pe3czech komentáře u knih

kéž by skutečný svět fungoval tak hezky, jako ten v Knize pastýřově... neposlušný voják rozdá přebytečný dobytek nezsvářeným cizincům a je po letitých sporech a všichni se mají rádi:-)

2 15.01.2013

vesirena: Nejlépe jste věc jistě vistihla větou "jiný kraj, jiný mrav". Co Vám, západnímu člověku přijde kruté, je ve světle "objektivní pravdy" nejspíše velmi šlechetné a rozumné. Samozřejmě, urozenému lámovi se do úkolu dvakrát nechce a rád jej přenechá lamači kostí, který je již praxí otrlý, nicméně ví, že je zbytečné klanět se mramorovému památníku s vyrytým jménem nositele zde pohřbeného těla, když obraz zemřelého je stejně nejvíce živý ve vzpomínkách. Raději nad tímto pohřebním rituálem přemýšlím ve smyslu, že je skvělé, když nebožtíkovo tělo může světu ještě jednou pomoci, a to čistě atruisticky. Pokud je Poustevník jedinou knihou od Lobsanga Rampy, může to být zjistění šokující, proto doporučuji přečíst si i předchozí knihy počínaje Třetím okem, neboť jen tak Vám, západnímu člověku, budou "budhistické pravdy" (a to někdy šokující) servírovány postupně - od nejméně překvapivých, po ty více šokující. Tak alespoň budete moci korigovat, co je pro Vás ještě stravitelné, a co je už příliš. Číst Rampovy knihy jednu podruhé může našinci příjemně rozšířit obzory, ale pokud začne odprostřed, může jej to "vyděsit" a Rampu zavrhnout.

3 15.01.2013

na to, že detektivky nečtu, vraždy nemám moc rád, a tahle kniha je příliž tenká na to, abych si myslel, že dokáže zaujmout, během jejího čtení jsem byl příjemně překvapený a docela napjatý. Pozor(SPOILER)! Toto je nevhodná kniha pro odpůrce šťastných konců.

15.01.2013

Rampu čtu díl za dílem a... věci se začínají trochu komplikovat. Zatímco Třetí oko je pozitivním příběhem malého tibetského chlapce na cestě za dospělostí a víceméně jen dokumentuje způsob výchovy mládeže v Tibetu a popisuje denní život budhistického chrámu, kam se našinec jen tak nedostane, Příběh Lobsanga Rampy už je kniha na vyšší duchovní úrovni. Pro materialisticky založeného člověka nepochopitelná a možná i nečitelná. Za lidi otevřené mysli však dávám palec nahoru!

4 15.01.2013

Jsem velmi vděčný, že jsem přišel na dílo Lobsangovo. Velmi!

1 15.12.2012

Nechci vyzrazovat zápletku, proto je pro mě složié napsat svůj názor. Děj Pokoje se rozbíhá příliš rozvláčně. Uznávám, že atmosféru tím Emma vykreslila dokonale. Ovšem pro mě byo těžké vydržet až do zajímavé napínavé části knihy. Prostředek byl v mých očích jednoznačně nejsilnější částí, pak zamířila křivka zábavnosti opět ke dnu. Bohužel, nejspíše nejsem člověk oceňující ve všech případech happy-end, ocenil bych otevřený konec v tragickém momentu. Pokoj by přišel o zhruba 40 stránek, přesto vše podstatné by zůstalo zachované.

1 10.04.2012

první polovina knihy pro mě byla skvělá. Bylo fajn porovnávat antiutopické představy G.Orwella se skutečností. S ubíhajícími stránkami však dílo ztácelo v mých očích spád a zajímavost.

5 02.04.2012

Haruki stvořil sérii velmi působivých povídek, přičemž ta druhá(Krajina s žehličkou), odehrávající se na pláži za hořícího ohně je dle mého názoru přímo fantastická. Být všechny stejně působivé, nevím, jak bych knihu hodnotil, když stupnice má jen pět hvězdiček

1 02.03.2012

když je to kniha dobrá pro provozovatele špičkové italské restaurace, je dobrá i pro mě!

Prvních dvě stě padesát listů bylo výborných. Postupně se Válka Roseových vyšplhala na mém interním žebříčku ze tří hvězdiček na čtyři. Závěr ale knihu zabíjí, padá u mě na hvězdičky. Zápletka je u konce příliš agresívní a absudrdní, až nuceně - chce se mi říct. Navíc se mi nelíbí překlad a občasné nekoncepční používání "čecháčského dialektu", které na mě působí nepatřičně. Vyjadřování celkově není ladné, jako u jiných autorů. Pozitivně ovšem hodnotím dějovou linku - rozkol "ideálního" partnerství, kde až vidina smrti bližního otevírá jádro původního citu.

1 23.02.2012

Ještě nejsem u konce knihy. Za sebou mám odhadem 120 stran. Ale už teď je jasné, že publikace má nade mnou moc ovlivňovat mou náladu, sám si připadám poslední dny trochu schizofrenní. Nicméně to rozhodně není kniha, od které bych nedokázal odtrhnout zrak, dokonce jsem si dal několik týdnů přestávku a četl něco jiného.

1 06.10.2011

Naprosto se shlížím v komentáři Hellboye, který knihu kritizuje do samého základu. Dan Brown zde opravdu působí vyčerpaným dojmem, i já to cítil po dominantní část četby "Ztraceného symbolu". Bylo pro mě jasné, že více, než dvě hvězdičky do hodnocení nevytáhnu, až do závěrečných kapitol.

Zde se mnoho čtenářů podiví, poněvadž valná část obecenstva hodnotí posledních 50 stran jako utrpení. Ano, je to naprosto zbytečný dialog, posledních 50 stránek ani dle mě nijak přelomově nevytáhly dějovou kvalitu, ovšem dokázal jsem číst mezi Brownovými řádky stejně, jako Peter Solomon hledal ztracený symbol díky staletým poselstvím zednářské pyramidy. Uvažujete nad tím, že těch "posledních 50" je právě to, co chtěl Brown říct, jen nedokázal najít lákavější dekorace?

Kníha mě zdaleka nebavila jako spousta jiných, dokázal jsem si z ní ovšem vzít i osobní bohatství.

2 06.10.2011

Přijde mi, že se Dan Brown daleko lépe vyzná v mystériích symbolů. Jakoby sám byl Robertem Langdonem v přiléhavém roláčku...(Nevíte někdo, neplave náhodou Brown po ránu?)

I tuto knihu jsem dočetl, i při této knize mě zajímalo, jakými zvraty Brown zachrání své hrdiny, nicméně zdaleka jsem nebyl vtažen do děje jako při Langdonově sérii. Hranice možného a nemožného v "Anatomii lži" jakoby neexistovala. Srovnání s "DaVinciho kódem" je z vlastního pohledu pro "Anatomii lži" naprosto zdrcu

1 06.10.2011

4tyři hvězdičky jsou v tomto případě velký kompliment. Z knihy sice často cítím "nevypsanost" Davidova rukopisu(což je paradoxní, vzhledem k tomu, že je novinář... ale není psaní, jako psaní) a některé dějové zvraty mi v knize nesedí, ale přece je to jeho prvotina! Kéž by byla každá prvotina alespoň takto povedená. Kéž bude i má prvotina tak dobrá!

1 05.08.2011

Nemůžu sdílet názor některých kolegů čtenářů a přiznat Páté hoře roli nejlepší Coelhovy knihy. Ba právě naopak se obávám, že pokud bych sáhl po Páté hoře jako po první z Coelhových knih, pravděpodobně bych se k dalším, jako je Alchymista a Veronika, nemusel dostat(pátá hora se u mě pohybuje na hranici tří a čtyř hvězdiček). Obecně totiž tento druh knížek není mým šálkem kávy a rychle jsem došel až k poslední stránce protože po zkušenostech s Alchymistou a Veronikou mám rád Paula Coelha a teď jsem zkrátka zvědavý i na další úhly pohledu na Coelhovo duchovno. Přesto četby nelituji, až právě v závěru jsem pochopil, že nejde jen o nábožensko-historickou příručku, ale že s pozměněním vlastních jmen použitých v knize perfektně pasuje i na současnou situaci na pohraničí Libanonu a Izraele. Po více než 2800 letech.... Zřejmě to mohlo být i jedním z autorových úmyslů? I tak mám raději Coelhovy knížky, které vedou uživatele za vytříbením vlastního názoru na Svět méně konkrétním způsobem, než zkazkou o konkrétních náboženstvích.

2 25.06.2011

Nyní jako dospělí se kolikrát podivujeme, co všechno se mohlo v ději pohádek Krásy nesmírné udát.. Až jsme uvažovali, jestli si to autor tak trochu nefičel na opiátech.. :-))) Přesto jsem já i přítelkyně prožil mnoho hezkých večerů s pohádkou před spaním.

2 24.06.2011

Od Coelha jsem zatím přečetl dvě knížky, obě v posledním měsíci: Nejdříve Veroniku, co se rozhodla zemřít; a pak Alchymistu. Dojem na mě udělaly obě, více se mi líbil Alchymista. Jeho poznávání Řeči světa je zajímavé a může být velmi inspirující pro každého z nás. Alchymista popisuje běžné každodenní události novým zrakem, kde všechno může souviset se vším. Právě díky této knížce se i ve svém životě soustředím na podobné "maličkosti" a proto ve mě knížka volně doznívá i po dočtení.

3 14.06.2011

Paulo mě několikrát na stránkách knihách vnuknul potřebu uvažovat nad životem. Patří mu za to dík a poklona, jen je mi líto, že skutečné rozuzlení knihy, už jsem tušil kolem sedmdesáté stránky, tedy v polovině knihy. Ubírá to hvězdičku, nicméně to nesnižuje zajímavost "Veroniky". Doporučuji k přečtení.

1 10.06.2011

Neberte knihu jako bernou minci. Je velmi dobré si jí přečíst, mám-li psa. Je dobré nahlédnout do duše autora. Ale nesmíte jí brát doslovně, protože(a to autor netvrdí, ale lidé rádi domýšlejí) není platná obecně pro všechna plemena. Máte-li tu čest s agresivním či autoritativním psem, najdete zde dobré návody. Máte-li ale aristokratické plemeno, které je zvyklé uvažovat za sebe, cepování á la Desenský je k ničemu. Nekritizuji proto tolik tuto knihu, jako lidi, v jejichž rukách se mohla stát nebezpečnou zbraní proti psům.

9 04.06.2011

Pan kolega Brown to tady úplně neodhadl. Ve snaze udržet čtenáře v neustálém napětí a překvapovat jej nesčetně zvraty vytvořil složitou zápletku, která sice nakonec do sebe zapadá, ovšem často hraničí s absurditou. Nedivím se, že si filmaři pro zfilmování nejprve vybrali druhý díl, daleko lepší Da Vinciho kód

4 06.03.2011