pakoshka komentáře u knih
Jedna z těch slabších od JW, bohužel. Nemám ráda opakování motivů a u Holky z popelnice už těch opuštěných holek na mě bylo moc.
Tato kniha byla jedna z prvních – a troufnu si říct i nejlepších – které jsem od JW četla.
Pamatuju se, když jsem knihu v osmé třídě četla poprvé. Moc mě bavila a přiznám se, že i dnes bych ji klidně prolistovala a zasmála se :)
Knihu jsem dostala jako jedenáctiletá. Opičku jsem Aničce záviděla, autorčinu slovní zásobu a její oblíbené slovo "zamlouvat" ("To se Aničce opravdu zamlouvalo..." Brr!) už moc ne :)
Když tehdy spolužačka v maturitním ročníku řekla, že nejraději má Lenku Lanczovou, málem jsem si vyškubala všechny vlasy. Všechny knihy na jedno brdo, stále stejné situace, slovní obraty, nuda. Knihu (a pár dalších, abych si mohla udělat obrázek) jsem četla ve 14–15 letech. Myslím, že pro slečny existuje mnoho jiných, kvalitnějších a přesto zajímavých knížek.
Moje oblíbená kniha, navíc jsem měla to štěstí, že jsem si ji vytáhla u maturity. Začátek mě nebavil, nicméně po přelouskání třiceti stran mě naprosto strhla. Úžasný román o tom, jaký člověk ve skutečnosti je a co je ve skutečnosti brzdí.
Jednou a dost. Některá povídka zaujala víc, některá míň, proto 3 hvězdičky.
Chytne za srdce, udiví, rozněžní a člověk si (možná, nebo možná aspoň na chvíli) začne vážit toho, co má.
Jedna z knih, ke které bych se ráda ještě jednou vrátila. I když mě při čtení místy štvala, místy udivovala, tak mi taky nabídla nový pohled na pár věcí. A za to dík!