PB. PB. komentáře u knih

Marťanská kronika Marťanská kronika Ray Bradbury (p)

Působivá kniha, do které jsem se původně pustil pouze proto, že bývá označována za průkopníka žánru sci-fi. Autor zvolil netypický styl vypravování - skrze sérii povídek vykreslil události necelých třiceti let historie Země a Marsu. Musím se přiznat, že mi tento způsob příliš nesedl, nicméně umožnil Bradburymu nastínit osidlování rudé planety na pouhých 200 stranách.
Povídkám chybí vzájemná návaznost (opět nejspíš autorův záměr, opět jsem nebyl úplně spokojen), což způsobilo, že jsem se nedokázal naplno vžít do děje. V knize je spousta úmrtí, ale žádné mě nijak zvlášť nezasáhlo.
Co ale musím ocenit, jsou detaily, zmínky o obyčejných věcech, okrajové informace nedůležité pro děj. Ohromil mě autorův postoj k otázce zotročování černochů v Americe a jeho předpověď, jak se vztah bílých a černých vyvine na počátku nového tisíciletí. Zajímavé pro mě bylo sledovat střípky informací, které dávaly vědět o tom, jak vypadala americká společnost v době, kdy Bradbury žil (myslím, že nepředpokládal, že se může postavení Afroameričanů a žen ve společnosti a postavení mužů v rodině za půl století tak změnit, jak se ve skutečnosti stalo). Promyšlený byl také přístup k telepatii; telepatické schopnosti Marťanů byly dohnány do dech beroucích důsledků. Ovšem co mě docela zarazilo, byly výroky o tom, jak se ze života lidí vytratilo umění.
Celkově se příběh osídlení vyvíjel zvláštně, avšak zajímavě. Kdyby autor napsal povídky o dvacet let později, kdy už lidstvo mělo zkušenosti s vesmírnými lety, zřejmě by celé osidlování probíhalo úplně jinak. Takto působí zpola dětinsky, zpola učeně, každopádně ale neobyčejně.

02.01.2015 4 z 5


Dlouhá válka Dlouhá válka Terry Pratchett

Pratchett s Baxterem nezklamali. Druhý díl série začíná deset let po událostech v Dlouhé Zemi. Autoři v něm brilantně rozvíjejí alternativní budoucnost. Objevují se nové problémy pramenící z kolonizace vkročných světů, které v sobě skrývají zajímavou paralelu s dnešním světem.
První kniha mě okouzlila už samotnou myšlenkou Dlouhé Země, která hravě utáhla celý děj. Druhý díl mě dostal poutavým vyprávěním o tom, jakou cestou se lidstvo vydalo v následujících letech. Tyto informace jsou lehce upozaděny novým dobrodružstvím Joshuy, nicméně dotváří tu správnou atmosféru kvalitního sci-fi.
Jak je Pratchettovým zvykem, sledujeme příběhy několika postav, které se navzájem mnohdy ani neznají. Na rozdíl od předchozí knížky jsou tyto linie více soustředěné na děj, takže v porovnání s popisnějším minulým dílem o akci tentokrát nebylo nouze. Co se však nezměnilo, je pořádný cliffhanger na samotném konci románu. To od pánů autorů vůbec nebylo hezké. Těžko říct, jak dlouho teď budu odolávat koupi třetího dílu :-).
Pozn. Přečteno v angličtině. Během čtení jsem si uvědomil, jak dokonalý ten český překlad prvního dílu vlastně je. Nedokázal jsem dostatečně ocenit originalitu a hravost slov jako vkročník, vkročit či Den Nazemvkročení, než jsem zjistil, že anglicky to je obyčejné Stepper, to step a Step Day.

22.07.2014 5 z 5


1984 1984 George Orwell (p)

Na tento román jsem si u delší dobu brousil zuby. A když jsem se k němu dostal, mohl jsem jen litovat, že jsem se neodhodlal začít číst už dříve. Autor skvěle líčí pocity a myšlenkové pochody hlavního hrdiny a skrze ně tak dává vědět o tom, jak zrůdný onen nastolený politický systém vlastně je. Zhruba od druhé poloviny knihy se děj drasticky mění a čtenáři se naskytne detailní vhled do samotné podstaty diktatury, podrobný rozbor základních myšlenek Angsocu a především také způsob přemýšlení členů tzv. Vnitřní strany, tedy v podstatě oligarchů.

Osobně jsem původně čekal akčnější děj, příběh, který otřese samotnými základy systému, ale co jsem dostal, bylo mnohem cennější. Byly to právě ideje a principy, na kterých stojí celý Orwellův dystopický svět. Někdy jsem vyloženě musel přestat číst, abych strávil text. Celá kniha totiž ještě mnohokrát nabývá na naléhavosti, když si člověk uvědomí, že vyšla již v roce 1949. Orwellovi se v mnoha ohledech podařilo předpovědět události, které se pak v zemích východního bloku skutečně odehrály (příkladem za všechny jsou čistky ve Straně v 50. letech).

Orwell dovádí totalitární systém do naprostého extrému. Lidé ztrácí veškeré soukromí, Strana jim diktuje celý život. Dochází k rozkladu rodinných hodnot i odcizení milostného vztahu jako takového. Strana lidem dokonce určuje, jak myslet a co si myslet. Vrcholem obludnosti je pak takzvaný doublethink, který je v naprostém rozporu s veškerou logikou či zdravým rozumem.

Knihu můžu jen doporučit, je skvělá. Navíc ani po více než šedesáti letech neztratila na aktuálnosti.

05.06.2014 5 z 5


Dějiny výtvarného umění Dějiny výtvarného umění Marie Černá

Výborná kniha na pochopení souvislostí ve vývoji umění od pravěku po současnost. Autorka předkládá informace jasně a v přehledné struktuře doplněné o nastínění historického pozadí. Pro středoškolskou znalost je toto ideální souhrn teorie, který už jen stačí doplnit reprodukcí výtvarných děl (tady jednoznačně vede autorkou doporučený Pijoan).
Černá se především věnuje charakteristikám slohů a vysvětlováním spojitostí a návazností mezi nimi. Nepřehlcuje čtenáře jmény autorů, spíše se detailněji zabývá menším počtem těch stěžejních. Toto se však nedá říct o posledních kapitolách (zejména českého umění), které jsou jmény umělců přímo přesyceny, kvůli čemuž se text stává poněkud těžkopádným.
Navzdory tomu si kniha právoplatně zaslouží plný počet hvězd.

19.05.2014 5 z 5