Pedros komentáře u knih

Taková běžná, napínavá knížka. Je zajímavé číst to z pohledu dětí, ale autorka to mohl víc zdramatizovat. Nedokázala sem se do toho příběhu nijak vcítit...prostě sem si představovala, kdybych na jejich místě byla já, ale nešlo to. Kdyby tam více psali pocity, jak se jim stýská a tak. Myslím si že já být jimi, myslela bych víc na rodiče a na okolní svět, ale kdo ví. Když to v knize netrápilo je, tak mě teda taky ne. A obdivuju ty malé, podle mě by bez maminky a tatínka nevydrželi ani den. Taky mě rozčiloval první řádek začátku kapitol, ale tak to je jen z estetického hlediska. Autorka ale i hezky vymyslela zápletku, která se line celým dějem, což klobouk dolů....Chystám na další díly, zajímají mě. Hlavně doufám, že se i dozvím něco o Jakeovi, který nevím proč zmizel a i o ostatních jestli přežijí.

16.08.2015

Přečteno jedním dechem...může být nějaká knížka dokonalejší než tahle? S tím krásným zakončením mi to ale přineslo i podvědomě zklamání, protože si říkám, že na tak úžasnou knížku, jako je tahle už dlouho, dlouho nenarazím...kdo ví jestli vůbec někdy. Budu na ní dlouho vzpomínat a chci si ji ještě určitě víckrát přečíst. Je dokonale propracovaná a líbí se mi postupně rozuzlívání... ostatně líbilo se mi na ní vše. Snad první knížka, kde nemám žádné námitky. 5 hvězdiček bez rozmýšlení!!!

3 12.08.2015

Hodně sem s touto knihou bojovala. Už když sem jí začala číst. Těch pár stránek mi přišlo dost nudných a přečetla sem stránku a vůbec nevěděla o čem je, zkusila sem to znovu s tím, že se musím více soustředit a už to bylo lepší, i když mě vytáčely popisky dálnic a míst, které stejně neznám. Popisování únosu Missy bylo dost napínavé a čtivé. Pak ale nastala ta druhá, mnohem obtížnější část knížky. Nepatřím k těm lidem, kteří by rádi četli o přítomnosti Boha a tak vůbec, nebo aspoň mi to teď nesedlo. Už sem byla připravená i knížku vrátit do knihovny, ale nakonec sem to neudělala, protože prostě nerada nechám knížky nedočtené a tak sem se vydala na několikadenní zápolení s tak těžce pochopitelnými ale i na druhou stranu pravdivými větami. A dala jsem to! Ty kapitoly byly ale občas tak těžké, že sem někdy četla a už nevím o čem, zapomněla jsem to, ale sem se k tomu ani nechtěla vracet, protože to bych u toho strávila opravdu hodně času a navíc jak sem už psala, nemám moc ráda čtení, kde se rozjímá o Bohu a jeho přítomnosti. Kniha prostě není neobyčejná a něco v sobě má, ale teď zrovna sem neměla náladu vydávat se na tu složitou cestu zjišťovat, co to je. Ale přece jen nějaké myšlenky autora ve mě zůstaly a i věřím víc, že po smrti něco je. Hodně toho nechápu, ale věřím, kdybych knížku četla víckrát, dá mi toho mnohem víc. No, možná někdy až budu na dně, tak to udělám, ale teď se upřímně těším, až si přečtu jiný druh literatury. Kdyby to bylo navíc vědecky doložené, hned by se mi to četlo jinak, s větším zájmem. Ale autor má hodně hezkou představu o tom všem a něco ve mě i nechala. Ani se do tak složité myšlenky nezamotal, a když prostě nevěděl, napsal že je to moc složité aby se to dalo pochopit (v tu chvíli sem si říkala HURÁ), dal tomu takovou nenucenost. Nakonec jsem tedy ale ráda, že jsem to s tou knížkou vydržela, ale rozhodně jí někdo ocení mnohem víc než já. Kniha má v sobě něco...nějakého Boha, který je ale vlastně všude.

1 09.08.2015

Oddechová knížka co vám zlepší náladu. Nedivila bych se, kdyby se jednou příběh objevil jako americká romantická komedie na Prima Love :D. I když takových příběhů jako tenhle je spousta. Občas sem se střetla s tím, že se autorka v psaní neschodovala s předešlými kapitolami, že sem i musela stránkovat dozadu a přesvědčit se, že já nejsem ta blbá :D Ve třičtvrtě knížky sem si pořád myslela, že tam snad ani žádná zápletka nebude, ale nakonec dobrý, i když já bych tam klidně víc toho dráma dala.
U nás v knihovně máme oddělení pro děti a mládež a oddělení pro dospělé a řekla bych, že by se tyto knížky vyskytují jen už v oddělení pro mládež, ale našla sem jí v oddělení pro dospělé...No ale klidně bych jí dala přečíst 12ti leté holčičce co má ráda happyendy. Já sem ale i tak ráda že sem si jí přečetla...jednou za čas je takhle jednoduchý happy end potřeba :)

1 04.08.2015

Teď mě docela štve, že sem vůbec nad knihou ten čas než sem ji přečetla strávila...V průběhu knihy sem si říkala, že jí tu dám tak 3 hvězdičky, ale najednou se mi tak zprotivila a kdyby mi nezbývaly dvě kapitoly do konce tak jí i přestanu číst. Je smutné, že autor je dospělý a mluví v těle šestnáctiletého kluka a už vůbec neví jak to teď chodí. Mě teď šestnáct je a takhle teda pubertu nezašívám - někde se sjíždět éčkama, utíkat z domu..A jestli psal takhle ze své vlastní zkušenosti, tak mi je ho opravdu líto. Jestli cíleně psal ve slovní zásobě, která by stačila i desetiletému schválně, tak teda dnešní autory nechápu vůbec. Nebyla stránka, kde by věta nekončila "nebo co", nebo také když měl Jaz vyjádřit jaké co je, tak to bylo "prostě hustý". A kdyby se autor naučil používat velká písmena, taky by to bylo fajn. Kdyby to psal opravdu nějaký šestnáctiletý kluk, který ten život opravdu neměl lehký, tak dobře, je na všechno naštvaný a tak, jenže autor prostě vytvořil postevu, přes kterou nám říká ať si políbíme a že sme volové že tu knihu čteme a celkově to schazuje. Navíc každá kapitola je psána úplně v jiném čase, takže se pořád skáče mezi událostmi a pak sem se ztratila, kdy se co děje teď, nebo už se to stalo, nebo to teprv příjde. Také začne kapitolou s tím, že se dozvíme něco o rodičích a nakonec v celé kapitole mluví o někom jiném. Tu jednu hvězdičku dávám pouze za nastinění mi života mladého geye a za občasné zasmání. Přirovnání se občas opravdu povedly, ale nemyslím si, že by měl být autor ke svým čtenářům tak hrubý a ošklivý, i když to sděluje přes literární postavu, která nenávidí všechny okolo...dobře, ale zlost si může vylívat jen na postavách v knize, ne na čtenářích. Asi jsem tak naštvaná ze závěru. Prostě si klidně polibte, když se vám to nelíbilo. Asi se autor tak bál a nevěřil si, že se ta kniha nebude někomu líbit, že to vzdal předem a když by se tedy opravdu stelo, že se to nebude lidem líbit, řekne, že to bylo záměrem...Kdyby to takovou formou nepodával, kniha by se mi líbila daleko víc.

02.08.2015

No tak nevím jestli autor knihy viděl taky nějaké číslo, které znamenalo, že knížku musí napsat za 3 dny...Knížka se mi teď zdála nějakým způsobem odfláklá. Sice jo, myšlenka dobrý...ale už hned na začátku: "Nemůžeme být věčně na cestách, už takhle chodíme ČTYŘI ROKY." a o několik stránek dál:"Mia-jsou jí DVA roky a je droboučká." Pokud vím tak se Mia narodila před tím, než odešli, takže pokud už cestují čtyři roky, jakto že jí jsou jen dva? A navíc jakoby autor po sobě ani nepřečetl co napsal, protože měl i chyby ve slovech. Na konci knížky bylo zajímavě udělané kradení životů, což nevím, jestli se mi to líbilo či ne. Tenhle díl se mi ze všech líbil prostě nejméně, autor si s ním mohl dát mnohem víc práce.

3 26.07.2015

Stejně jako první díl, tak tenhle nezklamal. Opravdu se to čte jedna radost. Pět hvězdiček ale - stejně jako u prvního dílu - nedám kvůli stále se až příliš často opakujícím sprostým slovům a moc obecné češtiny. Vím, že je to schválně a ty hlavní postavy tak prostě mluví, ale opravdu mě to pak i nevědomky nutí mluvit jako oni :D. Takže rozhodně toho míň. Co se mi ale dost líbilo, tak navázání na první díl, takové nenucené a neřeklo se vše v pár větách, prostě fajn.

2 18.07.2015

Ten kdo tuhle knihu dočetl, klobouk dolů. Né že by byla ošklivá, ale spíš je hrozně složitá. Navíc pro lajka, který vůbec nic neví o medicíně, takže čte a vůbec neví, jestli má pacient zlomenou nohu nebo vnitřní krvácení (poukazuju tím i na sebe, protože i na mě byla knížka moc velký sousto). Byla jsem na 60. stránce a to se ani dvojčata nenarodila...Věřím, že v závěru bude knížka skvělá, ta, na kterou dlouho nezapomenete a ráda bych se dozvěděla jak to s dvojčaty dopadne. Ale jak sem psala, skončila jsem na 60. stránce a kdybych si na zadní upoutávce nepřečetla o dvojčatech, tak o ničem nevím. Podle mě by měla nastat zápletka o něco dřív a možná proto mě i kniha odradila. Nevím, ale určitě v tom budou i ty šílené medicínské názvy. Pro ty, co jsou medicíně blíž a vyhledávají tento styl psaní, to bude trhák, ale pro mě bohužel ne...

Super knížka, opravdu je těžké se od ní odtrhnout. Čte se sama. Za chvilku je 300 stran přečtených ani nevíte jak. Jsem ráda, že je pokračování. Co my ale vadilo bylo až moc používání sprostých slov a obecné češtiny. Časem se na to zvykne, ale přistihla jsem se, jak pak mluvím stejně, jak se mluví v knize :D.

1 18.07.2015

Klasická povinná četba, která patří k těm lépe se čtoucím :)

2 24.06.2015

Trošku zdlouhavý ale přesto nádherný detektivní příběh.

1 24.06.2015

V tomto díle se toho stalo nejvíc, proto se mi příběh nezdál až tak moc zdlouhavý. Mezi Annou a Christianem je opravdu zvláštní vztah...Jsem ráda, že autorka ponechala konec stejný, jako byl duch všech dílů - a to přeslazená romantika. Jsem opravdu ráda za to, že z konce nechtěla udělat nějakou nešťastnou ztrátu druhého, čímž pravé romantické story končí. Takhle sem alespoň přečetla pravou "americkou" romantiku až do konce a zvedlo mi to náladu, což americká romantika dělá.
Jinak jsem změnila názor na hlavní postavy...nejen že Christian je ujetej (sát mateřské mléko??! -jako vážně?!!), ale tak trochu i Anna nemá moc rozumu navíc. Chtít po někom, kdo se snaží nevzpomínat na svoje dětství, na svůj životní a kdo se snaží odnaučit se jeho dominanci v červené mučírně vůči Anně, aby se stále vracel tam, do té červené mučírny a pokoušel její hranice možností...Ale tak asi jim to vyhovuje a vzrušuje je to, ale aby se jednou naše Anna nespálila...
Nicméně ale klape jim to, za co jsem ráda a jsou se svou rodinou šťastní a přeju jim to.
V knize jsem moc nepochopila, že se bavili o tom, že se jim narodí holčička a pak najednou kluk...ultrazvuky se přece nemýlí ne?
Jsem ráda že jsem si knihy přečetla, ale už taky ráda začnu číst něco jiného. Teď budu mít "americké" červené romantické knihovny na dlouhou dobu dost. Dost trefný je ten název: Padesát odstínů svobody - vážně mě tahle kniha dokázala osvobodit od šedi.
Takže detektivky, těšte se.
Zároveň si ale i trochu myslím, že nějakou dobu mi budou knihy chybět, ale vidím to tak, jak to dopadlo s Twilight ságou. Nějakou dobu to byl největší hit, ale pak upadla do zapomnění. 50 odstínů bych přirovnala k Twilight pro dospělé. Každý si tím musí projít a po nějaké době si sám sobě přizná, jak se mu tohle mohlo líbit.

1 21.03.2015

Řekla bych, že ten, kdo úplně zavrhl Padesát odstínů šedi, by si měl přečíst Padesát odstínů temnoty a třeba se v něm něco zlomí jako ve mně. Byla jsem příjemně nadšená. Christián už nebyl takovej úchyl a jeho úchylství se vysvětlilo. Kdo má rád romantické příběhy, bude nadšen.
Ovšem je to zas taková ta "pohádková romantika"....moc nevěřím, že by se takhle mohl člověk změnit od základů...ale tak kniha mi aspon dala během čtení tu naději. Příjemnou naději.
Jsem natěšená a zároveň se bojím začít číst poslední díl, protože tak dobrý konec téhle knihy se musí nějak pomstít do dalšího dílu a já pevně věřím, že dopadne dobře.
Ale jdu do toho.

3 09.03.2015

Asi jako většina lidí jsem šedé podlehla i já. Neřekla bych že tak veliký poprask ohledně příběhu je oprávněný-je to obyčejná pohádková romantika doplněná sexem a erotikou. Jako vždy - on jí chce ale bojí se že jí ublíží, ona ho chce, pak to zkusí a jde jim to, hádka rozchod...a pak pokračování a asi tuším co tam bude.(podobnější Stmívání to být nemůže) I když je mi jasné jak to dopadne, přečtu si ostatní díly, jsem hrozně zvědavá jak jejich společná cesta bude vypadat a taky chci zjistit, co se stalo Christianovi jako dítěti...
Někdy se nad nějakými pasážemi musím zasmát jak jsou absurdní, někdy mi ta jednoduchost příjde i složitá na pochopení. Ale to je hold ta představa lásky (říkám představa protože mě ještě něco takového - že by se kvůli mě změnil člověk od základů - nestalo, ale je to hezká představa a proto se asi lidem tato kniha líbí.
Mnoho lidí tuto knihu ale úplně odsuzuje - vetšinou muži - popravdě, pochybuju, že autorka psala tuhle triologii pro muže. Čtou snad muži Stmívání? Čteme snad my ženy Barbara Konana?Autorka se prostě rozhodla věnovat své knihy ženám. Jsou prostě autoři, kteří píšou univerzální story a jiní zase ne.
Během příběhu jsem ale dost pociťovala, že to není o Aně, ale že hlavní hrdinkou je vnitřní bohyně a její podvědomí. To mohla autorka opravdu omezit. Obdivuju ji, že dokázala tento prostý příběh napsat na 600 stran, a pak ještě do dvou dalších knih...
Populárnost knížek možná utkvívá v originalitě. Máme tu romantické příběhy o upírech, nevyhovujícím původu, odloučení....ale o tom, že spolu nemůžou být dva kvůli sexu ještě ne. Prostě to autorka riskla a podařilo se. Shakespeare to taky risknul...(i když samozdřejmě je nejde srovnávat na stejné úrovni)
Neříkám že knížka je úplně super skvělá, ale pokud to beru z pohledu, že to má být další uslintaná romantická pohádka, která se nemůže nikdy vyplnit, tak se mi líbí. Občas jsou prostě tyto knihy potřeba, aby jsme si odpočinuli od složitostí a slz nad knihami jiné úrovně.

7 07.03.2015

V první půlce knihy jsem se opravdu bála těch podivných stínů, když jsem se dozvěděla kdo za tím je, už sem si myslela že se nebudu bát. Ale opak se stal pravdou, bohužel až v závěru knihy. A zvlášť když v mém pokoji něco prasklo, nebo vznikaly jiné zvuky.
Ukázalo mi to, jak psychicky nemocní lidé uvažují a potvrdilo mi to, že to s nima opravdu není v pořádku. Jistě nemůžou za to, narodí se s tím....ale prostě mi to mínění o nich nezlepšilo, naopak. Do poslední chvíle jsem věřila, že Jack je jen v bezvědomí, ale bohužel. "Život není loutkové divadlo, nemůžete rozhodovat, jak se ostatní budou chovat."

04.02.2015

Opravdu hezká myšlenka, ale...Když jsem knihu četla, tak se mi to zdálo jako normální příběh lidí. Ale když jsem knihu dočetla, měla jsem pocit, že jsem četla spíš pohádku, sci-fi.. Dokonce jsem ani nebrečela, když se Trevorovi stalo, co se stalo...Občas sem se nad nějakými myšlenkami a větami zamyslela, ale že bych na knihu měla myslet dalších pár dní, tak to ne. Asi sem čekala něco víc. Zároveň mě mátlo hodně postav, ale přesto jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.
V dnešním světě je opravdu těžké uskutečnit myšlenku Pošli to dál, a pochybuji, že to někdo po dočtení zkusil. Kdyby ano, žilo by se už úplně jinak. To o dnešním světě dost svědčí. Kdyby se ale dobré skutky staly součástí a samozřejmostí našich životů, už by to asi nebylo ono, ale proč ne, je to hezká představa.
Těm kteří zvažují, jestli si knihu Pošli to dál přečíst nebo ne, posílám jim dál, přečtěte. Třeba se v někom z nás někdy něco zlomí a vymyslí jiný způsob, jak změnit svět.

30.01.2015

Úžasné!!! Popravdě jsem ráda i nerada, že jsem věděla, jak to dopadne. Kdybych nevěděla že s Gusem to dopadne tak jak dopadlo, zhroutila bych se ještě víc. Po dočtení jsem na knihu a příběh stále musela myslet a říkat si že to vlastně dobře dopadlo i bez "dobrého konce". U filmu si asi více pobrečíte. Když bud mít chuť si zabrečet, Hvězdy nám nepřály zaberou 100%. Určitě vyhledám více autorových knih.

24.01.2015

Ten kdo má knihu jako povinnou četbu, nezoufejte!! Je to naprosto skvělá kniha s poutavým dějem a rychle přečtitelná. Musíte si zvyknout na postavy ale to se časem zažije.

2 14.01.2015

Tento díl jsem jako jediný ze ságy přečetla, více se mi líbí filmy.

14.01.2015

Asi už moc sci-fi, další díly už mě nelákají.

1 14.01.2015