pe3czech komentáře u knih
velmi zajímavé, jakým způsobem se mění náhled malých dětí na Svět během generací.
film odporná slátanina. kniha výborná výprava do tajů dětské duše, která se dostala od lehčích až po drogy nejtěžší... klobouk dolů před Christianne K., která dokázala sepsat tyto "černé" memoáry...
Krásný a melancholický příběh lásky z dob války. Jestli má někdo slovo láska za klišé moderní doby, tady snad aspoň na chvíli vyjde ze své(citové) zatvrzelosti.
I když je to, jak říkám, výborná kniha, oproti "The best of" Norskému dřevu pokulhává. Bodejť, všechny knihy nemohou být stejně dobré. Rozdíl vidím právě v tom, že Norské dřevo znám stále nazpaměť, za to zde se mi děj postupně vytrácí a zůstává jen úžasný pocit, které ve mě Murakamiho dílo zanechává vždy.
Jsem velmi vděčný, že jsem přišel na dílo Lobsangovo. Velmi!
Nechci vyzrazovat zápletku, proto je pro mě složié napsat svůj názor. Děj Pokoje se rozbíhá příliš rozvláčně. Uznávám, že atmosféru tím Emma vykreslila dokonale. Ovšem pro mě byo těžké vydržet až do zajímavé napínavé části knihy. Prostředek byl v mých očích jednoznačně nejsilnější částí, pak zamířila křivka zábavnosti opět ke dnu. Bohužel, nejspíše nejsem člověk oceňující ve všech případech happy-end, ocenil bych otevřený konec v tragickém momentu. Pokoj by přišel o zhruba 40 stránek, přesto vše podstatné by zůstalo zachované.
Haruki stvořil sérii velmi působivých povídek, přičemž ta druhá(Krajina s žehličkou), odehrávající se na pláži za hořícího ohně je dle mého názoru přímo fantastická. Být všechny stejně působivé, nevím, jak bych knihu hodnotil, když stupnice má jen pět hvězdiček
Prvních dvě stě padesát listů bylo výborných. Postupně se Válka Roseových vyšplhala na mém interním žebříčku ze tří hvězdiček na čtyři. Závěr ale knihu zabíjí, padá u mě na hvězdičky. Zápletka je u konce příliš agresívní a absudrdní, až nuceně - chce se mi říct. Navíc se mi nelíbí překlad a občasné nekoncepční používání "čecháčského dialektu", které na mě působí nepatřičně. Vyjadřování celkově není ladné, jako u jiných autorů. Pozitivně ovšem hodnotím dějovou linku - rozkol "ideálního" partnerství, kde až vidina smrti bližního otevírá jádro původního citu.
Ještě nejsem u konce knihy. Za sebou mám odhadem 120 stran. Ale už teď je jasné, že publikace má nade mnou moc ovlivňovat mou náladu, sám si připadám poslední dny trochu schizofrenní. Nicméně to rozhodně není kniha, od které bych nedokázal odtrhnout zrak, dokonce jsem si dal několik týdnů přestávku a četl něco jiného.
Přijde mi, že se Dan Brown daleko lépe vyzná v mystériích symbolů. Jakoby sám byl Robertem Langdonem v přiléhavém roláčku...(Nevíte někdo, neplave náhodou Brown po ránu?)
I tuto knihu jsem dočetl, i při této knize mě zajímalo, jakými zvraty Brown zachrání své hrdiny, nicméně zdaleka jsem nebyl vtažen do děje jako při Langdonově sérii. Hranice možného a nemožného v "Anatomii lži" jakoby neexistovala. Srovnání s "DaVinciho kódem" je z vlastního pohledu pro "Anatomii lži" naprosto zdrcu
4tyři hvězdičky jsou v tomto případě velký kompliment. Z knihy sice často cítím "nevypsanost" Davidova rukopisu(což je paradoxní, vzhledem k tomu, že je novinář... ale není psaní, jako psaní) a některé dějové zvraty mi v knize nesedí, ale přece je to jeho prvotina! Kéž by byla každá prvotina alespoň takto povedená. Kéž bude i má prvotina tak dobrá!
Paulo mě několikrát na stránkách knihách vnuknul potřebu uvažovat nad životem. Patří mu za to dík a poklona, jen je mi líto, že skutečné rozuzlení knihy, už jsem tušil kolem sedmdesáté stránky, tedy v polovině knihy. Ubírá to hvězdičku, nicméně to nesnižuje zajímavost "Veroniky". Doporučuji k přečtení.
Nějaký ten den si pročítám zajímavý příběh, vlastně novinový rozhovor s umělcem, aby mě Hans na konci sebral, hodil do ždímačky, drtiče odpadu a pak mě předhodil hladovým psům... až tak moc mě sebral:-)
Přečteno za víkend při lahvích dobrého templářského vína... Ať zasvědí na nose, jestli Dan Brown neví na mudlu až příliš mnoho o zednářích, templářích a tak podobně... jestli je to jen náhoda
Nejdříve jsem četl knihu. Úžasná. Pak jsem se dozvěděl, že existuje film. Sehnal si jej, a protože jsem se zavčasu dozvěděl, že je absolutně o něčem jiném, dosud jsem jej neviděl.
Knížka, která absolutně předběhla dobu... a stále je před náma kus napřed. Vím, že existuje i film, ale když jsem viděl jeho screenshoty, netroufl jsem jej dosud shlédnout, protože mám v hlavě natolik konkrétní a vlastní představu jak která postava vypadá, jak která budova vypadá, a vyloženě s filmem a režisérovou představou nekorespondují, že se obávám, že by se mi film právě kvůli tomu moc nelíbil, a snad by mi pokazil dojem i z knihy?
Mimochodem, podle mě, výborná práce překladatelů(!) - řeč je o vlastním slangu hlavních postav... viz koment Xeelee
Kniha čtená jedním dechem, četl jsem jí všude, i za chůze. Příběh mě pohltil podobně, jako David ben Jona Benjamina Messera. Původně jsme jí rozčetli s bývalou přítelkyní v domku jejího dědy ve volných chvílích mezi přípravou na přítelčinu maturitu, pak jsem si jí ihned vypůjčil a pustil se do ní pořádně. Společně s DaVinciho kódem jediná dosud přečtená kniha za víkend.
Nemyslím si, že jsem povahou z nejslabších... přesto Cook dokázal, že jsem nějaký ten týden po přečtení neměl chuť na hamburgery... a už vůbec ne na takové ty "rádobymasíčka" značky Tesco:)
Nemůžu si pomoct, ale Zelenou míli mám natolik spjatou s Tomem Hanksem, že film, kde je hlavní role na míru šitá právě Hanksovi u mě vede a překonává psaný originál... Možná je to jen tím, že jsem na něj více zvyklý z opakovaného shlédnutí, přesto tento příběh(výjimečně nehororový, avšak plný naděje) stojí za přečtení.