patrik0816
komentáře u knih

(SPOILER) O pěnězích bylo bohužel vydáno hodně braků, které se snaží prodat hezky znějící jednoduché myšlenky. Morgan Housel je člověk spíše humanitních věd a proto ekonomiku sám řadí spíše do těchto "měkkých" věd. Že by mi nějaký sociolog měl radit s financemi? To se mi nejdříve jevilo jako trochu podezřelé, ale po prvních pár stránkách jsem mu muse dát plně za pravdu. Ano, přistupovat nejen k penězům, ale celému ekonomickému systému vyspělého světa, je daleko rozumnější optikou sociologie a psychologie, než hrát si na to, že je makroekonomika exaktní věda pro inženýry, ve které se dají procesy spočítat a predikovat. Housel tak trochu háže vidle všem těm chytrákům, kteří lidem tvrdí, že jim pomůžou zbohatnout a ve skutečnosti ale pomůžou akorát tak sami sobě. Líbí se mi také autorův zdravý přístup k penězům. Obzvlášť bych vypíchl myšlenku, že bohatství se měří různě, např. tím, zda má člověk dostatek volného času.

(SPOILER) Čekal jsem spíše podrobnou analýzu úspěšných lidí s tím, že se dozvím, které vlasntosti je učinili úspěšnými. Místo toho jsem se dočkal mnoha typicky platkých řečí o tom, jak být bohatý. Hodně z těchto rad jsou rady dobré, navíc často podané s docela vkusným humorem, a z toho důvodu nemůžu knihu úplně smést ze stolu, že by to byly úplné bláboly, na druhou stranu není to kniha, ze které bych se dozvěděl něco nového. Kniha má také stejný problém, jako mnoho dalšách knih tohoto typu. Vzhledem k tomu, že je autor především obchodník, využívá i stránky knihy k tomu, aby prodával sebe a své kurzy. To je sice pochopitelné. Bylo by divné, kdyby někdo s obchodním duchem této šance nevyužil. Po chvíli už Vás ale ty jeho věčné ódy na jeho kurzy a přednášky začnou pěkně s*át. Harv je zkátka trochu samolibý blbeček, ale na druhou stranu, to není nic, co by v této branži nebylo nezvyklé. Bohužel, myslí si o svých metodách asi trochu více než by měl. Prakticky všechno, co je v této knize jsem již viděl nebo slyšel v jiných finančních nebo psychologických knihách, videích nebo podcastech. K dobru mu lze přičíst, že možná právě od něj se to někteří mladší autoři naučili. Tohle ale není umění. Toto je literatura faktu, resp. self-help žánr a upřímně je mi jedno, kdo s čím přišel první. Hlavní je použitelnost v praxi. Bohužel tedy, žádná žárovka v mozku se mi nerozsvítila a žádné probuzení vedomí se mi při čtení této knihy také nestalo. I ty dobré rady jsou zabaleny do úlisných, slizských marketingových řečí a co hůře, když autorovi nestačí samochvála, přihodí na to všechno ještě kus ezoteriky. Pro někoho, kdo tedy spadl z větve stromu nebo se baví batikovaním bavlněných triček, barvení mandaly a poslouchání přednášek Jardy Duška a nejgeniálnější kniha všech dob je pro ně Coelho Alchymista, tato kniha může být skutečně důležitá. Dokáže to ezolidu a různým snílkům vysvětlit racionálně, jak se mají starat o své finance (protože oni jsou na to často už od povahy leví) a vštípí jim to do hlavy pár dobrých zásad. Bohužel, pro ostatní trochu racionálně uvažující to nedá přesah z psychologie nebo dokonce neurovědy, protože autor vše zdůvodňuje jak samotný ezoguru Jára Dušek. Oceňuji, že jsou zde úkoly, které má čtenář splnit. Avšak ty jsou však často také málo konkrétní a plytké. Jedna z dobrých point knihy je akcentování důležitosti založit si konto pro zábavu, protože člověk neudrží pořád jen šetřit. To už radí i jinde, ale tady měl Eker koule na to napsat: dejte tam 10% a každý měsíc to konto úplně vybělte. Tato odvaha se cení. Také akcentování toho, že je nutné vymítit do hlavy vštípené nefungující zásady o penězích nebo akcentování důležitosti vzdělávání s radou vyhradit si na něj také část peněz zvlášť, se musí ocenit (platí to, co v předchozí větě; také se o tom dočtete jinde, ale autor volil trefná slova). Jak jsem psal, oceňuji také jeho vcelku dobrý humor a také čtivost knihy. Ve srovnání s jiným bestsellerem I Will Teach You How to Make You RIch, který obsahuje hlavně v úvodu některé podobné rady, které si autor můžná vyůjčil od Ekera, je tato kniha ale bohužel daleko méně aplikovatelná. Hodí se ale pro takový ten začátek, kdy by si člověk měl trochu vypláchnout mozek ze starých zásad. Tím, že se kniha točí hlavně okolo nastavení mysli, neobsahuje moc finančních pojmů a je snadná i pro začátečníky v oboru ekonomiky a financí. Bohužel, Eker ví o psychologii strašně málo na to, aby dokázal vše lépe podat a vysvětlit. A to může třeba třistakrát tvrdit, jak ty jeho rady fungují v praxi. Mě je to jedno. Nejsem blázen. Nebudu trávit hodiny denně plněním úkolů jenom proto, že mi je řekne nějaký vcelku neznámý podnikatel, dokud mi to dostatečně nezdůvodní.


(SPOILER) Uff... Mě se tedy do Lolity... tedy do čtení Lolity... jak to jenom říct, abych nevzbudil dvojsmysly... Už mě tahle kniha asi nakazila.. vůbec nechtělo a moje předtucha byla tentokrát správná. Nic jiného jsem od Nabokova nečetl a nevím, jestli svou vinu nemá trochu i překladatel, ale byl jsem zklamán jak z jeho stylu psaní, tak ze samotné dějové linky, potažmo společenském významu.
Říkal jsem si. Proč bych vůbec měl číst zápisky nějakého (polo-)pedofilního zvrhlíka?
Nicméně po zhlédnutí dokumentu V síti mi tento fenomén začal připadat sociologicky zajímavý -- co žene postarší muže k tomu, aby riskovali svou celoživotní reputaci pro zájem o dívky příliš nízkého věku?
Psychologie hlavní postavy je nicméně pojata dost zvláštně. Postupně se stávají popisy natolik zmatené a maniakální, že jsem se tedy odpovědi moc nedočkal -- hlavní „hrdina“ (ještě raději slovně: hrdina V UVOZOVKÁCH!) byl totiž i vrah s dalšími velkými psychickými potížemi, nikoliv „jen“ zvrhlíkem se zájmem o 11-13 leté dívky. V tomto to bylo trochu podobné mému zklamání konce Spalovače mrtvol -- i když tam mi teda odpověď na otázku: „Co vedlo lidi k tomu, že se přidali k fašismu,“ byla poskytnuta daleko lepší, jen zkrátka bývá nějakým trendem vyvrcholit dílo vyloženým zmagořením postavy, což mi připadá jako trochu lenivá a napřesná zkratka v lidské psychologii.
Nedočkal jsem se vlastně ani kontroverze, kterou jsem očekával. Incestní Betonová zahrada nebo zvrhlé Norské dřevo byly v tomto ohledu daleko ostřejší. Samozřejmě, na 50. léta kontroverzní dílo, ale výše zmíněná díla zůstávají kontroverzní pořád, zatímco Lolita se svým elegantním jazykem a vyhábáním se detailním popisem sexuálních scén, už dneska moc kontroverze nevzbudí.
Musím říct, že čtení Lolity pro mě bylo takovým utrpením a zklamáním, že mě donutila přemýšlet nad tím, zda vůbec ještě mám po tomhle číst nějakou fikci. Jestli to není ztráta času a nemám raději číst jen vědecké knížky. Spíše ale dávám sbohem seznamu 100 knížek, které by měl každý přečíst od Elisa.Day, který mi sloužil dobře už několik let a přišel jsem kvůli tomu na několik skvělých knížek, ale myslím, že jsem moudrost z knížek uvedených na seznamu již vyčerpal.


Mám rád knihy s velkým přesahem , tohle bohužel není ten přesah. Příběh začal dobře, ale jak se začal do všeho míchat surrealismus, šlo to rychle z kopce. Pokud to měla být jedna velká alegorie na zmatení mladých lidí po druhé světové válce, pak by Pěna dní byla knihou, která by stoupla o úrovní výš. Říct, že to tak skutečně bylo, by ale bylo přidáváním si vlastního významu do díla, protože těch náznaků je až moc málo.


Vzhledem k zařazení knihkupectví do části "levné knihy" mě tato kniha rozhodně neurazila, i když se jedná o poměrně hodně tuctovou detektivku. Pan Cimický píše překvapivě velmi čtivě a upoutat rozhodně dokáže. Problém Maigretova léta je ovšem v tom, že působí až příliš uměle a nereálně. Postavy jsou idealizovány, příběh je protkaný ideály z řad autorit a stereotypy zloduchů. Policisté jsou popisování jako knižně vyjadřující se lidé bez chyb, vždy připraveni odtrhnout se od svých ideálních rodin, aby do vyčerpání sloužili lidu a čelili zlu tohoto světa. Správňáci tedy vyhrají nad zlem a za přispění českých kriminalistů vše dobře dopadne - vše to zkrátka působí trochu jako pohádka a až příliš uměle.


(SPOILER) Jedna z knih, která vám změní pohled na svět. Dawkins prezentuje poměrně srozumitelně pokročilé znalosti vědy ohledně biologické, nevyhnutelné reality, která je často docela krutá, avšak pomáhá pochopit, proč se lidi chovají občas trochu podivně. Nakonec jsme všichni řízeni touho zachovat naše geny. Mezi tím docela drsným bojem o jejich zachování se však dočkáme i některých vcelku povbudivých slov a sice že z biologického hlediska hodní kluci nekončí vždycky poslední a pro bezdětné může být útěchou, že kultura je také dlouholetá a lidské výtvory, nejen děti, dokážou přežít lidi.


Je to frajer a je fascinující na jaké mrňavé detaily se tenhle trenér a manažer zaměřoval, aby pomohl svému týmu k vítězství.
Jeho přístup k práci i neúspěchům (každá prohra dodává ještě větší touhu k vítězstvím) je použitelný pro všechny možné obory lidské činnosti. Kniha tak není určitě jen pro trenéry. Pokud máte alespoň trochu rádi sport, dokáže leccos předat i do běžného života.
Pomůže tomu samozřejmě i investor Michael Moritz, který s Fergusonem knihu psal a přidal svůj epilog, kde přirovnává Fergusonovu práci a způsob, jakým vedl Manchester United k různým především IT firmám, do kterých nejen investoval, ale také jim pomáhal s rozvojem.


Číst to je peklo, jakmile se zaměříte na jednotlivé pasáže, projdete očistcem a když se na to podíváte jako na celek a vnímáte příběh, dojdete konečně do ráje. Kdyby neexistovala Božská komedie, neexistovalo by tak 90% dnešních knih, seriálů a písní.


Knihu jsem tak tak dočetl. Což o to, styl psaní není nijak náročný na přečtení, ale kniha značně načichlá netečností hlavního hrdiny je už z principu poměrně nezáživná. Rozhodně to není typ knihy, který by vás přinutil k závisloti na čtení knih. Pak ovšem příjde skvělý konec, který dá celému příběhu a jeho vyprávění galaktický rozměr.


Já jsem v podstatě nejprve vůbec nevěděl co čtu, protože jsem četl vydání pojmenované (podle mě dost hloupě) jako "V pasti". Až později jsem zjistil že se vlastně jedná o velmi známý "Prokletý ostrov" alias "Shutter Island", který znám díky filmu (viděl jsem sice jen malý útržek a trailer, ale okolo tohohle filmu byl docela humbuk). Z počátku jsem tedy ke knížce neměl přiliš velkou důvěru a nějakou dobu se jí nedařilo mě zaujmout. Nevím, zda se teprve zahříval překladatel či autor, ale připadalo mi, že vyprávění nebylo v úvodu tak hladké, jaké bylo poté. Jak se události rozjely, byla to najednou ale skvělá jízda. Způsob, jakým to dopadlo, ve mě budí trochu rozpaky (ne snad kvůli kvalitě provedení, ale zkrátka jsem si možná představoval trochu něco jiného), nicméně je to právě ten nečekaný zvrat, který dal této knize sílu odlišit se od ostatních knih podobného žánru, kterých není zrovna málo.


Nečíst před přečtěním!!!
Jedna z těch slušných "levných knih", které se dají v knihkupectví koupit. K této knize jsem se dostal v podstatě náhodou, nebo lépe řečeno tak, že mi zbylo na poukázce pár drobných a tak jsem zavítal do sekce levných knih. A tak jsem neměl od této knihy vůbec žádná velká očekávání. Ale kniha mě příjemně překvapila svým naturalistickým a velmi syrovým pojetím. Hlavní hrdina - světem znuděný muž ve středním věku, s rezpadajícím se osobním životem, byl možná trochu omotán klišém - snad každý vyštřovatel v moderních detektivkách má depky a rozvádí se -, ale i tak se mi docela zalíbila.
Kdyby měl autor Tony Black koule a předvedl nějaký překvapivý závěr, celá kniha by najednou dostala úplně jiný rozměr, takhle můžu říct jen to, že Black dobře zvládá své řemeslo.
