejlepší Havlova hra, která velmi vtipně přebírá námět Brechtovy Žebrácké opery a dělá z ní melancholicky zábavnou hru, která má v české divadelní tvorbě své neotřesitelné místo. Některé dialogy jsou vskutku mistrovské. Skoro mě až překvapuje, jak je tato hra v českém prostředí nedoceněná, obzvlášt její filmová podoba, kdy zahraniční zpracování námětu Žebrácké opery jsou naprosto otřesná. Vhodné je zmínit Menzelův film se stejným názvem, který hodnotím vesměs kladně, ale určitě doporučuji prve přečíst knihu.

2 25.09.2019

Vždy se snažím objektivně a nepřezíravě pochopit uvažování lidí se zcela opačným názorem, protože věřím, že právě toto je podstatou svobodné společnosti. Nejen moci vyjádřit svůj názor, ale také se dívat kolem a vnímat a chápat názory cizí a utvářet si na ně fundovaný (!) názor. To je možné právě po pochopení motivací a uvažování lidí, kteří tímto odlišným názorem disponují. K tomu mi nedávno posloužilo pročtení této knihy. Musím ale říci, že mé chápání má hranice, o kterých jsem nevěděl do doby, než se mi do rukou dostala kniha pana Jakla. Totiž už jen tvrdit, že žijeme v době ne nepodobné době před listopadem 1989 a leckdy i době, která dobu komunismu překonává svou totalitní povahou, je příliš. Jistě je to názor a má plné právo být vyřčen. Není to ale již samotné popření premisi této knihy? Fakt, že byla vůbec vydána? Fakt, že se v knihkupectví nachází ve výši očí nakupujících (marketingově nejlepší místo)? Fakt, že za názory v této knize autor není a ani nemůže být nijak perzekvován? Diktatura zlotřilých genderistů, homosexuálů a feministek je dle autora všudypřítomná a zjevná. Nu, budiž. Jak je na tom s mužskou dominancí a sebevědomím někdo, kdo se cítí být ohrožen pochodem příslušníků LGBT (se záměrem upozornit na jejich touhu být považován za plnohodnotého člověka a občana bez ohledu na sexuální orientaci) nebo ženami, které nechtějí nic víc, než stejné pracovní ohodnocení, jako jejich mužští kolegové nebo možnost se úspěšně bránit proti sexuálnímu obtěžování (osahávání, dvojsmyslné narážky...) např. od opilého kolegy na vánočním večírku a to bez marginalizace jejich tvrzení a onálepkování jako chladné hysterky, která z nevinného mrknutí dělá znásilnění? Patologická obscénnost mnohých tvrzení z nich přímo čiší. Tedy nechápu, ale přesto respektuji. Zbývá jen otázka, zda by za situace, kdy by lidé se stejným názorovým zaměřením jako pan Jakl měli reálnou moc, respektovali názory LGBT komunity, feministických hnutí, "ďábelských" neziskovek či pouhých "kavárníků". Neodvažuji se hádat, ale tuším, že by mě ani pozice bílého heterosexuálního muže neuchránila před Jaklovým neokonzervativním hněvem.

S Žižkem jsem se poprvé seznámil díky jeho online přednáškám na různá témata a byť šlo o velmi zajímavé a mnohdy provokativní myšlenky, nabyl jsem dojmu, že chci-li skutečně a do hloubky pochopit jeho uvažování a vnímání Hegelovy filozofie, musím se dát do četby jeho knih. Násilí byla má první kniha tohoto "nejnebezpečnějšího filozofa" a jistě ne poslední. Násilí vnímá zcela odlišně od běžných asociací s tímto pojmem, přičemž jeho analýza vzdáleně připomíná knihu Hanny Arendt, O násilí. Problematiku násilí vnímá pohledem Hegelovy filozofie, Lacanovou psychoanalýzou, to vše za doprovodu všudypřítomného Marxe a Žižkova oblíbeného "inteligentního pravičáka" Petera Sloterdijka. Podobně jako Arendtová demonstruje své pohledy na fenomén násilí na soudobých aktech násilí. Jako Arendtová užívá studentské stávky, tak Žižek sahá po nepokojích v New Orleans a Paříži a nevyhýbá se ani migrační krizi či islámskému terorismu. Za objevný považuji jeho náhled na islámský fundamentalismus, který je "ostudou skutečného fundamentalismu". Kniha je psaná v podobě myšlenkového proudu, kdy se může na první pohled zdát, že odstavec obsahově nijak nenavazuje na předchozí, byť celá kniha je systematicky řazena podle částí Beethovenova Smyčcového kvartetu č. 14 cis moll. Lze to chápat jako stupňování provokativních a nevšedních myšlenek, kdy uprostřed knihy dojde k jejich gradaci a následně ke konečnému shrnutí a utlumení, nikoli však utišení. I přes zřejmou snahu autora být co nejsrozumitelnějším, u zprostředkování např. Lacanových myšlenek (které jsou do češtiny již tak špatně přeložitelné a autor je studoval ve francouzštině) se nelze vyhnout významové neurčitosti. Často se tak může stát, že bude nutné se nad smyslem několika vět zamyslet či se k nim i po přečtení vrátit. Konečně, jedná se o inspirativní a velmi objevnou knihu nabytou pro Žižka typickými provokacemi, které ale mají svůj smysl a po jejím přečtení se k ní hodlám příležitostně vracet a zároveň sáhnout po dalších autorových knihách...and so on and so on...

2 19.09.2019

Jedna z nejlepších současných knih na téma protifašistického odboje v Čechách a na Moravě. Je zajímavá především zaměřením na oblast Uherskobrodska, které bylo oproti zbytku tehdejšího Československa specifickou odbojovou oblastí, která skýtá mnoho zapomenutých či dosud neobjevených osobností a příběhů. Patrná je mravenčí práce autorky ve sběru historických pramenů a výpovědí pamětníků, ze kterých je možné čerpat velmi cenná ponaučení platná i pro dnešní dobu. Pro milovníky historie, znalce doby Protektorátu a protifašistického odboje či zájemce o rozšíření povědomí o tehdejší době je tato kniha hodnotným přírustkem do knihovny.

2 16.08.2019

Pro mě první kniha tohoto autora a určitě ne poslední. Podle anotace se dá předpokládat, že půjde o post-apo ve stylu střetů mezi skupinami zachovávajícími "staré pořádky" a mezi nově vzniklými "nájezdníky. Děj se však ubírá jiným, velmi zajímavým a neotřelým směrem a dochází k několika nečekaným zvratům, které čtenáře jen tak nepustí. Nepochybně nadstandard v žánru young adult. Bývalé povolání Alexe Scarrowa, coby herního designéra se projevuje vtipnými a trefnými referencemi na herní kulturu. Nenáročná četba, která umí zaujmout a pobavit. Jedinou výtkou je snad evergreen všech výhrad čtenářů, a to délka a rozvláčnost, ale zkušený čtenář už si na tento jev jistě dávno zvykl.

10.10.2019

Stephen King mi nikdy stylem jeho psaní nesedl a dle mého (jistě zcela subjektivního) soudu jde o přeceňovaného autora, který má nepochybně velké znalosti psychologie, religionistiky a historie, bohužel tyto znalosti neumí dostatčně vyjádřit slovy a drží se jednoduchých vět, které působí poněkud stroze. Obecně mu nelze upřít schopnost psát srozumitelně a vytvořit dějovou linku, ve které není jednoduché "ztratit nit". Napínavost je také jedna z Kingových předností. Kde však všechny jeho kladné vlastnosti jako spisovatele selhávají je již samotný námět povídky, který je ve většině případů nesmírně přehnaný. Jistě lze namítnout, že se jedná o horový žánr s přesahem do fantasy, ale i tento žánr má své hranice. Někdy zkrátka cítíme, že už je to příliš (viz. Míle 81) a já se zkrátka tohoto pocitu u Kinga zbavit nedokážu. Vyčnívá pouze povídka Ur a snad Letní bouře.

20.09.2019

Po této knize jsem sáhl impulsivně a bez znalosti jejího zaměření. Upoutal mě tehdy její líbivý název a osoba autorky, která mě fascinuje a i přes některé výhrady ji vnímám jako jednu z největších odbornic na mezinárodní politiku s vazbami na Českou republiku (přesněji Československo). Jak název napovídá, lze skutečně v knize nalézt Varování. Jedná se ale spíše o kompilát "medailonků" rozličných diktátorů nebo alespoň politiků s totalitní tendencí. Kniha obsahuje několik zajímavých informací o osobnostech a životech zmíněných despotů a všechny je řadí pod jednu ideologii, či snad spíše styl života...fašismus. Není rozhodné, zda se jedná o bolševika, socialistu, či středopravého fluidního populistu. Rozhodující je jeho touha po moci a určování diskurzu podle jeho vlastní vůle tak, jak sám uznává z vhodné. Činí tak s podporou své strany a přívrženců a dále zfanatizovaných či zastrašených mas. Pokud je někdo v tématu totalitarianismu, demokracie a fašismu již sečtělý, je tato kniha spíše shrnutím všeho, co již dávno ví a je tedy knihou zbytečnou (spíše "do sbírky"). Pro čtenáře, který se chce s problematikou poprvé seznámit je to kniha čtivá, mnohdy zajímavá, nabytá tzv. fun facts, ale nikterak inovativní. Zajímavou částí je autorčin rozbor jejího známeho výroku o sankcích na Irák, jehož důsledky byly strašlivé, ale přesto dle jejího mínění stály za to. Uvádí kontext svého výroku a považuji to za nevyhnutí se odpovědnosti za něco, co bylo řečeno a co nevyznělo nejlépe. Pro mě je to tedy stěžejní bod této knihy, byť s tématem souvisí nepřímo a autorka s ním tak i nakládá. V závěru jde o čtivou knihu, která však nepřináší nic nového a je zde spíše pro elementární seznámení se s problematikou fašismu a demokracie obecně.

19.09.2019