pajaroh komentáře u knih

Přiznám se, kniha mě zpočátku nijak nestrhla jako jiné čtenáře, vadily mi přehnaně vzletné romantické popisy a polidšťování stromu a knihu jsem neodložila jen kvůli krásnému archaickému vydání z roku 1929, ale postupem času jsem připomínky a kritiku odhodila, začetla se, prožila s borovicí všechny zkoušky přírody i člověka a čtení si užila.

3 19.06.2017

Nedávno jsem četla podobně založenou knihu Třicet let na zlatém severu od J. Welzla. I když je tematicky podobná, styl psaní a přístup autora je nesrovnatelný. Zatímce J. Welzl přeskakuje tématicky, geograficky, píše těžko uvěřitelné historky, odsuzuje eskymáky jako smradlavé divochy a mlátí tuleně hlava nehlava, z řádků Knuda Rasmussena je cítit zaujetí a úcta k domorodcům (aniž by je idealizoval), jejich písním a legendám, lovení považuje za nutnost potřebnou k přežití a styl jeho psaní (přestože se jedná o výňatky z deníků) je na vysoké úrovni (u cestopisů jev ne až tak častý). Střídání popisů cesty, života obyvatel, písní i osobních pocitů je osvěžující a poutavé a i v dnešní době, kdy knihkupectví přetékají cestopisy každého druhého rádoby dobrodruha, je tato kniha psaná počátkem minulého století velmi zajímavá a řadí se mezi nejlepší díla v oboru.

4 14.06.2017

"Nedotčeného však u nás už není zhola nic."
Kniha pro dnešní dobu sekaček, řezaček a motorových pil působí jako poklad, i kdyby ovlivnila jediného člověka, který si uvědomí, že i jedno posekané křoví způsobí v lesním světě malou pohromu.
V tom je její cena.
Z literárního hlediska mám výhrady, především mi v textu vadilo polidšťování stromů, porovnávání vlastností lidí a rostlin. Přišlo mi to jako lacinější snaha se přiblížit čtenáři. Na druhou stranu je to možná potřeba, aby tento "lesní" text zaujal více lidí (k čemuž dopomáhej obálkou Světový bestseller).
Čtěte a doporučujte knihu dál, třeba ovlivní dalšího víkendového "sekáče".

11 07.06.2017

Při čtení knih Sofi Oksanen se cítím jako anorektička v cukrárně. Autorka je dobrá vypravěčka, především v niterních detailech jídlem posedlých myšlenek hlavní postavy, nicméně mě "něco" od dalšího čtení doslova odpuzuje...
Politické vztahy a problémy Estonska, Finska, Ruska jsou nastíněny právě na životě Anny, ztráta identity i domova se promítá do její nemoci a ta zpětně ovlivňuje ztrátu domova i identity... Vyčerpávající.

2 05.06.2017

Po Zlodějce knih je to další dobrá kniha od M. Zusaka (i když samozřejmě nesrovnatelná), ty ostatní mě bohužel zklamaly.
Zajímavý příběh, výtky by nějaké byly, ale pes Portýr je umlčuje a získává 2* navíc.

8 04.06.2017

Pěkný příběh z Islandu psaný "starším" stylem. Povedené jsou především popisy krajiny a atmosféry Snaefellského poloostrova (krásné místo) i Reykjavíku.

3 31.05.2017

Napínavý a až příliš akční příběh ze Sovětského svazu plný zrady, komplotů, lítosti a odplaty. Sladký závěr popírá předešlý děj a bohužel snižuje hodnotu knihy.

2 28.05.2017

Cestopis a životopis jednoho úctyhodného dobrodruha či zabijáckého Barona Prášila?
Pokud jsou příběhy pravdivé, jedná se o zajímavou sondu do neznámých krajin Novosibiřských ostrovů, nicméně tolik věcí je v knize sporných a těžko uvěřitelných a tento pocit zesiluje i nadlehčený styl popisování všeho drsného a krutého... A jestli se nejedná o zdroj informací, netřeba knihu číst, protože literární skvost to vskutku není.
Vyloženě mi vadilly kapitoly o lovení zvěře. Chápu, že lov byl nedílnou součastí tehdejšího života, ale nadšení čišící z řádek popisující umlácení stovek tuleňů (klackem) či masové lovení velryb je příliš velké.

4 26.05.2017

Romantické příběhy a básně ve stylu Svatopluka Čecha či J. V. Sládka ideální pro ty, kteří nekriticky milují staré Valašsko bez lyžařských vleků, wellness hotelů...
...
A člověk mu to závidí -
ten mír a pokoj v duši.
Och, moci prchnout od lidí
a žít v té horské hluši!
...

:-)

24.05.2017

Velice příjemná oddychovka - tajemné prostředí Irska, sympatické postavy, chytlavě stavěný příběh - co více si přát. Jen těch vztahových zápletek a zvratů bylo v druhé polovině příliš a konec knihy malinko "přistřižený", ale pokud máte chuť na něco nenáročného, ale ne hloupého, je tohle správná volba.

1 24.05.2017

Líbivý příběh lidských hrdinů v okupované Francii a Turecku. Zajímavý je pohled na politickou situaci "neutrálního" Turecka ve 2. sv válce, který mě kupodivu bavil mnohem více než rodinné kapitoly. Jen to hrdinství je přehnané (konzul naskakující do vlaku), postavy vykresleny velice jednostranně a závěř přidává na nedůvěryhodnosti. Nějak nevěřím černobílému vidění světa, nicméně kniha se čte lehce a pěkně.

2 17.05.2017

Tahle kniha připomíná výtah z mnoha jiných děl, snad je to tím, že asociuje téměř všechny základní otázky a problémy lidstva na necelých 200 stránkách. Ekologie, novodobá historie, sociální rozdíly, náboženství, dospívání - to vše je nastíněno na příběhu osamělého Namiho u ne až tak neznámého jezera. Kniha je psána základním jednoduchým stylem a vyprávění tak nějak plyne, velkou stopu nezanechá. Ano, chytlavá jsou samozřejmě zmíněná témata, nakupená v krátkém příběhu. Možná proto mám pocit, že jsem už všechny ty příběhy, postavy a děj už četla.

7 16.05.2017

Anna Bolavá přitvrdila, Ze Tmy Ke dnu, ze světa rozkvetlých luk, lipových květů a vůně bylin do podzemní haly drůbežárny mezi kmitající se těla spařených kuřat. Svět je nemocný a Bolavý a autorka nám bez obalu a s neuvěřitelně zraňující upřímností servíruje úskalí lidských vztahů, sebevražednou bezútěšnost všednosti a neschopnosti něco změnit i sobeckost lidských typů, které každý najde ve svém okolí (případně v sobě). A jako naschvál tohle všechno je tak pěkně napsáno.

22 09.05.2017

Plnohodnotné pokračování Dědečka Ogeho, tentokráte ne o souladu s duchem tajgy a přírodou, ale o nesouladu s lidmi aneb kterak převrátit podstatu šamanismu a udělat z něj byznys.

1 08.05.2017

Nějak jsem se s touto knihou minula, styl autora mi neseděl, stejně tak jednání postav a rozhovory o víře a nevíře. A zmiňované komické či humorné situace jsem neobjevila.
Nicméně pro čtenáře, které téma spasení a náboženství obecně zajímá, to bude milé počtení. Ale asi nic víc.

2 05.05.2017

Kniha ve mně zanechala smíšené pocity, zpočátku mi vadil strohý, úsečný styl vyprávění bez jakékoliv hloubky, kdy jednotlivé zvraty osudu jsou zmíněny v jedné větě a naopak nedůležitý příběh je popsán a trochu násilně vložen do děje bez pointy.
Na příbězích jednotlivých generací ženských postav je pěkně zachycena celková změna hor, ráz vesnice i lidí, příchod techniky a jednoduššího způsobu života, který však není tím nejlepším.
Popisy Beskyd, přírody a "starého" života lidí jsou doslova pohlazením na duši... horší je to s popisem vztahů. Část Fany je vyloženě a zbytečně dlouhá. Chápu, že spisovatelka chtěla zdůraznit odcizení od přírody, od rodiny a nespokojenost se životem v civilizaci (přes veškerou jeho jednoduchost), ale přijde mi, že právě rozepisování vztahu-nevztahu pocitů atraktivní-neatraktivní ženy se děje na úkor těch zajímavých pasáží.
Velice zajímavý námět nepříliš povedeně zpracovaný. Bohužel.

6 02.05.2017

Krásná kniha plná historie i osudů obyčejných lidí psaná neuvěřitelně propracovaným a promyšleným stylem. L. De Berniéres je opravdu PAN vypravěč, mistrně proplétá příběhy obyvatel městečka Eskibahçe se smutnou válečnou historií Evropy, etnickými čistkami, politickými a vojenskými tématy. Krajinu, přírodu Turecka i postavy popisuje hlubokým stylem, čtenář má pocit, že sedí na kameni s pasáčkem koz Ibrahimem, probírá se stříbrnou hřívou Nilüfer, zasedá ke kruhu s hrnčířem İskenderem...

13 02.05.2017

Výborná kniha, která s historickými fakty a čísly přináší i nový pohled na chápání, vnímání a snad i pochopení našich dějin.

1 26.04.2017

Krásné a hluboké myšlenky, nicnémě vytažené z původního textu, zestručněné a přizpůsobené dnešní uspěchané době. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu tato verze osloví více lidí, což je asi hlavním cílem.

2 26.04.2017

Tak tohle už je moc. Zvykla jsem si na přeslazené přebaly a harlekýnské názvy Gilbertových knih a snažila se do ní začíst jen kvůli autorky, ale tohle opravdu není můj šálek kávy ani čaje ani ničeho. Snaha povbudit a inspirovat "tvůrčího" ducha se opravdu nepovedla, Gilbertová se plácá v rádoby inspirativních výkřicích, dokazuje pravost svých myšlenek reálnými příběhy, opakuje jedno a to samé a točí se v kruhu od ničeho nikam. Jednoduché až slaboduché.

1 25.04.2017