orson
komentáře u knih

Pelíšky se mi moc líbí, tak jsem byl zvědav na předlohu. Byla dobrá, ale ... určitě bych si ji užil více, kdybych pelíšky neviděl, s tím ale člověk nemůže nic dělat. Zkusím nějakou další autorovu knihu.


...tak trochu jiná love story - lehce říznutá hororem. Stejně jako tomu bylo i u předchozích knih autora, má i tato pomalejší rozjezd. Ale když se dostane do tempa, je pak k nezastavení...


Zpočátku takové nemastné neslané, pomalé a nudné... ale postupně, jak se člověk začíná v příběhu orientovat to začalo být čím dál lepší. Ke konci už jsem chtěl co nejrychleji vědět, jak to dopadne a kdo za vším stojí. Přiznávám, je to trochu nenáročná oddechovka, vše se hrdinovi daří, prostě žádné konflikty a problémy... ale jednou za čas si něco takového strašně rád přečtu.


Moje první kniha od Simmonse. Docela mě překvapil, protože jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Jen mi trochu vadilo to monstrum, myslím, že bez něj by to bylo ještě trochu lepší, uvěřitelnější a tím i děsivější. Ale konec byl fajn.


Upřímně, byl jsem trochu zklamán. Popis knihy mě moc nalákal, osudy zakaldatelů největších sociálních sítí a jiných projektů za miliardy mě velmi zajímaly, ale to zpracování značně pokulhává. Nejprve daného člověka stručně představí, pak popíšou začátek a pak zase hup do přítomnosti a popíšou v jakém domě/sídle bydlí, jakým autem/tryskáčem jezdí a jak totálně nestíhají. Je to takové hup sem hup tam. Kdyby se autoři raději více věnovali minulosti, byl by výsledek mnohem zajímavější.


Moc pěkná kniha plná krásných kreslených poznámek. Neobsahuje sice žádné objevné zásádní myšlenky, ale je skvěle udělaná, zábavná a inspirující. Po přečtení budete mít chuť to zkusit a začnete se těšit na všechny porady a dlouhé nudné telefonáty, abyste si mohli při tom čmárat vizuální poznámky na papír.


Po dlouhé době konečně jedna sci-fi, kterou jsem nemohl v noci odložit. Výborný nápad, skvělé zpracování... tedy začátek byl přímo uchvacující, ke konci už ta akce trochu slábla, ale i přesto skvělé čtení. Nejvíce bych to asi přirovnal k filmu Gravitace.


Náročné, ale dobré čtení o introvertismu. Pokud jste introvert, tak rozhodně doporučuji přečíst. Dozvíte se neskutečné informace o svém naturelu, pochopíte proč se občas chováte tak, jak se chováte (co je pravou příčinou) a smíříte se se svou povahou.


Poklidné pohodové čtení, moc se neliší od neméně příjemného filmu, jen zápletka byla trochu jiná.


Kdo četl Zroseni k běhu a Jez a běhej, tak by si měl přečíst i tuto knihu - popisuje ultramaratóny z jiného - českého pohledu. A přijde mi, že mnohem realističtěji než obě zahraniční knihy. O Danielu Orálkovi jsem v životě neslyšel (neběhám ultra, ale jen tak pro radost), ale před tím, co dokázal smekám. Moc se mi líbilo, že své závody nepopisuje jako euforickou radost z pohybu v přírodě, ale spíše jako utrpení a souboj s vlastním tělem. Hodně zajímavé byly pasáže o tom jak to bylo s podporou a možnostmi vrcholového sportu za socialismu a úplně nejzajímavější jeho pohled na Badwater a Tarahumany.


Štěpán Kopřiva opět překvapil - čekal jsem akčňárnu se spoustou mrtvol a strhujícím dějem. Místo toho kniha nabízela pomalejší ale o to napínavější, místy temné, místy hodně vtipné čtení z místní Pražské lokality (což mi docela sedlo - spoustu míst jsem si dokázal naprosto přesně představit, protože je znám). V knize bylo spousta dobrých hlášek, které rozhodně nenudily. Už první věty románu stály za to:
Mrtvola ležela v kuchyni. Nebyla to pěkná kuchyně a mrtvola taky nebyla nic moc.


Trochu mi to připomínalo film Hra s M. Douglasem. Myslím, že kniha má dobrý nápad, ale to zpracování mohlo být ještě trochu lepší. Hodně mě tam rušil ten anglický slang, pochybuji, že by tak dnešní náctiletí mluvili.


Stalo se to, čeho jsem se obával. Byl jsem příliš namlsaný trilogií Ostrov Lewis. Peter May sice v této knize opět ukázal, že umí dobře psát a hlvně využívat místních a dobových reálií, ale výsledek nebyl tak skvělý jako u předchozích knih. Asi nejvíce mi vadila druhá půlka knihy, kdy se to celé zvrhává do moc nereálných sci-fi / katastrofických kulis. Ale jinak se to četlo skvěle a kniha je to rozhodně nadprůměrná.


Nejdříve jsem se trochu neorientoval (myslel jsem, že to je další severská detektivka), ale pak už mi to došlo - postkatastrofická kniha se zajímavou myšlenkou. Popravdě hodně dobře vymyšlená (mám na mysli ten svět), co se týče děje, bylo to trochu slabší, proto jen 4/5. I když ty nečekané zvraty mě příjemně překvapily.


Četl jsem již dříve a je to pořád hodně dobré. Povídky mají nápad a originalitu, donutí člověka přemýšlet, vracet se v textu a ověřovat, jak to vlastně bylo. Za pár let si to určitě zase rád přečtu.


Když jsem ho četl poprvé na základce, přišlo mi to jako divná pohádka. Na vysoké mi to přišlo jako divný příběh, který nezaujal. Až teď po přečtení knihy Spratek, který na ni hodně odkazoval, jsem Malému princi přišel na chuť. No uvidíme, jak na mě zapůsobí za dalších 10 let.


Klasická romantika - předvídatelný děj i závěr, žádné zvraty, očekávatelná klišé, ale autorka umí fakt dobře psát, takže kniha chytne a nepustí, dokud neotočíte poslední stránku.


Na knihu jsem narazil náhodou, ale rozhodně nelituji. Jedná se o knižní vydání série článku ze serveru root.cz. Téma i informace v ní byly hodně zajímavé a pro mě překvapivé. Pokud vyjde nějaké další pokračování, tak si jej určitě rád přečtu (škoda jen že si autor nedal více práce s převodem do knihy).


Silná kniha a tím nemyslím počet stránek. Navíc podle skutečnosti - až mi z toho běhá mráz po zádech. Sice byl děj hodně předvídatelný, ale to myslím nebylo na škodu, jen mi v závěru chybělo nějaké ohlédnutí, jak se dál vyvíjel život hlavní postavy, kam to nakonec dotáhla.


Klasický Kotleta, slušná akce, vtipné hlášky, nějaký ten sex. Hlavní povídku už jsem četl někde dříve (asi v antologii Temné časy). Nejvíce mě asi pobavily narážky na aktuální témata ("Moje francouzština byla stejně dobrá jako recepty Ládi Hrušky")
