Osice komentáře u knih

Knížku jsem objevila úplnou náhodou zde na Databázi, líbila se mi černobílá obálka s houpačkou (na podobnou houpačku, kterou někdo neznámý pověsil na buk v lesíku za chalupou u babičky, se chodíme houpat s dětmi:-)

Nejdřív jsem zkoušela číst jako e-knihu, ale pak jsem si ji stejně došla vypůjčit do knihovny...

Od prvních stránek mě autorka vtáhla do vyprávění. Střípky ze života Elsy Préauové mě nesmírně bavily. I bez zbytečného vysvětlování jsem získala náhled na některé momenty její životní poutě.

"Oni nevěří, že žiješ, ale mýlí se.
Stačí, abych zavřela oči, a vidím tě.
Máš na sobě hezké květované šaty
a na vlasy sis v rychlosti uvázala šátek.
Myslím, že mě objímáš a pláčeš.
Tváře mi voní po tvých polibcích.
Jdeš tak rychle, že tě vlak už odnáší.
Vrátíš se. Jsem si jistá, že se vrátíš.
Je to jenom jméno na papíře.
Tatínek se zmýlil.
Všichni se zmýlili." (s. 19)

Elsu jsem si skutečně oblíbila. Její láska k dětem, odvaha vidět a jednat, její systematičnost na jedné straně, ale i její paranoia a neočekávané chování mi poskytlo čtení plné emocí. Cítila jsem napětí, strach, tlouklo mi rychleji srdce, byla jsem šokovaná, potěšená, pobavená, bylo mi smutno (hlavně, že už to skončilo)... Stará dáma mě nepřestávala překvapovat. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné někoho znám tak dobře, aby nás nemohl šokovat...

"Vzpomínky patří k životu, nevím, v čem by mohly škodit." (s. 88)

"Nepoložila sis někdy otázku, jakým směrem by se ubíral můj život, kdybych měl normální matku?"
Paní Préauová se ironicky usmála.
"Tak především: co je to normální matka?" (s. 123)

Na knize mimo jiné oceňuji originální názvy částí, že vyprávění obohacují dopisy a výňatky z deníku Elsy a že jsem byla téměř do konce držena v nejistotě ohledně chlapce s kamínky a také vnuka Bastiena. Hlavní část příběhu se odehrává v roce 2009, ale mnohdy jsem si mohla představovat, že se příběh odehrál více v minulosti (atmosféru starší doby mi pak ale narušila např. zmínka o mobilu:-)

"Soudržná rodina je založena na upřímnosti, ne na zamlčovaných strastech." (s. 58)

Tato francouzká autorka je pro mne velkým objevem...

30 18.11.2019

Další skvělá knížka o Aničce od E. Petišky. Baví mě, jak Anička rozumuje:

"Na světě je vždycky někdo mladší než já a někdo starší, napadne Aničku. Váša je starší, a proto se tváří, jako že všechno ví. Mikša je mladší a také dělá, že všechno ví. Není to divné?" (Dcera také neustále řeší, kdo je starší a kdo je mladší:-)

Baví mě, jak si děda s Aničkou a Mikšou hraje:

"Na povídanou je moc pěkná hra. Víte, jak se hraje? Někdo řekne třeba: "Víla." A všichni musí vymyslet nějakou pohádku o víle. Anebo se řekne třeba: "Chleba." A všichni si musí vymyslet pohádku o chlebu. Pohádka se podle dědečka může vymýšlet na všecko. V každém slově je prý pohádka schovaná jako žloutek ve vajíčku. To říká dědeček." (Už se těším, až si ji zahrajeme s dětmi.)

Díky dědečkově pohádce jsem dostala chuť přečíst si Krysaře od V. Dyka:-)

Zkrátka, jsem z knížky nadšená. Petiška si mě získal! A dceru taky, každou chvíli odcituje nějakou pasáž nebo si hraje na Vášu:-)

30 04.11.2019

Dnes mi Terry11 připomněla Daniela Glattauera. S touto knihou jsem přišla poprvé do kontaktu před mnoha lety díky scénickému čtení (Listování) na knihovnické dílně v Jičíně. Byl to ohromný zážitek. Pak jsem si knížku musela samozřejmě přečíst celou. Bavilo mě slovní pošťuchování Emmy a Lea, byla jsem napnutá, smála jsem se, byla jsem překvapená, smutná a šokovaná na závěr. Musela jsem si hned přečíst i Každou sedmou vlnu, abych mohla klidně spát:-)

Když jsem měla vybrat a doporučit studentům gymnázia jednu knihu, tak mne hned napadl Dobrý proti severáku, to bylo v roce 2012:-) A když se u nás v knihovně konalo Listování, tak jsem si ho samozřejmě taky nemohla nechat ujít:-)

Knihu jsem darovala mamce k Vánocům a moc mne těšilo ji při čtení pozorovat. Byla do ní zažraná stejně jako kdysi já:-)

30 09.10.2019

Knížka mě úplně pohltila. Hodně se mi líbilo, jak autorka střídala časové linie. Vždycky jsem se nemohla dočkat až budu číst tu druhou:-D

Četla jsem v originále.

30 13.09.2019

Nádherná knížka pro děti. Tříletá dcera mě pobavila, když si všimla, že jsou na hodinách šišky jako závaží:-)

30 12.09.2019

Od knihy jsem měla velké očekávání. Při prvním čtení jsem byla zákonitě trochu zklamaná. Myš a Krtek nejsou Kvak a Žbluňk – musela jsem se s tím nejdřív vyrovnat:-) … Další čtení už jsem si užila. Oproti Kvakovi a Žluňkovi na sebe kapitoly navazují, Krtek často kleje (do háje, do háje zelenýho), ale je to vtipné, má to nápad a Myš a Krtek jsou skuteční kamarádi, kteří si pomáhají a snaží se potěšit jeden druhého. Hodně se mi líbilo, že je text prokládaný citoslovci. Krásně zněl, když jsem předčítala. Pink! Žbluňk! Šmik, šmik, šmik! Tik-tak! Šup, šup!! atd. Podobně jako A. Lobel také W. H. Yee svůj text sám jednoduše přesto krásně ilustroval.

Dnes si dcera na Myš hrála při houpání. Po jejím vzoru volala – „víc“ a „ještě“:-)

29 14.01.2020

Podobně jako v knize Robinson čerpá P. Sís i v této knize ze své osobní zkušenosti. Hned na úvod mne autor šokoval vyjádřením, že ho rodiče nechali rok u tety a odjeli do Indonésie, kde měl jeho tatínek natáčet film...

Kniha je pro mne zajímavá z několika důvodů.
1) Autor sděluje čtenáři osobní informace, které mu posloužily jako odrazový můstek k napsání příběhu.
2) Příběh samotný, který je úžasně ilustrovaný. Vybízí čtenáře k detailnímu zkoumání obrázků. Musím se přiznat, že dcera byla rychlejší a našla hlavního hrdinu na skupinové fotografii přede mnou:-) Pak za mnou celé dopoledne chodila a ukazovala mi, kde všude ještě draka objevila.
3) Čtenář se dozví spoustu zajímavých informací o varanu komodském. A my navíc zjistili, že je mají v pražské zoo a každý měsíc pořádají veřejné krmení. Určitě se na něj někdy vypravíme:-)

29 12.10.2019

Trochu mne překvapilo, že se mnoha lidem tato knížka tolik nelíbila. Já se od ní nemohla odtrhnout. S Bobbi jsem prožívala odkrývání tajemného objektu a obzvlášt mi přirostl k srdci její přítel Gard. V Gardovi vidím takové Kingovo závislé alter ego. Sám autor o knize říká, že spolu s Misery byla jistým voláním o pomoc. Jako většinu jeho knih jsem četla v originále. Do českého překladu jsem pouze nahlédla, ale působil na mne bohužel těžkopádně...

Jak to tady píšu, tak jsem dostala chuť přečíst si Tommyknockery ještě jednou:-)

29 19.09.2019

Miluji knížky, v nichž autor vypráví příběh z pohledu více postav. Zde jsou jimi Libby, prima holka s vyšší váhou a Jack, sympaťák, jehož každodenní realitu ovlivňuje fakt, že trpí obličejovou slepotou. Autorka vychází z vlastních zkušeností a ukazuje, jak umí být okolí kruté (šikana kvůli nadváze).

Tíha vesmíru se mi popravdě líbila víc než Všechny malé zázraky. Obsahuje inspirativní pasáže, které nutí k zamyšlení. Např. "Jít si za svými sny může být děsivé, ale ještě děsivější je neudělat to."

V příběhu je zmiňována kniha We have always lived in the castle od Shirley Jackson. Už ji mám objednanou, tak jsem na ni fakt zvědavá.

29 12.09.2019

Přiznávám, že tohle jsem od V. Čtvrtka nečekala. Znám spíše jeho večerníčkovou tvorbu, která je na hony vzdálená za touhle „pohádkou“. Četla jsem dceři už několikrát, takže bych mohla být připravená, ale stejně mě při dočtení přepadne stejná tíseň. Ptáka Klabizňáka vnímám jako symbol jedinečného individua, kterého okolí dožene k tomu, že potlačí svoji jedinečnost a splyne s davem. Dcera to z příběhu samozřejmě necítila. Pro ni končí šťastně… Stejně mi to nedalo a snažila jsem se jí ukázat, že praví kamarádi nás akceptují se vším všudy a nenutí nás vzdát se toho, co máme rádi.

Vlastníme vyřazenou z fondu a rozhodně nemám v plánu se jí zbavovat. Kniha byla vydána v roce 1988, více než 10 let po autorově smrti. Zajímalo by mě, kdy ji napsal.

28 27.01.2020

Skvěle promyšlený svět Lesa přátelství, ve kterém 2 holčičí kamarádky Jola a Lilka mohou komunikovat s jeho obyvateli. To nelze knihám upřít. Velké překvapení Evky Štětinkové je naším třetím příběhem ze série Kamarádky kouzelných zvířátek. Čteme popořade. Všechny příběhy se odehrávají podle stejného scénáře. Kočka Zlatka si přijde pro Jolu a Lilku, jdou do Lesa přátelství, tam se seznámí s nějakou novou zvířecí rodinou, jejich ratolest se záhy ocitá v nějaké nezáviděníhodné situaci, holky se Zlatkou ji zachrání, čarodějnice Grizelda vyhrožuje, že Les stejně získá pro sebe, slaví se, odchod z Lesa přátelství… Problém této knihy, ale i jiným z této série, vidím hlavně v tom, že se autorka/y snaží do knihy vměstnat prakticky všechna zvířátka, která se v předchozích dílech objevila. Tím se stává kniha velmi nepřehlednou a není možné se orientovat ve zvířecích postavách. Velmi tím trpí hlavní zápletka, která je dobře vymyšlená. Tento 3. díl je navíc ve skutečnosti až 10. dílem, takže se zde objevuje opravdu hodně neznámých postaviček. Dávám 4*, kdybych nezohlednila, že na vině je z velké části absence přeložených dílů, dala bych míň…

28 25.01.2020

Po Lucce Šmidlifouskové jsme přečetly s dcerou i příběh o Belle Mourkové, zvědavém koťátku toužícím po dobrodružství. V úvodu je na můj vkus zbytečně šroubovaně čtenář seznamován s tím, co se dělo v předchozím díle. To mi kazí dojem z celé knížky. Původně jsem dala 5*, ale pak jsem měla možnost porovnat, jak se s podobným „problémem“ vyrovnala I. Peroutková v 2. díle o Aničce (Anička ve městě) a rozhodla jsem se 1* ubrat. Po „úvodních formalitách“ se děj rozjíždí a je to opět milé čtení. Dcera (skoro 4 roky) byla napjatá, je to pro ni hodně dobrodružné, prožívala škození Stražbahňáků (nelíbí se jí, protože se snaží ublížit obyvatelům Lesa Přátelství:-)) a měla radost z toho, jak se příběh vyvíjel. Konec se mi líbil hodně, nečekala jsem ho, i když mě to mohlo napadnout, vodítko bylo:-) ... Jsem zvědavá, jak Grizelda bude dál postupovat při své snaze získat pro sebe Les Přátelství. Už na nás čeká doma další knížka…

Při čtení jsem narazila na zvláštní zmínky, které odkazovaly k minulým dobrodružstvím Lilky a Joly. Předchozí díl jsme četly, tento je prezentován jako 2. díl, přesto mi byly dvě informace neznámé. Nedalo mi to a začala jsem pátrat… A zjistila jsem, že tato kniha je v originále až 4. dobrodružstvím ze série Magic Animal Friends (u nás Kamarádky kouzelných zvířátek). Před Bellou Mourkovou má být tedy ještě příběh o Eli Zobánkové (Ellie Featherbill All Alone) a o Molly Třasořitkové (Molly Twinkletail Runs Away)… Pokud je mi známo, tak tyto knihy nejsou vůbec přeloženy. Nechápu, proč nepřekládají postupně. I když to není poprvé, co jsem na něco podobného narazila (např. kniha Když od M. Gleitzmana je ve skutečnosti až 4. díl a ne 3. díl, tím je kniha Now – mám sérii v originále)...

28 23.01.2020

Tuhle původně slovenskou knížku jsem objevila náhodou mezi novinkami v knihovně. Přečetly jsme s dcerou zatím 2x. Hezký příběh o (krtkovi) Josífkovi, který bydlí sám a velmi touží po přátelích. Až jednoho dne se mu usadí na zahradě roj včel a Josífkovi se naskytne obrovská příležitost, jak vyzrát nad samotou. Dcera byla z konce příběhu upřímně nadšená:-) Součástí knihy je také naučná pasáž, v níž se dozvídáme např. o tom, kolik povolání za svůj život vystřídá včela dělnice, jak dlouho včely žijí, jak vyrábí med, jak med včelař dostane z plástu do sklenice, jak se vyrábí medovina a co patří do včelařské výbavy. Informace jsou vysvětleny srozumitelně a částečně odkazují na předchozí příběh. I když je to dětská knížka, tak jsem se i já dozvěděla spoustu zajímavostí ze života včel. Dcera si při čtení vzpomněla na strejdu Míru, taky včelaře, který nás zásobuje medem. A hezky nám kniha tematicky navázala na knížku Anička a její kamarádky od I. Peroutkové, kterou jsme předtím dočetly:-)

Z celé knihy jsem cítila autorčinu lásku ke včelám a včelařství. Nádherné osobité ilustrace S. Čechové knize dodávají to pravé kouzlo.

28 20.01.2020

Náš další příběh této nerozlučné dvojice. Takhle si představuji správné kamarádství. Když má Krtek špatnou náladu a zklamání z něj přímo čiší, tak je tu jeho kamarádka Myš, která mu nachystá nezapomenutelný zážitek. Skvělá pointa. Pozor SPOILER!!! … Příroda je opravdu mocná čarodějka, kam se na ni hrabou kouzelníci. S dcerou jsme se po dočtení ještě zamýšlely, jaké další triky nám příroda dokáže nachystat. Napadlo nás např., že dokáže vykouzlit na obloze duhu, krásně zbarvit podzimní listy nebo nakreslit zimní obrázek na okno… Určitě si nenecháme ujít zbylá dobrodružství.

28 18.01.2020

Když dcera zahlásí, že si chce půjčit Kašpárka, tak víme, že má na mysli Divadélko se zvířátky. Knížka se v knihovně moc neohřeje:-) Obsahuje 5 básniček (Pecivál, Strašpytel, Zlodějíček, Mobilmánie a Zlobidlo). Z názvů je patrné, jaké „dětské“ nešvary si vzala autorka na paškál. Básničky jsou vtipné a srozumitelné i malým dětem, vždycky se u nich pobavím. A nejde v nich jenom o zlozvyky nebo špatné chování. Malý nezbedové mají kamarády, kteří nad nimi jen tak hůl nezlomí, i když je to někdy pěkně štve…

„…
Slon jen kopl do konzervy:
„Už na něho nemám nervy!
Všechny tady zklamal zas,
nebudem s ním ztrácet čas!“
Medvěd slona trochu krotí,
v zásadě však není proti.
…“ /Mobilmánie/

28 13.01.2020

Dcera objevila v knihovně. Poprvé ji četl manžel a já poslouchala při žehlení. Protože jsem neviděla na obrázky, tak jsem se při předvídání ani trošku netrefila:-) Další předčítání (a že už jich bylo) už bylo na mě, tak jsem měla možnost vychutnat si i vtipné ilustrace J. Kaláčka. Nejvíc mě bavil Matýsek. Když jsem poprvé viděla jeho výrazy (úsměv od ucha k uchu, naštvaný výraz, rozhořčený výraz, zoufalý výraz atd.), tak jsem se skoro nahlas rozesmála.

Příběh o přátelství, ochotě pomoci a odvaze, jehož poselství tkví v tom, že odvaha a velikost vždy nejdou ruku v ruce. Situace se opakují (různá zvířátka pomáhají Matýskovi vyhnat medvěda Huňáče fuňáče z jeho domečku) – ideální i pro menší děti. S dcerou jsme např. řešily důvody, které mohl mít Huňáč k tomu, že obsadil kocourkovi domeček, a také jsme si povídaly o tom, co bychom v podobné situaci dělaly my. Dcera si knížku často prohlíží i sama a docela věrně dokáže odvyprávět příběh (i s odpovídající intonací – strach, hněv, atd.).

28 29.12.2019

Laskavá kniha o stárnutí, přirozených fyzických změnách, které se s člověkem s přibývajícími léty dějí, ale hlavně o vztahu ke stárnoucímu člověku. Babička přestože nemohoucí není nikomu na obtíž, pečují o ni s láskou.

„Maminka babičku na posteli posadila a pomáhala jí s jídlem. „Krmíš babičku jako mě, když jsem byla miminko!“ smála se Anička. „Když byl tatínek malý kluk, tak se o něj babička starala. Tak teď zas pomáháme my babičce, to je docela spravedlivé, ne?“ odpověděla maminka a pohladila babičku po ruce.“ (s. 22) … to mě dojalo.

A i když možná nechceme, tak jednou naše životní cesta skončí... Dcera často říká, že nechce, abychom umřeli... V knize Anna a Anička je hezky ukázáno, jak se může dítě se ztrátou milovaného člověka, jakým babička bývá, vyrovnat. Sama jsem při čtení zavzpomínala na moji prababičku, na kterou mám pár vzpomínek. Moc dobře si vzpomínám, jak jsme měli všichni prababičku rádi, i když nemohla chodit (také s námi bydlela).

28 27.12.2019

Možné drobné SPOILERY!!!

P. Šabacha mám v hledáčku již nějakou dobu a teď konečně můžu říct, že jsem si od něj i něco přečetla. Když jsem včera sbírala knížky, které rozházel u manželových rodičů náš mimišák, dostala se mi do ruky malá knížečka od Šabacha. A už jsem ji neuklidila:-)

6 krátkých povídek mi dnes zpříjemnilo předvánoční dobu, skvěle jsem se bavila. S postarším manželským párem jsem v neděli prožila jejich ne až tak typickou neděli. „Ach jo, už se zase lituju. Jako někdo, kdo vzal dvouletý dítě k moři a furt po něm chce, aby mu bylo vděčný.“ (s. 21) … manžel na rybách a žena (učitelka v důchodu) doma a každý prožívá své malé drama. Při čtení jsem přemýšlela o tom, co všechno se v člověku nahromadí za léta společného života a když se k tomu ještě přibalí zdánlivé maličkosti z práce,… otázkou je, kdy to bouchne?! Konec povídky ve stylu R. Bachmana, takže si neztěžuju:-)

Jako bych se v povídce Vánoce doktora Hrdličky šinula po ulici s doktorem Hrdličkou, na nohou papírové krabice od bot. „Tuhle praktickou protiskluzovou pomůcku odkoukal od důchodců z Malé Strany, nad nimiž se v zimě neustále vznášela hrozba zlomeného krčku.“ (s. 27) … Skoro celý příběh jsem se uculovala a ještě jsem stihla zaznamenat, že to Šabach umí se slovy, líbí se mi např. jeho přirovnání. „Zámecké schody po jeho pravé straně připomínaly lesklou a šedivou polevu nějakého cukrářského řezu vytaženého týden po svátcích z ledničky.“ (s. 32)

Každý příběh je pro mě něčím zvláštní. V povídce Teplo domova je tím, co příběhu dodává jiný rozměr, zvolená forma – dopis 70ti leté vdovy, která píše do redakce časopisu Teplo domova a svěřuje se s na první pohled znovu nabitým štěstím. „…do pokoje se vkrádal večer a já beze slov bloudila svými prsty v historii života uložené do zatvrdlé kůže jeho dlaní,…“ (s. 47)

Za mě jasných 5* a už se těším na nějakou další knížku od P. Šabacha:-)

28 23.12.2019

Večerníček neznám, nemáme televizi:-) Knížka je ale skvělá. Při čtení jsem se přenesla do svého dětství, vyráběla lodičky z kůry, poslouchala vypravování dědy, podnikala s kamarády nejrůznější lumpárny, ocitla se na poli při žních, sbírala ježabiny na korále a opět cítila tu kouzelnou atmosféru, která provázela moje každodenní návštěvy u babičky.

Nejvíc mi přirostl k srdci děda Koudelka a jeho šibalství a laskavost, se kterou přistupoval k Honzíkovi a Martínkovi. Také doprovodné ilustrace jsou kouzelné. Mnohokrát mne při čtení napadlo, že zobrazená scéna by mohla být klidně součástí expozice v nějaké chaloupce ve skanzenu.

Asi si knížku pořídím domů:-)

28 31.10.2019

Nádherná knížka pro děti. Objevila jsem ji v naší klubové knihovničce a odnesla jsem si ji s tím, že na ni pro děti připravím čtenářskou lekci. Doma jsme si Robinsona s dcerou (3 roky) přečetly minimálně pětkrát a několikrát ji četla s manželem:-) Hodně jsme se zastavovaly a prohlížely krásné ilustrace. Snažily jsme se z obrázků přijít na to, co na pustém ostrově Petřík dělal, povídaly jsme si o tom, proč se může někdo někomu smát (pro dceru zatím nepoznané) apod. Překvapilo mne, že vždy chtěla číst i doslov autora, ve kterém vysvětluje, že čerpal z vlastní zkušenosti. Toto první setkání s P. Sísem určitě nebylo posledním. Už máme doma jeho další knihu Komodo:-)

28 09.10.2019