Pepi74
komentáře u knih
Život a smrt Maxmiliána Drápa
Pavel Horna
Asi tady budu za kacíře, že jsem si dovolil dát jen tři hvězdy, ale... Rychlé šípy jsou RŠ tak bych si dovolil pár poznámek. Kolik Jindrovi bylo, když se v této knize zamiloval? Pokud vím, Rychlonožka je starší a zde se píše, že by na rok šel do učení. Dřív se chodilo do učení dřív jak v 15, tak kolik teda Jindrovi bylo? A také rozumím, že v dnešní džendrové době tam ty holky být musí i když by tam vůbec být nemusely. Věty jako "Jindrovy tváře se dotkly letmo její rty a on nevěděl, jestli to byla náhoda nebo polibek.." - musel jsem se podívat na obálku, jestli nečtu růžovou knihovnu. :-( Navíc mi zde RŠ přišly takové neustále zmatené, pořád si nevěděly rady a tak musel nastoupit policajt aby jim neustále pomáhal. A nebýt těch holek, tak to asi nevyřeší vůbec. Byl jsem rád za Bratrstvo, které bylo v první polovině skoro na každé druhé stránce ale od půlky knihy se o nich autor už vůbec nezmiňuje. Druhou hvězdu dolů dávám za ten překombinovaný konec. Snad to nebude spoiler ale dokážete si představit, že v naprosté tmě přebíháte někde na půdě,vysoko nad zemí po trámu přes půl střechy? A nespadnete? A škoda,že ilustrace ke knize nedělal Červeňáček, byly by rozhodně lepší. Ale abych jen nekritizoval, přečetl jsem za dva dny, pokud se ke knize ještě vrátím, tak třebas své hodnocení přehodnotím. Ale zatím za mě maximálně tři hvězdy.
Deprese a naděje
Petr Kopečný
Ke knize jsem přistupoval s velkým očekáváním. Bohužel velké zklamání. Autor si dal na práci zvící více než 400 stran jistě hodně práce ale výsledek je jeden velký zmatek. Začnu největšími chybami a to, že tato kniha nemá ani jmenný ani místní rejstřík. Čili pokud byste chtěli dohledat nějaké místo či člověka tak to v této spustě stran prostě nemáte šanci. Autor také používá zkratek různých skupin pomocí počátečních písmen ale bohužel, pokud se na každé stránce vyskytují tři až čtyři zkratky a za 100 stran se dozvíte, že HJN přešli k SHUJ aby provedli na již zmíněné kótě spolu s KZU přepad kolony, tak vám to nic nedá. Dále je zde zmíněno,že vzpomínky pamětníků jsou ovlivněny časem, což je pravda a přitom je právě z nich nejvíce vycházeno. Dále ač je kniha dělena do jednotlivých období druhé světové války je v kapitolách skákáno z roku do roku. Některé akce (např. Šerkovice) jsou zde opakovány vícekrát aby byla vykládány pokaždé jinak, navíc s zastaralými informacemi s čímž se dostávám i k výběru literatury z které autor čerpal a která je z většiny do roku 89.Mohl bych takto pokračovat dále ale zakončím tím, že za mě je kniha velkým zklamáním a to je velká škoda...
Bílá komnata
Vojtěch Matocha
U tohoto autora má trochu problém s tím, že mi to připomíná hodně Kurz tvůrčího psaní, kde vám řeknou, nemůžete napsat "otevřel dveře". Musíte napsat" Otevřel těžké, dubové, pavučinou opředené, okované dveře se zámkem, který leta nikdo nepoužil" A pak vám to hodí knížku na 300 stran. Výsledek pro čtenáře je stejný a nedává mu moc variant pro fantazii ale kniha není pejprbek ale seriozně vyvázaná kniha.
Černý merkurit
Vojtěch Matocha
První díl jsem přečetl za jeden den. Tady jsem se průběžně ztrácel. Vzhledem k tomu, že jsem nenakoupil všechny tři díly najednou, tak mi odkazy ala Cimrman "víte to bylo v prvním dílu tak" mi po půl roce po přečtení trochu unikaly.
Arizona
Jaroslav Jan Paulík
Zakoupeno jako nové vydání v Levných knihách za 29,- . Nejdřív jsem se radoval, že jsem si pořídil tak levně trempský román ale toto nemá s trempingem nic společného. Postavy mluví jak ze slovníku pravopisné češtiny, strašně šroubovaně a kniha víceméně nemá děj. Apokalypsa na závěr je jen zoufalým vyústěním autorova, jak to uzavřít. Škoda.
Doskočiště Protektorát
Jitka Neradová
Jak zde píšou jiní, omlouvání selhání jednotlivých parašutistů mi přišlo opravdu někdy "na sílu". Konkrétně např. u Ivana Kolaříka, který zavinil smrt hodně lidí aby se po čtyřech dnech působení v Protektorátě otrávil, je plné "kdyby". To je úplně zbytečné a musíme si přiznat, že Supermanů bylo vysazeno jak ze Západu tak Východu opravdu málo.