Osice komentáře u knih

(SPOILER) Knížka se mi s každou stránkou líbila víc a víc. Hodně nutí k zamyšlení. Autorce se hezky povedlo ukázat, jak je snadné udělat si o někom obrázek. Když nebudeme mluvit jako Melinda a neřekneme naši verzi, tak se nám může snadno stát, že se uzavřeme v našem vnitřním světě a ani naši nejbližší nebudou tušit, co prožíváme. Pro mě (matku) obsahuje jasný vzkaz: naslouchej maličkostem, které ti dítě svěřuje, pak bude spíše ochotné svěřit něco obrovského, bolestného (jako v případě Melindy znásilnění).

Díky knize jsem objevila Mayu Angelou.

36 11.09.2019

Dobrá otázka:-) Kap, kap, kap. Nebojte, obyvatelé Stokorcového lesa pomohou dětem najít odpověď. Příběh je pěkně vystavěn, postupně zjišťují malí čtenáři, proč je deště zapotřebí, ale i to, jaké radovánky si můžeme díky dešťové vodě užít. Kap, kap, kap. … Konec je krásný jako slunečný den:-)

Za samotným příběhem je návod, jak si doma můžeme vytvořit svůj vlastní deštík. Stačí k tomu sklenice, potravinová fólie, gumička, voda a lednice:-) Zítra s dětmi vyzkoušíme. Kap, kap, kap.

Hvězdičku strhávám za špatně nakreslenou duhu. U knihy, která si klade za cíl vzdělávat, se podle mého jedná o velkou chybu. Škoda, protože jinak se mi kniha líbí moc. ... Arnoštův (21 měsíců) dnešní objev v knihovně. Už se nemůžu dočkat toho, až mi i on položí nějakou všetečnou otázku.

35 11.08.2020

Krásné obrázky od V. Baránkové, text s množstvím chyb a vděčné téma o zvířátku, které se ptá jiných zvířátek, jak se vypořádávají s nějakým „problémem“. Tentokrát je tím zvířátkem ježeček, který se narodil na samém konci léta a postupně zjistí, jak se chystají na zimu veverky, zajíci, ryby a vlaštovky. Informací je poskrovnu, přesto děti získají základní představu o tom, jak odlišně tráví zvířátka zimu.

Naše první setkání s D. Krolupperovou. Dcera si knihu vybrala v knihovně sama. Za mě mírné zklamání.

35 02.07.2020

Pozor, pozor. Ve Stokorcovém lese se schyluje k opernímu představení. Jak snadné je připravit představení. … Zavzpomínala jsem si na naše knihovnická představení pro děti. Také jsme mnohdy moc nezkoušeli, poslední zkouška předznamenávala velké fiasko, ale nakonec jsme se vybičovali k uspokojivým výkonům:-) … Operní představení si navíc žádá orchestr s hudebními nástroji. Nástroje si zvířátka jednoduše vyrobí z toho, co mají po ruce/tlapce/kopýtku. I když nejsem velkým příznivcem Disneyovské tvorby, příběhy Medvídka Púa se mi líbí. Kniha Kouzelné zaklínadlo např. obsahuje momenty, které vybízejí ke kreativitě. Proč si neudělat s dětmi svůj domácí orchestr? Jenom pozor na sousedy:-) ... A náš Šumavský maraton s Medvídkem Pú touto knihou končí.

35 09.06.2020

Zatím přečtena 2x:-) Tentokrát jsme se podívali s Aničkou do cirkusu… Anička se ocitá v nezáviděníhodné situaci. Našla si novou kamarádku Bětku (provazochodkyně) a je blízko splnění svého snu. Podaří se jí vybalancovat svůj stávající život s tím novým cirkusovým? I. Peroutková opět hezky vykreslila vnitřní svět malé Aničky. Touha po něčem nás může někdy úplně zaslepit. Nové je mnohem lákavější než to naše „staré jisté“. Udržet tajemství a být upřímný nejde vždy ruku v ruce. Za neupřímností se může skrývat spoustu věcí, třeba strach. Když chceš být v něčem dobrý, připrav se na tvrdou dřinu. Atd. … Na knihách o Aničce nejvíce oceňuji, jak autorka realisticky a zároveň citlivě vykresluje dětské (holčičí) uvažování, prožívání, starosti a také radosti.

Trochu mě mrzí, že si nedala autorka pozor. Objevila jsem 2 nesrovnalosti (záměna kobylek – oblíbená kobylka Aničky je Mína, ne Líza; Marcela – sestřenice nebo teta???). Tyto „nepozornosti“ mi naopak vyvažuje, že je občas jméno postavy zvoleno tak, že je v něm možné objevit nějakou spojitost nebo odkaz na něco. V tomto díle jím byl klaun August – francouzsky klaun se píše auguste. Francouzky neumím, náhodou jsem to objevila, o to víc mě to potěšilo:-)

Dcera zase Aničkou žije. Mluvíme doma jako klauni, zkoušela krasojízdu na poníkovi (židličce), chodíme se dívat na zlatý déšť, jestli už nám kvete, abychom si ho mohli také dát za ucho, poslouchali jsme mušli, jestli opravdu šumí… To jsem zvědavá, kdy si budeme moci vypůjčit další díl. Má být o Velikonocích, tak na ně to určitě nestihneme. No co, hlavně že jsme zdraví!

35 26.03.2020

Knížku Zubr si hledá hnízdo jsme si vypůjčili na doporučení kolegy knihovníka, který na ni opakovaně pěl ódy a navíc je zařazena do doporučených knih v rámci projektu Bookstart (S knížkou do života). Je na ní označení 2+… První stránka mě hodně zaujala, třetí zmátla a pak u mě už převládal pocit „to je ale divná knížka“. Oceňuji nápad. Zubr chce prospat zimu po vzoru medvěda. Proč ne. Nejvíc mi vrtá hlavou, proč autorka zařadila do příběhu tukoně. Mimochodem v příběhu samotném není vůbec vysvětleno, kdo tukoni jsou, to je až vzadu na deskách knihy. Kladu si otázku: Co chce vlastně autorka dětem sdělit? S odpovědí mám problém: Jak různá zvířátka přečkávají zimu? (nemyslím si, že čmelák spí v nějaké ořechové skořápce) Popravdě bych s touto knihou nechtěla s dětmi pracovat. Největší potenciál knihy vidím v tom, že na ní lze krásně demonstrovat, jak se může příběh v knize odchylovat od reality. Akorát si nedovedu představit, že tohle probírám s dvouletým dítětem. Dceři budou brzy čtyři roky a na podobnou diskuzi už je zralá. Po přečtení jsem si nemohla pomoct a zeptala jsem se jí, zda ví, jak se připravují zvířátka na zimu ve skutečnosti a věděla:-) Příběh mi přijde pro nejmenší děti zbytečně matoucí. Nebýt krásných obrázků (autorkou je taktéž Oksana Bula), které svou barevnou atmosférou navozují příjemný podzimní pocit, dala bych snad ještě míň hvězdiček. A to ráda štědře rozdávám...

Sorry, Vláďo, tvé nadšení nesdílím:-)

35 03.03.2020

Protože už jsem nechtěla číst počtvrté Aničku ve městě, tak jsme si konečně vypůjčili další díl:-) Krásně nás všechny naladil na prázdniny, také chceme letos vzít děti poprvé k moři… Anička prožije dovolenou v Egyptě, zažije spoustu dobrodružství, užívá si moře, potká novou kamarádku Dominiku, seznámí se s několika místními lidmi, zvládne projížďku na velbloudovi a mnoho dalšího. Autorka I. Peroutková opět bravurně zachytila Aniččino niterné prožívání, stýskání po domově, zamýšlení nad tím, proč nám někdy čas utíká pomalu a někdy rychle… nikdy nevíme, co nás dopředu čeká, jaká dobrodružství zažijeme.

S knížkou mám spojeno několik úžasných zážitků s dětmi. Pokaždé když se v knize zpívalo (vždy vymyslím nějakou melodii a také zpívám), tak se náš mimišák postavil a začal tancovat:-) Děti si hrály, že jezdí na velbloudovi (krabice na hračky), Barču jsem zaslechla, jak si zpívá Habibi a večer před spaním si mumlala Ich auch:-) A chce také samozřejmě koupit slamáček…

35 20.02.2020

Obsahuje sedm příběhů. Bohužel šest z nich je už v knize Mach a Šebestová, pouze první příběh (O tom, jak Mach a Šebestová byli za školou) je navíc. Text je s drobnými kosmetickými úpravami. Místo soudružky učitelky už mají školáci paní učitelku:-) a obrázky jsou výraznější...

35 13.02.2020

Easy? … to write this comment wasn´t so easy! … a dál už česky:-) Knihu jsem si vyhledala v době, kdy jsem se zajímala o YA knihy. Přečíst jsem ji musela už jenom kvůli tomu zajímavému názvu. Prakticky 4 dny, které jsem s knihou strávila, jsem přemýšlela o tom, k čemu se otázka z názvu může vztahovat. … Hodně zajímavé mi přijde, že oproti originálu v českém překladu přibyl do názvu otazník.

Možné SPOILERY???
Na první pohled průměrná love story, přesto dávám 5*. Sílu této knihy nespatřuji v milostné lince, nýbrž v tématech (sexuálně motivované útoky na ženy/dívky), jimiž se zabývá. V závěru knihy jsou uvedeny statistické údaje, jež jsou alarmující.
„V ČR je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně – předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů (znásilnění, ke kterému došlo v rámci rodinných a partnerských vztahů, je nahlašováno pouze v 3 % případů).“ … už dříve jsem si sama nějaká čísla dohledávala a nejsou přehnaná. On stačí „pouhý“ pokus o znásilnění nebo nevhodné nevyžádané doteky a s dívkou to pěkně zamává. … Autorka trefně vystihla chování a pocity oběti – odmítá mluvit, stydí se za to, dělá si starosti, aby ostatním nepřidělala starosti, atd. … a násilník? Bezostyšně lže a vymýšlí si historky, z kterých vychází jako hrdina. A když se to provalí, tak má ještě tu drzost prohlašovat, že mu dotyčná zničila život! Zlehčování okolí také situaci moc nezlepšuje.

Myslím si, že je důležité, aby takové YA knihy vznikaly. Možná někomu dodají odvahu a promluví o tom, co se mu stalo. Nebo motivují k absolvování kurzu sebeobrany. … Nejvíc mě děsí, že si něčím podobným projde moje dcera!

Překvapivě jsem objevila spoustu podobností s hlavní hrdinkou Jacqueline – i já svůj výběr školy podřídila tomu, kam šel na VŠ můj přítel, rozchod po 3 letech, úplně jsem se viděla, jak extrémně jsem ho prožívala, škola mě také v tu dobu vůbec nezajímala … a brzký nový vztah (já byla tehdy rychlejší a jsme spolu doteď:-)) a našlo by se toho víc … Hodně mě bavily zmínky z makroekonomie a e-maily přispěly k příjemnému osvěžení příběhu.

„Sedm týdnů může všechno změnit.“ (s. 235)

35 13.01.2020

Tříletá dcera ji přinesla s tím, že je to další knížka o pejskovi a kočičce:-) Oboum se nám hodně líbila. U dcery asi nejvíc zabodoval příběh O VÁNOCÍCH, KTERÉ NECHTĚLY BÝT a nadchla ji bába Povídajda. A když jsme si četly o černoších, tak vymyslela další dvě rasy: zeleništi a žlutišti:-D

Mně osobně je velmi sympatický styl psaní J. Čapka.

"Jak je svět zařízen? Copak bych to mohl všechno vypovědět! To bych vám musel povídat od rána až do večera, od večera zase do rána, dneska, zítra a pozítří, letos a napřesrok, pět let bych musel povídat a ještě by to nebylo všechno pověděno, a třeba osm let a ještě bychom nebyli na konci, a kdybychom si ještě čtyři roky přidali, ani pak ještě bychom to všechno nevěděli, jak je svět zařízen."

I když dneska může to jeho občasné moralizování na adresu dětí působit nevhodně, beru to tak, že dříve to nebylo nic neobvyklého. Babička často vyprávěla, jak na ní vzal její tatínek bejkovec atd.

A jedno ohromné moudro, které mi mluví z duše:

"Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší." Až mne to dojalo, když jsem to četla...

35 07.11.2019

Takový český kreslený Orwell beze slov s alternativním koncem:-D

Skvělá knížka!

35 15.09.2019

Skvělá originální knížka. Nejvíc mě bavilo, že na tom byla Flora stejně jako já, taky přesně nevěděla, co se děje. Vypravěčka s anterográdní amnézií byla úžasná. A jak říká: "Uklidni se, protože všechno je nejspíš v pořádku, a i kdyby nebylo, zmatkováním se to jedině zhorší." :-D

35 12.09.2019

Originální a netradiční příběh o malém havranovi Nezbedovi, který prostě musí všechno mít. Všichni ho znají a tak si své věci hlídají, jenže Nezbeda má v zásobě nejrůznější triky, jak dosáhnout svého. A jsou to triky rozmanité. Na divočáka zabere rozptýlení pozornosti, na sovu falešná chvála, zajíci stačí vyhrožovat… Zajímá vás, jak obelstil Nezbeda lišku, ovečku, vlka, veverku, jezevce a medvěda? No, tak si knížku přečtěte:-)

Knížka nemá zatím moc vysoké hodnocení. Holt není „správně“ výchovná. A to se mi na ní právě líbí. Havran se nechová hezky. Neváhá použít nejšpinavější metody, aby dosáhl svého. V této části je kniha velmi názorná a poskytuje vlastně návod k tomu, jak získat vychytrale cizí věc. Oceňuji, že jsou jednotlivé metody nazývány pravým jménem. … Na příběh se dá ale dívat i z jiného úhlu. Věci nám štěstí nezaručí. Čím víc věcí máme, tím se o ně víc strachujeme a svazuje nás to. Připomněla se mi lidová říkanka:

Blaze tomu, kdo nic nemá,
nestará se, kam co schová.

Směle lehne, směle vstane,
žádný mu nic neukradne.

Věci nás šťastnými učiní jen dočasně, mnohem důležitější jsou kamarádi. … Tohle poselství je pro mne mnohem důležitější, než mravokárný návod, který by kniha mohla obsahovat. … A to ani nemluvím o ilustracích, které jsou fantastické:-) Za mě za pět bez debat a doporučení.

Knížka mi připomněla oblíbenou větu mého synovce (2 roky). Ať má v ruce cokoliv, tak neopomene poznamenat: „To je moje.“:-)

34 13.08.2020

Přečteno 2x. Klokánek slaví narozeniny. Tak si říkám, že ve Stokorcovém lese se každou chvíli něco slaví:-) … Ještě dárek a hurá za oslavencem. Líbilo se mi, že každý Klokánkovi přichystal dárek podle toho, co má on sám nejraději (Pú hrnec s medem ovázaný modrou stužkou, Prasátko krabičku žaludů, atd.). Jako dítě jsem to také tak dělala:-) … Celý příběh se odehrává na pozadí různých forem počasí (mlha, déšť, slunečno). To by bylo, aby se neobjevila duha. Taky jste jako děti uvažovaly, kde duha končí? A co je na jejím konci? Příběh má moc hezkou pointu. Bohužel je duha nakreslena špatně, proto ubírám jednu hvězdičku.

Pokaždé když jsem dceři předčítala a dostala jsem se ke zmínce o čaji (Klokanice se ho chystá připravit), tak mi hlavou prolétla hláška „Čaj není vodka, nedá se pít na litry.“:-) (z knihy O prospěšnosti alkoholismu od M. A. Bulgakova)

34 09.06.2020

„Je to vážně neposeda,
táta synka věčně hledá
a ztrácí z něj ježčí nervy,
„Jsem v plechovce od konzervy!“
volá ježek. „Jen si hraju
na rytíře. Na Bajaju!“

Příjemné verše M. Kratochvíla potěší nejen nejmenší děti. Náš Arnošt (1,5 roku) si prohlíží obrázky a Barunka (skoro 4 roky) se dozvídá zajímavosti o ježcích. Už ví, jak se ježek brání, že hodně dupe (+ díky veršům se naučila nové slovo „bagančata“, které neustále opakuje), že funí a třeba že v zimě spí.

„Leporelo“ vlastníme vyřazené z knihovny:-)

34 11.04.2020

Další z knihovnou vyřazených „pokladů“. Zamilovala jsem si ji hned při prvním předčítání, už tomu bude víc než rok. Stačilo přečíst pár vět a tušila jsem, že knížka má potenciál:-)

„Byl jednou jeden starý pán a ten měl černou kočku. Nebyl to však obyčejný starý pán, byl to básník. A protože byl básník a měl černou kočku, tak básnil pro kočku.“ (s. 5)

Autorské trio (V. Fischer, V. Trojan a K. Franta) odvedlo výbornou práci. Příběh o černé kočce, která se nudí a starý pán se jí snaží zabavit… Až si jednoho dne přečte v novinách v koutku pro kočku článek, který mu vnukne nápad… Víc už neprozradím:-) Kromě hezkých ilustrací, díky kterým mám pocit, že jsem se ocitla v době, kdy řady gentlemanů, i těch kocouřích, povážlivě řídnou, je příběh obohacen básničkami, resp. písničkami (i s notovým zápisem). Milé, vtipné, příjemné... Čtená i zpívaná mnohokrát:-) Za celou rodinu jasných 5*.

34 22.03.2020

Pokračujeme na zvířecí vlně, resp. na zvířecích chlupech. Naše Barunka se ráda vrací ke knížkám, které už jsme četli, tak mě ani nepřekvapilo, že chtěla vypůjčit z knihovny znovu i tuto knihu… Adam touží po pejskovi, a jak už sám název a obálka dávají tušit, tak čtyřnohý přítel z nejmilejších jednoho dne přibyde do jeho rodiny. Oceňuji, že je do příběhu zakomponováno i to, co obnáší péče o pejska. Domácí mazlíček jde ruku v ruce s odpovědností a společně zažitá dobrodružství můžou začít:-) … Osobně jsem dětskou touhu po pejskovi nezakusila, vždycky jsme měli nějakého velkého hafana...

Autorce M. Hrabětové se podařilo celkem zdařile ukázat, jak to vypadá, když je pes milován a je skutečným členem rodiny. Doprovodné ilustrace P. Kroupové se k textu skvěle hodí, zachycují Dana (hlavního psího hrdinu) na „100+1 způsobů“:-) Jediné, co mi trochu kazí dojem z celé knihy, je malá časová návaznost jednotlivých kapitol. Některé kapitoly působí neukončeně. Mám radši, když na sebe kapitoly v dětských knihách bezprostředně časově navazují a příběh hezky plyne.

Dceři se líbilo, že se Adamova sestra jmenuje také Barunka a opakovaně komentovala, že nosí jako ona čelenku:-) Díky knize jsme si povídaly i o trampování, chtěla jsem jí ukázat spacák, ale nenašla jsem ho:-) a bytem opakovaně zní:

„Trempem jsem a trempem budu
trampem zůstanu.
Jak se něco v lese šustne,
vlezu do stanu.“ (s. 44)

34 27.02.2020

Simona bylo těžký si nezamilovat:-) Hezky napsané. Potěšilo mě, že jsem uhodla, kdo se za pseudonymem tajemného Blua skrývá. Poselství, které si odnáším: Každý z nás se s něčím snaží vyrovnat, má nějaký svůj problém, který řeší. Nejsme v tom sami...

Pobavilo mne:-D
"Mluvit s rodiči je náročnější než si psát blog."
"Některé ponožky by člověku máma prát neměla."
atd. atd.

34 13.09.2019

Další úspěšná mise Lilky a Joly je za námi. 2x:-) Tentokrát se podíváme do pekařství U Ždibáčků, má se konat jeho slavnostní otevření a rodina Ždibáčkových pořádá soutěž ve zdobení dortů. Plesk! Čarodějnice Grizelda zkouší další způsob, jak získat Les přátelství jenom pro sebe. Tentokrát si na pomoc přizvala příšerky z Čarodějné skládky. Jedna z příšerek, netopýr Pípa kouzlem promění roztomilou křeččí holčičku na bordelářku, která si o sobě myslí, že je netopýr. Kvíííí kvíííí. A jde se dělat nepořádek… Jak kouzlo zlomit? Stačí zajít do knihovny a vyhledat potřebné informace:-) Ťuk ťuk. Knihovnicí je paní Stromoťuková (žluna). Dcera si v souvislosti se žlunou hned vzpomněla na Broučky:-) A protože se děj točí kolem pekařství, tak jsme musely samozřejmě také hned něco upéct… A protože dcera příběhy, které čteme, žije, tak jsme se na procházce proměnily ve křečky a asi hodinu jsme si pisklavým hlasem povídaly o postavách z knížky:-)

Tato kniha bezprostředně předchází knize Velké překvapení Evky Štětinkové. I když číslována jako 5. díl ze série Kamarádky kouzelných zvířátek, ve skutečnosti se jedná o 9. díl. Doporučuji, pohlídat si, jak čtete po sobě, protože budete znát víc zvířátek a budete se v nich lépe orientovat.

33 11.04.2020

Dceřin objev. Moc se mi do knížky nechtělo, ale Barunka trvala na tom, že si ji chce půjčit… A jsem tomu ráda:-)

Základní příběh je jednoduchý. Skřítek Všudybýlek (původně Brouzdálek) se vydává na různé výpravy a snaží se poznat všechno možné. Při svém putování potkává všemožné zástupce naší fauny i flóry a dozvídá se spoustu zajímavostí. V knize je opravdu hodně informací o zvířátkách, rostlinách a houbách. Oceňuji, že se R. Socha neomezil na notoricky známé informace a že zařadil taktéž pro dětské knížky netypické živočichy (např. pásovka keřová, ruměnice pospolná a housenka přástevníka medvědího). Co se týče hub, tak Všudybýlek získá povědomí mimo jiné o václavkách, kuřátcích a choroších. Posledně zmíněné jsme den předtím, než jsme o nich četli, obdivovali v lese, tak se nám to hezky propojilo:-) Pro mne byla přínosná část o bylinkách. Už vím po jaké bylince šáhnout, až si budu chtít zklidnit nervy:-) Plno věcí bylo novinkou i pro mne, čtení jsme prokládaly sledováním videí a obrázků. Koukaly jsme např. na netýkavku střílející semena a na rozrytou půdu od divokých prasat. Dnes jsme na procházce dokonce viděli i ruměnici pospolnou. Děti si ji nechaly nalézt na ruku. Barča měla sice nejdřív obavy („Nesní mě?“), ale když se rozpomněla, čím se živí, tak už si setkání s ruměnicí jenom užívala:-)

Neopomenut nezůstává ani dopad lidské činnosti na zvířata (včely, raci) a obecně znečišťování přírody. … „Lidé jsou totiž schopni zaneřádit kdeco.“ (s. 50)

Reálné informace jsou namixované s různými skřítky, bludičkami apod. Při čtení jsem si říkala, že je knížka ideální k práci s textem (např. metoda I.N.S.E.R.T).

Jediné, co se mi na knížce nelíbilo, byly ilustrace (J. Quis). Rozostřené pozadí (jako na fotkách) není pro mě to pravé ořechové. A u ptáků bylo hodně složité až nemožné přiřadit popisované opeřence ke správným ptáčkům na obrázku.

Knížka láká k objevování v přírodě (poslouchání datla, sledování motýlů, všímaní si rozdílů, hledání stop po zvířecí činnosti, atd.). Dcera chtěla, abych četla pořád dál a dál:-) Doporučuji všem malým i velkým milovníkům přírody:-)

33 27.03.2020