Osice komentáře u knih

Miluji knížky, v nichž autor vypráví příběh z pohledu více postav. Zde jsou jimi Libby, prima holka s vyšší váhou a Jack, sympaťák, jehož každodenní realitu ovlivňuje fakt, že trpí obličejovou slepotou. Autorka vychází z vlastních zkušeností a ukazuje, jak umí být okolí kruté (šikana kvůli nadváze).

Tíha vesmíru se mi popravdě líbila víc než Všechny malé zázraky. Obsahuje inspirativní pasáže, které nutí k zamyšlení. Např. "Jít si za svými sny může být děsivé, ale ještě děsivější je neudělat to."

V příběhu je zmiňována kniha We have always lived in the castle od Shirley Jackson. Už ji mám objednanou, tak jsem na ni fakt zvědavá.

28 12.09.2019

Na tuto knížku jsem se dlouho těšila. Když jsem jí začala číst, měla jsem z ní smíšené dojmy. Emma mi byla nesympatická a měla jsem problém orientovat se v postavách. Postupně jsem začala doceňovat originální přístup k vylíčení charakteru hlavní hrdinky. Autorka nechává čtenáře, aby si na Emmu udělal vlastní názor, nic mu nepodsouvá, její podání působí autenticky. A druhá část mě úplně dostala.

28 07.09.2019

Po Zajíčkovi Ušáčkovi vytáhla dcera záměrně z knihovničky knihu o jeho příbuzném králíčkovi Petrovi:-) Začátek mě trochu vyděsil… „Nezapomeňte, že váš tatínek tam měl nehodu! Chytili ho a paní Gregorová z něj udělala paštiku.“ …měla jsem obavu z dceřiny reakce, ale nerozhodilo jí to (je asi zvyklá od prarodičů ze Šumavy, kteří chovají králíky a jiné domácí zvířectvo).

Knížka obsahuje 4 příběhy a v každém z nich hrozí někomu z králičí party nebezpečí. Moc hezky se mi příběhy četly, byla jsem napnutá, jak se budou dobrodružství králíčka Petra a dalších vyvíjet a obdivovala jsem ilustrace, jimiž svůj text doprovodila B. Potterová. Bylo sympatické, že občas autorka ke čtenářům promlouvala – tím získal vypravěč, resp. vypravěčka kontury skutečné osoby z masa a kostí. Z příběhů dýchá doba dávno minulá, ale nikterak jim to neubírá na čtivosti, ba naopak. Příběhy mají příjemné tempo. Když jsem četla o tom, jak malí králíčci usnuli, tak se do říše snů odebrala i dcera:-)

Dcera nejvíc prožívala poslední příběh o panu Todovi. A nejvíc řešila, že spí jezevec Tomy Brok v botách v posteli a jak lišák Tod vysuší mokrou postel:-)

Vyřazená z knihovny, ale u nás má své místo.

27 03.01.2020

Míšovo tajemství dostala dcera k Vánocům, asi od babičky (dárky přebíral manžel a neví:-)), a už ji máme přečtenou. Moc se nám líbila… Naše 4. knížka od E. Petišky.

Děti a jejich vztahy jsou popsány realisticky. Bavilo mě hlavně poučování holek:
„To je panenka, s kterou si hrály chudé děti,“ poučí ho Alenka.
„To když neměly peníze,“ řekne Barborka.
„A neměly třeba co jíst,“ poučuje Alenka.
„A neměly kde bydlet,“ řekne Barborka. (s. 40) ... i já ráda poučuju:-)

Také Přemek se svými otázkami je kouzelný, nechybí moudrá pohodová babička a příběh je vtipný a napínavý zároveň… Poselství, které si odnáším z této knihy: je snadné něco provést, ale postavit se k tomu čelem a napravit to, chce velkou dávku odvahy, proto se místo „hubování“ snažme ocenit snahu, která k nápravě vedla.

27 27.12.2019

Mé první setkání s Bertíkem a Bibi proběhlo před lety díky časopisu Sluníčku, ve kterém postupně jednotlivé příběhy vycházely. Můj první a zároveň i nejoblíbenější příběh je Kolo se nám polámalo:-)

Pak knížku i s věnováním přinesl domů manžel ze semináře, který vedla K. Smolíková:-)

Má za sebou desítky přečtení. Dcera si ji jako my velmi oblíbila a každou chvíli pronese nějakou hlásku z knížky, třeba "Ustupmež!":-)

27 05.11.2019

Holka mimo rytmus navazuje na knihu Já, Simon. Došlo ale ke změně vypravěče. Už nás neprovází romanticky založený Simon, ale nejistá Leah, která na své okolí často působí drsným odměřeným způsobem. Leah mi byla strašně sympatická, v jistém směru mi připomíná mě samotnou:-) Díky změně vypravěče jsem si opět uvědomila, jak je ošemetné a zavádějící spoléhat se na jednostranný pohled postavy, resp. reálné osoby.

Znovu mne autorka pobavila:-D
"Měla bych říct, jen tak pro informaci, že mít mámu, která je víc sexy než vy, je fakt na houby."
"To zvládneš, ne? Prostě na lidi ječ. To ti půjde."
"Nenávidím, když jsou kreténi talentovaní."

27 16.09.2019

Skvělá vtipná knížka o očekávání nového sourozence do rodiny. Tříletá dcera ji má hodně ráda a já se u ní vždycky pobavím.

27 13.09.2019

Co dodat. Julča je prostě Julča:-D

27 12.09.2019

Martinka prožije tentokrát dobrodružství na školním výletě. Navštíví ptačí rezervaci. … A my měli možnost spolu s ní poznat některé zajímavé opeřence, např. jeřáb korunkatý, ibis červený, kukačka kohoutí, kolpíci, zoborožci, ale nejvíc mě zaujali člunozobci, kteří prý loví i malé krokodýly. Měli by je mít v pražské ZOO, tak už se těšíme, až tyhle ptačí macky uvidíme na vlastní oči.:-)

26 13.01.2020

Naše další Martinka:-) Tahle je plná baletních termínů (oceňuji, že i s výslovností) a obrázků, na nichž je hezky vidět, jak mají jednotlivé baletní prvky vypadat. Dcera zatím o další přečtení zájem nejeví, což je neobvyklé, ale každou chvilku udělá nějakou podivnou pohybovou kreaci a zeptá se, zda je i tohle z baletu. Také se zajímá o to, zda Martinka dokáže tohle nebo tamto a dnes jsme se spolu různě protahovaly a dělaly různé poskoky a rádoby baletní pózy:-)

Jenom mi přijde, že v každé knize o Martince, vypadá Martinka jinak...

26 16.12.2019

Moc povedená knížka. Naše první o lidském těle. Obsahuje spoustu zajímavostí, i já jsem se dozvěděla plno „nových“ informací. Malé děti, ale i dospělí (já jsem toho důkazem) jsou formou otázek a odpovědí seznamovány s nejrůznějšími fakty o lidském těle. Stránka či dvojstránka se soustředí na jednu kategorii otázek. Oceňuji, že otázky na stránce nejsou seskupeny dle tématu, ale podle toho, jak se na ně ptáme: kdy, kde, jak, proč, co, kdo a ano, nebo ne. Stačí otevřít okýnko a odpověď si přečíst:-)

Dozvěděla jsem se např., že hmyz má žlutou krev, že pravděpodobně doroste člověk do dvojnásobku výšky, kterou měl ve 2 letech, také jsem zjistila důvod, proč se mi dělá v autě špatně a že jsem tou jednou z deseti, která si dosáhne jazykem na nos a že je to vrozené:-)

26 06.12.2019

Knížka upoutala dceru obálkou. Myslela si, že se jedná o další příběhy zlobivých kluků, nezbedníků od M. Drijverové. A ani se nedivím, že si to myslela, obě knihy totiž ilustrovala skvěle M. Vydrová:-)

Hezký příběh o partě kluků, kteří si říkají DeTeKTiVové. První případ, ke kterému se nachomýtnou, je krádež obrazu od malíře Adolfa Kaufmanna. Baví mě, že autorka do svého příběhu zakomponovala skutečného malíře (i informace o něm jsou reálné). Knížka má pro mne tudíž určitou přidanou hodnotu. Kaufmanna jsem si musela vyhledat a jeho obrazy se mi líbí:-)

S dcerou (3,5 roku) jsme si díky knize vyzkoušely, jak se popisuje osoba/pachatel. Hodně se jí líbilo, když jsem ji popisovala já:-) Miluju knížky, které nás inspirují k nějaké společné aktivitě. Ještě bychom mohly vyzkoušet udělat sádrový odlitek stopy:-)

26 10.11.2019

Knížečku o štěňátku jsem na žádost malého synovce přečetla hned několikrát. Pak ji samozřejmě chtěla číst pořád dokola i dcera:-)

Obrázky mě moc neoslovily, ale veršíky jsou velmi zdařilé, hezky přeloženo...

"Mám snad být zticha a v pozoru?
Lepší je ukrást bačkoru!":-)

26 27.10.2019

První knížka od P. Čecha, kterou jsem četla. Moc se mi líbila, ale až knihou A jsem ho začala více registrovat.

26 15.09.2019

Další skvělá knížka o Julče. K příběhu jsme s tříletou dcerou dělaly obrázek jablek, která sežral nezbedný poník. Pro inspiraci na tvoření s nejmenšími: rozkrojte jablko, dítě natře barvou (používáme akvarelové, jdou dobře umýt) a obtiskne na papír, lze dodělat fixou tyčky k jablkům. Moc nás to bavilo a máme krásný obrázek.

26 12.09.2019

Skvělá úvodní knížka série. Když něco chcete, tak si za tím jděte. Julča se Zuzkou jsou odhodlané trénovat na svá vysněná povolání, když se chce, tak to jde vždycky nějak vymyslet:-D

26 12.09.2019

Krásná knížka. Tříletá dcera ji objevila v knihovně a obě jsme si ji hned zamilovali. Už ji máme doma a přečetli jsme ji několikrát.

26 07.09.2019

Přečteno po několikáté. První příběh je postaven na oblíbené dětské hře, a to hře na doktora nebo doktorku. Ani mě neminula. Pamatuju si, jak jsem dávala plyšovému medvědovi injekce opravdovou injekční stříkačkou s jehlou. Léčivou látkou byly ve vodě rozpuštěné fluoridové tabletky, které tehdy děti zobaly na zoubky. Dalším pokusným králíkem byl můj mladší brácha:-) A dnes si po vzoru Sovy, Králíčka a ostatních zahrála na doktora i naše Barča (a po ní i náš mimišák). Vyvázla jsem z toho s bolavým nosem:-) … Nebýt vzpomínek, tak se mi víc líbí druhý příběh, který v sobě nese poselství – domov nedělají věci, ale lidi, kteří nás obklopují.

25 06.01.2020

Zajímavé propojení příběhu a informací o stromech. Kdo jiný než moudrá sova, by měl všechno vědět… Čtenáři se např. dozvídají, proč má strom kořeny, proč jsou semena často chráněna ostny nebo pevnou a tvrdou skořápkou a kdo bydlí na stromě. Také je součástí knihy několik nápadů, jak si zpříjemnit procházku po lese. Už se těším, až si vyrazíme na jaře do lesa, vybereme si nějaký pěkný strom a budeme pozorovat, kdo všechno tam žije nebo až si uděláme otisk jeho kůry. Některé naučné pasáže byly pro dceru moc málo informativní, zajímala se dál, např. jaká zvířátka okusují kůru stromů nebo jaký strom má list ve tvaru srdce.

25 01.01.2020

Drobné SPOILERY!!!

Knihu máme doma přes rok. K přečtení mě ponoukl manžel, když jsem se začala zajímat o odsun Němců po 2. sv. válce. Kniha obsahuje 13 příběhů, každý příběh kreslil někdo jiný. Rozdílné styly kreslení a celkově přístup ke komiksovému zpracování sebou nese jisté klady i zápory. Díky odlišnému zpracování jednotlivých příběhů jsem si je lépe oddělila od sebe a i snáze zapamatovala. Ne u všech příběhů se mi autorský styl líbil, ale sdělovaný zážitek byl pro mě důležitější, proto v hodnocení nebudu ubírat body.

Vážím si autorů, že se snaží zaznamenat vzpomínky „obyčejných“ lidí, o kterých většina z nás nikdy neslyšela a předat je zajímavou formou dál. Když jsem knihu četla, tak jsem se neustále vracela k otázce „Kdo je vlastně hrdina?“ Existují různé formy hrdinství, velmi silná myšlenka „… Mnohem lehčí je přece umírat, když člověk střílí, nám se umíralo mnohem lépe než člověku, který jde do vagonu, pak v tom vagonu jede, potom si kope hrob a potom se svléká do naha…“ (s. 41) … Tak trochu autorům knížky závidím, že měli tu čest s takovými hrdiny mluvit. A říkám si, že možná stačí vyslechnout naše prarodiče či staré lidi, kteří jsou osamělí a rádi vzpomínají. Hrdinou je někdy každý z nás, hrdinství spočívá často v rádoby malých bezvýznamných věcech.

Hodně mě zasáhly 2 příběhy žen (matek). Síla maminky Anny F., její obětavost, uskromňování se až na hranici únosnosti a vlastního přežití, aby ochránila nemocnou dceru… Byla bych toho také schopná? Doufám, že se to nikdy nedozvím… Druhou ženou, jejíž rozhodnutí mi nedalo spát, byla Miluška Havlůjová. Rozhodla se nepodepsat spolupráci s StB, což způsobilo odloučení od jejího malého syna. V noci když jsem objímala svoje 2 spící děti, tak jsem si na ni vzpomněla a nedokázala jsem její rozhodnutí pochopit. Autor se v dodatku k jejímu příběhu vyjadřuje ve smyslu, že se rozhodla správně. Já bych se to s takovou jistotou tvrdit neodvážila. Obdivuji silné vnitřní přesvědčení paní Havlůjové, nicméně ji jako matka matku nechápu…

Díky knize jsem měla příležitost nahlédnout na osudy lidí za války, i po válce a připomenout si, že dějiny netvoří jenom významné osobnosti, ale hlavně masy bezejmenných lidí. Někteří z nich právě z té masy vystoupili…

„Jak to víte? Takhle to přece nebylo. V rádiu říkali, že to byla sebevražda!
To víš, že jo. Rádio má vždycky pravdu. Hraj, blbe!“ (s. 159, o smrti Jana Masaryka, ministra zahraničí)

25 25.12.2019