Pav komentáře u knih
Jsem docela zklamaná. Hlavní linie příběhu s detektivní zápletkou se mi líbila, ale dlouhé pasáže vzpomínek, historických faktů a fantasmagorií mě nebavily. Připadá mi jako by autor potřeboval sdílet různé halabala vzpomínky a úvahy ze svého osobního života, které by se spíš hodily do nějakých pamětí. Tři hvězdičky dávám především ze sympatie k panu doktorovi.
Dívku v ledu jsem ještě nečetla a po přečtení Nočního lovu si ji určitě přečtu. Tato kniha se mi neskutečně dobře četla. Mělo to spád a že byl pachatel odhalen v půlce, mi vůbec nevadilo. Dokonce jsem si dovolila zařadit tuto knihu do čtenářské výzvy, jako knihu od autora ze sousedního státu, ikdyž je Robert Bryndza rozený angličan.
Styl Moriarty se mi líbí (nenadchla mě pouze Zamilovaná hypnotizérka). Kniha u nás sice vyšla se zpožděním, ale na to, že je jedna z autorčiných prvotin, je velmi čtivá a vtipná. Tradičně jsem měla problém s orientací v postavách, ale na to jsem u Moriarty zvyklá. Líbí se mi, jak plynou myšlenky hlavních postav, ve kterých se občas najdu a jsem ráda, že nejsem sama, kdo takhle uvažuje. Bylo mi líto Grace. Poporodní deprese musí být děs. A překvápko nakonec bylo povedené.
V rámci čtenářské výzvy jsem si knížku po mnoha letech (1. vydání) přečetla s dcerou. I v dospělém věku mi připadá moc hezká a vtipná. Jsem ráda, že se dceři také líbí, protože většinu knížek mého dětství považuje za nezajímavou a nudnou. Ono je docela náročné najít starší dětskou knížku, kde se to nehemží soudružkami a soudruhy učiteli :-)
Tempo knihy mi připadalo trochu nevyvážené. Dlouho nic a najednou byl konec. Ale jinak zajímavá zápletka a napínavý děj. Oproti Hypnotizérovi velký pokrok.
Skvělý námět jako vždy, jen se mi to tentokrát nějak pomaleji četlo. Nová postava Kowalskeho je bezva. Konečně někdo, kdo není chytrý jak rádio.
Pokud se jedná o nejlepší švédský krimiromán, jak hlásá obal knihy, něco je špatně. Je to docela povedená krimi, ale žádná supernova. Trochu jsem měla problém s orientací v postavách (zejména když se oběť jmenuje podobně jako vyšetřovatel). Jinak je to čtivé. Zakončení nějak nemohu definovat. Nebylo úplně běžné, ale zase nijak překvapivé. Dala bych tak 3,5 hvězdy.
Když si čtenář zvykne, že se jedná o fantasy, je to docela čtivé. Zase taková červená knihovna, jak někteří uvádějí v komentářích, to zase
není. Jen jsem od Jamese Rollinse zvyklá na poměrně uvěřitelnější příběhy. Pokračování Sangvinistů ještě zvážím.
Za Sigmu dávám obvykle plný počet, ale tentokrát se mi nějak špatně četla a taky jsem tomu moc nerozuměla :-) Snad příště...
Jsem zklamaná. Ze Svědkyně ohně jsem byla nadšená, tak jsem se rozhodla pokračovat od začátku, ale očekávání byla asi moc velká. Některé situace mě rozčilovaly, místy se děj vlekl a popisné statě mě nebavily. Občas jsem zapomněla o co šlo, než jsem se prokousala nezáživnější částí. A taky to bylo zbytečně brutální. Ale nevzdávám se, něčím to proložím a přečtu další díl.
Napínavé jako vždy. Všimla jsem si, že je to už třetí kniha o Sigmě, ve které někomu usekli končetinu :-) Na konci každé knihy bych uvítala trochu delší shrnutí faktů, protože Rollins dokáže ve čtenáři vyvolat nutkání zjistit, jak to bylo ve skutečnosti.
Vzhledem ke komentářím a především po přečtení Zamilované hypnotizérky, jsem od této knihy moc neočekávala. Proto mě mile překvapilo, jak dobře se mi četla. Je ze života a když jsem byla v půlce, musela jsem ji prostě dočíst, než půjdu spát. Dokonce jsem se dost nasmála. S Moriarty mám ovšem vždycky jeden problém, že se tak do třetiny knihy nemohu zorientovat v postavách. Přesto dávám (k mému vlastnímu překvapení) plný počet.
Sice jsem nepochopila m-stav, ale příběh byl napínavý od začátku do konce. Hodně jsem se dozvěděla o křesťanství a vůbec jsem netušila, že tři králové možná ani nebyli jen tři. James Rollins prostě umí přesvědčit čtenáře, že je něco mezi nebem a zemí.
Jsem zklamaná. Po přečtení "Na co Alice zapomněla", "Manželova tajemství" a "Sedmilhářek" je tato kniha sotva na 3 hvězdy. Je patrné, že se Moriarty časem výrazně zlepšila. Celé pasáže mě doslova nudily. Začátek byl k uzoufání nezáživný. Nejzajímavější byla druhá a čtvrtá čtvrtina, kdy se osudy postav začali někam posouvat. Méně stránek by v tomto případě bylo ku prospěchu celého díla. Ellen byla sympatická, ale nejvíc jsem fandila Saskii, aby byla schopná jít dál. Patrik na mě moc dojem neudělal.
Kdyby byla toto první kniha, kterou jsem od Jamese Rollinse přečetla, pravděpodobně bych udělila plný počet. Moc zajímavé téma. Nejsem si jistá, že jsem úplně pochopila, co je to antihmota :-) Na začátku sice trochu pomalejší rozjed, ale moc mě to bavilo i navzdory většímu počtu stránek. Kdybych nevěděla, že jsou ještě další knihy Sigma Force, asi bych se o život hlavního agenta vážně obávala. Po přečtení jsem naopak měla pocit, že mi něco chybí. Že by pokračování?
Musím hodnotit velice subjektivně. Woodová píše výborně, ale téma postavení žen v muslimském světě mě značně rozrušuje a absurdní výklad koránu mě rozpaluje do běla. Myslím, že knihy s touto tématikou už raději vynechám.
Je to dobrý, ale nemůžu si pomoc, původní Sigma Force se mi líbí o něco víc (na pět hvězdiček). Taky mi přijde trochu neuvěřitelné, jak hlavní hrdina odolává třeskutému ruskému mrazu i v promočených svršcích :-) Nemůžu dát plný počet.
Prostě skvělé. Nechápu, jak je možné, že má někdo takovou fantazii propojit minulost se současností tak uvěřitelně a precizně. Čtu příběhy o Sigmě na přeskáčku a určitě je přečtu všechny.
Skvělé. Četla jsem s dcerou (8 let) a smáli jsme se obě. Já možná trochu víc, protože některým slovním obratům nemohou děti v jistém věku rozumět. Výraz "hodná snacha" asi pochopí až v dospělosti :-)