Pavlina50 komentáře u knih

Začátek skvělý – Kat, její cesta z večírku a podivná dáma v luxusním autě. Krásně mě to navnadilo na strhující thriller, ovšem po přečtení několika dalších stran mě to spíš znovu posadilo na zem. Dvojice vyšetřovatelů Alex a Milo je sice sympatická, ale tolik sympatická už mi nebyla forma psaní. Takové zmatečné, spousta jmen, spousta dalších zločinů (i z minulosti)…špatně jsem se díky stylu psaní orientovala. Od poloviny knihy jsem se víceméně začala u knihy nudit. K tomu, abych ji dočetla, mě vedla pouze zvědavost, jaká tedy bude pointa (i když i ta začala být docela brzy předvídatelná). I tak jsem čekala, že konec můj dojem z knihy třeba trochu napraví rozluštění a motivy pachatele, ale nestalo se ani to. Pro mě dost zklamání – dvě hvězdičky.

1 24.03.2021

Miluju seriál „Taková normální rodinka nebo film „Eva tropí hlouposti“, tak jsem byla zvědavá, zda za tak skvělými a zábavnými díly stojí přímo autorka anebo spíš režisér a herecké výkony. Proto mě přilákala tato kniha. Podle názvu jsem očekávala bláznivé historky nějakého „nezvladatelného“ dítěte, ovšem v tomto jsem se bohužel mýlila. Zázračné dítě Andělka, která očividně žádný andílek určitě není (je to opravdu spíš malý ďáblík v lidské podobě) a která svými náladami a nápady terorizuje svoje okolí, měla v knize jen docela malý prostor. Hlavními hrdiny byla spíš dvojice - otec a dcera – Brentovi (Tadeáš a Vendulka), kteří si vyrazili na dovolenou do hotelu, kde se zrovna natáčel film, jehož velkou hvězdou bylo právě ono zázračné dítě Andělka. Děj knihy se tedy točí kolem filmování a jednotlivých svérázných figurek – ať už postav z filmového štábu nebo dalších návštěvníků hotelu. Základní zápletkou je totiž zmizení vzácného náhrdelníku, což mi dost asociovalo právě film „Eva tropí hlouposti“. Zda má právě Andělka prsty ve ztracení náhrdelníku prozrazovat nebudu, každopádně kniha svojí „ztřeštěností“ naprosto podporuje očekávaný styl humoru paní Vavřincové. I když mě některé dialogy (současně s barvitou představivostí) opravdu pobavily a vyvolaly ve mně vnitřní smích, nebylo jich ale tolik, jak bych po zkušenosti s filmovou a televizní tvorbou motivů paní Vavřincové očekávala. Netuším, zda knižní předlohy k „Takové normální rodince“ a k filmu „Eva tropí hlouposti“ mají trochu větší grády, ale z této knihy jsem byla trochu zklamaná. Těšila jsem se na větší prostor pro ztřeštěností přímo Andělky (asi bych knihu nazvala jinak, protože název v tomto případě dost klame a zavádí), ale o to víc teď oceňuju práci scénáristů a herců k dílům dle předlohy autorky, kteří zřejmě ze standardního humoristického díla dokážou udělat opravdovou „perlu“ lidového humoru.

1 16.03.2021

….ale nakonec to docela šlo.
Dan Brown to samozřejmě není, ale to ani od žádné knihy tohoto žánru nečekám. Přesto se těmto náboženským thrilerům nevyhýbám, konspirace s křesťanskými tématy mě pořád ještě baví. Ony vlastně ty knihy mají vždycky naprosto stejný scénář – úzká skupina lidí narazí na nějaký nový objev, jehož zveřejnění na světlo světa by otřáslo samou podstatou církve a možná celým lidstvem. Tak je třeba tento většinou zcela reálný objev ponechat v utajení, aby všechna tajemství zůstala skryta. To se samozřejmě neobejde aspoň bez několika mrtvých, takže napětí v těchto knihách také nikdy neschází. Na konci vždy jen pár vyvolených zůstává osvícených, zbytek lidstva zůstává v blažené nevědomosti a církev je tak zachráněná.
Ne, neznamená to, že chci tyto knihy nějak zesměšňovat – naopak, už jsem psala, že mě pořád tato témata baví. Vždycky čekám, jakou novou konspirační teorii autor vždycky najde a do jaké míry bude pro mě uvěřitelná a čtivá. Tato rozhodně špatná nebyla. V určitých částech knihy mě dokonce dost pohlcovala a nutila číst dál bez přestání, v jiných částech ale zase pro mě čtivost docela ztrácela a připadala mi zdlouhavá. Obecně mě víc bavily části odehrávající se v Římě a Vatikánu, méně pak ty z Jeruzaléma, kde jsem se hůř prokousávala atmosférou izraelsko-palestinských vztahů a konfliktů, které ani v reálném životě moc nesleduji. Naopak bonusem pro mě byly docela podrobné popisy některých míst Říma, které jsem už několikrát navštívila, Baziliku svatého Petra nevyjímaje, což ve mně navozovalo úplně jiné a blízké pocity. Takže v konečném důsledku byla pro mě kniha asi takovým průměrem – neurazila, nenadchla.

1 17.02.2021

Novinářka Sally se dočká tolik vytouženého těhotenství, ale současně se tak nevědomky začne zaplétat do boje o bezpečí nejen svoje a i svého dítěte.
Hledání léku na dlouhověkost, vykrádání mrtvých z hrobů, náhlá podezřelá úmrtí, zvláštní geny v rodové linii – to vše slibovalo dechberoucí thriller.
Ale u mě zůstalo bohužel jen u očekávání. Provedení mi přišlo značně pokulhávající. Nevím, zda to bylo stylem psaní autora, který mi moc nesedl, do příběhu jsem se nemohla nějak pořádně začíst, jednotlivé postavy mě nijak neoslovily, a navzdory poutavému námětu mi tam absolutně chybělo napětí a jakékoliv vnitřní emoce.
Škoda toho nevyužitého potenciálu.

1 31.01.2021

Úžasná publikace plná nádherných fotografií srovnávajících spoustu míst města tak, jak vypadala v počátcích jeho slavné historie v porovnání s nynější moderní dobou. I když tato kniha vznikla asi před patnácti lety a Zlín od té doby opět výrazně změnil svou podobu, neubírá to nic na její zajímavosti a kráse. Fotografie jsou doplněny i bohatou textovou částí, která seznamuje čtenáře nejen se základní historií Zlína, ale i se spoustou dalších zajímavostí, legend, pověstí, výpisků z kronik a vzpomínek pamětníků. Jsou zde zachyceny dějinné události od jeho vzniku až po konec 2. světové války a bombardování Baťových závodů. Kniha se samozřejmě v nemalé míře věnuje i životu nejslavnějšího obyvatele Zlína – T. Bati, který mu vtiskl jeho jedinečný charakter a zasloužil se o jeho originální moderní podobu.
Jako obyvatelka Zlína a velká patriotka považuju tuto knihu za jeden z pokladů ve své knihovně.

1 28.01.2021

„Dědečku, existuje Bůh?“
„Na vlastní oči jsem ho neviděl, ale rozhodl jsem se, že v Něj budu věřit.“

Šokující výpověď jedné z bulharských zdravotních sester odsouzených v Libyi na počátku jedenadvacátého století k trestu smrti.
Jeden lékař a pět zdravotních sester byli ve vykonstruovaném procesu obviněni z mezinárodního spiknutí a záměrného nakažení libyjských dětí virem HIV. Čtení je opravdu šokující - šílené mučící praktiky libyjské policie se směle vyrovnaly středověkým čarodějnickým procesům, absolutní selhání bulharské diplomacie a k tomu devět let ztraceného života šesti lidí. Matně si vzpomínám, že tato kauza před mnoha lety docela hýbala světem, ale dnes už jsem si její podrobnosti moc nepamatovala. Až náhodným setkáním s touto knihou jsem si to všechno připomněla a musím říct, že přečtení této otřesné výpovědi opravdu stojí za to. I když, pro slabší povahy asi opravdu opět není. I tato kniha opět potvrdila, že s lidmi s touto zrůdnou vírou není radno si zahrávat.

„Uvědomuji si, jak málo stačí, aby se společnost přestala chovat lidsky. Jenže ono jen tak slyšet o policejních praktikách a zvůli je jedna věc, ale zažít to na vlastní kůži, být toho obětí, je zcela jiné.“

1 28.01.2021

„Počítače jednou převezmou vládu nad světem. Možná, už je to tu.“

Co se může stát, když necháme čím dál víc naše životy v rukou nových čím dál víc vyspělých technologií? Co se může stát, když se jimi necháme čím dál víc ovládat a budeme je slepě s absencí vlastního úsudku poslouchat? Kde je hranice mezi dobrou službou nových vymožeností a jejich zneužitelností pro účely, které už nejsou v našem zájmu?
Svůj pohled na tuto situaci a vlastní odpovědi nám předkládá tato kniha. Ukazuje, jak je zpočátku skvělé nechat si pomáhat v rozhodování od někoho jiného, zejména když se tváří jako tvůj nejlepší přítel. Ale s přibývajícími stránkami se zvětšuje i nezdravost tohoto jednání, které se naplno projeví ve chvíli, kdy podlehneme pozlátku zdánlivé jednoduchosti a začneme plně spoléhat na úsudek a řešení problémů někoho, v tomto případě spíš něčeho jiného a postupně si necháme plně ovládnout i svoje myšlení. To se stalo i několika hrdinům tohoto románu. Po počátečním nadšení se službami svého virtuálního přítele – zrcátka, přichází po různých „podivných zkušenostech“ více a více otazníků a nakonec velké rozčarování a uvědomění si nebezpečnosti těchto „pomocníků“ pro celé lidstvo. Nebudu tady prozrazovat, jestli jejich snaha a boj za zničení této inteligentní sítě vyjde, anebo zda se stane lidstvo pouze podřadným druhem na úkor vše ovládajících technologií, to nechám na každém, kdo se rozhodne si knihu přečíst. Já ji rozhodně doporučuji. Myslím, že aspoň zpočátku se v ní všichni poznáme…kolikrát denně a jak dlouho každý z nás kouká do svého chytrého mobilu?
Člověk měl odedávna tendenci hledat vzorce pro svůj způsob života a své jednání a chování někde, kde našel jednoduché odpovědi a řešení. Je a vždycky to bylo pohodlnější podlehnout a nechat se jen vést někým nebo něčím, čemu důvěřujeme. Dřív to bylo zejména náboženství, dnes už z velké míry právě nové „chytré“ technologie. Ale jakou má tato cesta budoucnost?
Je to příběh z budoucnosti…i když, je to vůbec zas tak vzdálená budoucnost? Ví někdo z nás, co se třeba právě teď rodí ve vývojových střediscích v různých částech světa? A kdy budeme nadšeni z těchto dalších technologických zázraků, budeme si je hromadně pořizovat a pochvalovat si jejich užitečnost? Je to vážně tak nereálné?
Kniha se lehce a dobře čte. I když je poměrně silná, díky krátkým kapitolám a rychle ubíhajícím ději ji netrvá dlouho přečíst. Docela zajímavé pro mě byly i narážky na Orwellův román 1984, které se v knize vyskytly nejedenkrát (zřejmě je autor jeho fanda a obdivovatel).

„Už několik let se podivuju nad tím, jak spolu lidé sedí ve vlaku nebo na lavičce v parku, někdy se jdou i projít a přitom zírají na své displeje, místo aby spolu hovořili. Chytrý telefon se tak nějak vtlačil mezi nás. Zrcátko jde ještě o kousek dál. Cpe se nám do myšlenek, bere nám rozhodnutí, více či méně subtilně ovlivňuje, co cítíme, co chceme, a konečně také, co děláme.“

„To, co jsme Zrcátkem stvořili, je možná horší než terminátor…. Ano? Ale co to má být? …Falešní přátelé.“

1 18.01.2021

Proti prvnímu dílu spíš zklamání, první dvě třetiny knihy byly pro mě nezáživné, kromě nalezení pilulek žádný zajímavý děj. Bavit mě začala až někdy v poslední třetině, konkrétně, když se Tally dostala do rezervace. Setkání s těmito obyvateli vneslo do celého vyprávění určité tajemno a ukázalo na další možný směr vývoje příběhu. Tak snad další díl více naváže svou úrovní na ten první.

1 17.01.2021

Upírská tématika nepatří mezi témata, které bych vyhledávala, ale vzhledem k tomu, že je to King, chtěla jsem to zkusit. Rozhodně nelituju - napínavá kniha s dobře vykreslenou atmosférou, městečku Salem bych se opravdu raději obloukem vyhnula. Nakonec jsem ale tedy zkousla i ty upíry, i když mě trochu mrzí, že King tu zápletku nerozuzlil trošku v jiné rovině.

1 15.01.2021

Předchozí dvě knihy jsem nečetla, tím pádem jsem možná tak neznala nějaké podrobnosti a hlubší souvislosti zejména ohledně vztahů mezi postavami (předevšim postava a role v příběhu Kate Breedenové mi nebyla moc jasná), nicméně nijak zásadně mi to nevadilo. Strašně mě bavila hlavní hrdinka. Srovnání s Lisbeth je určitě na místě, protože při čtení jsem chtě-nechtě vizuálně pořád měla před očima herečku Noomi Rapace. Trochu míň mě bavila dějová linka kolem Bradforda v Americe, tu jsem se snažila vždycky rychle přelouskat, abych už co nejrychleji byla zase zpátky v Evropě. Ale celkově mě kniha příjemně překvapila, měla svižné tempo, napínavý děj, mohla by posloužit jako docela slušný scénář k nějakému filmu (teda pokud už neexistuje).

1 09.01.2021

Zpočátku jsem se trochu ztrácela ve velkém množstvím postav a dějových linek, v prvních částech knihy jsem se často musela vracet k předchozím kapitolám, abych si ujasnila, o kom vlastně teď čtu a do které rodiny patří. Pak se ale děj rozjel až do konečného rozuzlení. Za mě takový průměr, který nenadchne ani neurazí.

1 08.01.2021

Tak tohle čtení bohužel vůbec nebylo pro mě. Připadalo mi, jako by mi po každých 100 stranách někdo knihu tajně vyměnil za úplně jiný žánr. První třetina – až po přestřelku v domě se mi dost líbila. Thriller, jaký jsem očekávala, svižné tempo, i když první tragédie byla pro mě až moc krutá, vzhledem k tomu, kdo byl obětí. Ovšem po přestřelce následoval první útěk, a to už jsem spíš vnímala jako příručku, jak přežít v nehostinných horách a nějak jsem nemohla uvěřit tomu, jak se z běžného spisovatele stane perfektní stopař, horal atd. No a po následném příchodu do podivného města, které v dnešní době není ani na mapě, a setkání s ještě podivnějším starcem s hororovými historkami, se hlavní hrdina už pomalu mění v Ramba a to už jsem opravdu uvažovala, že tu knihu nedočtu. Nakonec jsem se bůhvíproč překonala, prostě nerada knihy nedočítám. Ani ten lidský konec můj dojem z ní nezachránil, ten byl asi ze všecho nejmíň uvěřitelný. Po všech těch krutých zážitcích, útrapách a tragédiích hlavní postavy prostě nedokážu uvěřit, že by se v něm projevila taková člověčina. Podle zdejšího docela vysokého hodnocení vidím, že jsem asi spíš výjimka, ale asi nejsem ta správná cílová skupina pro takové příběhy. Víc než 1 hvězdu aspoň za prvních cca 80 stran dát nemůžu.

1 07.01.2021

Po dlouhé době jsem zkusila další z kvanta románů, které se zabývají různými teoriemi okolo osoby Ježíše a obecně kolem křesťanství. Tenhle typ knih mě prostě baví. Miluji různé konspirace a spekulace. Nezklamala ani tato. Byla dostatečně čtivá, v ději nebylo moc hluchých míst, líbilo se mi také střídání dějových linek, fajn byla především ta z doby prvního století. Kniha se mi tedy celkově líbila. Trošku zklamání jsem cítila akorát na konci, protože jsem pořád očekávala, že se dočkám pořádného a šokujícího odkrytí identity třináctého apoštola.

1 06.01.2021