petrpospa komentáře u knih
Jinak, než obvykle. A přesto zase dobře. Než akční soudní krimi thriller, který zhltnete na jeden zátah, protože se od něj nemůžete odtrhnout, je to spíše příběh novináře, popisující deset let života na jihu USA. Pro mě pohodové a klidné čtení (na jeden zátah) o přátelství, o životě na malém městě, o vývoji rasové otázky, o komplikovanosti státního aparátu a další skutečnostech, které můžeme v různých paralelách vidět kolem sebe i tady u nás...
Českým autorům držím palce a rád je podpořím maximálním hodnocením. U Goffy to není žádná protekce, ale ocenění autora, který nezklame.
Dobrý nápad, dobře napsané. Normálně bych to hodnotil plným počtem, teď 4 hvězdy jen proto, že plný počet už dnes ode mě dostal Patterson a Robotham.
Už dlouho jsem Pattersona nečetl a toto byl velmi příjemný návrat osvědčeného autora. Opět velmi dobrá detektivka.
Robotham opět nezklamal. Nápad i provedení nedovolí přestat číst, dokud vše neskončí. Jistota mezi thrillery a laťka stále velmi vysoko. Doporučuji!
Mám rád normální lidi. Nemusím mistry světa v čemkoli a podobný vztah mám i k lůzrům. Ty první neglorifikuji, ty druhé nelituji. Ale když už to tak srovnávám, ty úspěšné mám přece jen raději. Z toho musí být jasné, že v této knize jsem hlavní hrdince fandit nemohl. Prostě jsem m to s ní jen vydržel až do konce, abych zjistil, jestli nečtu jen moderní mořskou verzi Vraždy v Orient Expresu...
Prvni půlka roztažená a vyplněná Lo sračkami, těžší orientace ve jménech a postavách, zbytek lepší, ale pachuť z první půlky to nepřebilo. Řekl bych, že výsledný dojem Ženy z kabiny je dosti podobný Dívce z vlaku a je jisté, že k případné Slečně z autobusu nebo Babce z letadla mě nikdo nedonutí...
Přebal knihy ve stylu Serváce, tlustý svazek čítající jen tak od oka 500 stran (ve skutečnosti ještě o sto více) - to musí být Minier, to musí být zase hooodně dobrý... Nemusí!
Zajímalo by mě, co autora vedlo k opuštění prověřené domácí půdy a umístění příběhu na druhý konec Ameriky. Mám pocit, že tímto přesunem se toho změnilo mnohem více a zjednodušeně bych to nazval zamerikazování. Poctivý a propracovaný Minier je najednou hodně rychlý, zbrklý, až překombinovaný, evropskou pohodu vystřídala americká neuvěřitelnost, venkovskou jednoduchost místy sci-fi budoucnost... Do toho volby, indiáni, nedohledatelná identita versus nesmazatelná digitální stopa vždy a všude..
A v tomto guláši je toho mnohem víc, proč tentokrát Minierovi zklamaně říkám NE! Přesto však se třemi hvezdami.
Něco pravdy na tom asi bude. Stačí nejen číst, ale i přemýšlet. A to platí u všech Elsbergovych knih.
Oddechové čtení, takřka na jeden zátah. A to je známka toho, že to nebylo vůbec špatné. Jistě, někomu se nelíbil Starsky, jinému Hutch a tady to je podobné. Ostřejší Chenová v kombinaci s nevyhraněným Starskim do toho příběhu sedí. Viry y, pandemie, mystika, zločiny, když tomu chcete věřit, věřte. A nebo o tom zbytečně nepřemýšlejte a čtěte. Od toho tento druh literatury je. Pokud máte rádi více těžko uvěřitelné reality, doporučuji zprávy či přímý přenos z českého parlamentu. Tady ovšem žádnou akci nečekejte.. :-(
Tak to je tentokrát velká nula s vykřičníkem 0! To opravdu není nic pro mě. Pár hororů jsem viděl kdysi dávno na VHS a už tenkrát mě více než samotný děj těchto stupidních příběhů děsila spíše kvalita několikanásobných kopií, které se dostávaly na hladový trh pirátskou distribucí. A za těch 40 let se toho fakt moc nezměnilo. Děj se odehrává v noci, v přítmí a v šeru, neustále vrzají dveřní panty, otevírají a zavírají se dveře v celém domě (samý od sebe, pochopitelně), praská dřevěná podlaha, hlavní hrdina si stále něco představuje a vypadá to, že mu brzy hrábne... A to se opakuje pořád dokola, dokud to na straně 240 neskončí. Já jsem to ukončil přesně v polovině a zbytek jsem jen namátkou proletěl, abych se ujistil, že ta blbost pokračuje pořád stejně a že mi nic neuteklo. Neuteklo!
Předpokládám, že i ostatní knihy této autorky jsou úplně stejné slátaniny, což ostatně popisují mnozí čtenáři, a tedy do téhle řeky už nikdy ani jednou nohou nevstoupím.
Při čtení se mu občas stává, že se mrknu, kolik stránek mám ještě před sebou. Někdy proto, abych se ujistil, že dobrá knížka ještě nekončí, jindy se zase netrpělivě těším, až to skončí. Dnes to byl ten druhý případ. Omyl. Špatná volba. Už samotný, tak trochu kolotočářský obal knihy mě měl varovat. Něco jako James Bond, ale 000007. Místo Seana Conneryho v hlavní roli zcela neznámý ochotník, určeno pro vysílací čas někdy po půlnoci na TV Barrandov. A to už naštěstí dávno spím... Tož tak!
Pravdivé, smutné, hluboké a silné. V závěru už opravdu chcete, aby to brzy skončilo. Jestli je to dobrý či špatný konec, zůstává na každém jednotlivém čtenáři. A rozhodně to není čtení pro každého....
Plný počet. Příjemné, čtivé, nic moc se vytknout nedá, což jen potvrzuje vysoké hodnocení čtenářů. Autor, který nezklame.
Tvl, já jsem to přečetl celý!
A teď navíc zjišťuji, že prvních 300 komentářů je od děvčat, holek, ženských, možná i babičky se najdou... Tak tedy nevím, jestli to není na ostudu a proto si právě otevírám flašku Jacka Daniels a jdu ze sebe zase udělat chlapa...
A teď vážně - svižné, vtipné, reálné, trochu moc americké, s odvoláním na svůj pobyt v USA tvrdím, že fyziognomicky nepravděpodobné (štíhlých, vypracovaných a luxusně pěkných je tam jako šafránu), tak trochu Červená knihovna (ale to asi mají holky rady, že?), což je pro mě, jako bsdmnekropedofilníhozoofila fakt slabounký čajíček
Autorka si zřejmě svá ocenění z přebalu knihy zaslouží a za mě ta jedna hvězda chybí opravdu jen proto, že jsem fakt chlap.
P. S. Nikomu neříkejte, že jsem kdysi viděl pár dílů Beverly Hills 90210, Melrose Place i Sexu ve městě
Těch 500 stran mě trochu vyděsilo. A druhým dechem dodávám, že zbytečně. Ze zásady nikdy nečtu příspěvky čtenářů dříve, než si knihu přečtu sám. Proč bych se měl nechat předem ovlivňovat slinty jak je to dlouhé, jak je to málo dynamické, jaký je Aleš tragéd, že byl Prvok lepší.... Kecy, z kterých se snažím představit si osobnost přispěvatelů a téměř okamžitě přecházím do opozice nikoli proto, abych bránil Hartla, ale proto, že nesnáším zjednodušování. A tady se píše hlavně o běžném životě normálního chlapa, který zjednodušit prostě nejde. V tomto případě bylo mnohem šťastnější přistoupit na reálnost příběhu, než se nechat vtáhnout do světa fikce. Předpokládám, že ty, kteří děti nemají, kniha bavit nebude a dost možná ji ani nepochopí. Ano, někomu to může připadat trochu telenovelovské, ale co je to proti osmi tisícům dílů Ulice? Starosti, radosti, strachy i nadšení, to všechno chápu, odvaze Aleše tleskám a výdrž obdivuji. A za poslední stránku jako životní optimista a hrdý otec dvou dcer děkuji.
Aby bylo jasno, jen tři hvězdy pro Bryndzu je totéž jako pět hvězd pro mnoho jiných autorů. A tím chci taky naznačit, že Bryndza už napsal hodně lepších knih. Píše hodně, píše rychle, možná pod tlakem vydavatele, možná pod tlakem úspěchu a tedy sama sebe. Doporučuji zvolnit, nespěchat. Aspoň ne tolik, protože hranice mezi dobrou detektivkou a béčkovým akčňákem může být velmi tenká. Přece jen zločiny v gay komunitě jsou čím dál lacinější téma a rozlité vrahovo srdce v závěru...no, nevím. A opravdu nemám radost z toho, když od třetiny knihy tuším, že vrahem je opět zahradník...
Tak to byla vážně jízda. Začátek vypadal celkem zajímavě, krimi z Jižních Čech, domácí autor, tři hvězdy by neměly být problém. A pak to začalo. Akce střídá akci, hodní rodinní gangsteři se střídají s těmi zlými, drogy se vaří ve velkém, holky se prc...í, kojenci se propichují, a když se zjistí, že můj táta nebyl můj táta, a moje máma mi tajila, že mám dceru, dozvím se tu radostnou zprávu, že budeme mít miminko. A to se přece musí oslavit! (v tomto okamžiku už jsem na mínus čtyřech hvězdách). Nejlépe tak, že vezmeme kvéry a baterky, luk a šípy a jdeme zastřelit pár loupežníků. Kam? No přece do podzemí v Jindřichově Hradci....
...si ze mě děláte prdel, ne???!
Zkoušel jsem to opakovaně, ale... Způsob, jakým autorka píše, mi zkrátka nesedí. Četl jsem toho od ní více a dávám ji další a další šance. Bohužel se to nikam neposouvá, a proto stále jen tři hvězdy. Podvědomě držím palce domácím autorům. Mají to těžší minimálně v tom, že jejich dílo nemůže ovlivnit špatný překlad jako v případě zahraničních autorů. Ale zrovna u Proškové mám stále pocit, že se to překladatelům opět nepovedlo...
No nic, zkusím něco jiného...treba od Proškové
Že začátku jsem se trochu bál, že se autor nechal levně zlákat vraždou slovenského novináře a jeho přítelkyně. Tak trochu tomu nahrávala I slovní hříčka Maliňák - Kaliňák, navíc v obou případech coby ministři vnitra. Naštěstí se moje obavy nepotvrdily a dál už to byla jen zábava. Že to vyprávění bylo hodně košaté? No tak ať! Pokud si čtenář potrpí na jednoduchosti nebo snad nedokáže zvládnout vzájemně se propletající dějové linky, ať zkusí Pejska a kočičku. Mrazilo mě, když jsem si za každou politickou postavou dokázal představit někoho z našich vrcholných představitelů. A naopak mě potěšilo, že aktuálního prezidenta jsem tam vůbec nenašel .
Já autorovi narozeném v roce 1995 naopak tleskám a přeji (a očekávám) další dobrá díla.
Jsem rád, že máme autora (autorku), která umí napsat román s detektivním nádechem a tedy tak nějak normálně bez brutálně zdevastovanych mrtvol. On je to v podstatě jen celkem obyčejný příběh o tom, kdo je máma, kdo je táta, a takové příběhy nás, kteří jsme vyrostli ve standartní rodině, přitahují. Dobré a čtivé, prostě Klevisová