pafčaodřeky komentáře u knih
Sakra dobrý a to počítači rozumím jak koza petrželi.
A jako ostatní lituji, že není přeloženo pokračování....
Jedna hvězda navíc za troufalost. Protože, takhle básnit a kreslit umí každý druhý (dobře, kecám, každý pátý), ovšem mít odvahu tohle vydat....předpokládám, že k popularitě přispělo, že autorka je mladá hezká žena, emigrantka a tmavé pleti :)
Jednoduché a zábavné. Odpovídající věku pisatele. Překvapilo mne tvrzení, že většina evropských obyvatel neví o arménské genocidě. To bych si dovolila nesouhlasit, možná velmi mladí lidé, nejsou informovaní, ale pochybuji o tom, svědčilo by to o naprosté ignoraci a nezájmu o nedávnou historii a politické dění. Ještě jsem postrádala fotky z cest, mohly nahradit nic neříkající obrázky (nic proti naivnímu umění, ale do cestopisu upřednostňuji reálie).
Dobré nápady, ale je vidět, že autor není "vypsaný", zbytečně dlouhá souvětí a šroubované fráze kazily jinak svižný děj.
Může mi někdo vysvětlit, co na tomhle ehm, díle, bylo "mrazivě reálné ze života"? Více v diskuzi....
Hrdinka jako nešikovná, nevyrovnaná ženská, co bere prášky na hlavu a chlastá první ligu? No sympaťačka na první pohled (ironie). Jinak obyčejná, průměrná detektivka, nic, co by stálo za opětovné přečtení.
Špatné po všech stránkách. Pokud bych odmyslela tu literární, tak z psychologického hlediska autorka splácala několik ženských postav a osudů do jedné-"oběť", totéž předvedla u "pachatele", takže nám vzniklo absurdní divadýlko, u kterého se ale nepobavíte. Jestliže měl příběh vyznít jako varování, tak je naprosto neúčinný, až směšný, protože nikdo není TAK hloupý (ani, když je zamilovaný) a jestli ano, tak neumí číst, takže zbytečnost.
"Cože, ty jsi ještě nečetla Cílka?" Odpovím "ne" a vyprovokuju tím pobouřené:
"A to si říkáš...xy (doplň podle situace: knihovnice, milovnice přírody, člověk s všeobecným přehledem)??"
Nejen abych umlčela tyhle šťouraly (vždycky se totiž najde něco, co jste ještě nečetli a měli), obstarala jsem si jedno doporučované dílko. Dopadlo to následovně:
Cílka jsem rozečetla, pak někam založila a vůbec mi nechybí.
Přestože hovoří o tématech, která mě zajímají, ten "okecávající" styl ála duchovno s filozofií mi vadil. Případně jsem do něj ještě nedospěla a možná ani nechci.
Připadá mi, že se jedná o typ autora, který budˇ"žerete", nebo se míjíte.
Varování: nečíst při horečnatém onemocnění, způsobuje noční můry. :)
(Aneb modří již vědí, tahle trilogie není procházka rajskou zahradou tradiční sci-fi/fantasy literatury, ale téměř psycho-hororový zážitek, po kterém zatoužíte léčbě klidem, já si naordinovala optimistického zemitého Láďu Ziburu)
"Kdyby jsem to byl býval věděl tak bysem to byl býval nečet...".
Přiznávám, knihu jsem si vybrala kůli čtenářské výzvě jen podle návzvu,
nezjišťovala jsem, jak a co paní Formanová píše, takže jsem se pěkně vytrestala.
Samotné téma emigrace mi přišlo jako dobře zvolené, autorka se ale zaměřila na všechno to, co mně nezajímá, banality, kdo s kým spal a jaké si obuju boty na cestu (jo, to je fakt jedna z mála věcí, co si dokážu z knihy vybavit). Pavlína (Pořízková) je potom jen taková šikovná záminka pro psaní, ostatně to tu zmiňují i příspěvky pode mnou. Pro mne je paní autorka "Odepsaný případ Formanová". Na neshledanou.
Okouzlena ohavným hnusem. Expresivní zážitek. VHUŠŠŠŠ!!!!!.....ÍÍÍÍK!!!
Co jiného číst na Vánoce, než strašidelné pohádky šmrncnuté viktoriánskou dobou?
Děcko vě mně se tetelí hrůzou, dospělá část se ironicky pochechtává černému humoru.
Protože být potrestán za to, že si někde nasbírám listí, nebo zaspívám koledy,
to je fakt smůla a někdy -ó hrůzo- stačí být pouze ve špatnou dobu na špatném místě (Jinovatka, Saze).
A to se, milé děti, může stát každému z nás....
Tana French psát umí, což o to, dokázala to již několikrát; můj problém je, že od ní čekám víc než "jen" slušně napsanout detektivku. Tentokrát chybí žánrový přesah, neodehrává se žádné podivno či tajemno, prostě jen čisté kriminalistické pátrání a propracovaná psychologie postav. Napětí příběhu je v tom, že nevíte, komu můžete věřit, než že byste neodhadli vraha. Přes moje nepatrné výtky, těším se na další knihu. (technická: přeložit název The trespasser jako Vetřelec mi přijde neodpovídající)
Ehm, já vždycky nadávám, když někdo, kdo evidentně nečte/nemá rád hrdinskou fantasy namátkou přečte třeba mého oblíbence Mirdu Žambocha a ohodnotí ho za jednu hvězdu s komentářem "kniha mě dost zklamala, místy až moc chlapského pohledu".
Takže nebudu oplácet, Nejšťastnější na světě mi přistála na stole jako dárek (jak to, že si někteří myslí, že mi TOHLE nějak pomůže ke štěstí??budu jim to muset laskavě vysvětlit) a hned ji nabídnu v bazárku. Ani bych ji nečetla, ale o víkendu došly zásoby čtiva a tahle byla po ruce...
Tákže co na ni říct. Psaná velice jednoduchým stylem. Asi aby nám docvakly ty hluboké myšlenky. Keré to sou...no třebas, že vztahy jsou složité a někdy musíte myslet na sebe (jinak budete závislá chuděra), ale néé moc, jinak bude partner na druhé koleji cítit se vykolejeně a osaměle...Tož vo tom to je. Omlouvám se za ironii, dávám krásné tři hvězdy-nebudu úzkoprsá a objednávejte v bazárku :)
Phyllis jsem jako autorku detektivek měla vždycky ráda.
Bohužel, její poslední tři romány (Maják, Soukromá pacientka, Smrt přichází do Peberley) zdaleka nedosahují propracovanosti postav a prostředí jako její ostatní knihy. Bacha, chystá se malý SPOILER:
Také netuším, proč (na nátlak ženského čtenářstva?) nachystala pro Dalglieshe "happy end", podle mně to byla chyba. Možná na stáří vyměkla. K Dalgieshovi patří melancholie, vzpomínání na svou mrtvou manželku, niternost...je to básník a zároveň dobrý detektiv, žije pro svou práci. V Majáku tedy nejen vyšetřuje vraždy, ale i svůj romantický vztah, což mi k němu zkrátka nesedí.
Celkově průměrná klasická detektivka.
Dean Koonz umí napsat mrazivý horor, temný thriller, retro detektivku, bláznivou fantasy, dokonce i hororovou scifi komedii!
Dean Koonz (skalní fandové odpustí) umí napsat také pěknou sra-ehm-slátaninu. Pokud někdo chrlí romány jak Baťa cvičky, stane se, že jednou za čas příjde slabší dílo, neřkuli přímo zmetek.
Jako tento román-a nebojme se ho nazvat Young adult, kde "zrůdný vlkodlak potká osamělou upírku, aby pronásledováni vzplanuli k sobě láskou a stali se anděli" (jedná se o moji nadsázku a výraznou stylizaci, aby nedošlo ke spoilerování).
Pointa "proč" vás zvedne ze žile, mně teda vztekem. Koonz nedal lidem žádnou šanci, ty, já, ano i ty Danafantom (nedělej si iluze, Koonz to tak chtěl), my všichni jsme šmahem odepsaní, protože naše (zlo)činy jsou již předurčeny prvotním hříchem.
Který se dědí a je jedno, jestli věříte v Boha nebo ne....takže zdar lidi, uvidíme se v Pekle!
Skvělé, nadčasové. Moje "obědová" kniha, což na jednu stranu bylo dobře, neb jsem ji nezhltla na posezení, ale vychutnávala po kouscích, na druhou stranu mi obědové pauzy přestávaly stačit, páč jsem měla stažené hrdlo dojetím a nemohla jíst. U závěrečné kapitolky i slza skápla, no nebudem to rozmazávat, letos moje nejlepší čtení!
Child umí báječně nastartovat příběh -to abyste se zažrali a vydrželi i tu natahovanou střední část- k očekávanému závěru, který bývá více či méně (to je i tento případ) uvěřitelný. V této sérii spíše průměr.
Takový potemnělý "Jack Reacher", jo, možná spadá do kategorie brakové literatury, ale výborně napsáno a nenudí (což je taky umění).
Což o to, Silverberg psát umí, jenže!, pokud jako já potřebujete, aby hlavní postava byla trochu charakterní, nebo alespoň došlo ke katarzi či nějakému prozření, tak budete znechuceni touto ukvičenou sebestřednou troskou. Nelíbilo se mi to vůbec. Ale za styl ty tři hvězdy dám.