PavlínaSkopal komentáře u knih
Vím, že se mnoha lidem moc nelíbí, pro mě ale znamená hodně. První kniha, kterou jsem četla jen za svitu baterky, aby rodiče nezjistili, že nespím. První nenáviděná filmová adaptace. Kniha, kterou bych skoro zvládla i odříkat zpaměti. A spouštěč mé závislosti na knihách.
Určitě by se v ní našly nějaké nedokonalosti, já jsem nad nimi ale nikdy moc nepřemýšlela a jen se ponořila do děje.
Krásná kniha o tom, jak sebemenší rozhodnutí ovlivní náš následující život. A nic nás z té cesty nedokáže odklonit. Ať chceme, či nikoliv.
Tato kniha zahnala moji čtenářskou krizi. Četla se sama - stránky mi utíkaly pod prsty ani nevím jak. Napínavý děj plný záhad a tajemství. Už se těším na druhý díl.
Kniha mě dostala už jako malou holku a nepřestává mě fascinovat ani teď. Kniha o bezmoci, zoufalství, obětavosti, touze po přežití a snaze neztratit sám sebe. Emocemi se jen hemží.
Moje první kniha se slovanskou mytologií. Očekávání byla velká a vůbec nezklamala. Byla nádherná. Ty dvě linky se mi moc líbily. Když se něco dramatického stalo v jedné lince, tak se hned přeskočilo do druhé, takže jsem stále nedočkavě četla, jak to všechno dopadne.
Kniha o sesterské lásce a o tom, že ten, který se jeví jako nejkrutější a nejzlovolnější, jím ve skutečnosti být nemusí a může mít lepší srdce, než ostatní.
Osobně se mi mnohem více líbila Morana, Vesna mi chvílemi připadala trochu ufňukaná.
Jen jsem Dceru zimy dočetla a hned ji jdu číst znovu.
Nádherná kniha, která osvětlila mnoho temných míst z původní trilogie. Četla se úplně sama.
Jen by nebylo od věci, kdyby k ní vyšel zpěvník s písněmi, které se zde objevily, ideálně i s českými překlady.
Zpočátku mě trochu vyděsil název, ale ukázalo se, že to je krásná kniha o komplikovaném tématu. Nejen o potratu, ale i o podstatě přátelství, síle mínění a očekávání okolí a o tom, že cesta k dokonalosti nevede vždy správným směrem.
Kniha byla úžasná. Moc se mi líbí ty jiné pohledy na známý příběh. Jediná nevýhoda byla absence rozdělení na kapitoly, proto jsem se při čtení nemohla zastavit.
Knihu jsem začala číst hned po dočtení Dcery zimy. Ze začátku si musela zvyknout na to, že se z mé nové oblíbené kladné postavy zde stala takřka záporná. To byla ale moje chyba načasování.
Světla nad močálem mě zaujala svým názvem, tématem slovanské mytologie, kterou mám moc ráda, nádhernou obálkou a zajímavou anotací. Začala jsem číst s očekáváním úžasné knihy. Ale vůbec jsem se nedokázala začíst a to jsem člověk, kterému už kvůli začtení se několikrát málem ujel autobus. Žádnou postavu jsem si moc neoblíbila a do čtení jsem se víceméně musela nutit. Posledních 100 stran jsem prakticky jen prolétla, abych věděla, jak to vlastně dopadlo. Ani konec mě nepřiměl to dočíst.
Věřím, že tato kniha najde své věrné čtenáře, mě ale nezaujala a je pro mě zklamáním. Možná se mi při druhém čtení zalíbí více.
O této knize jsem dost slyšela, proto jsem k ní byla skeptická. Zpočátku. Po prvních stranách zvítězilo nadšení. Nádherná kniha, ke které se plánuji v dohledné době vrátit.
(SPOILER) Kniha má zajímavý námět. Ze začátku mi připomínala Selekci, poté Hunger Games. Když jsem ji četla, měla jsem dojem, že se děje všechno a zároveň nic. Váhám, zda si přečíst další díly.
Mimochodem, Mare se snad nepodařilo nic, na co sáhla, ne?
Tento díl se mi četl trochu pomaleji než předešlé. Respektive první polovina. Druhá už měla spád a četla se skoro sama.
V předchozích dílech se vyskytuje první láska, proti které nelze bojovat a hrdiny v nich čekaly často banální, i když netvrdím, že vždy banální, útrapy, což často patří mezi mé oblíbené knihy. Dramat a zvratů je dost v životě. V tomto díle naopak postavy zakouší truchlení, smutek, úděl přeživších a vinu nad tím, že milují, přestože jim to nepřipadá morálně správné.