Pedruska01 komentáře u knih

Nechala jsem se přemluvit. Ano, opět jsem dostala jedno opakované doporučení, a tak jsem do toho šla. Zpětně musím akorát slečně doporučovatelce poděkovat. :) Četlo se to hrozně dobře a skoro samo. Znovu se ukázalo, jaký skvělý, vtipný, jednoduchý a pohodový styl autorka má. Hrozně jsem si to užívala, i když jsem, přiznám se byla kapku skeptická ze začátku. Za mě to je ale rozhodně dobrý začátek nové série, která je opět tak trochu pro ty mladší, ale klidně i ty starší to může bavit. Vážně mě to k sobě upoutalo a pídila jsem se potom, co bude dál.
Hlavní hrdinka Liv mi byla sympatická a neměla jsem proti ní nic, čím bych si ji zprotivila. Naopak. Odpustila jsem jí i ten věk. :D Byla to hrdinka, která měla vtipné prupovídky, stejně jako hrdinka v autorčině předešlé sérii, což oceňuji a co mě hodně bavilo. Liv se mi líbila více směry. Měla bezva vztahy s rodinou (její malá sestřička Mia byla velmi úsměvná) a přáteli.
Další hlavní hrdina, tady těžko pomalu říct, kdo by jím měl být, ale stojím si za Henrym. Byl to typ kluka, co je v partě krásných a oblíbených a úspěšných. Navíc byl trochu tajemný a jedinečný, takže tady není nad čím váhat a přemýšlet. Zamilovala jsem si ho a Liv se nedivím, že i ona. Bylo milé pozorovat ty jejich společné krůčky. K té Henryho partě patří ještě tři další - Grayson, Arthur a Jasper, kteří se mi taky dost zamlouvali. Nejvíc ale Grayson. Ten si mě nevědomky získal taky. :)
I tento příběh obsahuje dost postav, které se mi pozdávali a zajímají mě, anebo naopak, a tak jsem upřímně zvědavá, jak to bude dál se všema pokračovat. Co se týče myšlenky příběhu... hodně originální svět. Dveře ke snům - no, koho by to napadlo? Skvěle vymyšleno i ztvárněno.
Tenhle příběh, respektive tato kniha, byla skvělým úvodem, postavy jsem si hodně oblíbila, skvěle se to četlo. Je to protkané tajemstvím, napětím, romantikou, vtipem. Je to oddechové a lehké čtení, které opravdu mizí před očima.
Jsem hodně spokojená, líbilo se mi to, proto neváhám hodnotit plným počtem a taky přidat doporučení. Teď už ale honem do rukou druhý díl! :)

3 04.11.2019

Po dlouhé době jsem tohle potřebovala. Naprosto jiný žánr než běžně čtu. A naprosto jsem si to užila. Už první díl se mi moc líbil, a tak jsem se na tenhle dost těšila. Četlo se to dobře, má to umění člověka utopit v obsahu a tak moc ho donutit tápat a hltat dál, že musí jen otáčet stránky. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, které byly ale vždycky tak napínavě napsané.
Hlavní hrdinka Jude, která byla zlomená, však vystupovala celá polepená izolepou, aby držela po hromadě, mě dost překvapovala. Především v tom "soukromém" životě. Nerozuměla jsem jí v tom sebetrýznění. Možná to takový polámaný člověk potřebuje... těžko říct, ale tak nějak doufám, že ne.
Uriah, druhý z dvojice detektivů, kterého jsem si oblíbila už v první díle, tak tady to nebylo jiné, naopak se sympatie znásobily. Upřímně doufám, že tyto dva naváží brzo vztah plný důvěry, přeci jenom to ještě mírně hapruje. A možná doufám i v něco víc. :D Ale teď zpátky na zem.
Co se týče příběhu, dostali jsme opět pořádnou dávku zamotané, úchylné šílenosti. Upřímně, tady jsem si ani nedovolila typovat, kdo by měl být tím hlavním podezřelým. Samozřejmě tam byla postava, která byla jasná, ale pořád něco chybělo. A neúplná skládačka je každému na nic. Navíc se k tomu přidalo množství informací, které to všechno ještě zamíchalo.
Taky se musím přiznat, že mě hodně zajímal Elliot. Dokázala jsem smýšlet mnoha směry, ale poslední kapitola mě celkem dostala. Byla jsem úplně vedle jak ta jedle. Naprosto obdivuju um autorky své čtenáře zmást. Kniha není žádná bichle, přesto je příjemným tempem napsána. Tentokrát nemám úplně dojem, že by se autorka s koncem unáhlila, jak tomu bylo minule. Takže mám opravdu zážitek.
Hrozně se těším na další případ a pokračování Jude Fontaineové a jejího parťáka. A díky Elliotovi ještě o chlup víc. Za mě naprosto skvělá záležitost, stejná a vysoká úroveň s prvním dílem, takže mohu jen doporučit a hodnotit plným počtem. :)

6 03.11.2019

A Drahokamy mám za sebou. Tahle zpětně nevím, proč jsem s tím tak otálela a oddalovala to. Ještě jednou díky za to doporučení, které jsem dostala. Bylo to skvělé. Opět se to četlo hrozně rychle a vážně dobře. Ten styl vyprávění mi neskutečně sedl. Úroveň kvality si to udrželo na plné čáře po celé tři díly. Jsem moc ráda, že jsem mohla autorku poznat, protože vytvořila něco báječného, čtivého, lákavého, promyšleného. Smekám před jejím mozkem. A už teď se těším na další její počiny.
Gwendolyn, hlavní hrdinka, kterou jsem měla tak ráda byla i v poslední fázi/díle výborná. Z toho celého tajemného "haló", respektive tajemství jsem se dozvěděla mnohé a upřímně mě to hrozně překvapilo - i nad charakteristiku a smysl příběhu. Bylo tak dost okamžiků, kdy jsem se nad tím pozastavila a vypadlo ze mě jen - cože? Samozřejmě nemohu zapomenout zmínit Gwendolyniny vtipné a dost trefné prupovídky, které to vždycky tak příjemně odlehčily.
Gideon v tomto díle byl už jenom takové zlato, které se Vám už dávno zapsalo do srdce a odpustili byste mu všechno. Na konci si pro nás připravil další z mnoha tajemství a překvapení, které mě dostalo, ale ve finále se to vlastně hodilo.
Musím se přiznat, že mě ještě zajímala dvojice Falk a Grace. Vypadalo to zajímavě a místo pro další rozvoj tu byl, především v mé hlavě. :D Měla jsem radost i za Leslie a Raphaela. A vlastně i za Lucy a Paula.
V tomto psaném díle je největší odchylka od filmové verze, která je hodně podařená, za tím si stojím, ale oba závěrečné díly byly i tak každý moc dobrý.
Příběh mi dal mnohá dobrodružství, tajemství, překvapení. Byl proložený vtipem a romantikou. Byl to trochu napívaný, ale přesto oddechový příběh. Líbilo se mi to a hodně bavilo. Udrželo mě to tak, že jsem všechny knihy spolkla takřka naráz. I když je v dnešní době už mnohem víc příběhů o cestování časem, tak tenhle stejnak považuju za velmi povedený originál. Jsem moc spokojená, hrozně milá série. Celé tohle dílo jednoznačně doporučuju a hodnotím všemi hvězdami. :)

2 01.11.2019

Další, druhá kniha Drahokamů, která se neskutečně dobře a rychle četla. Pokračování, které si zachovává svou kvalitu stejně jako u prvního dílu, byť dlouhé kapitoly přetrvaly. Jenže ta kniha je kouzelná v tom, že mě strhne tak, že mě ani kapitola o 30 str. absolutně nevadí. Prostě jen otáčím stránky. Ten příběh v sobě má mnoho, hrozně se mi to líbilo a neskutečně mě to bavilo - baví. Ačkoliv je hrdince -náct, nemám výhrady a celkem si myslím, že by ji v takovém příběhu snesly i starší čtenářky, přeci jenom jsem důkazem. :D
Hlavní hrdinka Gwendolyn je hrozně fajn a mám jí ráda. Ty její prupovídky mě hrozně baví a musím se přiznat, že tam byla chvíle, kdy jsem dostala normálně záchvat smíchu (opilecké vzpomínky). Kdo by to byl řekl, že mě pobaví trable nějaké šestnáctky. :D Jinak jí držím samozřejmě palce mnoha směry. Přeci jenom ta holka toho musí ještě hodně udělat, zvládnout a především pochopit.
Hlavní hrdina Gideon, stále tam má okamžiky, kdy se z něj stává povýšený frája, ale stejnak si mě získal. Jeho chování je občas k podivu a abych byla upřímná, tak nějak bych si nebyla jistá, co těmi sladkými slovíčky skutečně myslí. Však tak nějak doufám a věřím. :) Jejich vztah-nevztah mě baví. Gwen naprosto chápu, i tu její žárlivost. Především u Charlotte, jelikož to je taková řiťolezka.
Další "postava", kterou musím zmínit, přes to množství, které se tam vyskytuje a které mě mimo jiné taky zajímá anebo i irituje, je Xemerius. To stvoření mě hrozně bavilo, především ty jeho žvejky.
Díky podařené filmové podobě jsem si mohla udělat konkrétní představu a možná to bylo lepší číst s ní. Samozřejmě tyto verze se od sebe liší, takže jsem se někdy musela spoléhat sama na sebe.
Příběh má spád, pořád se něco děje, nic nezaostává. Nenašla jsem výhrady, hluchá místa ani nic, co by mě vyloženě nudilo. Co se týče nových informacích o celém tom spolku a tomu jejich tajemství, tak stále pořádně nic moc nevíme, stejně jako samotná Gwendolyn, ale i tak společně zažíváme nespočet dobrodružství.
Těším se na pokračování, na závěr této prozatím skvělé série. Hned ho beru do rukou a nic mě nezastaví. Chci vědět, co-proč-kdo-jak-atd. Nedá mi to. Plný počet a doporučení je jasné. :)

1 31.10.2019

Měla jsem knihu (sérii) vyhlídnutou už dlouho, ale díky jednomu jedinečnému, však opakovanému doporučení jsem se do ní pustila mnohem dřív, než by se reálně mohlo stát. Četla se opravdu hodně rychle a velmi dobře - vlastně jsem to upřímně ani nečekala. Prvotně jsem se děsila tak dlouhých kapitol, ale ve finále mi to ani nepřišlo, protože to bylo napsané dost poutavě a ty stránky prostě mizely samy. Celkem obdivuju autorčinu fantazii a um všechno dokonale propojit.
Hlavní hrdinka Gwendolyn byla sice mladší, ale za to hrozně fajn. Dost jsem si jí oblíbila a velmi se mi líbily ty její osobní poznámky a frky. Vždycky jsem se nad nima usmála, ba dokonce se zasmála. Celkem jsem jí vlastně litovala, když jí do toho světa, o kterém věděla absolutně kulový, nelítostně hodili. Určitá snaha o vysvětlení byla, ale přeci jenom jedna otázka plodí další tři.
Druhý hlavní hrdina Gideon byl na první dojem jen povýšený navoněný frája, ale kupodivu jsem na něj nebyla vysazená. :D Jenže každou další kapitolou byl první dojem zapomenut a ten kluk si získával sympatie. No jo, opět chlap, kterého jsem měla ráda. :D Na konci mezi nima to bouchlo možná kapinku předčasně, ale i tak - moje dušička je spokojená.
Tenhle příběh je velký, hodně tajemný, možná komplikovaný a zamotaný, ale není to v tom špatném slova smyslu. Všechno je ve zdravé míře a mě jako čtenáře to láká dál. Jsem na stejné úrovni jako Gwen, a o to je to vlastně jedinečné. Proto obdivuji autorku - co dokázala stvořit. V tom příběhu je zainteresovaných mnoho postav, které mě baví, jsem na ně zvědavá anebo jsou naopak dost protivní a zrádní. Dostávám namíchanou všehochuť.
Musím se také přiznat, že jsem dřív viděla filmy a díky nim mám obrazovou představu, což na jednu stranu vítám, ale na tu druhou je škoda, že se nedozvím, co by z toho má hlava udělala. Každopádně musím říci, že filmové zpracování od knižní předlohy je velmi povedené. Samozřejmě v knize je mnoho věcí, které byly jinak anebo se tam vůbec nedostaly, ale osobně se mi líbí obě verze. Tento první díl je opravdu slibný a povedený začátek.
Těším se na pokračování, takže ho beru do rukou hned a neváhám. Chci se dozvědět víc, chci se do toho příběhu a k těm postavám vrátit. Chci Gwendolyn a Gideona. Tohle je vlastně a paradoxně nadčasová záležitost, byť ten příběh už pár let existuje. Za mě je to jednoznačně plné hodnocení a velké doporučení. A za to jedinečné, však opakované doporučení slečně děkuju. :) Je dobře, že jsem se k příběhu dostala teď. Dokonale mi to sedlo. :)

3 29.10.2019

A máme dočteno. Páni. Hrozně jsem se těšila, chtěla jsem se znovu podívat do toho fascinujícího světa a co si budeme povídat, dost mě zajímal Nikolaj. Taky hned na úvod musím říct, že ta kniha z hlediska grafiky vypadá nádherně. Četlo se to velmi dobře, styl který sedí - prostě Leigh Bardugo, to mluví za vše. Ale možná jsem udělala chybu, že jsem se do toho pustila, jelikož teď budu muset čekat dlouho-předlouho na pokračování, které prostě musím mít, a to nejlépe hned! :D Ale nenechte se odradit. Příběh byl vyprávěný třemi potažmo čtyřmi postavami. Hlavní byly ale tři. Hrozně se mi líbí pohled několik postav na jednu a tu samou věc. Každá má jiné myšlení, dělá jiné kroky a všechno to ve výsledku do sebe skvěle zapadá. A tohle kompletování autorka prostě umí.
Začneme nejvyšším postavením - králem. Nikolaj je postava, kterou nemůžete mít neradi. Hrozně sympatický, zlatý a vtipný chlap, kterého mi bylo místy i líto. Měla jsem ho hrozně ráda a držela mu palce, aby s tím vším, co ho trápí a s čím bojuje, zatočil a vyhrál. Zasloužil by si to.
Další postavou byla Zoja. Tu jsem si taky hodně oblíbila. Chápala jsem její chování a činy. Bylo mi jí vlastně líto, a o to víc bych si pro ni přála dobrý konec. U Zoji a Nikolaje mi to tam místy lehce jiskřilo. Upřímně, doufám v pořádný ohňostroj! :D Autorka bohužel pro romantické duše byla skoupá na špetku romantiky. Vystřelí tak rychle jako šíp, ale nedá mu šanci najít cíl. Takže to vypadá jako jen osobní domněnky. Bože, ta ženská mi tahá kšandama. :D
Třetí postavou byla Nina. Přiznávám se bez mučení, že cca do půlky knihy mě moc nebrala. Respektive netěšila jsem se na její kapitoly, protože daleko zajímavější byly postavy předchozí a akčnejší či prostě lepší děj kolem nich. Do té půlky se nic moc nedělo, ale pak se to díky bohu rozjelo. Takže uznávám, že Nina udělala pořádný kus práce a projevila sílu a odvahu. Nejspíš mě bavila víc, když byla ve Vránách s Matthiasem.
Co se týče vývoje příběhu... to stálo rozhodně za to. Někdy jsem nestačila zírat. Někdy to dění v knize dochází čtenáři až později do hlavy a všude kolem jsou jen šokované otazníky s otevřenými ústy. Opravdu zajímavé a napínavé. Nenašla jsem na té knize žádné velké nedostatky - vždy byla nějaká akce, žádné hluché místo. Je hrozně hezké, jak je ten grišovský svět propojený - zmíňky o sérii Griša i o Šesti vranách. A přesto si dovolím tvrdit, aspoň po téhle první části, že pokud nebyly čteny předchozí série, ničemu vážnějšímu to nevadí. I když jsou tam věci, které by se úplně pochytit nemuseli.
Jak už jsem psala výše, po tomhle čtecím zážitku je nutné vzít do rukou hned pokračování, protože to překvapení na konci knihy mě dostalo. Jako... cože? Samozřejmě nebylo jediné, ještě několik dalších menších se jich vylouplo kolem, a o to je to horší, protože teď budu žít v té nejistotě, co bude dál?! Je tedy pravdou, že to velké překvapení jsem si v minulosti zvráceně oblíbila, proto jsem ještě zvědavější. :D
Za mě paráda, ten kdo jednou Bardugo zkusí a líbí se, ten neodolá a potřebuje svou dávku - jiná forma paremu. :D Jsem hodně spokojená, jen s tím, že jsem napnutá jak kšanda. Co se týče hodnocení, trošku ho musím za tu Ninu seškrábnout - 4,5*, ale rozhodně doporučím dál. To jinak nejde. :)

4 28.10.2019

Příběh Krásky a Zvířete mám hrozně ráda a vítám, každou další verzi tohoto příběhu, takže ani tato kniha nebyla výjimkou, když jsem ji popadla do rukou. Těšila jsem se, znělo to zajímavě. Jenže hned na úvod musím sdělit, že mé nadšení postupně upadalo. Samozřejmě se to čte dobře - kupodivu, trochu víc překlepů než je zdrávo, ale to mi až tak nevadilo. Pro mě bylo hrozné to, že ta kniha vypráví vlastně dvě dějové linky, které nejsou nijak graficky označeny, takže jsem v tom měla z prvu naprostý chaos. Až po delší době jsem mohla prohlásit, že vím, jak to je. Škoda.
Příběh byl hodně zajímavým zpracováním, originálním, to se musí nechat. Ke kouzlům trochu vyšinutosti až fanatismu a morbidnosti, no proč ne. V jedné dějové linii, která se ke konci slila s druhou, vystupuje Bellina matka - čarodějka, díky které je vlastně příběh o zakletém princi a jeho hradě. A její otec a jejich příběh (minulost) + množství dalších postav, ke kterým nejspíš nemám co říct - což není bráno ve špatném slova smyslu. Tato kniha je vážně zajímavé zpracování, které jsem dokázala akceptovat. V té druhé dějové lince (přítomnost) už jsou postavy, které jsem brala tak nějak víc. Asi proto, že to je vlastně ústřední dvojice, o které je ten "romantický" pohádkový příběh.
Hlavní hrdinka Bell... tu holku jsem jednoznačně v oblíbenosti neměla. Byla domýšlivá, lehce povrchní a někdy prostě blbka, která ví všechno první a samozřejmě nejlíp. Tohle mi vadilo. Samozřejmě nebudu jí křivdit úplně, někdy to její vystupování bylo naprosto v pořádku, že bych jí v tu chvíli ty "vady" odpustila.
Zvíře, tak k němu výhrady nemám. Uměla jsem ho mít ráda a samozřejmě jsem k němu cítila lítost nad jeho osudem, respektive kletbou. Ke konci příběhu mě dojal a vlastně před ním smekám. Nebyl sobecký a upřednostnil jiné před sebou a svým životem potažmo štěstím. Vrtá mi hlavou, zda udělal dobře, byť ho jeho čin šlechtí?...
Musím se přiznat, že tahle verze je v tom základu skoro stejná od původní, kterou známe - tak nějak jsem si v hlavě přehrávala klasickou kreslenou a hranou disneyovku. Přesto jsem hodně srovnávala a některé věci mi tam chyběli, ale to není špatně. Čekala jsem tam asi taky víc té něžné a nevinné romantiky, které jsem se vlastně moc nedočkala.
Nápad to byl dobrý a byť příběh Krásky a Zvířete zbožňuji, tak téhle obdobě nedokážu dát velké hodnocení, protože to prostě pro mě má dost much. Sice mě to mrzí a vlastně je to i velká škoda pro samotný příběh, nedá se nic dělat. V této sérii nejspíš nebudu pokračovat. Další chystané pohádky mě tolik neberou a hlavně... nějak mě to odradilo. Hodnotila bych to 3,5* - rozhodně víc jak pouhý průběr, však neváhám doporučit, protože to je kolem a kolem vážně neobvyklé vyprávění tolik známého příběhu. :)

19.10.2019

Prokrista. Knihu jsem dočetla ráno a to jsem neměla dělat, protože jsem na to musela neustále myslet po celý den. Neuvěřitelný.
Samozřejmě jsem se hrozně těšila a byla už od posledka napnutá jako kšanda. Hodně dobře a rychle se to četlo, až mi to bylo líto. Vtáhlo mě to do děje a nechtěla jsem ho vůbec opouštět, byť jsem - jak je použito v knize "byla zmatená jak lesní včela ve městě". :D
Autorka má dar anebo vadu, co se týče mysli, protože vymyslet něco tak šíleného je svým způsobem umění. Abych se přiznala, už od první knihy v tom mám trochu bordel, jelikož je to napsané tak nejasně, oklikou a vždycky s tím, že mám milion otázek, ale žadnou další větou mi není odpovězeno. První tři knihy byly o Madison a stejnak - ten její příběh za mě nebyl dokončen/vysvětlen. Nyní příběh pokračuje jinými postavami a ani touto knihou nic nebylo objasněno. Spíše naopak. Tolik tam toho přibylo.
Hlavní hrdinka Tillie, kterou jsem dřív tolik nevnímala jsem měla tu čest poznat. Ale jo, nebyla špatná, chvílemi sympatická a uměla jsem ji mít i ráda. Jenže jako matka se mi absolutně nezamlouvala. Ano, chápu, byla mladá a měla na to lidi, proto si vyhazovala z kopýtka, byla zmlsaná tím bohatým a hýřivým životem, ale pokud už mám dítě, které tak hrozně miluji a je to jediné světlo v tom temném pekle, tak mám vůči němu zodpovědnost. No, ne?! A to Tillie neměla. Chovala se jako kdyby se matkou nikdy nestala. Když toto pominu, tak zcela chápu, jak to měla s Nateem. Chápala jsem, jak hrozně ho milovala a zároveň nenáviděla. Jak mu hrála na nervy, jak ho chtěla vydráždit.
Nate. Postava sama pro sebe. Toho kluka jsem si zamilovala hned, jak se v příběhu objevil, už v první knize. Byl zvláštní. Provokace k pomilování. První čeho jsem si všimla na základě porovnání s hlavním hrdinou minulých knih Bishopem jsem zjistila, že Nate je jen slabým odvarem. Nebylo to špatně, ale možná jsem čekala, že každý z králů je pořádným, nebezpečným a zvráceným parchantem - přesně jako Bishop ve vztahu s Madi. Nate tím vším byl, ale mnohem méně. Líbil se mi vztah, který měl ke své dceři a dokonce i to, co bylo mezi ním a Tillie. Láska. Nenávist. Touha a žárlivost. Majetnictví. Bolest. Chápu Natea, že chtěl provokovat, když si držel po boku Tate, ale být v Tillieině kůži, tak z ní vyletím. Každopádně, ten vztah byl taky dost zvláštní - Tate byla zvláštní. Celkem se mi líbilo, jak vždycky se Nate dokázal objevit/zjevit tam, kde by to v tu chvíli nikdo nečekal. Např. poslední scéna. Uměl být tajemný, výbušný a nelítostný.
Co se ještě týká dalších postav, tak Madison, jak jsem jí měla ráda, tak nyní jsem nad ní jen kroutila hlavou. Totální blbka. Hrozně mě štvalo, že jsme se dozvěděli, že mezi ní a Bishopem se něco děje. To něco jsme se mohli tolikrát dozvědět, protože si holky chtěly promluvit, ale nikdy k tomu nedošlo. Do pekla, to mě chce autorka zabít?! Chci to vědět! Když už byl zmíněn i Bishop, tak tentokrát byl jen nečinná výplň řádku. K ničemu. Další postava, která mě zaujala už i minule a tentokrát mě zajímá mnohem víc - ráda bych si o něm přečetla klidně jeho vlastní příběh, tak to je Brantley. Ten kluk má v sobě něco, co mě snad dokonce vábí.
Celkově ten příběh je hrozně přitažený za vlasy, ale hrozně ho žeru. Je to svět, kterému nerozumím, protože je hrozně zamotaný, sahá hrozně daleko a hluboko a hlavně mi to ani nikdo objasnit nehodlá. Obávám se, že ani autorka poslední knihou to neudělá. Chování či vztahy mezi postavami jsou hrozně bizardní. Kluci si půjčují holky, mezi některými to šíleně jiskří a s nimi se nebojí násilí, tvrdého sexu, drog, alkoholu, bitek a vražd. Děj se nijak výrazně neposunul, respektive bylo to hodně založené na vztahy a vazby a pak jen zmíňka o tuně tajemství. Zjistili jsme, že Tillie je něco, co nevíme co může/umí/dokáže. Týká se to ostrovu Perdita, což mi už v minulé knize přišlo už jako "fantas blbost" - jsem prostě zvědavá, co se z toho vyklube. A dále, co mě šokovalo byla událost s dítětem, ale snad ještě víc zpráva o Daemonovi - prostě co, jak?
To znamená, že akutně potřebuju pokračování. Životně důležitě, jinak mě maj na svědomí - Amo a ti její slavní králové. Hrozně se mi to líbilo a až na tu stovku otazníků jsem převelice spokojená. Nejspíš jsem sama zvrácená. :D Chybí sice smysl, pointa, cosi toho celého jejich světa a pod-světů, ale rozhodně mohu doporučit a už vyhlížím pokračování. Amo je šílenec, kterého musíte svým způsobem zbožňovat. :)

6 15.10.2019

Po třetí se setkávám s touto sérií a taky naposledy. Bylo to krásné a milé střetnutí, které se dobře a rychle četlo. Byla to oddechová záležitost, která dokáže dojmout i vykouzlit úsměv na tváři, protože to je tak jiné, snazší oproti dnešku.
Hlavní hrdinka Harriett mi nevadila. Vlastně jsem ji chápala v té soutěživosti a jisté rivalitě, i v tom, co potřebuje vnímat a slyšet.
Druhý mužský hrdina mě bavil a uměla jsem si ho oblíbit. A opět i jeho dokážu pochopit, že měl nutkání Harry škádlit a trápit.
V tomto příběhu mě to "chycení za srdce" vzalo snad nejvíc. Sice skoro až na konci, ale i to se počítá. Když Harry odjela a Chris v tu chvíli nic neudělal, začínala jsem mít obavy a srdce se mi sevřelo. Však dobře to dopadlo, a to je to hlavní. Bylo hezké znovu potkat již známé postavy, fajn nápad to tahle propojit.
Příběh se mi líbil a jsem spokojená v rámci žánru - Tanglewood je vlastně velmi kouzelné místo, takže tím pádem neváhám ani doporučit. :)

7 13.10.2019

Kniha se opět lehce četla a byla hodně milým-lehkým-naivním-rychlým dílem. Autorka znovu dokázala svým stylem psaní, abych do toho příběhu skočila hladce a těžko ho opouštěla. Líbilo se mi to, tohle je hodně oddechové čtení a tentokrát byl děj velmi zajímavým. Dokonce se mi snad pozdával o kapku víc než ten v tom prvním díle. Líbí se mi, že se pracuje s postavami nejen novými, ale i těmi, které známe z předešlého dílu.
Hlavní hrdinka Cora byla fajn a opět splňovala základní prvky takové mladé "historické" hrdinky, mimo jiné byla trošku naivní, tvrdohlavá, přátelská a pracovitá.
Hlavní mužskou postavu Jonathana jsem měla ráda a svým způsobem jsem si ho i oblíbila. To, co mezi sebou ti dva měli byl způsob kočkování, který mám ráda. I když pravdou je, že by mohli přitvrdit. :D Ani se nedivím, že si navzájem nechali uloupit svá srdce.
Tenhle příběh, co se týče "chycení za srdce" mě, jako čtenáře, na tom byl o chlup lépe než prvotní díl, ale i tak, úplně to nebylo ono a mě to ve finále dost mrzí. Zároveň si autorka připravila půdu pro třetí část, která mě samozřejmě nalákala, takže nebudu váhat a pustím se do ní. Doporučení. :)

3 06.10.2019

Kniha se četla rychle a dobře, dokázala mě k sobě hned stáhnout. Byl to hezký a milý příběh. Hodně milý. Něco takového historického je někdy potřeba proložit tím standardem, který normálně a většinou čtu.
Nemám k postavám, a především těm hlavním, žádné výhrady. Měla jsem ráda a fandila jim. Lucy byla hodná, nečekaně pracovitá, nepolíbená a taky trochu naivní. Místy prohnaná a vynalézavá. Za to Colin už nějaké zkušenosti měl, jistý vtip a šmrnc. Ale to tak nějak snad zákonitě musí mít hlavní postavy v takovém žánru.
Děj příběhu se mi líbil, byl dobře vymyšlen i napsán. Jen trochu momentálně bojuji s hodnocením. Byť výhrady nemám a mohu snad jen chválit, tak něco - vnitřní pocit snad, úplně uspokojen nebyl. Byl tam jeden, max. dva okamžiky, které mě trochu chytly za srdce. A to je málo. Bohužel. Nemohu dát plné hodnocení. Však ráda se podívám na druhý díl a tento mohu doporučit. :)

3 02.10.2019

No, co o tomhle počinu říci? Byla jsem zvědavá, co to vlastně bude, ale už dopředu jsem prohlašovala, že tohle už nepatří do série, kterou známe a kterou nám J. K. Rowlingová dala. S klasickým, kouzelným a originálním světem Harryho Pottera to nemá nic společného. A doufám, že i se samotnou autorkou. Jen názvy postav a určité dějové situace. Rozvedení myšlenky - co se s postavami stalo po tolika letech od jejich dobrodružství v Bradavicích - je sice chvályhodná a snad i zajímavá, ale stejnak mi to přijde jako jen amatérský kousek nějakého fanouška. (Bůh ví koho vlastně z těch dvou mužských jmen na obálce.) A těch je po světě nespočet, kteří si píší do šuplíku. Jen to v té knize vypadá o to oficiálněji.
Neříkám, že je to špatné, zápletka by teoreticky šla, i když zpracování trochu pokulhává - mimo jiné udělat z toho scénář pro divadelní prkna je zajímavý nápad a rychle se to čte, ale přeci jenom, místy to je hodně přitažené za vlasy, některé doslovné scény jsou převzaty z posledního dílu HP (jako proč?!) a postavy, které známe... to prostě nejsou ony. Ano, obecně je člověk schopen se z velké části změnit, ale ne celkově a kompletně předělat. To je pak přeci někdo naprosto jiný, někdo, koho neznáme. Nejvíc mi to vadilo asi na Dracovi. To nebyl prostě on a o to víc mě to mrzelo.
Synové/potomci Albus a Scorpius se mi líbili, ale opět bych našla výhrady - na jejich věk, byli vykresleni většinou dost nelichotivě infantilně.
Věděla jsem, že to není ono, ale svým způsobem jsem se těšila na opětovné shledání s těmi, které znám a které mám ráda: Harry, Ron, Hermiona, Ginny a Draco. Nedočkala jsem se. A nejspíš se ani tahle kniha už nedočká, že bych ji podruhé otevřela a přečetla. Přiznávám, jsem trochu zklamaná. Nejspíš jsem to nečekala tak zlé oproti mým představám, ale pro někoho... proti gustu...
Kdo chce, ať si přečte, ale nečekejte toho Harryho Pottera. Sedmým dílem jeho příběh skončil a tohle je jen druh náhražky a lákadla. Toť vše.

3 01.10.2019

Kdo nemá rád Popelku? Rozhodně většina, do které spadám i já. Anotace na tuhle knihu se mi líbila, a tak jsem absolutně neváhala a pustila se do toho. Dostala jsem však naprosto něco nečekaného, neobvyklého a tak neskutečně originálního. Osobně jsem nikdy neuvažovala, ani mě to nenapadlo, co se vlastně děje na konci pohádky. Bylo to prostě vždycky žili šťastně až do smrti a šmytec, ale co ti druzí? Ti, co jsou považováni za záporáky? Jsem z toho až unešená. Navíc četlo se to hrozně rychle a velmi dobře. Krátké kapitoly mi vyhovovaly, jen to "mrňavé" písmo za mě nebylo moc šťastné. Musela jsem však neustále otáčet stránku jednu za druhou, dokonale mě to vtáhlo do děje a nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Hlavní hrdinka Isabelle je právě ten záporák - ošklivá nevlastní sestra. Čekala jsem fakt nějakou mrchu, ale prostě... tý holky mi bylo hrozně líto. Získala si moje sympatie a pochopení. Sledovala jsem ten její příběh, který mě vlastně většinu času bolel za ni. Hrozně jsem jí fandila, i když se dočkávala věčně jen samého zklamání a ponížení. Držela jsem jí pěsti všemi směry, tak moc jsem jí všechno přála... a pak mě dojme k slzám scéna, kdy jí zázrakem pomůžou myši v ruinách domu. :D Ach jo.
Ne, ta holka to opravdu neměla jednoduché. Příšerná pověst, pořádně nic, co by jim zbylo - majetkově i duševně, musely přežívat jak se dalo, válka na krku, ponižovat se, nemocná matka a Isabelle se stává tak nějak nedobrovolně vůdcem jejich tria/rodiny. Byla ale neskutečně statečná a silná, obdivovala jsem ji v mnoha směrech. Oblíbila jsem si i její sestru Tavi. Čekala jsem opět protivnou mrchu, ale... opět se nekonalo, jen nepochopenou dívku, která si chtěla plnit a žít své sny.
A kvůli čemu vlastně? Kvůli pohádce, princovi a matce, která toužila mít pro své dcery jen to nejlepší, i za cenu toho, že si ublíží, a to chce krucinál odvahu, když si to ta holka musela udělat sama. Jenže kdo mohl vědět, co se stane, když to nevyjde? Kdo mohl jen tušit, co bude, když se Popelčina pohádka uzavře ve šťastný konec, ale její nevlastní sestry musejí žít dál?! Sakra, přijít na tohle byl vynikající nápad. Pokračovat v pohádce, která vlastně skončila, s postavami, na které se rychle zapomene, které byly považovány za zlé? Geniální.
Isabellein život rozhodně nebyl jednoduchý, líbil se mi nápad třech kousků srdce a především ta část s Felixem. Ta holka lpěla na tom být hezká, protože to viděla u Elly (která mi mimochodem na samém konci připadala jako řádná "trubka"!), chtěla na tom být stejně - mít to jednodušší a na tom se tak nějak stavěl ten její osud. Jako něco na tom pravdy je... Jenže ono je lepší mít něco v hlavě než mít jen barvy na obličeji. A Isabelle taková byla - měla tu hlavu a pokud nebyla hezká v obličeji, tak byla hezká naprosto jinak, a to že se občas lehce nechávala unášet svými emocemi, které se úplně do kategorie "kladné" nehodily? Každý jsme takový a každý na nějakou takovou emoci má právo.
Jak kniha hlásí už na obálce "krása není všechno" a mě se líbila myšlenka/úryvek: děti řekly o Iz pár ošklivých věcí před Felixem.
"Nevšímej si jich. To co říkají není pravda."
"Tak proč to tedy říkají?"
"To není ta důležitá otázka. Otázka je, proč jim to věříš?" - nechte to jen účinkovat, netřeba slov. :)
Felix je další postava, která se mi vryla do nitra a prostě jsem si ho musela zamilovat. Líbily se mi ty scény, kdy na sebe naráželi, jejich rozhovory, činy. To, co mezi nimi bylo. Moje romantické srdíčko plesalo, ale zároveň za ně i krvácelo.
A pak tam je jedna stařena-sudička společně s chlapem, který si říká Šance, kteří to tak nějak všechno začali tím, že se vsadili. Tenhle příběh je... dejme tomu, komplikovaný na pouhý komentář, protože se tam toho stalo hodně a většina se vším souvisí. Myšlenky mi víří v hlavě jedna přes druhou a já se prostě bojím, že na nějakou zapomenu. Tohle se prostě musí přečíst. Pohádkou to začíná a pohádkou to končí. To mezi tím je jen velké neštěstí, které je vlastně "hezké". Ta věta nedává moc smysl, ale klid - kniha rozhodně ano. Po většinu času to je dost smutný a drsný příběh, který chytí za srdce, ale končí to nečekaně dobře a to jednoduše vyvolá úsměv na tváři. Osobně jsem neskutečně mile překvapená a naprosto spokojená. Originální kousek, báječný nápad a skvělý příběh. Líbilo se mi to a rozhodně doporučuji dál. Byla by škoda tuto knihu opomínat, protože má v sobě mnohé. :)

7 30.09.2019

Po první knize jsem byla neskutečně namlsaná, takže jsem se ohromně těšila. Neváhala jsem a popadla knihu hned, jak vylezla z tiskárny. Musím ale bohužel přiznat, že jsem zažila studenou sprchu. A tolik mě to mrzí, protože ten nápad potažmo příběh měl obrovský potenciál a první díl se mi neskonale líbil. Styl byl v pořádku a i dobře se to četlo, jen mě "zarazil" průběh a vývoj děje. A tím se stalo i to, že jsem tu knihu četla o mnoho déle, než jsem vůbec chtěla a neměla jsem problém jí odložit. Tak nějak mě to postupně přestávalo bavit, držet pozornost a jednoduše se zajímat dál.
Thorn, hlavní hrdinku, která byla až moc mladá, jsem měla relativně ráda. Ale poznala jsem ji i z té druhé stránky, což v předchozím díle vůbec nebylo. Tady měla záchvaty těžké "frackoidity" a já měla chuť jí prostě nafackovat. Nejdřív neví která bije, pak tomu rozumí nejlíp a ačkoliv k tomu přišla jak slepá k houslím, za všechno přece nese vinu ona! Chudinka. Kriste pane. Každopádně, díky bohu, bylo to jen v určité scéně/situaci, a netáhlo se to po celou knihu. To bych tu knihu prohodila oknem, fakt.
Lucien, můj oblíbenec mě taky poměrně zklamal. Bohužel. V prvním díle mi ukázal, jak dokáže být mimo jiné zvrácený a krutý, sliboval krvavou pomstu a bolest Thorn, ovládala ho vášeň a co mi ukázal? Nic. Prázdná slova. Byl prezentován jako mučedník/trpitel, beznadějně zamilovaným, který by neublížil ani mouše a ve finále vůdce. Byť jsem s ním obecně neměla problém, čekala jsem víc. Mnohem víc.
Riley, někdo, kdo mi těmi žvýkačkovými bublinami vždycky vykouzlí úsměv. Jeho osud se mi nelíbil - bylo mi ho líto, ale chápu, že tak musel dopadnout. Přeci jenom se jedná o milostný trojúhelník, ze kterého musí jeden z kola ven. Srdce Thorn nezískal a o "důkaz", že je Stříbrný přišel. Ten konec s Anh byl hodně ubohá náhražka kompenzace, která byla tak umělá, že jsem jí nevěřila a hlavně se mi absolutně nelíbila.
Samozřejmě tam byly další aspekty, které tam neseděly anebo úplné zbytečnosti. Artuše jsem ještě zkousla, ale střílení respektive nekončící kropení kulek ze zbraní? Vážně? Tohle se prostě nepovedlo.
Nacházela jsem i části, kdy jsem se prostě ztrácela. Nemůžu si pomoct, ale ta situace nebyla dobře popsaná - a to především střet na Stříbrném ostrově nebo kterém. Taky samotný konec jsem si spíše musela domýšlet, než abych to z textu jasně vyčetla. Proč tam cpát nějaké domněnky? Copak je problém to jasně a srozumitelně napsat? Po dočtění bych taky zrovna dvakrát netvrdila, že by to měla být zrovna dilogie, protože mnohé není zodpovězené, mnohé by se ještě našlo k naleznutí a rozepsání. Přesto jsem ráda, že pokračování není, a to z prostého důvodu: obávala bych se dalšího zklamání. Případně tam mohl být delší epilog, který by tyto další věci zcela vyjasňoval.
Pro shrnutí série: příběh se mi líbil, byl opravdu netradiční a bavil mě. První část výtečná, druhá už pokulhávala - autorka si na ní měla nechat trochu záležet. Pak to může evokovat dojem, že to je spíchnuté horkou jehlou. Moje romantická dušička je spokojená, a to především z prvního dílu. V tom druhém se mi líbil neznámý začátek a pak nejistý konec. To mezitím? Nic závratného, prostě... Četlo se to dobře a bohužel musím říct, ať mi kdosi odpustí, že obálky jsou z části fakt strašný. Přiznávám, že jsem hrozně na vážkách při hodnocení. Jsem zklamaná z tohoto dílu a rozhodně hodnocení srážím, ale upřímně nevím jak/na kolik. Nechtěla bych být natolik zlá. Něco mezi 3-4*, však ráda a vřele doporučím. :)

2 28.09.2019

Kniha se velmi dobře a vlastně i dost rychle četla. Někteří tuhle knihu posuzují/srovnávají s autorčinou sérií Selekce, a to je za mě chyba. Je to totiž úplně něco jiného a možná i díky tomu je tenhle příběh bit na hodnocení. Je to vlastně pohádka, kde se děje dobro a zlo. Je to celkově hodně milý příběh. Je to něco oddechového a hezky zvláštního. Spojení lidského světa s tím mytickým.
S hlavní hrdinkou Kahlen jsem neměla problém, snad jsem jí dokonce měla ráda a fandila jí. Dokázala jsem s ní cítit, ať už to byl vztek a nenávist nebo oddanost a láska. Sirény. Ten jejich osud byl dost krutý, jenže nikdo dopředu neví do čeho jde, co ho vlastně stojí jistá vlastní "záchrana" života před utonutím. Co mohou zažít a naopak o kolik toho přijdou. Je to docela na zamyšlení. A to samé postava - anebo spíše cosi, co ztvárňovalo Oceán. Hm... Mám problém ho vlastně popsat... Nejspíš je zapotřebí se s ním setkat. Individuální záležitost. Každopádně vůči němu nic ve zlém.
Hlavní hrdina Akinli, krom hrozného jména byl naprosto úchvatný. Toho jsem si oblíbila hned od prvních písmen. Byl to ten typ postavy, který se nenásilně zaryje pod kůži, setrvá tam dlouho a ještě neustále kouzlí úsměv na tváři. Byl úžasný a hrozně milý. Dlouho jsem přemýšlela jak to s ním bude, když je úplně někdo v podstatě jinačí než Kahlen, každopádně jsem mu neskonale držela palce.
Musím uznat, že pro mě tahle kniha nebyla předvídatelná. Jasně, mohla jsem si domyslet, že to dozajistě neskončí špatně, ale ty jednotlivé kroky a průběh děje? Byla jsem zvědavá a napnutá, každá stránka mě poháněla číst dál a dál, abych zjistila, jak to dopadne. Linka napětí je po celou dobu trvání příběhu, nenacházela jsem něco jako hluchá místa. Byla jsem překvapená - mnoha směry. To obrovské gesto od Oceánu. Nečekané a milé. Věčná ztráta paměti, i když několikrát zmiňované, tak i tak mě to zarazilo, ve smyslu - a co bude sakra jako teď?!
Mě se to líbilo. Neobvyklé, neotřepané, krásně jednoduché a odpočinkové. Hrozně milé a vlastně i sympatické. Jsem spokojená. Hodnotím na základě příběhu Sirény, nikoliv předešlých prací autorky - a dle mého si to plné hodnocení zaslouží. Mohu rozhodně doporučit dalším. Nenechte se odradit. :)

1 22.09.2019

Musím nechat, že takovéhle věcičky se dobře a rychle čtou. Vyhovovala mi délka knihy i kapitol samotných. Dějově se to vlastně vůbec nikam nehnulo od předešlého dílu. Nejspíš to je i tím, že původní série jich má o dost víc, než máme možnost poznat v češtině a tudíž autorka má ještě dost času a prostoru. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem zdolala tyto tři díly, ale na tu druhou mě mrzí, že zbytek nevyšel, protože by mě vážně zajímalo co bude dál, přesto nemám zájem je číst v originále.
Je to pro mnohem mladší čtenáře a Raven, hlavní hrdinka je "neskutečný" puberťák, nad kterou člověk jen protáčí oči. Přeci jenom "gotika" není můj šálek čehokoliv. Je to jednoduché, občas postrádá logiku a dost naivity, především té romantické.
Alexandra jsem si stále nedokázala nijak zvlášť zamilovat - prostě neutrál, Jagger byl fajn, byť bych asi čekala stejnak víc akce a Trevor? Něco mi tam chybělo - ve smyslu s Raven.
Však bylo to milé a mohu doporučit. :)

16.09.2019

Po nějaké té době jsem se dostala k druhému pokračování. Musím uznat, že se to čte úplně samo, vyhovují mi krátké kapitoly a má to neskutečný spád, příběh plyne jedna báseň. Čtení je opravdu pro mnohem mladší čtenáře - nejen tématově, ale i projevem, ale jak jsem již avizovala u předchozí knihy, chtěla jsem si to jednou přečíst, a tak si to přání plním až teď.
Hlavní hrdinka Raven se snažila prezentovat jako dospělá a nebojácná, ale moc se jí to nedařilo, prostě to bylo ještě takové dítě, což se projevuje na každém druhém kroku. Však nemůžu říct, že bych s ní měla nějaký sebemenší problém. Ušla.
Její protějšek Alexandr není špatný, ale stále mi ještě nijak zvlášť nepřirostl k srdci. Je to prostě postavička, kterou čtenář akceptuje. Další a nová postava, který se mi naopak líbila byl Jagger. Měl něco do sebe a jsem zvědavá, zda bude i v třetím pokračování. Bavil mě a upřímně snad jsem čekala nějakou velkou akci. Tak třeba příště.
Nebylo to špatné, přesto musím hodnotit dobrým středem, každopádně se těším na finále, poslední díl, protože tenhle končí tak "krutě". Respektive končí pocitem, že akutně potřebujete pokračování. :)

15.09.2019

Na tuhle knihu jsem se těšila, protože anotace zněla dobře a takové příběhy mě baví a tohle byl vážně dobrý příběh. Četlo se to rychle a vlastně samo, byť to mělo trošku delší kapitoly. Vyhovoval mi náhled obou hlavních hrdinů, je dobré to znát z obou stran.
Tentokrát začnu mužským hlavním hrdinou, a to Rulem. Toho chlapa jsem si zamilovala. Na každé stránce, při každém jeho slově nebo úkonu, absolutně proti němu nemám ani popel. Líbil se mi. Poznala jsem, jaký je. Co dokáže a umí. Potěšilo mě, že na sobě může pracovat a udělat něco, aby vyšel vstříc druhé osobě, byť se nemusí dvakrát cítit ve své kůži. Ten chlap něco dělal, snažil se, což ohromně oceňuji a i to, co se nestalo je mu odpuštěno. Fakt. Nelíbilo se mi chování jeho matky, nebylo fér ho pokaždé tvrdě ranit, ale na druhou stranu chápu, proč to tak měla. Ztráta nejbližšího je mrcha. Hrozně se mi líbil ten nápad, že Rule je ze tří bratrů a ještě on sám z dvojčat. Autorka se taky skvěle trefila do věkové kategorie hrdinů, přeci jenom roky přibývají, takže na puberťáky jsem stará a na "střední věk" mám ještě kapku čas. :D Ne, takový věk se v podobném žánru moc nevidí, což je příjemná věc.
Druhá hlavní hrdinka Shaw. To byla holka, kterou jsem měla z velké části ráda. Soucítila jsem s ní, byla to obyčejná holka, nijak výstřední oproti Rulemu, která si prostě to svoje trápení nesla životem a když měla příležitost, využila toho a já vlastně byla ráda za ni. Fandila jsem jí a s úsměvem na tváři jsem to dění sledovala. Jenže. Jenže pak přišel zlom. Shaw se začala chovat jak blbka, která neví co chce, dokáže se nepochopitelně urazit a naštvat a ještě se tváří smutně. Vážně, měla jsem chuť jí jednu vrazit, aby se probrala, aby v tom klukovi viděla snahu, měla to ocenit a pokud se jí na tom něco nelíbilo, měla si s tím o tom promluvit, protože on v tomhle chodit neuměl, což věděla. Bylo to na ní a ona se zachovala jak... škoda slov. Štvala mě. Vážně. Dělala unáhlené závěry a všechno převracela. Občas si taky hrozně ráda hrála na obrovskou chudinku. Co mi taky přišlo přitažené za vlasy při jejím vystupování/povaze bylo, že neměla problém nechat si udělat piercing a zrovna na tak "citlivé" místo. Nesedělo mi to k ní. Na konci bych i pochopila malá tetování, ale to přes půl těla, no tak ale vážně?! Tohle jsem prostě nějak nebaštila.
Byla ještě jedna věc, která mi na knize neseděla, ale to je nejspíš už asi věc překladu. Na to, že ty postavy byly tak mladý a v dnešní době, určitý výrazy byly neskutečně slušný. Hrozně moc špatně zvolených synonym. V jednotném celku to ale nesedělo, tak nějak mě to tahalo za oko. Např. vážně by 23letý kluk v hovoru anebo i v myšlence použil slovo "úd"? Za mě rozhodně ne. Kdo to proboha z mladé generace používá?!
Příběh se mi líbil, měl velký potenciál a z velké části byl dobře využit. Hodně věcí se dalo do pořádku a vysvětlilo, za což jsem ráda. Postavy kolem byly v pořádku a ty hlavní, až na určité nedostatky Shaw, super. Jsem téměř spokojená, až na ty mnou nepřekousnutelné mouchy, které mě nutí prostě srazit to hodnocení o hvězdu dolů, bohužel. Hrozně se těším na pokračování, respektive na příběh Jeta. Mohu však rozhodně doporučit, příjemná a odpočinková četba. :)

4 14.09.2019

Je to tak. Existuje jistá šablona takového příběhu, které je hojně využíváno. Desítek kopií. A každý z toho těží. Byť se to od sebe nijak neliší. Většinou to je o atraktivní ženské, která nastoupí do nové práce a za šéfa má sexy a neskutečně bohatého, úspěšného chlapa, se kterým mu to neskonale jiskří, ale většinou se zároveň nemůžou vystát. Jde o sex, ale přejde to nakonec v lásku. Ublíží si většinou kvůli omylu anebo hlouposti, "odloučí" se a pak se dojemně shledávají a žijí spolu šťastně až navěky. A nemůžu zapomenout na to, že oba mají těžké tajemství, strasti minulosti, která je velmi často dohání.
Tady ta šablona byla použita taky, což se přiznám mě zarazilo. To beze sporu jo, ale autorka ji použila tak nějak úplně jinak. Působivě, snad až originálněji jinak.
Hlavní hrdinku Reese jsem měla ráda, dokázala mě rozesmát svou "smůlou" např. když vcházela do výtahu společnosti Parker Industries a byla jednoduše sympatická. Dokázala jsem si jí hned oblíbit a neměla jsem s ní sebemenší problém, fandila jsem jí.
Chase to byl velký sympaťák už od první zmíňky v restauraci. Pohotový, pohodový, chytrý, krásný a bohatý a nemálo vtipný. Co si víc přát. Líbil se mi, a to hodně. Všemi směry jsem si ho dokázala zamilovat. Hlavně jeho umění si vymýšlet nesmyslné historky "tady a teď", jeho charakter. A Chase byl postava, kde se šablona začala vychylovat. Vyložil karty na stůl hned, nechodil kolem horké kaše, žádná rivalita mezi aktéry a poměrně rychlé přiznání si, že toho druhého vlastně mají rádi víc než to vypadalo.
Samozřejmě nechyběl příběh každého z nich, který je strašil až do teď, který se přítomností úlisně protahoval jako neodbytný had. Nebyly určitě radostné, ale neskutečně uvěřitelné, pochopitelné. Líbily se mi.
Celý příběh se mi líbil. Známé-profláknuté, za to stejnak originální téma. Nebyl to žádný cukrkandl, možná jen kapku už klišé. Četlo se to hrozně rychle a bylo to fajn. Zajímavé rozdělení pohledů. Příjemná oddechovka na nějakou chvíli, která dokáže vykouzlit nejen úsměv anebo rozesmát. Však ty epilogy - jsou tak nějak moc rychlé a leckdy až moc přeslazené: už po roce známosti prstýnek a dudlík? No... tak jak chtěj vaši. S autorkou jsem už měla tu čest a nezklamala. Jsem spokojená a mohu jen doporučit. :)

7 08.09.2019

Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, protože byla žánrové úplně jiná, než autorčina druhá kniha, která byla naprosto úžasná, a tak jsem se do toho pustila. Četlo se to neuvěřitelně dobře a rychle. Vyhovoval mi styl, dva vypravěči i způsob vyobrazení příběhu. Ten příběh samotný byl už od samého začátku protkán velkým zoufalstvím, bolestí i morbiditou. Začínal silně a nekončil jinak.
Hlavní hrdinka Juliet byla vlastně sympatická postavička. Nemůžu však říct, že jsem chápala její ztrátu a žal, natož její způsobené chování. A to z prostého důvodu. Takovýhle druh ztráty jsem osobně - díky bohu - nepocítila. Sledovala jsem její boj a bylo mi jí líto, soucítila jsem s ní, ale úplně pochopit jsem jí nedokázala. To nikdo, kdo nic podobného nezažil.
Druhý hlavní hrdina Declan byl chlapec, který na tom nebyl jinak než Juliet. Ztráta, bolest, vina, zoufalství i pocit, že je na všechno sám, že ho nikdo nemiluje. Vyčleněný. Zavržený a společností odepsán. Toho kluka jsem si zamilovala. Byl tvrdý jak kámen, ale i kámen dokáže puknout - otevřít se. Líbil se mi ve všech směrech bez výjimky. Chování, myšlenky, činy, slova.
Ten nápad s dopisy, respektive s dopisováním s cizím člověkem, různými formami, byl hodně dobrý, i když už jsem se s tímto setkala. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak se lidé v anonymitě dokážou projevit, ukázat - oproti realitě. Je to druh bezpečí. Úleva svému svědomí. A tito dva hlavní hrdinové toho byli důkazem.
V té knize je neskutečně moc bolesti a i nespravedlnosti. Nelíbilo se mi, jak s Declanem zacházela jeho "rodina". Proč si to musela uvědomit, až tak pozdě? Nelíbilo se mi, jak Juliet vzhlížela k ženě, která vlastně nebyla tím, na co si hrála. Ztráta energie. Byla falešná, což mě vůči její dceři a jejímu manželovi pěkně štve. Čekala bych mnohé rozuzlení, ale tohle by mě snad nikdy nenapadlo.
Však jsem moc ráda, že to skončilo nakonec dobře. Mnohé se zjistilo, mnohé se vysvětlilo, mnoho slov bylo vypustěno mezi lidmi, kteří je museli ze sebe dostat ven a ti druzí je museli slyšet. Byť to nezačíná všechno pěkně a harmonicky, tak je to zakončeno láskou. Láskou mnoha druhů, od mnoha lidí s různými úlohami. A i mezi hlavními hrdiny, byť ta romantická linka je tak nevýrazná, až zanedbatelná. A možná to je dobře. Násilně do takového velkého příběhu to cpát by bylo jen na škodu a vůbec by se to tam nehodilo.
Pro shrnutí, jsem s příběhem spokojená, jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst a znovu se přesvědčit, že autorka umí skvěle psát, nezáležíc na žánru. Kniha se mi líbila, byť nebyla krásná. Nebyla krásná, protože se v ní píše o ošklivých a smutných věcech. Byla hezká úplně jiným způsobem. Nedá se vyslovit a vysvětlit. Je to všechno na takovém... vnitřním pocitu. Ti, co četli jistě chápou a ti, co se na tuto knihu chystají, tak po dočtení pochopí. Tento příběh má moc, že ve svém čtenáři přetrvá ještě dlouho po poslední větě. Hodnotím plným počtem, těším se na další výtvory a samozřejmě neváhám doporučit. :)

7 06.09.2019