Osice komentáře u knih

Přečtena 2x, v průběhu čtení zkonzumováno nepočítaně rohlíků/chlebů s máslem a medem. Samozřejmě domácím:-) Barunka (skoro 4 roky) si knihu vyhlídla sama v knihovně. Mě by na první pohled asi neoslovila… Kniha vypráví o 3 sourozencích (Lenka, Tomáš a Dominik), kteří tráví hodně času u prarodičů na vesnici. Děda je tělem i duší včelař a snaží se děti do tajů svého životního koníčku/poslání zasvětit. Velmi kladně hodnotím informace, které se o včeličkách mají čtenáři možnost dozvědět. Mnoho jich bylo nových i pro mne, např. jsem se dozvěděla, kdo má a kdo nemá žihadlo nebo že včelař dokáže podle barvy a tvaru voskového víčka rozeznat, co je uvnitř včelí buňky v plástvi. Vysvětleno je to opravdu hezky, mnohdy i obrázkem doplněné. V tomto ohledu jsou pro mne Medové příběhy hezkým doplňkem k právě přečtené knize Historie včel. Všechno se mi začíná hezky propojovat, i když je toho stále ještě dost, co bych chtěla vědět. Až se bude možné zase volněji pohybovat, tak vyzpovídám našeho výhradního dodavatele medu, strejdu Míru, na kterého si dcera během četby mnohokrát vzpomněla… Dneska dokonce navlékla na hlavu koníkovi (hračce) igelitový pytlík, a když jsem se jí ptala, zda se ho chystá udusit, tak prohlásila, že je to ochrana proti včelám:-)

V knize proti sobě stojí město a vesnice. Vesnice je velmi idealizovaná, vše je „dokonalé“, děti pomáhají prarodičům, získávají cenné zkušenosti, učí se šetrně přistupovat k přírodě, harmonické vztahy jsou „všude kam oko dohlédne“. A město? Děti zažívají posměch, zobrazena povrchnost, vymoženosti jako PC, atd. … Nejvíc mě zaráží, že se na škole, kam děti chodí, konal turnaj v hraní počítačové hry. Autorka se zřejmě snažila ukázat, že mezi životem ve městě a na vesnici je propastný rozdíl. Bohužel, tohle mi kazí dojem z celé knihy. I když sama mám na dětství na vesnici podobné idylické vzpomínky:-)

L´. Brezovická Šebeková si svou knihu i sama ilustrovala. Zrovna mému oku nelahodí obrázky lidských postav, jinak se mi docela líbí:-) Pořád váhám, jak hodnotit. Včelky jsou bez debat, těm bych dala i víc. Nakonec dávám 4*. Po Včelařovi Josífkovi (S. Čechová) naše další povedená dětská knížka na téma včelařství.

33 22.03.2020

Velmi zdařilý vílí příběh, ze série o vílách počasí. Poprvé četl manžel a podruhé já. Holky čekalo tentokrát setkání s Evelínou, mlhovou vílou. Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla i něco ze života šotků. Už vím, čím stračí rodiče malé neposlušné šotky:-) Dcera po přečtení běhala po bytě a volala: „Pomoc, honí mě Cimprcampr.“ … Příběhy čteme na přeskáčku, ale vůbec to nevadí. A já při čtení o té husté mlze dostala chuť přečíst si knihu Den v mlze od A. Reinhard.

33 22.02.2020

Ve městě řádí falešní stěhováci a parta malých DeTeKTiVů má opět o zábavu postaráno. Když čteme s dcerou, tak se snažím přijít na to, jak zločinci postupují, jak své zločiny provádějí. Ještě nikdy se mi to ale nepovedlo uhodnout:-) No, ještě nás pár případů čeká, tak snad někdy příště… Knížka je skvěle ilustrovaná, tentokrát má zelený papír, předchozí případ se mi líbil o trošku víc, ale celá série si drží vysokou úroveň.

33 13.02.2020

Hezká, vtipná a s kouzelnou pointou. Původně francouzská knížka pro děti vypráví o vlkovi, který vypadl z knížky a hrozí mu, že si na něm pochutná kocour. Kam se schovat? Co takhle do knížky, když jich je plná knihovna? Ale není čas na vybírání, kocour je mu v patách:-) „A tak musel vlk o dům – pardon, o knihu – dál.“

Tím nejzajímavějším jsou pro mne ilustrace. Police plné knih lákají k pečlivému zkoumání jednotlivých titulů… Nechybí ani Honzíkova cesta a Broučci:-)

Přečtena zatím asi 5x. Dcera mě dneska pobavila, zaslechla jsem, jak říká svému mladšímu bráškovi „pidivlku“:-) Jinak má z vlků velký strach, stačí zmínit les a ji hned napadne vlk… Tato knížka v ní, ale žádnou obavu z vlků nepodněcuje. Vlk (pidivlk), i když má velké zuby, tak nepůsobí hrozivým dojmem, a ten konec lepší být ani nemohl…

33 29.12.2019

Knížku čteme pořád dokola. Dcera (3 roky) se podle výrazů na štěňátkově obličeji snaží uhodnout, jakou má náladu. Štěňátko je jako malé dítě: nezbedné, zvídavé, emotivní a bezelstné. Moc se nám líbí.

33 20.09.2019

Líbilo se mi, jak jsem postupně pronikala do společenství, v němž Jonas žije. Řád a nesmyslná pravidla, která lidem zasahují i do těch nejintimnějších oblastí života a předurčují budoucnost jedinců, jsou přijímána nekriticky, protože tak to prostě je, tak tady žijeme.

Obálka s červeným jablkem je geniální. Mám ráda, když se mi při čtení objasní motivy na obálce:-)

Konec jsem popravdě pochopila až po dočtení celé čtyřdílné série...

33 17.09.2019

Skvělá knížka. Četla jsem v originále. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda se mi víc líbila Zmizelá nebo Temné kouty...

33 13.09.2019

Prasátko Lojzíka zbožňuju. A důvodem není pouze to, že má stejné jméno jako můj děda:-D Četli jsme mnohokrát a kreslili jsme Lojzíka v kartónové krabici, v níž se narodil. Pak obrázek zdobil dlouho dceři zeď v pokoji. Kromě seznámení se zvířátky s dlouhým nosem, je to kniha o jinakosti, hledání sama sebe, toho kam patříme, ale také o kamarádství, sourozeneckých vztazích, pomoci a mateřské lásce.

Knížka je dvojjazyčně. Na každé stránce je v závěsu za českým textem i anglický překlad. Ten mě moc neoslovil, je to na mě moc doslovné a pro děti jsou věty hodně dlouhé. Anglické originály čtu hodně a ráda, ale tohle není to pravé ořechové. Nicméně dávám plný počet hvězdiček. Příběh je skvělý, obrázky (od P. Ondrašíka) taktéž a kvůli angličtině si tuto malou knížečku nepůjčujeme:-D

32 20.01.2020

Četla jsem při výpadku proudu, což ještě víc umocňovalo strašidelnou atmosféru odříznutého ostrova od zbytku světa. Pocit jsem měla podobný jako při čtení knihy Duma Key od S. Kinga.

32 16.09.2019

Jsem mile překvapena. Po knize šáhla v knihovně dcera (necelé 4 roky), zaujala ji obálka se smutným pejskem… Katka touží po pejskovi a vypadá to, že se na ni štěstí usměje. Jenže v rodině už jeden domácí mazlíček (kočka Micka) je… V knize je citlivě vylíčen proces od touhy mít domácího mazlíčka, přes rozhodování, zda ho pořídit, jeho výběr, těšení se na něj, první momenty mazlíčka v novém domově, atd. až po harmonický vztah všech lidských i zvířecích členů rodiny:-)

Příběh se příjemně četl. Hodně se mi líbilo, že má čtenář možnost vidět věci z různých úhlů pohledu. Co svádí k tomu, aby bylo na první pohled vykládáno jako zlomyslnost, může být ve skutečnosti neznalost, chuť objevovat, zkoumat, hrát si, ale i třeba nepovedená touha po sblížení. Při čtení mě mnohokrát napadlo, že si za pejska Tima a kočku Micku můžu klidně dosadit moje děti. I jejich sbližování a společné hry často provází nepochopení, křik, ublížené výrazy nebo výkřiky:-) Pro mne připomenutí, jak je ošemetné vynášet ukvapené soudy. Pocity protagonistů jsou výborně zakomponovány do příběhu, pejsek také jako dítě dokáže rychle vycítit změnu nálady… Katka je citlivá, chápavá malá osůbka a umí skvěle odhadnout, jak se věci mají ve skutečnosti. Jde jí to lépe než mně:-)

31 12.03.2020

U této knihy popravdě nevím, jak hodnotit… Když jsem ji četla poprvé, tak jsem si říkala, co je to za blbost. Vlk je závislý na sladkostech, kašle na čištění zubů, to jediné po čem touží, je získat sladkost. … Čím víckrát jsem ji ale četla, tak se mi líbila víc a víc. Pár momentů mě docela pobavilo. S dcerou jsme díky knize probraly, že když vypadají druhé zuby, tak už další nenarostou a jsem zvědavá, jestli se babičky zeptá na umělé zuby, o kterých jsme taky hodně mluvily:-) Kniha má asi odradit o nadměrné konzumace sladkostí, ale jak pozoruji svoji dceru, tak na ni mají podobné knihy naprosto opačný účinek. Spíš přemýšlí o tom, co sladkého by si dala. Ona vlastně díky těmto knihám sladkosti začíná objevovat. Knížku si chtěla vypůjčit sama, protože jí vlk na obálce připomněl knížku O vlkovi, který vypadl z knížky, a já se snažím jí do výběru knih moc nezasahovat…

31 20.02.2020

Dnes jsme si ji půjčili v knihovně a už jsme ji stihli 2x přečíst. Ema Naopak (název mi připomíná název knihy Ginny Napořád:-) - ta je mimochodem taky skvělá) je naší další knihou o malé holčičce Emě. Poprvé jsme se s ní setkali v knize Ema ve školce. Obsahuje taktéž 2 příběhy. V prvním příběhu, podle něhož se celá kniha jmenuje, je znázorněno, jak to vypadá, když je Ema veselou „normální“ Emou a jak to vypadá, když není ve své kůži (Ema Naopak). Autorce se podařilo trefně vystihnout dětské nálady a vyhmátnout typické problémové situace, které zažíváme i my s dětmi… Mně tento příběh připomněl, že mám úžasné děti, ale vždycky se tak nemusí projevovat:-) … Dcera si pak na Emu Naopak hrála, schválně si oblékala kalhoty na hlavu a triko jako sukni, ale při samotném čtení na ní bylo vidět, že ji přijde hodně zvláštní, co Ema dělá. Její vykulený výraz mě až rozesmál:-)

Ve druhém příběhu (Ema spravuje hračky) je krásně detailně krok po kroku popsáno, jak si Ema sama spravuje např. rozpáraného plyšového medvídka. Závěr je dramatický … pozor SPOILER ... Ema nechá na zemi kladivo a její malý bráška se uhodí do prstu. Maminka to bere v klidu a nevynadá Emě. To mi přišlo hezké, ale osobně vím, že bych v podobné situaci automaticky reagovala jinak…

Jednoduché ilustrace má na svědomí sama autorka G. Wolde. Ale jak se říká, v jednoduchosti je síla… Švédské knihy pro nejmenší se mi hodně líbí. Brzy má vyjít další knížečka o Emě, tak si ji určitě nenecháme ujít:-)

31 23.01.2020

Vlastníme vyřazenou z knihovny. Přečetli jsme s dcerou už několikrát, dokonce ji chce číst i náš mimišák (kluk, 17 měsíců – chce všechno, co vidí u starší ségry:-)).

Knížka obsahuje 6 krátkých samostatných příběhů, které mají společné to, že se v nich vyskytují čtyřnozí řehtající lichokopytníci. Není nouze o napětí, lásku ke koním, objeví se i rytíři, bude se pracovat, pomáhat a v posledním příběhu čeká Pavlu nevšední kouzelný zážitek v podobě zázračného bělouše. Osobně se mi nejvíc líbí příběh Dědečkův dárek, ve kterém děda pomáhá Karolínce vyrobit stáj pro koníky. Karolínka není nejdřív nadšená, chtěla totiž stáj, kterou obdivovala s kamarádkou Janičkou mnohokrát za výlohou hračkářství, ale výsledek stojí za to… Vlastnoručně vyrobeným věcem dávám přednost a udělají mi větší radost než koupené. Navíc, nedocenitelné jsou společné momenty, které při výrobě s nejdražšími trávíme… a jak to vidí dcera? Ta se nejvíc těší, až se na nějakém poníkovi zase projede:-)

30 12.03.2020

Přečteno mnohokrát. Obsahuje dva vydařené příběhy o medvídku Púovi a jeho kamarádech. Každý příběh obsahuje nějaké poselství (když se na něco těšíme, tak nám čas utíká pomalu, ale když jsme s těmi, které máme rádi, tak čas utíká přece jenom rychleji; špatná nálada je jako počasí, s kamarády se i ta nejblbější nálada dá zvládnout). Líbí se mi, jak je poselství do příběhu zakomponováno. Nepůsobí to na mě násilně. Osobně mi byl bližší druhý příběh (Jak měl Králíček špatnou náladu). Jeho vzteklé chování mi někoho totiž připomnělo, ale neprozradím, koho:-) Dcera nás dlouho bavila tím, že zarytě tvrdila, že Králíček má špatnou NÁHRADU. A mě bavil kromě Králíčka ještě Tygr a jeho neschopnost číst atmosféru.

„Jé, Králíčku, nepamatuji se, že bych tě někdy viděl skákat po zahradě!“
„Jo, to jsi neviděl,“ bručel mrzutě Králíček.
„Máš pravdu,“ potvrdil vesele Tygr, „to jsem neviděl. Děláš to často? Gratuluju, Králíčku. Nevěděl jsem, že umíš tak skvěle skákat. Nechceš si jít se mnou zaskákat někam, kde je víc místa?“
„Tygře, nejsem teď zrovna naladěn na zábavu a veselí.“
„Opravdu?...“ (s. 40)

30 20.02.2020

Po veverce Barborce jsme si už 2x přečetli i o mlsném ježkovi Toníkovi, který chtěl jíst jenom jahody. Jenže ty nejsou vždycky k mání a ježek by si měl před tím, než ulehne k zimnímu spánku, udělat tukové zásoby. … Dcera opět nezklamala. Navrhla, že si mohl jahody nasbírat do zásoby, aby je měl i v době, kdy už nerostou. Popřemýšlely jsme pak společně nad tím, jak by je mohl uchovat, aby mu vydržely. … Líbí se mi, jak je kreativní, nějaké poučení „ať vezme čert“:-) … Krásné ilustrace má na svědomí sama autorka A. Reitmeyerová. Kromě příběhu je obsažena v knize naučná část, která poskytuje spoustu zajímavých informací o ježcích. Zaujalo mě, že dokáže ujít za den až 2 kilometry. Dcera už ví, že by za 1 den zvládl dojít od nás na jedno hřiště, kam ráda chodí:-)

30 13.01.2020

Skvělá polská knížka. Přečetly jsme s dcerou několikrát. Není od věci občas si připomenout, jaké zázraky dokáže „obyčejné“ objetí… Přišlo mi, že dceru nechává objímací mánie klidnou, ale pak se jednoho rána u snídaně z ničeho nic zeptala, jaké zvířátko bychom mohli obejmout:-D Při čtení jí pomotala hlavu fráze „louskat napínavý román“… Medvědi berou život s lehkostí a vtipem (úsměv a vlídná slova nás také nic nestojí) … a my navíc obdivovali krásné ilustrace od E. Dziubakové.

30 12.01.2020

Tak jsme prvním dílem zakončili sérii o Aničce a hned 2x:-) Konečně víme, jak na svět přišla nedělní kočka Zlatuška... Na čtenáře nebo posluchače čeká hodně kreslení, vyprávění pohádek a nechybí ani spousta koček. Obdivuji laskavost a moudrost, kterou jsou knihy o Aničce protkány. Hodně mne oslovila tři přání, která jsou zmiňována, obzvlášť to třetí… Malinko mě zklamalo, že je velmi málo prostoru věnováno ostatním dětským postavám (Vášovi, Mikšovi a Miládce). Váša a jeho chodníková chůze nemají chybu. Dcera si na Vášu hraje skoro při každé procházce:-)

Máme vypůjčenou z knihovny v salátovém vydání. Dcera prohlásila, že když je tak rozpadlá, tak by nám ji mohli nechat:-D Tak či tak, já už se těším na nějakou další knihu od E. Petišky.

Knihu jsem objevila mezi novinkami v knihovně, zaujala mě svou obálkou a její název ve mně vzbudil zvědavost. Dodnes jsem netušila, že J. Wolker napsal něco i pro děti. Upřímně jsem z knihy nadšená. Má krásný příběh, protkaný hlubokými myšlenkami, které mne nutily šáhnout si do svědomí – např. když něco dáváme těm, kteří jsou na tom hůře než my (v příběhu sirotek Jeník), tak nedáváme svoje nejlepší věci; míra štěstí je relativní (kdo nic nemá, tak je šťasten i z mála) a i ti z nejchudších mají svá tajná přání, netouží pouze po dobrém jídle a pití. Hodně sympatické mi bylo, že se Jeník snažil udělat něco pro to, aby svých přání dosáhl. Pohádka (původní název O kominíkovi) je plná lidské dobroty a ten konec je skutečně nádherný...

Jazyk může někomu připadat podivný, zastaralý, ale právě v tom je to pravé kouzlo. Atmosféru dob dávno minulých dotváří „luxusní“ ilustrace L. Sunkové. Dcera (necelé 4 roky) napjatě poslouchala, občas se na něco doptala a i přes archaický jazyk příběh pochopila. Přesto samostatně čtoucím dětem bude text pravděpodobně působit velké problémy, a tím pádem nemá kniha Zámek a pomeranč šanci stát se populární dětskou knihou. Škoda, mě si získala!

30 11.01.2020

Knížka plná lotrovin, vynalézavosti, úskoků, pomstychtivosti, snahy druhého přechytračit a přelstít. Lišák, vlk a medvěd se snaží mermomocí vymyslet, jak nachytat zajíčka Ušáčka, chtějí mu oplatit jeho lumpárny namířené proti nim. Přestože není Ušáček ani omylem příklad čestného zajíčka (vymýšlí si, lže, je líný, někdy sobecký, apod.), nemyslím si, že by byl v jádru špatným hrdinou. Když je potřeba, neváhá pomoci své kamarádce želvě, varuje husu, nakoupí mamince věci do domácnosti, zbaví zvířátka obávaného lva, atd. K tomu, aby se mi dětská kniha líbila, nemusí stát dobro proti zlu. Ani ve skutečném životě není nic černobílého. Sáhněme si do svědomí, vždyť i my (já teda určitě) jsme občas líní, sobečtí, vždycky se nám nechce s pravdou ven, atd. atd. :-)

Normálně bych ubrala 1 hvězdičku, protože strany 33-48 jsou v naší knížce slovensky. Byla celkem výzva plynule překládat do češtiny, když jsem předčítala dceři. Slovenský text je větším písmem a musím říct, že to knížce svědčí. Lépe se mi to četlo a stránky působí vizuálně lépe (bez větších bílých míst). Ale slovenštinu mám ráda, proto ubírat nebudu:-)

Vlastníme vyřazenou z knihovny... Další exemplář máme na Šumavě u babičky. Zajíček Ušáček je jediná kniha, o které můj brácha prohlašuje, že ji přečetl celou:-D

30 03.01.2020

Tuhle úžasnou knížečku o Aničce jsme získali z knihovny jako vyřazenou. Dcera si ji hned oblíbila, četli jsme ji stále dokola, všude ji s sebou tahala, některé pasáže uměla zpaměti, bylo radost ji pozorovat, když si knížku sama prohlížela... přečetli jsme ji možná 100x:-) a dnes jsme ji po delší době četli znovu, protože jsem si jí všimla na ilustraci v knížce Anna a Anička (M. Špinková).

30 26.12.2019