Petja komentáře u knih
Komiks většího podlouhlého formátu (malé děti si tedy musí prohlížet na stole, protože knihu ještě neudrží) o uspávací peřině Kanafáskovi a Jonášovi podle oblíbeného Večerníčku – jednotlivé kapitoly odpovídají komiksovým epizodám, obsahují hodně obrázků a text v bublinách, takže je náročnější na předčítání, protože je nutné ukazovat, co která postava říká. Ideální tedy je, pokud dítě už číst umí nebo si rádo samo prohlíží. U nás každopádně hodně oblíbená publikace.
Leporelo většího formátu, které obsahuje známé české koledy – My tři králové, Štědrej večer nastal, Půjdem spolu do Betléma, Nesem vám noviny, Veselé vánoční hody, Narodil se Kristus pán, Pásli ovce Valaši, Já bych rád k Betlému (vždy jednu až dvě sloky). Stránky jsou celoilustrované, nad textem je vždy jeden ze známých vánočních obrázků Josefa Lady. Knihu máme dva roky, dcera se z ní krásně naučila koledy. V adventním období podle ní zpívá každý den a ráda po ní sáhne klidně i v červenci .
Bilderbuch (celostránkové obrázky a na každé stránce jen pár řádků textu – kniha ideální pro děti, které se ještě neumějí soustředit na delší souvislý text a rády otáčejí stránky) o holčičce Alici s dlouhými vlásky má krásné ilustrace (za ty dávám hvězdičku), autorka však měla věnovat mnohem větší péči textu. Z útržkovitého textu bohužel není zcela jasná pointa – pravděpodobně, že změna je život?: Alici nejprve vlásky překáží, proto si je ostříhá, pak je jí smutno po kamarádech zvířátkách, která ve vlasech bydlela, proto si je nechá zase narůst, a nakonec dospěje k tomu, že i s krátkými vlasy může být na světě legrace. Knihu jsme si půjčili z knihovny a vyprávěli jsme k ní vlastní text, což se dcerce líbilo, domů ji však pořizovat nebudeme.
Do přečtení této knihy byla mým nejoblíbenějším dílem Petry Soukupové Marta v roce vetřelce, ke které se opakovaně vracím, nyní ovšem stavím na nejvyšší příčku právě Nejlepší pro všechny. Knížku jsem zhltla za dva dny a je dechberoucí. Autorka jako vždy výborně vystihla negativní i pozitivní vztahy v rodině, ukázala jednotlivé situace z pohledu každé z hlavních postav (babička, dcera, vnuk), vše je uvěřitelné, psané s lehkostí, děj má spád. Ke konci knihy jsem uvěřila, že všechno dobře dopadne, ale při čtení dvou posledních stránek jsem měla slzy v očích. Už se hrozně těším na další dílo této autorky, žádné z nich mne nezklamalo.
Kniha o událostech v naší zemi od ledna do srpna 1968, avšak z jiného pohledu, než s kterým jsem se dosud setkala. Autor v té době natáčel s Janem Werichem televizní pořad o aktuálním dění a na základě získaných komentářů pana Wericha a dojmů z natáčení napsal útlou malou knížku, která je však psána drobným písmem a tedy i když malá, informačně bohatá. Velmi mne překvapilo, jaký byl Jan Werich vizionář, jak politický vývoj již v lednu správně odhadl a jak jej moudře a vtipně komentoval. Rovněž mne zaujalo, jak se Škutina s Werichem místy ocitli tak blízko centru dění. Přestože kniha pojednává o krátké, ale o to smutnější části našich dějin, naplňovalo mne její čtení (ne vždy lehké, některé pasáže jsem musela číst víckrát a pořádně se nad nimi zamyslet) zvláštním klidem a pokorou.
Oddechová knížka o problémech rodičů s malým dítětem. Hlavní hrdinka se po narození dcery odstěhuje s přítelem z Londýna na venkov a potýká se s nudou na mateřské i v nové vesnici, s problémy v partnerském vztahu atp. Z nedostatku jiných možností založí večerní klub pro rodiče bez dětí, kde konečně najde přátele a její život nabere nový optimističtější směr.
Oddechová knížka, která nakonec po všech stránkách dobře dopadne a ty, kteří se cítí jako hlavní hrdinka, může povzbudit. Kniha se lehce čte a díky tomu, že dost reálně líčí situace, které asi většina (nejen novopečených) rodičů, jí ráda odpustím i občasné nelogičnosti (např. hlavní hrdinka tvrdí, že je skoro bez peněz, ale může utrácet v hospodě za alkohol, když konečně najde přátele a získá sloupek v místním časopisu, rozhodne se odstěhovat do Austrálie...).
Teď ještě kdyby byl podobný klub u nás :-)
V dětství mne Pipi nebavila, neměla jsem ráda "realistické" knihy s nereálnými prvky. Teď jsme ji ale četly s dcerou a moc se mi líbila, vykresluje totiž dětský svět tak, jak si ho děti přejí - veselý a plný splněných přání a laskavosti. Určitě ji pořídím do naší knihovničky.
Do řady "Slepičích polévek" se mi nikdy nechtělo, ale když jsem na mateřské hledala něco lehkého ke čtení a Slepičí polévka pro matku a dceru se mi dostala do rukou, rozhodla jsem se dát jí šanci. A udělala jsem dobře. Jedná se o krátké příběhy (na stránku až dvě, takže žádná nezůstává rozečtená dlouho) ze života matek, dcer a babiček, které se skutečně staly. Jsou proloženy vtipnými ilustracemi a obohaceny citáty, z nichž mnohé by bylo vhodné si zapamatovat. Není to žádná vysoká literatura, ale milé čtení, trochu s americkým patosem, avšak dobře přeložené a zanechávající dobrý pocit :-)
Klasika, která blaží již několikátou generaci, námi všemi milovaná, celý život si ji pamatuju a dále s láskou předčítám :-). Nevím o tom, že by v mně známých vydáních byla jakákoli chyba. Nad označením Čarkových veršů za odpad mi spadla brada...děti, které čtou Čarka a Hrubína se nemusí učit česky, ty česky prostě umí!
Naše oblíbené leporelo od úspěch zaručující dvojice Hrubín – Zmatlíková, ze kterého se radují děti již po několik generací a které by nemělo chybět v žádné dětské knihovničce.
Jedna z mnoha verzí pohádky o neposlušných kůzlátkách, tentokrát veršovaná, "vytuněná" vtipnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. U nás doma velmi oblíbená.
Klasická kniha pro nejmenší od Josefa Kožíška s půvabnými ilustracemi Zdeňka Milera, vedle Kuřátka a obilí a O veselé mašince nutná součást knihovničky pro nejmenší.
Malé čtvercové leporelo s oblými hranami pro nejmenší děti s prstovým maňáskem kočičky. Uvnitř jsou špatné verše o kočce Kátě. Doma ji zatím nechávám jen proto, že se dětem líbí maňásek.
Knížka pro batolata bez textu s fotografiemi různých věcí, s nimiž se setkávají - lidské tělo, oblečení, vybavení pokojíčku, jídlo atd. Velmi zdařilé, opakovaně se k němu vrací i čtyřletá dcera.
Ladovy obrázky zvířátek, jednoduché, díky černé lince výrazné, ideální pro nejmenší miminka a batolata.
Jedno z leporel, které by díky hravým veršům Fr. Hrubína a ilustracím Heleny Zmatlíkové nemělo chybět v žádné dětské knihovničce.
Nádherné verše, nádherné ilustrace, to se nedá popsat, to se musí číst, a to stále dokola, jako to dělala moje maminka, já a teď i moje dcerka. Své nejoblíbenější básničky (Jiřička, Kolejnice, Vlásky, Motýli) recituji svým holčičkám od čtyř měsíců a milují je. Knížka je bohužel již odřená, potrhaná, rozpadá se a s údivem zjišťuji, že žádné nové vydání není k sehnání. Kdo vyrostl na Janu Čarkovi, těžko se bude smiřovat s novodobými "verši", jako jsou např. Divadélka od Romany Suché...
Malé čtvercové leporelo s obrázky zvířátek. Obrázky jsou hodně detailně propracované, nejsou schematické s jasnou černou linkou, proto se hodí pro větší batolata, ne pro miminka, která nemají dostatečnou rozlišovací schopnost.
Malá čtvercová knížečka se zaoblenými hranami a vypolstrovanými deskami pro nejmenší čtenáře. Roztomilé obrázky, zjednodušeně, avšak hezky převyprávěno.
Knížka pro miminka - malý čtvercový formát, "vypolstrované" desky se zaoblenými okraji. Na každé dvojstraně je jedna barva ve světlé a tmavé variantě a předmět v této barvě - např. tmavěoranžový podklad, světleoranžová srdíčka, nápis oranžová a na vedlejší straně obrázek pomeranče. Každá barva má jiný vzor (srdíčka, hvězdičky, čtverečky, proužky...). Děti se tak učí zároveň barvy i tvary a nejsou zahlceny obrázky. Knížku si ráda čte naše půlroční dcera a roztomilé obrázky zaujaly i čtyřletou dceru.