Paxenarion komentáře u knih
(SPOILER) Po přečtení komentářů níže, z části s dalšími čtenáři překvapivě nesouhlasím.
Zpracování hlavní hrdinky mě ve skutečnosti nadchlo. V prvé řadě pro to, že lidem sundá růžové brýle. Nejprve jsme seznámeni se situací, kdy má opravdu dobrý důvod se dívka mstít. Tím, že je schopná rozeznat skutečnou příčinu smrti rodičů nevidí jen zaslepeně prostředníka, který smrt způsobil, dívka působí inteligentněji. Co se mi nezamlouvalo, hlavně na začátku, byla skutečnost, že na to, že ač je inteligentní dívkou, stále je z chudiny a vplout čistě do chování baronesy? Její přešlapy mi nepřišly tak velké, aby vyplynul rozdíl mezi "selkou" a baronesou ze zapadákova, což mi prostě neštymovalo, ale zbytek jejího vykreslení mi imponuje. Každý je zvyklý na hrdinku, která je ta nejlepší, časem se stane nejkrásnější a nejmocnější, ale málokdo vykreslí tu temnou stránku, která k tomu vítězství vede. Ano Johana soucítí se čtvrtým stavem, ze kterého pochází. Ano, je to stále dítě, které touží po přátelství, ale je si sakra dost dobře vědomá, že pokud špatně odhadne lidi, bude jí to stát krk. Ano, je absolutně nemilosrdná k lidem, co zaškatulkuje do "nepřátel čtvrtého stavu". Tato kniha mi přijde dost dobrá v tom, že ukazuje, že se za všechno musí platit. Johana balancuje na ostří nože při boji o zachování své lidskosti, ta se projevuje samozřejmě jejími volbami. Protože když se člověk žene za pomstou, vždy svou lidskost ztrácí. Ne nadarmo se pojí v kariéře úsloví, že je člověk schopný lézt přes mrtvoly. V prvé řadě si musí lidé uvědomit, že je to dívka, která je permanentně obklopená v kruhu nepřátel a to ať na škole, nebo na dvoře. A přesto se mi líbí, jak na závěr dopomáhá i nemocné holčině na vysněnou pozici, i přes to, že jí původně vrazila kudlu do zad. A líbí se mi to hlavně proto, že v tom vidím její snahu se vykoupit z vlastního pocitu viny. Nedělá to pro ni, ale dělá to pro sebe. Protože kalkuluje pro nastávající boj. V celém díle je jasně vidět uvědomění dívky, že za sebou pálí mosty pro jasně vyšší cíl.
Co se týká ostatních charakterů, tak ty jsou poměrně ploší. Buď se s nimi počítá pro vývoj v pozdějších knihách, nebo autorovi stačilo vykreslit jen jisté archetipy, co by se našly na každé škole. Snad jediným překvapením může být ředitel školy. Samotnou mě víc zajímalo, jak se bude projevovat Alexander, ale i zatím jeho příběh byl vykreslen jednostranně očima holky, které je odporný. Tudíž doufám, že nastíněné bezhlavé zamilování Vampýra do naší hrdinky je pouze jen její dojem a ne skutečnost, která skutečně v Alexandrově hlavě probíhá. No uvidíme.
Líbí se mi taktéž vykreslování tmavého a nepřátelského okolí, detaily šatů i třeba jídelníček při zkoušce z Etikety. Dobře se mi na základě popisů představuje ona zlatá klícka, která má dvě tváře. Za mě užití doby Ludvíka XIV. pro Vampýří sérii byl chytrý tah. Něco nového a inovativního.
Co se týče fungování společnosti (z pohledu čtvrtého stavu), tak ta mi přijde vykreslena dokonale. Jasně každý čtenář pochopí, kolem čeho se společnost točí. Kniha perfektně ukazuje strach nejchudšího obyvatelstva a jejich bezmoc. Co nám zůstává zatím tajemstvím, je fungování královského dvora. Zatím k němu máme informace jen prostřednictvím drbů, a tak si myslím, že by se pohled na smetánku z první knihy mohl diametrálně lišit s tím, co si přečteme ve druhé knížce, kde už bude Johana součástí královského dvora.
Co se týká světa, ano existuje nějaká mapa, ano máme jisté kusé informace o pár situacích díky Johaniným odposlechům, ale ve finále si svým prostředím svým světem čtenář není jist jako samotná dívka. To věřím, že by se také mohlo změnit s dalšími díly. Uvidíme, kam nás příběh zanese.
(SPOILER) S prací této autorky se setkávám prvně, ale jsem opravdu mile překvapena. Knížka je působivá, hlavně svými popisy temných a tajemných míst. Vykreslení samotného domu je dechberoucí a při jejich pročítání jsem ho živě viděla před očima. Po většinu doby čtení ve mě mistrně gradovalo napětí, obavy a vzrušení. Zlom ale nastal v momentě, kdy za vším měla být reinkarnovaná duše zlé čarodějnice. Tato pointa mi do příběhu nesedí a skutečnost, že nebýt odvátého dopisu k celé situaci by nedošlo (nebo došlo z jiných důvodů a následovalo by rychlé řešení), tomu nepřidá.
S čím souhlasím s ostatními, je skutečnost, že se hodně rychle z brzkého rána stává soumrak. Autorka sice potřebovala poposunout časovou osu, ale díky tomu z části hlavní hrdinka působí jako trubka, co ztrácí čas třeba v knihovně. Pokud zdědíte opuštěné sídlo s malým množstvím elektřiny, bohatou knihovnou a tajemnými a děsivými nápisy... kdy jste v zapadákově, kde lišky dávají dobrou noc, je dost velká pravděpodobnost, že v sídle bude nějaký deník či další vzkazy. A v našem případě hlavní hrdinka vše prozkoumá sotva povrchně a pak jde radši pátrat do knihovny, když se dá očekávat, že největší zdroje o samotném domě mohou zůstat v něm. Zvláště, když předchozí majitel je asociální.
S čím nesouhlasím, je kritika chudoby dané dívky. Ze svého dětství znám ten pocit, kdy se rozhodujete, zda si pořídíte mobil (kdy nemáte přátele, kterým byste volali) a nebo počítač (který bude v případě hrdinky důležitý pro práci). Také vím, jak rozpočet zatíží nečekaná těžká nemoc v rodině. Takže s tímto odsuzováním nesouhlasím a přijde mi to jako věrohodně vykreslená situace.
Co bych dále zdůraznila jako bláhovost hlavní hrdinky je skutečnost, že je bez stabilního příjmu, pouze si přivydělává články, když se zadaří. Její situace, která dovolovala jen tak chatrný příjem dávno pominula, ale hrdinka ani v novém prostředí nemá snahu si najít něco stabilního. To mi hlava nebere.
Proto mé hvězdičkové hodnocení je primárně nižší na základě vykreslení hlavní postavy, než nad samotným příběhem, protože čtení odsýpalo, byla tu velká míra gradace, skvěle vykreslené scény a i přes nelichotivě překvapivou pointu mi to nerozhodilo tak cvičky, jako zamyšlení se nad jednáním samotné hrdinky.
Biblické příběhy jsem kdysi musela číst na základní škole. Do teď jsem si z nich pamatovala pár příběhů, ale notnou část jsem zapomněla. Jelikož jsem četla Kaina od Josého Saramaga, chtěla jsem si porovnat informace z jeho knihy (vycházející z bible), které kritizoval jako potulný Kain, s původním textem. Samozřejmě bibli jsem opravdu nebyla sto přečíst (alespoň Starý Zákon), a tak jsem hledala jinou alternativu.
Potěšilo mě, jak se Biblické příběhy příjemně čtou i člověku, který je nevěřící. Ivan Olbracht dost očistil samotný příběh od zbytečného pánbíčkaření, takže jsou příběhy stravitelné a dokonce si je člověk i začne užívat.
Možná jsem z celé knížky měla ještě větší prožitek, hlavně díky Kainovi. Díky Biblickým příběhům jsem dokázala teprve pořádně docenit Kainův příběh a kritiku boha, což mi mnohokrát vytvořilo při čtení Biblických příběhů úsměv na rtech. Zároveň mě to motivovalo o každém z příběhů smýšlet kriticky, což byla osvěžující zkušenost.
S příběhy na kouzelné Zeměploše se teprve seznamuji. Nicméně již první knížkou si mě Terry Pratchett získal. Obzvláště s jakou lehkostí v Barvě kouzel přirovnával hořící město k zcela běžnému příjemnému táborovému ohni. Určitě to musel být slušný překladatelský oříšek, který i v případě Čaroprávnosti stále musel zůstat na vysoké úrovni.
Největším tahounem, který vás tento příběh přiměje přečíst až do konce, je postava věkem ováté a ostřílené čarodějnice Bábi Zlopočasné, která se s nikým nemazlí. Rázná ale věrná společnice, co doprovází mladou a nezkušenou Esk na cestě za "titulem" prvního ženského mága na světě. To, že to nejde tak hladce asi nemusím zmiňovat.
Když porovnám Barvu kouzel a Čaroprávnost, určitě by Barva kouzel vyhrála svou zajímavostí, ale to hlavně díky tomu, že je v ní ukryto více menších příběhů v různým pro mě neznámých lokalitách Zeměplochy, zatímco zde jde o jeden dlouhý příběh nebo dobrodružství. Každopádně plánuji si nejprve doprojít linku čarodějek. Tak jsem zvědavá, co mi čarodějky ještě přinesou. :)
Myslím, že originální příběh Bílého tesáka je delší. Kdysi jsem ho četla na základní škole a mám za to, že tam byly obrazy jako návrat k indiánovi, co se stal závislým na alkoholu, bití a následné znovu odevzdání novému krutému majiteli. Nebo že na konci nejen, že odjede Bílý tesák na parníku, ale zároveň zachrání onoho milujícího pána nebo jeho rodinu a jen stěží přežije. Zde je opravdu jen zkrácená verze. Na druhou stranu je to z určité úrovně jazyka. Tak vysoké hodnocení nedávám tudíž za kvalitu příběhu, ale za zpracování a účelnost, když se člověk učí porozumění textu v angličtině. Miluji zvýrazněná složitější anglická slovíčka a jejich překlad. Zároveň v textu jsou i odkazy na vysvětlivky na konci knihy, o čem se v textu pojednává.
(SPOILER) Kinga jsem četla prvně a trochu se obávala. Kamarádka četla Nezbytné věci a na můj vkus to byl děsný drasťák, který bych nedočetla. Žhářka o proti tomu je spíš Thriller a má krevní skupina. Jistě pár morbidních scén se tu najde také, ale zdá se mi, že je zde spíše snaha o psychologický rozbor postav, v daných situacích, což v posledních letech u literatury začínám čím dál více vyhledávat. Děj je poměrně jednoduchý a očekávatelný už jen z popisku díla, ale pravou hloubku tomu dávají propracované postavy. Samozřejmě závěr byl zcela překvapivý, takže čtenář nebude znechucen předvídatelným koncem a dalo by se o knize prohlásit, že má happyend? To spíš dle úhlu čtenářova pohledu.