Otakaro komentáře u knih

Už to tu někde padlo, a já se s tím ztotožňuji, ideální je přečíst všechny tři díly za sebou (nejlépe) s minimálním odstupem. Já se k tomuto poslednímu dílu dostal až po dlouhé době po přečtení předchozích dvou knih. Takže jsem se cítil jako Sam Porter a osvežoval si postupně svou paměť. Ale stálo to za to. Teď už to celé dává smysl (to je narážka na něčí komentář k prvnímu dílu, že mu to velký smysl nedávalo). Přeji hezké počtení.

4 26.11.2024

Jedná z mála knih, ke které jsem se znovu vrátil. Málokdy čtu knihy podruhé, když už jsem je jednou četl. Bavil mě ten koncept: nešťastná událost - nečekaný svědek - vydírání - bezradnost - "nešťastná" náhoda - žádný dopadený viník, ale určitě ne šťastný konec.
Já jsem byl s knihou spokojený.

15.11.2024

Když jsem byl na střední škole, přečetl jsem od G. Durrella skoro všechno (u maturity v roce 1993 mi to ale nebylo přičteno k dobru) . K této knize jsem však neměl důvěru, protože jde o fiktivní příběh, nikoliv o jeho osobní zážitky. Udělal jsem chybu. No co, alespoň mi zbyla tato kniha na teď. Líbila se mi a pobavil jsem se jako u každého předchozího Durrella. Za mě kniha nakonec nezklamala. Stojí za přečtení. Příjemný relax nabitý vtipem s tématem k zamyšlení.

3 30.01.2024

Zkraje mi to přišlo psané až moc jednoduše holými větami. Pak jsem se jakž takž začetl. Přišel i okamžik, kdy mě to naprosto pohltilo, ale pak tento pocit zase ochladl... Dám určitě šanci i dalším pokračováním, snad jsem nešáhl vedle. Nejsem vášnivý čtenář detektivek, ale "deset románů o zločinu" od M. Sjowallové a P. Wahloo (omlouvám se, ale přehlasované "O" mi má klávesnice Huawei nenabízí...) mi naprosto vyhovovalo a beru je jako základ k porovnání. Zatím hodnotím vcelku kladně, ale příště uz budu (možná) kritičtější.

23.01.2024

Neodolal jsem jako vojín, když jsem kroutil povinnou vojenskou službu v letech 1993 - 1994 u VÚ (vojenský útvar) 6983 Klimentov. Tato kniha byla tehdy v Mariánských Lázních k mání jen na určitých recepcích lázeňských hotelů. Zakoupil jsem ji v hotelu Polonia. Cenu si již nepamatuji... Ale vídeňská káva tehdy v Mariánkách byla za 6 Kč, posypaná strouhanou čokoládou pak za 7 Kč. Měl jsem touhu zjistit něco více o místě, kde jsem sloužil a nakonec tam strávil téměř rok svého života. Tato kniha mi ty informace dala, mám ji stále doma v knihovně jako určitou relikvii. Mé hodnocení je možná ovlivněno láskou k místu samému, ale i pan Horníček se vyznal ze své náklonnosti k Mariánským Lazním. Budiž mi tedy odpuštěno, pokud by někomu tato kniha přišla nezajímavá.

13.01.2023

Má první kniha od Terryho. Chytlo mě to a budu pokračovat :-)

6 23.07.2019

Nevím proč, ale myslel jsem si, že mám u rodičů po sobě knihu Neotáčej se, jde za námi kůň. Nakonec se z toho vyklubala kniha Můj prolhaný kůň. Už jsem si jí vůbec nepamatoval, ale vzpomínku jsem měl každopádně spojemou s hezkou knihou. Dětem se při našem večerním čtení příbeh s Jankesideverblem moc líbil. Nad oslovením "soudružka učitelka" se ani nepozastavily. Legrační příběh, který jsem si po létech rád zopakoval. Svým způsobem mi příběh připomíná Jirotkova Saturnina.

2 23.07.2019