Peetrs komentáře u knih
Světoběžník a uznávaný americký spisovatel Denis Johnson si jenom tak odskočil k noir žánru a podal nám hodně temný a krvavý příběh dvou ztroskotanců. Po uši zadlužený hráč Jimmi prchá před výběrčím dluhů, kterého v děsu (když se mu výběrčí chystal lámat kosti) postřelil. Krásná Anita se upíjí a čeká na rozvod a rozsudek za krádež více než dvou miliónů, které ale zůstaly pod prsty jejího vydařeného manžela, prokurátora a jeho kámošů. Obě až na dno ušlápnuté figurky se na určitý čas spojí, aby jim svitla naděje alespoň na část peněz. Po jejich snu zůstanou dvě mrtvoly, prachy má surový vrah, výběrčí dluhů, oba looseři skončí každý sám - špinaví, bez dolaru a na úprku nikam. Konec je otevřený, což rozjitří hnidopychy, kteří milují jasné, do puntíku dořešené konce. Dostihne ty dva ruka zákona? Nebo si zachrání alespoň to ubohé nic, co jim ze života zbývá? Drsnost děje odhaluje naprostou bezmoc malých proti velkým psychopatickým rybám v systému bezbřehého liberalismu. Malé zašlápnem a velkým přidáme. Knížka pro drsné čtenáře.
Pohřešuje se mladík, který se připravoval na konversi k židovské víře. Autor knihy Petr Eidler, spisovatel, redaktor a fotograf, má k tématice blízko, protože je šéfredaktorem Obecních novin v Židovské obci v Praze, jíž se děj knihy dotýká. Čtenář při četbě bojuje s neznámými pojmy a autor moudře doplnil na konci vysvětlení termínů jako halacha, gijur atd. Příběh začíná formou typické drsné školy: osamělý, manželkou odkopnutý detektiv se chytá případu, aby se dostal z deprese. Pak se příběh rozjede a už jsme doma. Forma se blíží spíše Proškové a jejímu Horáci, čili klasicky česká krimi. Tímto propojením vytvořil autor zdařilý rámec ke svižnému ději, jenž čtenáře zcela pohltí. Vše okořeněno neznámým světem židovství, nelidských příběhů z doby holocaustu, které ovlivňují osudy i v současnosti. Detektivovi pomáhá v pátrání osvalený a zabijácký motorkář a objevuje se zde krásná mladičká dívka. Zkuste hádat, co s ní detektiv provede. No, klasici Hard Boiled School by asi zhrozeni pozdvihli obočí. Krimi má spád a výborně se čte. Eidlera (po přečtení této jediné knihy) řadím do top ten současné české krimi.
Překvapivě kvalitní krimi z Maine, kam se reportér NY times odstěhuje a kde hledá klid. Protože se jedná o zvědavého reportéra, zaplétá se do napínavých dobrodružství, při kterých mu jde o život. Příběhy rámuje atmosféra přirody v Maine a popis úpadku malých městeček, ze kterých se výroba přestěhovala do levnější Asie. Výborně přeloženo. Skvělá atmosféra. Je jenom škoda, že se od autora nepřekládá více knih.
V prvním příběhu nazvaném "Příliš mnoho podezřelých" se ocitáme v malém městečku, kde je v hotýlku před koncem letní sezóny zavražděna slavná herečka z Prahy. Spleť vztahů a utajovaná dobrodružství mladých obyvatel městečka, zastřou řešení vraždy temným závojem. Obvinění obecního blázna, se ukáže jako liché a případ je nakonec úspěšně dořešen - pološílená pachatelka bezpečně za mřížemi. Ve druhém příběhu "Policejní kocour" je zavražděna stará učitelka hudby. Městskou čtvrt staré Prahy opět oživuje spousta figurek. Do hledáčku policie se dostává mladý vlasatý barový kytarista Bogdan. Velice zajímavý příběh končí odhalením vražedkyně a pohřbem paní učitelky hudby, na němž se náhodou ocitá její vlastní zavržená a k adopci daná dcera. Vražedkyně se totiž mylně považovala za adoptovanou dceru učitelky. Ve třetím příběhu "Vražda v hotelu Sirius" se postupně do hledáčku policie dostene téměř každý z hostů podhorského hotýlku, až se ukáže, že smrt bohaté staré ženy má úplně jinou příčinu.
Policisté, se v povídkách spisovatelky objevují jenom jmény, bez jakékoli charakteristiky, čímž autorka elegantně řeší problém policistů v české krimi. K vyšetřovatelům si tak čtenář nemusí tvořit žádný vztah a ti se zde pouze vynořují jako kladeči otázek. Detektivky jsou to přehledné, čtivé, a klasicky stavěné. Pestrá paleta svérazných postav vždy odpovídá prostředí, do něhož je příběh vsazen. Autorka píše nadčasové klasické krimi po vzoru Agathy Christie. Kvalitní, klidná, odpočinková četba na dovolenou. Drobnou chybou vydavatele je řazení povídek z různých dob (70. léta a současnost) a prostředí (Čechy, Rakousko - třetí povídka se odehrává v zahraničí - Rakousko) do jednoho souboru s názvem Vraždy v hotelu - přičemž jedna povídka vůbec o hotelu nemluví - bez vysvětlení, jak kniha vznikala. Předmluva nebo doslov vydavatele by vše objasnily a neponechaly tak čtenáře ve zmatku, co vlastně čte.
Kniha vyšla na začátku sedmdesátých let. V té době bych knihu s pečlivě upraveným policistou v obleku a starém Mercedesu nečetl. Tehdy se chodilo v orvaných džínách a vlasy byly do půl zad. Hltal jsem americkou drsnou školu (dosud) a česká detektivka bylo něco čemu jsem nevěřil. Když jsem teď znechuceně odložil už několikáté "severské krimi" (nuda podle stejného mustru), sáhl jsem po Kapitánu Exnerovi. A byl jsem v šoku. Skvělá kniha s nádhernou atmosférou, kde se detektiv objeví až v druhé polovině děje. Erben tady vytvořil absolutně českou kriminálku vyjadřující pohodu a klid a přitom se to tady hemží záhadami. Vynikající povídka- nejenom pro čtenáře detektivek. Erben lehce obstojí v konkurenci takových es jako byl třeba Chandler, právě svým češstvím. Vynikající uklidňující četba.
Skvělé pokračování Hochů od Bobří řeky. Foglar zde dávno před Hvězdnými válkami dokázal vytvořit tak temnou atmosféru, že by Darth Vader zbledl závistí. Černý nepřítel plný zla a nenávisti okupuje zemi Rychlých šípů. Množí se zatýkání, týrání i popravy celých rodin i s dětmi. Rikitan se svým oddílem statečných chlapců se musí ukrývat a oddíl je pronásledován nejen černým nepřítelem, ale i udavačem z Praporu (Vlajka) a udavači z řad nenávistných chlapců nazývaných hochy z oddílu "Přístavní povaleči", kteří se snaží klubu ublížit a vůbec si neuvědomují, že zrazují vlastní národ a mohou Rikatana a chlapce za nedovolenou činnost přivést až k trestu smrti. Foglar zde mistrně vykresleje temnou tvář starého města, věže, kde se klub tajně schází i odvahu s níž Rikatan a jeho oddíl pokračují ve skautské přísně zakázané činnosti. Pořádají dokonce letní tábory a nepřítel po nich usilovně pátrá. Temná, hrůzná doba a strach jako by utlumily i činnost oddílu, nové bobříky jsou snažší a rychlé a pouze hry v klubovně dokáží chlapce vyvést z temné skutečnosti. Pronásledování a hrůza z poprav chlapce ochromuje natolik, že ani důsledně nepátrají po tom, kdo je za záškodnickými akcemi proti jejich klubu (zapálení temné věže). Konec knihy, který je ve znamení naděje a hluboké víry Foglara v dobrý konec (stejně o něm píše i Škvorecký v Miráklu - jediného ho v knize uvádí pravým jménem a je fascinován jeho vírou (68 rok), že vše musí dobře dopadnout ... nedopadlo). Ale Rikitan tak dodá chlapcům potřebnou odvahu a víru a chlapci se nebojí postavit nepříteli i za cenu ohrožení vlastních životů. Po přečtení této knihy jsem začal číst tzv. severské krimi a uvědomil si, jak skvělý je Foglar vypravěč, jak temnou a hrůznou atmosféru ve své čtivé knize vytvořil a jak neuvěřitelně předběhl dobu. Severská krimi bledla závistí. Závěr Strachu nad Bobří řekou ocení spíše lidé starších ročníků. Úvahy nad mládím je naplní nostalgií a smutkem, nad tím, co nenávratně zmizelo. 5 hvězd je málo!
Teď vycházejí Ransomovy knihy s nádhernými ilustracemi Zdeňka Buriana. Všechny je kupuji, i když už je mám z šedesátých let. Dost mne mrzí, že nebyl čas je číst dceři. Tak čekám na vnuky. Ale i ve stáří si tyto knížky rád čtu. Pokud jsou nějaké problémy a člověk chce zapomenout, nestydím se za to. Krásné knihy. Zajímavé je, že hlavní hrdinové jsou u Buriana pojati dospěleji než tomu bylo v ilustracích ze šedesátých let (KOD). Více mi k postavám seděl mladší věk, ale je to asi jen subjektivní dojem.
Kvalitní a strhující sci-fi. Jako kluci jsme jeho knihy doslova hltali. Četli je ale i dospělí. Co mne teď doslova šokovalo, byla přednáška předního prof. fyziky v USA Michia Kaku. Vždycky jsem si myslel, že teorie o pohybu rakety jsou u Trosky slabinou. Troska ale hodně předběhl dobu, dnes se o podobném principu teoreticky uvažuje (mezi fyziky) v USA. To potěší. Kniha je velmi stará, proto přijměme dobové reálie (logaritmické pravítko) - tehdy se o elektronice nic nevědělo - ta přišla se Star Trekem (Uhura a její naslouchadlo apod.).
Vzpomínám na šedesátá léta - tehdy běžel v televizi film "Měsíc s dýmkou" podle povídky Hany Proškové, moc se mi líbil. Výborní herci a děj. Dodnes si na ten zážitek pamatuji. Škoda, že se to nedá někde na netu najít jako video.
První část knihy je strhující a možná pro citlivější duše až příliš naturalistická. Mladší generace má někdy problém porozumět hornickému slangu. Druhá část, kterou někteří odsuzují, pro odlišný rytmus, skvěle ukazuje beznaděj a bezmoc emigranta bez jazykových znalostí a bez podpory známých nebo příbuzných na západě. Zajímavé je, že jediný člověk, který Landsmannovi pomohl, byl zpěvák Hutka. Učil ho jazyk a donutil ho odrazit se ode dna. Co už v knížce není, je pomoc spisovatele Škvoreckého, který se za Landsmanna zaručil a pomohl mu získat občanství. Hutka tak vlastně udělal z Landsmanna spisovatele a je to dobře, protože Ostrava jich nemá moc.
Skvělá, výborně napsaná kniha. Kdo chce poznat středověk, jaký opravdu byl, musí přečíst. Povedené popisy plné barev a vůní. Skvělé přiblížení duchovního života - hluboké víry, ale i spiritualismu a pověr té doby. Doslova hrůzné vykreslení souboje čarodějnice s podporou démonů s duší dívky podporovanou starou vědmou, která střeží kult bohyně Matky. Setkáte se se všemi vrstvami tehdejší doby od krále, rytířů, křižáků, panošů, přes sedláky, až k žebrákům, lapkům - až po ty nejbídnější malomocné. To vše rámovano napínavým dějem dobrodružného pátrání po bájné relikvii. Od Vondrušky jsem četl jeho husitskou sérii. Proti této knize je to ploché a nebarevné, chybí napětí a i přiblížení doby je proti Hamiltonové bez jiskry. Nechápu, co a proč to tam Wizardos píše. Ale nejsem žádný znalec historických románů, čtu hlavně detektivky.