Péťa Z.
komentáře u knih
Počítání soba Boba - 3. díl
Jiřina Bednářová
Oceňuji publikace zaměřené na rozvoj matematické pregramotnosti.
Je potřeba se předškolním dětem v tomto ohledu systematicky věnovat, ačkoliv se to některým učitelkám může jevit nedůležité.
Počítání soba Boba můžu jedině doporučit.
Dítě si hraje a poznává svět
Eva Opravilová
Tato publikace je úplný skvost! Pracuji podle ní velmi ráda.
Obdivuji autorku, jak metodicky dokáže nashromáždit tolik inspirace k práci s dětmi. Všechno má hlavu a patu.
Měla jsem to štěstí, že jsem paní Opravilovou měla u státnic (i když to tak původně vůbec být nemělo).
Je to velmi inspirativní člověk. A za těch pár chvil v závěru mého studia mi předala mnohem víc, než jiní vyučující za celou dobu studia.
Její publikace by měly být povinnou výbavou každé učitelky. :-)
Krtek a čísla
Jiří Žáček
„Kdo je hravý jako štěně,
raduje se stokrát denně.
Pro dvě malá štěňátka
svět je krásná zahrádka."
„Sypu zrní pro pět ptáčků,
ať si dají do zobáčku.
Sypu zrní na dvorek
pro pět hezkých sýkorek."
„Máma kvočna střeží vrata,
dává pozor na kuřata.
Pyšně kvoká: Na mou čest,
kuřátek mám přesně šest!"
Logopedické hádanky
Jana Havlíčková
Bezvadná knížka, rozhodně si ji pořídím i domů. :-)
Ledová země
John Flanagan
Bezvadná oddychovka, která pobaví. Jestli jste se dostali ke třetímu dílu, určitě sáhnete i po dalším. :-)
Povídej pohádku
Adolf Dudek
Tuhle knížku jsem dostala na rozloučenou s mateřskou školkou. Je to asi moje nejmilejší čtení z dětství. Taky je pořádně ohmataná - takové knížky jsou nejlepší. :-)
Přehled teorií osobnosti
Victor J. Drapela
Tahle publikace mi pomohla ke zkoušce z psychologie osobnosti. Náš vyučující nám ji silně nedoporučoval - myslím, že mu vadilo, že studenti neleží v tunách knih a připravují se "jen" s tímto přehledem. :-D
Jde sem lesem - Bylinková pohádka
Daniela Krolupperová
Nádherná knížka, kterou jsem četla dětem ve školce před usnutím. Většina se snažila neusnout, aby na konci příběhu mohly odpovídat na otázky. :-) A většinou jsem z této knížky četla ještě další pohádku jako přídavek. :-) A když děti usnuly, já jsem si v knize listovala a prohlížela si překrásné ilustrace.
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
Lauren Graham
Gilmorky miluju, takže jsem si knížku přečetla jedním dechem. Jako kdybych poslouchala Lorelai - nemohla jsem jí "skočit do řeči". :-) A Lauren je nádherná a obdivuhodná žena, takže i když tam z Gilmorek není zdaleka tolik, kolik bych chtěla, i tak jsem si knížku ráda přečetla a užila si to.
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Torey L. Hayden (p)
Je to už pár let, co jsme si společně s přítelem předčítali Spratka.
Jde o výbornou knížku, která je čtivá, poučná a zamává s vaším vnitřním světem. Nejlepší doporučení - líbilo se nám to oběma!
Nyní jsem se dostala ke knize Tygřice, která na Spratka navazuje. A už po pár stranách vím, že mě to nepustí, dokud neobrátím poslední list.
S každým slovem se mi detailně vybavuje příběh o problémové a určitým způsobem okouzlující Sheile a její obdivuhodné a statečné učitelce Torey, který jsem prožívala už tak dávno... Nejlepší na tom je, že příběh je skutečný.
Některé příběhy se prostě nezapomínají a jejich síla zůstává.
Spřízněná duše
Nicholas Sparks
"Život se podobá nekonečné řadě kostek domina, z nichž každá ovlivňuje tu následující."
Moje druhá kniha od Sparkse a opět jsem spokojená. Jeho styl psaní mi připadá tak čtivý, že už teď ho považuju za mého oblíbeného autora.
Jako třešnička na dortu působí příběh v příběhu, jehož je autor účastníkem.
Stejně jako Zápisník jedné lásky se román drží jistých pravidel - osudovost, láska jako trám, překážky...
Přenese nás v čase a my můžeme uvažovat, jak sami budeme jednat v budoucnu, co je a co může být důležité teď a po letech, až překonáme pro nás nyní nepředstavitelné.
Ohlédneme se zpátky se stejnou pokorou k životu jako hrdinové v knize? Uvidíme stejnýma očima, co vidíme nyní?
Někdo má to štěstí, že v životě najde spřízněnou duši.
A já se klaním panu Sparksovi, že nám dokáže, jakožto muž, předávat tak silné a romantické příběhy, které se nezapomínají.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Ačkoliv o koních nic moc nevím a mám z nich spíš respekt, při četbě této knihy jsem se dokázala vcítit do Sarah a jejího dědečka. Láska ke koním je tady tak krásně popisována, že nás nutí přemýšlet o hodnotách života.
Z pohledu Tash a Maca nahlédneme do strastí s výchovou puberťáků, dozvíme se taky spoustu zajímavých věcí o problémových dětech. Vlastně v tom můžeme sami nalézt dost moudrosti a v mnohém se poučit.
Moc se mi líbí, že každá kapitola je uvedena citátem z Xenofóna. Uvědomíme si, že mít koně znamená především tvrdé úsilí, pokoru a schopnost dát mu svobodu...
Příjemně se taky čte vývoj vztahů Natashy (k Sarah, k vlastní práci, k partnerovi, k postoji k životu).
No a to se Salem? Brr, úplně jsem byla v kůži Sarah! Skvěle vykresleno!
Krasojezdkyně je úžasný příběh. Našla jsem tu ponaučení, vtip, napětí. A samozřejmě romantiku jako blázen. :-)
Rýmohrátky se zvířátky - výslovnost hlásek C, S, Z, Č, Š, Ž
Roman Pumprla
Říkanky jsou docela krkolomné, ilustrace nic extra. Za investici, podle mě, nestojí. Pokud chcete pro své dítě knížku k procvičování logopedie, najdete lepší.
Vítejte v Pekle
Roman Bureš
Láska, chtíč, naděje, absurdita, odplata, zlo, trest, spravedlnost, humor, sklíčenost, fantazie, nechutenství, odvaha, skvělá hra s jazykovými prostředky, barevnost, opravdovost, uvěřitelné postavy, promyšlený děj, úvodní slova před jednotlivými povídkami...
Naprosto jsem se odklonila od žánrů, které jindy vyhledávám, a byla to pecka.
„Mé holčičce je devadesát dva a trpí Alzheimerem,“ přiznala. „Tu chybu už znovu neudělám.“
„Abys mohla předat svá tři procenta vylepšených genů, je nutné zplodit dítě s dalším přímým potomkem démonů. Dítě pak zdědí všechna tvá prokletí.“
„Takže my dva bychom zplodili dalšího Metuzaléma?“
„K tomu nikdy nedojde,“ pronesl zamračeně.
„Ale nějak mi tu chybí ti démoni, Rónane. A taky hříšníci.“ Už se cítila trochu lépe a její zdravý cynismus, vypěstovaný za dvě stě čtyřicet let bytí, se pomalu vracel.
Sex je naprosto povznášející činnost. Proč to neděláme častěji? Nemyslím nás dva, ale lidstvo jako celek. Kdyby lidi celý den šukali, svět by byl mnohem příjemnější místo k životu. Žádné zbrojení, žádné atomovky, žádnej zasranej politickej útlak.
Přes víkend jsem skoro zapomněl na katastrofu, která mi zničila život. Dělám věci, které jsem vídal jenom na tátových pečlivě schovaných kazetách. S Markétou objevujeme nové polohy, blbneme a zkoušíme všechno možné. Je osvobozující zahodit všechny zábrany a jen tak se s nahatou holkou válet v posteli. Nechci do konce života dělat nic jiného.
„Tite,“ chytá mě někdo za ruku.
Je to Marcus. Šest let jsme sdíleli jeden stan, loni ho povýšili a přeřadili do jiné kohorty.
Chci říct, že jsem rád, že stále žije, ale pak si uvědomím, že to není pravda. Můj starý přítel je mrtvý a dobře to ví. Oběma rukama si na břiše drží vyboulenou, krví nasáklou tuniku, jako by nesl natrhané třešně.
Žalostně se mi dívá do očí: „Uděláš to pro mě?“
Hluk bitvy je všeobjímající, člověk přitom nemá čas ani na strach, jen koná to, co se za ta léta naučil. Bodat mečem jako žihadlem, krýt si tělo štítem, dávat si přitom pozor, aby držel linii. Jaksi vzdáleně cítím nadlidskou únavu, jako bych to celé sledoval odkudsi zpovzdálí.
Rozvázal župan a nechal ho spadnout. Kráčel k loži erekcí napřed. Byla pořádná a on na ni byl náležitě hrdý. Nějaký ten centimetr si sice přidal, ale to mu nemůže nikdo vyčítat. Vždyť je Číňan, sakra.
Ming-Mei si ho prohlédla odshora dolů a mlsně se olízla. Odhalila i druhé ňadro. Levou rukou si hrála s bradavkou, pravou vsunula pod závoj mezi stehna. Roztáhla je a závoj se rozevřel. V pěsti třímala mohutný pyj.
Neffi se na místě zastavil a jeho síla ho začala opouštět.
„Co se děje?“ ptala se Ming-Mei.
Neffi na to neodpověděl.
Dívka pokračovala: „Tobě to vadí?“
„Myslel jsem, že budeš... opravdová.“
...
„Jsme přátelé, myslela jsem, že se trochu pobavíme.“
Přátelé?
Já tě miluju!
Ale nahlas neřekl nic. Odhlásil se.
„Jedna holka to přežila,“ ignoruje moji otázku. „Dostala to do krku. Do konce života bude kvadruplegik. Tak co myslíš, zaslouží si zatracení?“
„Možná byl psychicky nemocný.“
„Člověk vždycky dokáže rozeznat zlo od dobra, je jedno, jak moc je nemocný.“
Přemýšlím o tom (co jiného tady také mám dělat?). Kluk zabil pět lidí, další zmrzačil, ale zaslouží si takhle tvrdý trest?
„Bolest se trestá bolestí,“ opět odpovídá na nevyřčenou otázku. „Nepočítá se jen těch pět mrtvých, ale také bolest pozůstalých. V jeho případě to dělá padesát jedna zničených životů. Tak co ty na to, filozofe?“
Život na statku
kolektiv autorů
Na statku se chovají i domácí husy a kachny. Ty potřebují rybníček, na němž plavou. Každý rok k nim přibývají také divoké kachny, které tam přilétají vyvést malá kachňata. Ale domácím ptákům to ani trochu nevadí, jsou na své divoké příbuzné zvyklí a rádi jim kousek svého rybníka přenechají.
Divokou kachnu poznáte od kachny nebo husy domácí podle zabarvení. Samička je hnědá a kačer pestrobarevný, aby se jí líbil, zatímco domácí kachny i kačeři a husy i houseři jsou skoro všichni bílí.
Místu, kde se pěstuje vinná réva, se říká vinohrad. Rostliny révy se sázejí v řádcích, aby se mezi nimi dalo při sběru hroznů dobře procházet. Vinař musí o rostliny pečovat celý rok, aby měl hojnou úrodu šťavnatých hroznů. Některé se sbírají na konci léta, jiné až v zimě. Část hroznů se sní jako chutné ovoce, ale z většiny se vylisuje šťáva, které se říká mošt. Když se mošt nechá zkvasit, je nakonec vinaři za péči a tvrdou práci odměnou dobré víno.
Někteří vinaři pěstují více révy, ale také ji zpracovávají ručně. Potřebují však větší a výkonnější lisy, které jim ušetří hodně námahy.
Knížka s měkkými listy nabízí opravdu vyčerpávající informace z mnoha oblastí. Dozvíme se spoustu zajímavostí o různých zvířatech, ale třeba taky o prodeji mléka, o trhu současném a trhu za starých časů, o mlácení obilí, příslušenství traktoru, setí a sázení, těžbě dřeva, ochraně pole, přemnožení škůdců, ale třeba i o zavařování.
Knížka je vhodná ke společnému předčítání s vnímavými dětmi, které se chtějí něco dozvědět. :-)
Zvířátka v lese
Miroslav Bouchner
Zvířátka využívají les „od sklepa až po střechu“. Jezevci, lišky, hraboši a myši si vyhrabávají příbytky pod zemí, zajíci, srnky, bažanti a jeleni se ukrývají pod křovím. A nad tím vším je veliká střecha z větví, jehličí a listí stromů. A nevěřili byste, děti, jak je tady živo.
Veverky šplhají po kmenech stromů a větvích a louskají ze šišek semínka. V dutinách stromů bydlí kuny, vysoko v koruně má veliké hnízdo káně, dravec, který chytá myši. V hustém jehličí mají důkladně ukrytá hnízda králíčci - naši nejmenší ptáčci - nebo křivky, kterým chutnají semínka šišek.
Při dešti se les pořádně napije. Napřed listy a jehličím, potom kořínky a kořeny. Les umí s vodou hospodařit. Když nemůže všechnu dešťovou vodu vypít, ukrývá ji pod kořeny v podzemních rybníčcích a nádržích. Z nich pak vyvěrají na povrch země drobné praménky, studánky a potůčky.
K potůčkům a říčkám se chodí napást a napít lesní zvířátka, mnoho ptáků si tady na stromech staví hnízda, divoká prasata vyrývají z měkké půdy různé kořínky, cibulky a hmyz. Na vlhkých místech roste také velké množství hub.
Leporelo s vkusnými ilustracemi nabízí spoustu zajímavých informací.
Před dávnými časy v Betlémě
Tracy Harrast
S pohyblivými prvky lze manipulovat jen ztěžka. Samotná tématika mi není blízká, ale i když se od toho odprostím, tak bych text hodnotila jako velmi špatný, nezáživný, podsouvající... Přečetla jsem s dcerou jednou a knížku pošlu dál, třeba se bude líbit někomu jinému.
Hvězda plní přání
Allia Zobel Nolan
Ježíšek nadělil pod stromeček tuhle milou knížku. Odečítání od deseti postupně až k jedné hvězdičce se dětem neomrzí, navíc když se ilustrace líbí očím. Povedená knížka. :-)
Děti poznávají svět
neznámý - neuveden
Neurazí, nenadchne. Ilustrace se mi příliš nelíbí. Ale! Datel je správně vyobrazen (v jiných dětských knihách se bohužel občas datel kreslí jako strakapoud - spíš chyba v překladu?).
Zvířátka na statku - knížka s puzzle
neznámý - neuveden
Fascinují vaše dítě všichni živí tvorové? Nejlepší jsou taková zvířátka, na která si může sáhnout, která může potkat v blízkosti svého bydliště. Třeba na takové farmě. A aby se mu po jeho užitečných přátelích ze statku nestýskalo, může si o nich číst v tomto jednoduše ilustrovaném leporelu. Copak číst, může si je ze stránek i vytlačit a poskládat za sebou jako takové řetězové puzzle. Bude je tak mít všechny pohromadě, a ještě se o nich něco zajímavého dozví.
Hezké leporelo pro nejmenší!