Perhonen komentáře u knih

Volání kukačky není špatná kniha, pokud se ji nesnažíte srovnávat s Harry Potterem, přirozeně. Jednu věc bych tu však Rowlingové vytkla, je očividné, že u detektivního příběhu občas vařila z vody a snažila se knihu natáhnout, seč to šlo. Vedle toho mi vadilo velké množství postav, které se v knize vyskytovaly pouze v určitých pasážích, kde sehrály svou roli, aby se posléze mohly zamíchat zpět do davu rozmazaných obličejů. Místy jsem se nedokázala odprostit od pocitu, že svou veškerou fantazii vyčerpala do kouzelnické série. Tady se totiž míst, která by člověku vyrazila dech, nachází velmi poskrovnu. A co se spisovatelského umu stvořit detektivní příběh týče, je hezké, že si Rowlingová pečlivě stanovila jednotlivé body, jaké by správná detektivka měla obsáhnout, avšak v současné době, kdy jsou tato pravidla brána (a také i vyučována na vysokých školách) s humorem, si tím spíše uškodila než pomohla, neboť napsat detektivku, aby oslovila širokou veřejnost, zaujala svou nevšedností a překvapila nejen svým rozuzlením, umí vážně jen velmi úzký okruh spisovatelů. A mezi ně, prozatím Rowlingová rozhodně nepatří. Hodnotím s trochou nadsázky 4*.

2 17.07.2014

Kontroverzní, zakázané, hříšné, nemorální, ale především neskutečně zvrácené. Čtete-li Murakamiho poprvé, jste napjatí, spádovitost, syrovost a naturalismus, jež tvoří základ každé jeho knihy, vás přinejmenším zaujmou a na pár prchlivých okamžiků úplně zahltí vaši (zajisté už tak dost předimenzovanou) mysl. Po bližším seznámení s jeho tvorbou však zákonitě dospějete do bodu, kdy si říkáte, že vás už ničím překvapit nemůže. A v podstatě máte pravdu.

2 20.02.2013

První část knihy se vyvíjí dost slibně, všechny naděje na poutavé čtení však začnou opadat v okamžiku, kdy autorka do děje zamíchá tolik populární upíry. Skloubit citlivé téma sebepoškozování se smyšlenými krvelačnými potvorami je sice na jednu stranu nápad zajímavý, ale sama za sebe musím říct, že mi tahle kombinace moc nesedla.

2 07.11.2010

Je očividné, že se tehdejší způsob života romských komunit nedá se současným stavem ve společnosti srovnávat. Nechci tu moralizovat ani vířit rasistické myšlenky, knihu jsem se snažila číst s minimálními předsudky vůči romské menšině - a povedlo se. Co si budeme nalhávat: je přinejmenším zajímavé vidět veřejně tolik nenáviděnou menšinu z jiného úhlu pohledu. Pořád si však můžeme klást otázku, zda není život v romském ghettu v knize značně idealizován a vyreslen do podoby, jakou si Lacková tajně přála mít i ve skutečnosti. Přesto si dovoluji říci, že nám Lacková bez okolků servíruje v humorném obalu syrovost dřívějšího romského žití.

1 17.07.2014

V rámci tohoto žánru se ke mně mnoho knih nedostalo, proto nemohu příliš objektivně hodnotit, navíc si jsem zcela jistá, že jako ukázka celé série mi tato první kniha taktéž postačila a do dalších deníků se už pouštět nebudu. Tím však nemíním knihu zatracovat nebo nějak hanit, nebylo to špatné, místy jsem se zasmála, v jistých pasážích jsem se jen krátce pousmála a některé rádoby humorné věty přešla s kamenným výrazem "postaršího puritána". Co si budu nalhávat, Payne si u mě jednoznačně šplhl tou troufalou nadsázkou, s níž celý příběh vypráví.

1 14.04.2014

Co se odehrává v mysli mentálně postiženého člověka? Jak vnímá věci či situace, které se nám zdají naprosto všední? Asko Sahlberg servíruje bez obalu čtenářům pohled na svět tak, jak ho neznáme.

1 25.06.2012

Část knihy, kde se Poutnice dostává k lidem, hodnotím plným počtem hvězdiček, část, kde se začíná Meyerová opět s gustem vyžívat v citových záležitostech a staví čtenáře před milostný trojúhelník Jared - Poutnice (Wanda) - Ian, jsem sice za mírného skřípotu zubů nějak překonala, ale s jistotou můžu říct, že další knihu bych si od ní už asi nepřečetla.

1 14.03.2011

Soubor psychoterapeutických povídek z praxe. U některých vrtíte nechápavě hlavou v lístosti nad "utrpením" terapeuta, u jiných se pro změnu od srdce zasmějete. Kniha je psaná velmi čtivě, nejedná se o odbornou literaturu, proto "Mumii u jídelního stolu" doporučuji každému, kdo se o psychologii/psychiatrii jenom trošku zajímá.

Pokud stále váháte, zda si knihu přečíst, možná vám rozhodování usnadní následující ukázka: http://www.arara.cz/t/product_img_slideshow.php?id=254888&product_id=149372

1 24.01.2011

Autorka se v knize zabývá psychologií poměrně dost okrajově. Našla jsem místa, kde se dle mého názoru vyčerpávala zbytečnými údaji na úkor základních pojmů, které sotva dokázala vysvětlit. Způsob, jakým Maria Fürst čtenáři informace podává, je sice na jednu stranu dobře stravitelný - dalo by se říci až primitivní, nicméně pro lidi zajímající se o psychologii delší dobu, neuspokojující a pro žáky na středních školách svým způsobem degenerující.

18.06.2012