Perhonen komentáře u knih

Krkolomně převyprávěná pohádka pro dospělé se šťastným koncem. Neočekávejte napětí ani překvapení z dalšího děje. Cením si myšlenky, jen škoda, že byla čtenáři naservírována natolik průhlednou až groteskně naivní formou.

6 11.03.2018

Představa kluka z bohaté rodiny připoutaného k invalidnímu vozíku a jeho pečovatelky: jinými slovy mladého děvčete ze sociálně slabého zázemí, ve mně vyvolala trochu nevoli a neubránila jsem se počátečnímu skepticismu. Veškeré předsudky se však rozplynuly již po přečtení prvních stran knihy. Příběh mě doslova pohltil a já knihu během dvou dnů přelouskala.

Ten příběh má neuvěřitelnou sílu, líbí se mi sympatické vykreslení postavy Clarkové, ztřeštěného děvčete s osobitým stylem oblékání a nezdolným životním optimismem - čtenář si ji snad ani nemůže neoblíbit.
Plusové body připisuji i happy endu, který se sice konal, akorát úplně jiným způsobem než bychom očekávali.

Rozhodně sáhnu i po dalších knihách od Jojo Moyes.

6 23.02.2018

Autor dokonale vykreslil myšlenkové pochody žen a mužů. Jáchymova část plná pubertální neohroženosti, dobrodružství a chlapeckého riskování bez domýšlení možných důsledků, představuje protipól uvažování a chování jeho straší sestry, která se příliš zaobírá emocemi a vlastními pocity.

Přesto jsem shledala na knize jeden kaz: těch šťastných setkání a nečekaných rozuzlení na mě bylo místy až příliš. Náhody či osudy, vyberte si termín, který je Vám bližší, se příběh přímo hemží, v podstatě by se dalo říci, že je na nich postavený. Občas by neuškodilo nechat některou dějovou linii bez odpovědi, ať čtenáři trochu tápou a vytvoří si v hlavě několik vlastních variant scénáře. Dojmu z celkovému příběhu by to, myslím, na kráse neubralo :-)

4 22.02.2018

Nevšedním způsobem pojaté povídky, nezvyklé příběhy s ponaučením na závěr. Každá povídka přináší čtenáři životní moudro k zamyšlení. Jan Brabenec se ve své knize dotýká velmi poutavým způsobem životních pravd - je očividné, že inspiraci čerpal ze svých životních zkušeností.

A ano, poslechněte autora: Čtěte povídky pomalu, rozvážně, s přestávkami. Přemýšlejte, hloubejte a pokud máte možnost, měňte.

2 23.09.2017

Znáte ty zdlouhavé příběhy, kde se začne děj pořádně rozjíždět až se zápletkou a poté neustále graduje, a vy nemůžete jít spát před půlnocí a vstáváte o víkendu před osmou, jen abyste přišli celé záhadě na kloub dřív než si okoušete nehty na nevzhledné pahýly a vyrvete všechny vlasy? Znáte? Dívka ve vlaku je pravým opakem. Jinými slovy: děj mě bavil až do chvíle, než se začala rozplétat celá záhada se zmizením. 3/5*

5 13.07.2016

"Světový bestseller. Doporučuje časopis People, US Weekly, Cosmopolitan a Glamour." A tak jsem se nechala opět nachytat. Oceňuji nápad se dvěma paralelně se odehrávajícími příběhy, a zároveň si stojím za názorem, že se s tím autorka mohla poprat mnohem lépe. Nedokázala jsem se sžít s hlavní postavou, dokonce jsem na ni začala mít alergii za to, jak se chová, jak smýšlí i za to jak prožívá své emoce. Na mě byly příběhy, i přes klacky, které autorka házela jednotlivým postavám pod nohy, až moc skořicové - přecukrované.

3 28.02.2016

Tady a takhle by to mělo skončit. Díky za ten závěr, za tu poslední stránku, za ten poslední odstavec, za tu poslední větu. Objevilo se tolik nerozpletených nitek, které musí podnítit jenom jediné: vysvětlení v další knize. Doufejme.

Za mě nejbrutálnější Nesbø, který ve své nevypočítatelnosti a záludnosti místy balancoval na hranici mého nervového vypětí.

4 02.10.2015

Možná jsem od knihy očekávala příliš mnoho, ale po dočtení musím říci, že mě dost zklamala. Kromě posledních pár stránek se příběh neskutečně vleče, je nezáživný a prokládaný zdlouhavými pasážemi z osobního života vyšetřovatelů a jejich příbuzných. Navíc cca od poloviny knihy tušíte celou pointu opatrně servírovaného příběhu. Läckberg nedokáže napínat čtenáře k prasknutí, pokaždé, když se objeví situace, kde by si mohla pohrát se čtenářovou fantazií, promarní spisovatelskou šanci a odskočí od tématu jako by se nechumelilo. 3*

2 08.09.2015

Dějově sice zajímavé, leč stylistické nudné. Škoda, že kniha působí jako by ji Monyová psala v hodně velkém spěchu. Primitivní způsob vyjadřování a předem odhadnutelné situace se hodí akorát tak na odpočinkové čtení u vody nebo na zátop. 3* za nápad

3 29.06.2015

Po pravdě - nejde mi na rozum tak špatné hodnocení. Povahové rysy obyvatel Pagfordu nastavují zrcadlo soudobé společnosti natolik dokonale, že člověka život malého městečka naprosto pohltí. Když tu knihu čtete, máte tendenci považovat všechny postavy za své sousedy. Dokonalé psychologické vykreslení jednotlivých příběhů mělo natolik bohatou provázanost mezi jednotlivými postavami knihy, až jsem se tetelila, nad tímto spisovatelským umem, blahem. Jedinou výtku, kterou mohu vůči knize vznést, je počáteční zmatek v mraveništi více či méně zoufalých postav. I přes tento malý kaz, myslím, nehrozí nepochopení toho, co chtěla Rowlingová tímto skvostem světu říci. 5/5

7 08.02.2015

Kdyby se dokázala Läckberg odprostit od toho neustálého pitvání soukromých životů kriminalistů a jejich manželek, věřím, že by se její knihy těšily mnohem větší oblibě. Ono číst neustále dokola o graviditě a problémy s tím spojenými, nebude asi to pravé ořechové, co čtenáři severských krimi vyhledávají.

Od soukromého života vyšetřovatelů okleštěný příběh nepřinesl sice nic až tak nového pod sluncem, ale celkový dojem ve mně zanechal ryze pozitivní. Autorka beze sporu přitáhne čtenáře postupným odhalováním (ne)promlčené minulosti, jejíž důsledky se promítají do současné dějové linie knihy a působí na hlavní protagonisty v podobě silně destruktivní vlny, po níž nastává zpravidla ticho.

Suma sumárum 4* za příběh.

2 20.09.2014

Volání kukačky není špatná kniha, pokud se ji nesnažíte srovnávat s Harry Potterem, přirozeně. Jednu věc bych tu však Rowlingové vytkla, je očividné, že u detektivního příběhu občas vařila z vody a snažila se knihu natáhnout, seč to šlo. Vedle toho mi vadilo velké množství postav, které se v knize vyskytovaly pouze v určitých pasážích, kde sehrály svou roli, aby se posléze mohly zamíchat zpět do davu rozmazaných obličejů. Místy jsem se nedokázala odprostit od pocitu, že svou veškerou fantazii vyčerpala do kouzelnické série. Tady se totiž míst, která by člověku vyrazila dech, nachází velmi poskrovnu. A co se spisovatelského umu stvořit detektivní příběh týče, je hezké, že si Rowlingová pečlivě stanovila jednotlivé body, jaké by správná detektivka měla obsáhnout, avšak v současné době, kdy jsou tato pravidla brána (a také i vyučována na vysokých školách) s humorem, si tím spíše uškodila než pomohla, neboť napsat detektivku, aby oslovila širokou veřejnost, zaujala svou nevšedností a překvapila nejen svým rozuzlením, umí vážně jen velmi úzký okruh spisovatelů. A mezi ně, prozatím Rowlingová rozhodně nepatří. Hodnotím s trochou nadsázky 4*.

2 17.07.2014

Je očividné, že se tehdejší způsob života romských komunit nedá se současným stavem ve společnosti srovnávat. Nechci tu moralizovat ani vířit rasistické myšlenky, knihu jsem se snažila číst s minimálními předsudky vůči romské menšině - a povedlo se. Co si budeme nalhávat: je přinejmenším zajímavé vidět veřejně tolik nenáviděnou menšinu z jiného úhlu pohledu. Pořád si však můžeme klást otázku, zda není život v romském ghettu v knize značně idealizován a vyreslen do podoby, jakou si Lacková tajně přála mít i ve skutečnosti. Přesto si dovoluji říci, že nám Lacková bez okolků servíruje v humorném obalu syrovost dřívějšího romského žití.

1 17.07.2014

V rámci tohoto žánru se ke mně mnoho knih nedostalo, proto nemohu příliš objektivně hodnotit, navíc si jsem zcela jistá, že jako ukázka celé série mi tato první kniha taktéž postačila a do dalších deníků se už pouštět nebudu. Tím však nemíním knihu zatracovat nebo nějak hanit, nebylo to špatné, místy jsem se zasmála, v jistých pasážích jsem se jen krátce pousmála a některé rádoby humorné věty přešla s kamenným výrazem "postaršího puritána". Co si budu nalhávat, Payne si u mě jednoznačně šplhl tou troufalou nadsázkou, s níž celý příběh vypráví.

1 14.04.2014

Nemesis nenadchla, ani neurazila, spíše místy stagnovala a co budeme nalhávat - nudila. Počáteční scéna v bance rozproudila, jak to bývá u ostatních Nesbových knih zvykem, veškerý můj adrenalin, s přibývajícími stránkami jsem se k mému nesmírnému údivu prokousala k postupnému zklamání nad zbytečně překombinovaným dějem, jehož finální rozuzlení by člověka donutilo otevřít ústa úžasem - nebýt právě té zbytečně natahované složitosti. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása.

4 26.03.2014

Krásnohorská výtečně zpracovala téma nezvladatelného děvčátka, jehož vzpurné chování, pramenící ze smutku nad ztrátou své matky a zároveň z těžko smiřitelné představy budoucího soužití s macechou, projde během doby strávené v penzionátu rapidní změnou. V určitých pasážích mi Svéhlavička asociovala o dvě století mladší vydání příběhu dvojčat Luisy a Lotky od Ericha Kästnera.

4 18.03.2013

Kontroverzní, zakázané, hříšné, nemorální, ale především neskutečně zvrácené. Čtete-li Murakamiho poprvé, jste napjatí, spádovitost, syrovost a naturalismus, jež tvoří základ každé jeho knihy, vás přinejmenším zaujmou a na pár prchlivých okamžiků úplně zahltí vaši (zajisté už tak dost předimenzovanou) mysl. Po bližším seznámení s jeho tvorbou však zákonitě dospějete do bodu, kdy si říkáte, že vás už ničím překvapit nemůže. A v podstatě máte pravdu.

2 20.02.2013

Možná za to může můj věčný skepticismus, možná zdravý rozum, těžko posoudit, která z nabízených možností mě držela nohama pevně na zemi a našeptávala mi, abych od knihy neočekávala zázraky. Mnohé napoví i fakt, že knihu napsala žena. Nechci působit prudérně, ale představa BDSM praktik převedená na papír ženskou rukou - to nemohlo fungovat. Čímž samozřejmě narážím na jednu podstatnou věc: kniha odkrývající podle anotace ty nejtemnější odstíny pana Záhadného, by měla přeci obsahovat něco víc. Něco, co by z valné většiny nezahrnovalo zcela "nudný" vanilkový sex, vybásněný do zcela naivní podoby.

Neurazí, nenadchne, nepřinese nic nového. Na druhé straně se jedná o knihu psanou velmi jednoduše, po jazykové stránce až příliš primitivně. Cílem bylo oslovit masu nenáročných čtenářů a to se, myslím, povedlo. Zlaté pravidlo zaručující knize punc "bestseller" - splněno.

Edit (25.2. 2013): Podobnost s postavou paní Robinsonové ve filmu "Absolvent" je čistě náhodná, stejně jako postava podivného Greye ve filmu "Sekretářka"? Zajímavé, když se někdo rozhodne sestavit podle svých oblíbených filmových postav příběh, neobtěžuje se ani změnit jména a vytříská na svém lupičském umění majlant.

3 16.01.2013

Ne, ne a ne. Tuhle věčně nastavovanou emocionální kaši plnou hrdinských (nad)činů hlavní představitelky jsem snědla jen s velikými obtížemi. Z mého úhlu pohledu se jedná o ukázkový příklad toho, jak i výtečné nápady mohou dostát zcela katastrofálního zpracování.

3 23.09.2012

Nechápu, proč se autorka celou první třetinu knihy vrací k předchozímu dílu a opětovně čtenářům většinu věcí vysvětluje, případně bezostyšně kopíruje předchozí knihu. Ten, kdo četl první díl, ví, je znuděn a koketuje s lákavou myšlenkou pár desítek stránek přeskočit. Ten, kdo sáhl po druhém dílu, aniž by si přečetl první, by se měl vrátit do školy a jednou pro vždy si ujasnit, že jednička zpravidla předchází dvojce. Ale zpět. Děj odehrávající se v aréně zaznamenává hlušší místa na střídačku s překvapivě propracovanými liniemi. Ač by se mohlo zhruba v polovině knihy zdát, že Suzanne Collins vzala konečně rozum do hrsti a rozhodla se prodat svůj spisovatelský um, opak je pravdou, neboť každý dobrý nápad zastíní psychologická sonda do Katnissina nevybouřeného srdce. Ani ze závěru knihy jsem se na zadek neposadila (již notnou chvíli jsem na něm totiž už seděla), poněvadž jsem ho tak nějak očekávala.

4 16.08.2012