Pačucha komentáře u knih

Přečetl jsem ji jako jednu z mnoha Kurtových knih už dávno v mládí. A pak ještě asi dvakrát. KVjr. výrazně ovlivnil můj pohled na svět, schopnost nadhledu a smysl pro humor. Sirény z Titanu mám asi nejraději. Protože tím, jak se to všechno nakonec obrátí vzhůru nohama a ještě naruby, to člověka může přimět k novým pohledům na smysl toho všeho kolem nás.

1 13.02.2020

Popisy pohybů armád a biografie hlavních státníků a vojevůdců je lépe hledat v jiných knihách. Je jich určitě dost. Tato kniha spíš zprostředkuje náhled do života a nálad té doby se všemi souvislostmi. Jednotlivé události jsou notoricky známé ovšem stojí za to si ozřejmit okolnosti ze kterých vykvasily. Třeba smutná role Československa, kterou vnímáme pochopitelně dosti subjektivně, jako roli země zrazené a ponížené, je zde zasazena do celoevropského kontextu a tak je nám umožněno lépe pochopit, proč se (nejen) nám stalo to, co se stalo. Ovšem bez obhajoby tehdejších pomýlených strůjců evropské politiky a bez nějakého relativizujícího převracení viníků a obětí.

1 13.02.2020

Od začátku jsem byl uvržen do velmi působivého příběhu. První setkání se zlem bylo skutečně skvěle podáno. Jenže pak se začalo zdát, že autor moc nevěděl kudy kam s příběhem a místy to přestávalo být tak elegantní, jako na začátku. Konec ve mě zanechal takový divný pocit jako ze špatně zavřených dveří. Což možná bylo cílem protože ten příběh se ani neměl dobře uzavřít. Čímž nemyslím happyend, ten ani nevyžaduju. Tím myslím, že je hotovo, vyúčtováno. Jakoby snad měl pokračovat, ale ani autor už neví jak dál...

3 13.02.2020

Přečetl jsem si tuto knihu jako první od autora. Je docela krátká (proto jsem ji jako stále roztěkaný čtenář zvolil). Je čtivá, vtipná, napínavá. Některé scény jsem téměř viděl jako ve filmu. Krátký formát neumožnil rozpitvání všech zákoutí životů hlavních postav a motivy jejich jednání, což by mohlo být zajímavé. Ale když autor usoudil, že tentokrát bude stručnější, tak beru příběh takový jaký je. Ostatně, je-li vypravěč dysgrafik a dyslektik, byly by rozvláčné popisy nelogické. Závěr knihy ve formě jakéhosi epilogu, byl uspokojivý a rezonoval mi v mysli ještě pár chvil před usnutím.
Ačkoli mě autoři betsellerů, jejichž jména na člověka útočí ze všech výloh, spíše odrazují, určitě se k Nesboovi vrátím.

3 13.02.2020