Petiscetbis komentáře u knih
Sci-fi kniha Duna z roku 1965 od amerického autora Franka Herberta má výborný příběh a neuvěřitelně komplexní vesmír se skvěle napsanými postavami. Svět v knize zahrnuje různé kultury, náboženství, politické systémy, frakce a na ně navázané intriky, manipulace a boj o moc. Pro příběh stěžejní pouštní planeta Arrakis má i svou vlastní propracovanou ekologii a kniha se soustředí na vztah mezi jejími obyvateli a přírodou. Postavy jsou rozmanité, zapamatovatelné a skvěle je vylíčen jejich způsob myšlení a motivace k jednání. Kniha zkoumá i náboženské motivy, fanatismus a uctívání jednotlivců, v rámci čehož se dostávají do hry dilemata a osudové volby. Duna nejenže vypráví silný příběh, ale také nás vtahuje do svého unikátního světa, což z této knihy činí nezapomenutelný zážitek.
Kniha nabízí dle svých slov 10 důvodů, proč se mýlíme v pohledu na svět. To se knize z části daří, ale ani sami autoři se nevyvarovali zkreslených a zavádějících pohledů. Nezpochybnitelné jsou části, věnující se demografickému přechodu, posunu v lidském zdraví a predikcím vývoje počtu obyvatel na světě i v jeho různých částech. Kniha skutečně dobře představuje důvody tohoto vývoje a v souladu s demografickými prognózami uvádí, že na světě bude na konci století pravděpodobně kolem 11 miliard lidí, a že největší nárůst nejspíš proběhne v Africe, a to ne proto, že by se rodilo tolik dětí, ale že spíše budou stárnout ti, kteří se už narodili. Zajímavé je i autorovo dělení světa na 4 úrovně příjmů se souvisejícím stylem života, ačkoliv možná autor trochu záměrně přeceňuje pohodlí a styl života na 2. a 3. úrovni, kde žije nejvíce lidí.
Zavádějící bývá kniha v pohledech na rozvoj a rozdělení bohatství. Autorův pohled na rozvoj má rysy čisté modernizační teorie a opomíjí klíčové role ekonomické provázanosti a hierarchických vztahů s jinými zeměmi. Rozdělení bohatství má kniha tendenci prezentovat jako normální symetrické, přitom je ve skutečnosti krajně asymetrické s průměrem vyšším než mediánem a s vysokým Giniho koeficientem nerovnoměrnosti právě zejména v chudších zemích.
Kniha tak celkově nabízí zajímavá fakta a myšlenky a má cenu si ji přečíst, některá tvrzení jsou však zavádějící.
Prázdniny v Česku jsou další ze série putovatelských cestopisů od Ladislava Zibury. Poprvé však neputujeme s autorem po zajímavých a neznámých končinách, ale po okolí naší vlasti, a to je na knize velmi znát. Objeví se v ní spoustu tipů na výlety po Česku, mnoho zajímavostí o různých místech a občas i historické okénko se souvislostmi vázané na daný kout nebo objekt zájmu. Ty jsou na knize možná to nejzajímavější a je znát, že si na nich dal autor záležet, dokonce je i konzultoval s historikem. Samotné cestovatelské příhody však postrádají kouzlo neznámého a často i autorův pověstný vtip. Situace do, kterých se během putování dostává nejsou prostě dostatečně zajímavé, ačkoliv autorův způsob myšlení a náhled na věc nabízí určitou unikátní perspektivu, která je společná pro všechny jeho knihy.
Kniha Dobrý život od Tomáše Hajzlera obsahuje myšlenky, se kterými by měli být všichni lidé konfrontováni. Nabízí otázky, na které by každý měl zkusit hledat odpověď a najít tak svůj způsob, jak žít opravdu dobrý život ve světě a společnosti, která se stále více od štěstí odklání. To autor dokládá na spoustě různých příkladů ze západního stylu života a fungování společnosti. Kritizuje na nich systém ekonomické globalizace, prvky kapitalismu a fungování volné ruky trhu. To ovlivňuje všechny úrovně prostředí, ve kterých žijeme – rodinu, školu, práci, firmy, společnost i planetu. Na všechny tyto úrovně se autor zaměřuje a ukazuje jejich problémy, nedostatky, ale také způsoby a možnosti jak je zlepšit. Alternativy vidí hlavně v lokálním způsobu života, omezení vlivu a zisku velkých korporací, ve společensky prospěšných regulacích a internalizaci externalit. Za důležité považuje také změny ve vzdělávání a výchovy a na úrovni jednotlivců redefinovat smysl života a snažit se o růst vědomí a ptát se na otázku „co je skutečně důležité“ a tomu věnovat pozornost.
Kniha by zasloužila zeštíhlet tak o 200 stran, části 4 a 5 o rodině, resp. škole jsou slabší, ačkoliv obsahují některé zajímavé myšlenky. Na druhou stranu některé procesy jsou značně zjednodušené jako např. ekonomické rozdíly mezi státy a regiony nebo problémy životního prostředí. Nevýhoda i výhoda knihy je to, že se zaměřuje na všechny oblasti lidského počínání a na žádnou podrobně. Perfektně však funguje jako úvod do problematiky různých témat a především ukazuje možnosti šťastnějšího života.
Kniha „Energie“ od českokanadského autora a vědce Václava Smila dostává svému jménu, o energii jako takové se z ní lze dozvědět totiž spoustu. Překvapivě velká část knihy se věnuje energii jako fyzikální veličině a také energii v biosféře – zejména konverzi sluneční energie v biomasu prostřednictvím fotosyntézy a následných potravních řetězců. Vzhledem k autorovu geografickému pozadí je v knize relativně málo prostoru věnována energii a energetice ve vztahu k lidské společnosti, naproti tomu se kniha věnuje spíše technickým aspektům různých zdrojů i strojů využívajících energii. Navzdory očekávání není tolik popsána celosvětová produkce energie a elektřiny a její distribuce, cenotvorba, ani hlubší detaily možností nefosilních zdrojů energie. Kniha také poněkud zestárla, originál vyšel už v roce 2006 a i vzhledem k autorově odůvodněné neochotě předpovídat budoucí vývoj v oblasti energie a jejího lidského využívání lze z knihy o současných společenských tématech související s energií čerpat poměrně málo.
Kniha Labyrint pohybu je rozhovorem Renaty Červenkové s předním českým fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. Dotýká se různých otázek, které více nebo méně souvisí s lidským tělem a jeho vývojovými cestami. Rozebrány jsou různé aspekty lidského vývoje a názory na správné rozvíjení pohybového aparátu. Zajímavé jsou Kolářovi pohledy a zkušenosti z oblasti spojení mysli a těla a také spolupráce s vrcholovými sportovci, kde o úspěchu a neúspěchu mnohdy rozhodují detaily. Kniha nabízí myšlenky, které lze aplikovat do života v cestě za zdravím tělem, a to, jak co se týče sportu, tak odpočinku a možností léčby. Zkušenosti prof. Koláře z léčby a rehabilitace je věnován velký prostor, a to zejména probíráním různých příkladů potíží profesionálních sportovců i obyčejných lidí včetně některých vzácných případů. Kolář také rozebírá svůj pohled na někdy možná plané naděje na vyléčení některých pacientů a alternativu věnování úsilí na zařazení do normálního života i s postižením.
Obsahu knihy by možná více sedl jiný formát. Takto pojatý rozhovor znemožňuje věnovat se tématům více uceleně a do hloubky, naopak některým tématům se možná věnuje až moc (Kolářovo dětství nebo jednotlivé případy pacientů). Z knihy by se tak dalo při větší a lepší editaci a naučnějším stylem vytěžit mnohem víc.
Opuštěná společnost od Erika Taberyho je knihou, která nabízí zajímavý pohled na cestu politické reprezentace Česka a Československa od počátku první republiky po současnost. Skvěle popisuje historicko-společenský kontext a jeho vliv na politiku v různých obdobích našich dějin. Rozebráno je i pozadí některých důležitých politických událostí a kauz, a to včetně často skryté motivace a vazeb na další osoby a subjekty. Autor se také věnuje populismu, střetu generací, vlivu sociálních sítí a konspiračním teoriím. Těmto tématům však věnuje pouze několik stránek a spíše tak klouže po povrchu, nicméně některé zajímavé myšlenky v nich padnou. Kniha se nevyvarovala některým nepřesnostem a chybným předpokladům zejména v oblasti rozvoje a migrace. Např. uvádí, že rozvoj v domovské zemi omezí emigraci. Ve skutečnosti je to složitější a v počáteční fázi vede rozvoj v domovské zemi spíše ke zvýšení emigrace. Celkově však kniha veskrze dobře analyzuje kontext a pozadí problému, na které se zaměřuje a podporuje svá tvrzení přesvědčivými argumenty.
V knize "Najděte si svého Marťana" se dozvíme spoustu užitečných rad do života. Ten se, ať chceme nebo ne, skládá z lidských interakcí v rodině, škole nebo práci. Náš život a život lidí kolem nás by se mohl zlepšit, pokud bychom uplatňovali zásady správné komunikace, interakce a společného soužití. V konzumní společnosti jedinců zaměřených na výkon je dle autora naše vnímání pokřiveno tak, že jsme přesvědčeni o tom, že musíme podávat dobré výkony (ve škole, práci, sportu apod.) aby nás někdo měl rád. To může mimo jiné rezultovat i v duševní nezdraví, jehož jsme skutečně u spousty lidí v naší společnosti svědky. Kniha obsahuje konkrétní návody, jak se ve vztahu rodič-dítě, učitel-student, v partnerském, ale i v přátelském nebo sousedském vztahu chovat, abychom se cítili lépe a směřovali správným směrem. Podněty k zamyšlení např. nad tím, co běžně říkáme a co tím myslíme, jsou skutečně obohacující a stojí za to se nad nimi pozastavit a případně změnit.
Kniha Sociologie od Anthonyho Giddense je grandiózním úvodem do studia sociologie. Vysvětluje, co je to sociologie, jak sociolog přemýšlí a jakými tématy se může zabývat. Témata, kterými se sociologie může zabývat jsou různorodá a týkají se spousty aspektů lidské činnosti a různých společenských jevů. Tato témata Giddens stručně popisuje a ukazuje co je na nich zajímavé, jak se ve společnosti pohled na různá témata měnil a co se dá zkoumat dále. Rozebírá témata jako kultura, vývoj jedince, typy společností, rasa a etnicita, pohlaví a sexualita, rodina, společenské vrstvy, kriminalita a deviace, práce, vlády a politika, média, vzdělání, náboženství, rozvoj nebo města. V knize jsou i rozebrané některé výzkumné metody a teoretické přístupy. Tématům se věnuje autor povrchně, k hlubšímu pochopení je potřeba jiných specializovaných publikací. Kniha nicméně funguje výborně jako úvod do sociologie, ačkoliv některá problematika je už zastaralá a ve společnosti přibyli nové výzvy a problémy.