Otakaro
komentáře u knih
Malí bohové
Terry Pratchett
Má první kniha od Terryho. Chytlo mě to a budu pokračovat :-)
Ostrov v nebezpečí
Gerald Durrell
Když jsem byl na střední škole, přečetl jsem od G. Durrella skoro všechno (u maturity v roce 1993 mi to ale nebylo přičteno k dobru) . K této knize jsem však neměl důvěru, protože jde o fiktivní příběh, nikoliv o jeho osobní zážitky. Udělal jsem chybu. No co, alespoň mi zbyla tato kniha na teď. Líbila se mi a pobavil jsem se jako u každého předchozího Durrella. Za mě kniha nakonec nezklamala. Stojí za přečtení. Příjemný relax nabitý vtipem s tématem k zamyšlení.
Můj prolhaný kůň
Zdeněk Adla
Nevím proč, ale myslel jsem si, že mám u rodičů po sobě knihu Neotáčej se, jde za námi kůň. Nakonec se z toho vyklubala kniha Můj prolhaný kůň. Už jsem si jí vůbec nepamatoval, ale vzpomínku jsem měl každopádně spojemou s hezkou knihou. Dětem se při našem večerním čtení příbeh s Jankesideverblem moc líbil. Nad oslovením "soudružka učitelka" se ani nepozastavily. Legrační příběh, který jsem si po létech rád zopakoval. Svým způsobem mi příběh připomíná Jirotkova Saturnina.
Obyčejná nehoda
Anders Bodelsen
Jedná z mála knih, ke které jsem se znovu vrátil. Málokdy čtu knihy podruhé, když už jsem je jednou četl. Bavil mě ten koncept: nešťastná událost - nečekaný svědek - vydírání - bezradnost - "nešťastná" náhoda - žádný dopadený viník, ale určitě ne šťastný konec.
Já jsem byl s knihou spokojený.
Porcelánový koník z Dynastie Tchang
Helene Tursten
Zkraje mi to přišlo psané až moc jednoduše holými větami. Pak jsem se jakž takž začetl. Přišel i okamžik, kdy mě to naprosto pohltilo, ale pak tento pocit zase ochladl... Dám určitě šanci i dalším pokračováním, snad jsem nešáhl vedle. Nejsem vášnivý čtenář detektivek, ale "deset románů o zločinu" od M. Sjowallové a P. Wahloo (omlouvám se, ale přehlasované "O" mi má klávesnice Huawei nenabízí...) mi naprosto vyhovovalo a beru je jako základ k porovnání. Zatím hodnotím vcelku kladně, ale příště uz budu (možná) kritičtější.
106x Mariánské Lázně
Vladimír Křížek
Neodolal jsem jako vojín, když jsem kroutil povinnou vojenskou službu v letech 1993 - 1994 u VÚ (vojenský útvar) 6983 Klimentov. Tato kniha byla tehdy v Mariánských Lázních k mání jen na určitých recepcích lázeňských hotelů. Zakoupil jsem ji v hotelu Polonia. Cenu si již nepamatuji... Ale vídeňská káva tehdy v Mariánkách byla za 6 Kč, posypaná strouhanou čokoládou pak za 7 Kč. Měl jsem touhu zjistit něco více o místě, kde jsem sloužil a nakonec tam strávil téměř rok svého života. Tato kniha mi ty informace dala, mám ji stále doma v knihovně jako určitou relikvii. Mé hodnocení je možná ovlivněno láskou k místu samému, ale i pan Horníček se vyznal ze své náklonnosti k Mariánským Lazním. Budiž mi tedy odpuštěno, pokud by někomu tato kniha přišla nezajímavá.
