Petja
komentáře u knih

Mary Poppinsovou jsem dostala k Vánocům asi ve druhé třídě, nikdy jsem však nedokázala přečíst víc než prvních pár kapitol. Když jsem na knížku narazila v katalogu doporučených knih pro děti, rozhodla jsem se jí dát ještě šanci. S dcerou jsme přečetly v zimě opět pár kapitol, pak asi dalších dvacet knih a na konci léta jsme se rozhodly ji dočíst. Nakonec se to povedlo, ale musím upřímně říct, že nechápu, odkud se bere obliba této knihy.
Děti jsou moc sympatické, kouzelné zápletky originální, ale Mary Poppinsová mi prostě není sympatická, rozhodně bych takovou chůvu nechtěla pro své děti (ačkoli na konci příběhu je postupně trochu mírnější, třeba v kapitole, kde hovoří s kosem o dvojčátkách).
Celkově jsem ráda, že to mám za sebou, a mladší dcera si ji bude muset asi přečíst sama. Vliv na moje smíšené pocity ale můžou mít i poněkud expresivní ilustrace mého staršího vydání.


Pohádky jsou stručné (max. 3 stránky, některé mají třeba jen půl stránky), protože je tatínek během služebních cest vypráví každý večer po telefonu své holčičce, která bez pohádky od táty neusne. Příběhy jsou velmi originální, některé vtipné (např. Planeta pravdy O lidech z másla), některé jsou i smutné (např. O zedníkovi z Valtelliny), několikrát jsme musely číst např. o Paláci ze samé zmrzliny nebo o Paláci na rozbíjení.
Četla jsem je pětileté dcerce, ale myslím, že některé mají složitější pointu a jsou až pro školáky. Měli jsme ji půjčenou z knihovničky v léčebně, pokud na ni narazím v antikvariátu nebo v knihkupectví, pořídím ji domů.


Tuto knihu jsme zachránili z "hrabáku" v knihovně. Na první pohled zaujme velikostí a nádhernými ilustracemi. Takové knihy často nemají kvalitní text, tato se ale povedla, jazyk je bohatý a srozumitelný. Moc krásná pohádka!


Velmi zdařilá naučná "okýnková" knížka o popelářích. Srozumitelnou formou jsou zde uvedeny odpovědi na otázky uvedené v anotaci, dozvíme se jednak, jak probíhá svoz odpadu (od příchodu popeláře do práce až po dotřiďovací linku), jednak o tom, jak se správně třídí a recykluje odpad. Dcera ji měla nejradši mezi druhým a třetím rokem, ale i teď v pěti letech si v ní občas ráda listuje.


Dcerku knížka zaujala v katalogu knih doporučených pro děti "Analfabeta Negramotná a další hrdinové z knih", který vydalo Moravské zemské muzeum. Když ji v pondělí zahlédla v knihovně, byla to jasná volba.
Příběh vypráví pětiletý Honzík, u jehož pradědečka se projeví Alzheimerova choroba. Jazyk je jednoduchý, srozumitelný pro děti, a přestože se jedná o vážné téma, řada situací je velmi vtipně popsána (např. když se děda oblékal na procházku nebo lepil známky), někdy jsme byly hodně napnuté, jak to dopadne (když děda začal u zoo řídit auto i s Honzíkem a neuměl zastavit).
Kniha je tenká a oběma se nám moc líbila, takže jsme dočetly hned v úterý. Dítěti přiblíží svět nemocného alzheimerovou chorobou, pomůže mu pochopit, proč se najednou nemocný chová divně nebo třeba i nepřátelsky (děda svého vnuka nepozná a nechce ho v pokoji, i když se o něho donedávna staral), dospělým zase ukáže, jak o nemoci s dítětem mluvit, jak různé problémové situace může vnímat dítě (líbí se mu, že děda si vezme každou botu jinou a hned si vezme taky každou botu jinou) a že i malé dítě může být nemocnému nápomocné (podává mu lentilky místo léků, které už si vzal, ale nepamatuje si to, trpělivě mu vysvětluje, co je to banán...).
Knížku moc doporučuji všem, tedy i těm, kteří ve svém okolí nikoho takto nemocného nemají.


Knihu jsem dcerce četla v lázních během procedur. Naštěstí jsme ji nemuseli dočíst, protože jsme pak jeli domů a vrátili ji do lázeňské knihovničky. Dětem se na ní zřejmě líbí obrázky oblíbených postaviček, takže je ideální k prolistování v čekárně u lékaře atd. Domů si ji radši nepořizujte.


Na první pohled je kniha krásná - pevná vazba a křídový papír, oblíbení hrdinové. Obsahuje však výběr z padesáti večerníčků a je tedy opravdu tlustá a logicky i těžká. Malé dítě ji neuzvedne, v posteli se těžko drží i dospělému, je proto nutné ji mít na stole nebo na klíně. Praktičtější by byly dva díly.
Druhý problém je výběr z večerníčků, jak je zmíněno v komentáři níže.
A třetí problém je komiksové pojetí, pokud předčítáte, musíte pořád říkat, co kdo řekl a ukazovat postavičky, pro mne takové nesouvislé čtení není moc příjemné.
Večerníčky byly vytvořeny pro televizi a proto je podle mého názoru daleko lepší si je pustit v televizi (příp. pustit jako audioknihu, kde mohou být dialogy zachovány), než si o nich číst (to platí i pro další knihy z edice čt, kde jsou jednotlivé večerníčky převyprávěny).
Dcera evidentně sdílí můj názor, protože knihu tak jednou za půl roku vytáhne z knihovny, deset minut si v ní listuje a zase ji schová.
Doporučuji tedy nejprve vypůjčit z knihovny, zkusit, zda u vás doma zaujme a teprve pak kupovat (pořizovací cena je dost vysoká, kdyby se mne Ježíšek zeptal, raději bych navrhla třeba několik "Horáčků").


Hravá knížka, kterou napsala i ilustrovala naše oblíbená Andrea Popprová, která nás provází předvánočním obdobím. Hlavní hrdinka je holčička Lucka, její dva bratři, kočka Tečka a sněhová vločka. Nejsou zde ovšem jen příběhy, které děti zažily před Vánocemi, ale i recepty (např. na martinské rohlíčky), legendy a pověsti (např. o sv. Martinovi), vysvětlení předvánočních tradic atd.
Text připomíná staré dobré Knížky pro Lucinku – je psán do různých tvarů, je zde obrázkové čtení, psací písmo atd. Na rozdíl od Knížek pro Lucinku je záběr knihy širší - nechybí úkoly pro děti (třeba bludiště), hádanky a dokonce ani vystřihovánky vánočních ozdob. Cílová skupina je široká – od ca. tříletých dětí, kterým stačí předčítat a ukazovat obrázky, pro děti školou povinné, které si můžou číst samy a samostatně plnit úkoly. Je to takový typ knihy, po kterém člověk každoročně sáhne, aby nasál vánoční atmosféru. Pořídila jsem ji loni čtyřleté dceři a už se těším, až v listopadu budeme číst znovu a upečeme ty martinské rohlíčky. Doporučuji pořídit v Levných knihách, kde je k dostání za pouhých 129 Kč.


Poetický prázdninový poslední díl se odehrává opět u babičky na venkově, hlavně u Parašína v zahradě, hodně se řeší vztahy s Aniččinými kamarády. A přestože si Anička vybrala Tarka, já fandím Parašínovi :-). Všechny knihy jsme měly zatím z knihovny, ale asi poprosíme Ježíška o komplet Aniček v krabičce :-).


Další vydařený díl o Aničce (i když u nás ne ten nejoblíbenější), který se tentokrát odehrává v cirkuse, kde si Anička najde kamarádku a chce zkusit vystupovat. Výraznější než v ostatních dílech je zde právě přátelský vztah s holčičkou od cirkusu, zklamání i smíření, pomoc ze strany dospělých kamarádů.
Posloucháme jako audioknihu, takže je zde i veselá cirkusová hudba. Jinak i pro tuto část platí obecná charakteristika díla, kterou jsem uvedla u dílu Anička a její kamarádky.


Leporelo s prostorovými obrázky páva, sovy, pejska a oslíka. Když se knížka otevře, obrázky se hýbou, což je pro děti velice atraktivní. Jednotlivé obrázky jsou doplněny básničkami, tyto však bohužel nejsou příliš propracované. Za slabinu knihy považuji, že obsahuje jen čtyři zvířátka, dítě ji má za chvíli prolistovanou. Přesto je hezké mít alespoň jeden díl v knihovně, už kvůli autorově osudu (knihy navrhl v šedesátých letech, pak nesměl tvořit a knihy vyšly až po jeho smrt).


Není nad to, když v krabici s knihami najdete svou milovanou knížku z dětství (i když díky častému čtení rozpadlou na prvočinitele a lepenou takovou tou papírovou páskou, co se musí olíznout a pak stejně vůbec nedrží :-) ) s obrázky, které jsou snad z cukrové vaty. A když se ještě zde dozvíte, že existuje i jako audiokniha (díky, hippiesak!), tuto obratem pořídíte a pak už jen dceru obléknete do podobně obrázkového pyžamka a společně se radujete při čtení i poslechu. Pozor, vlak do Hajánek právě odjíždí!


Klasické leporelo se známými ilustracemi Josefa Lady, které jsou díky jasným černým obrysům srozumitelné i pro nejmenší děti. Ke každému obrázku je připojeno klasické lidové říkadlo (Sviť, měsíčku, sviť, Šel zajíček brázdou, Utíkej, Káčo, Naše kočka strakatá, Ententýky, Strejček Nimra, Sluníčko zapadá za hory, několik zimních říkadel a další). Doporučuji jako dobrý základ knihovničky každého batolete.


Nejlepší malované čtení, které jsme kdy měli doma. Příjemně velká písmena i výrazné obrázky, takže není těžké poznat, co obrázek znamená a co se má do textu doplnit. Texty jsou vtipné a každý je o něčem jiném, takže v textu se doplňují různé obrázky, ne pořád deset obrázků dokola jako v knihách, kde na sebe jednotlivé kapitoly navazují. U nás jedna z nejčtenějších knih pro děti, dceru baví zhruba od tří let a ráda se k ní vrací.


Přečetla jsem prvních třicet stran a jsem nepříjemně překvapená. Kniha má krásnou obálku s usmívající se autorkou na přední straně, je kvalitně zpracovaná na křídovém papíře a obsahuje řadu zajímavých fotografií cest (za to dávám jedinou hvězdičku). Očekávala jsem tedy pozitivní dílo o cestování, vaření marmelády a vzestupu na vrchol. Těch prvních třicet stran je ovšem velmi negativních, plných útoků na rodinu, známé a obchodní partnery, kteří autorku nepodpořili v jejím podnikání, zničili jí dětství a mládí, nevěřili jí, útočili na její podnikání, avšak autorka se všem těm zlým lidem vzepřela a nad všemi zvítězila. Zdá se, že autorka je velmi zakomplexovaná a své (ať už skutečné, nebo domnělé) křivdy musí stále omílat dokola. Takový příval negativních emocí jsem v knize tohoto formátu nečekala a knihu jsem nedokázala dočíst, prolistovala jsem jen fotografie a pošlu ji dál.


Kniha o událostech v naší zemi od ledna do srpna 1968, avšak z jiného pohledu, než s kterým jsem se dosud setkala. Autor v té době natáčel s Janem Werichem televizní pořad o aktuálním dění a na základě získaných komentářů pana Wericha a dojmů z natáčení napsal útlou malou knížku, která je však psána drobným písmem a tedy i když malá, informačně bohatá. Velmi mne překvapilo, jaký byl Jan Werich vizionář, jak politický vývoj již v lednu správně odhadl a jak jej moudře a vtipně komentoval. Rovněž mne zaujalo, jak se Škutina s Werichem místy ocitli tak blízko centru dění. Přestože kniha pojednává o krátké, ale o to smutnější části našich dějin, naplňovalo mne její čtení (ne vždy lehké, některé pasáže jsem musela číst víckrát a pořádně se nad nimi zamyslet) zvláštním klidem a pokorou.


V dětství mne Pipi nebavila, neměla jsem ráda "realistické" knihy s nereálnými prvky. Teď jsme ji ale četly s dcerou a moc se mi líbila, vykresluje totiž dětský svět tak, jak si ho děti přejí - veselý a plný splněných přání a laskavosti. Určitě ji pořídím do naší knihovničky.


Nádherné verše, nádherné ilustrace, to se nedá popsat, to se musí číst, a to stále dokola, jako to dělala moje maminka, já a teď i moje dcerka. Své nejoblíbenější básničky (Jiřička, Kolejnice, Vlásky, Motýli) recituji svým holčičkám od čtyř měsíců a milují je. Knížka je bohužel již odřená, potrhaná, rozpadá se a s údivem zjišťuji, že žádné nové vydání není k sehnání. Kdo vyrostl na Janu Čarkovi, těžko se bude smiřovat s novodobými "verši", jako jsou např. Divadélka od Romany Suché...


Nestárnoucí klasika od Mileny Lukešové s překrásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Koupila jsem ji v antikvariátu pro dcerku a při prvním čtení jsem si uvědomila, že jsem ji v dětství sama měla, ale četla jsem ji tak často, že se úplně rozpadla. Škoda, že se v poslední době nedočkala dotisku.


Kniha mne nadchla stejně jako Sedmilhářky, zejm. jak se na závěr kruh uzavře. Epilog pak celkové dojmy jenom umocňuje. Opět čtivě napsáno/přeloženo, děj má spád a zápletky nejsou lehce předvídatelné.
