petrpospa komentáře u knih
Nevím, jestli je to čtení pro chlapa, ale je to pohodové a milé. Chtěl jsem zkusit Klevisovou jinak a povedlo se to. Hvězda dolů je za to, že nejsem povidkovy typ. Ale v tom případě je problém na mé straně, Klevisko promiň ;-)
Temné a mrazivé. Tím spíš, že se to týkalo každého z nás. Naštěstí je to pryč, i když spousta z nás o někoho přišla...
Je to opravdu pryč?
...zavřu oči a vidím závěrečné titulky: Tento příběh se skutečně stal, pouze místo a jména osob jsou změněna....
Tentokrát trošku komplikovanější, ale opět se správnou dávkou humoru a sarkasmus. Tentokrát jsem si jako kulisu pouštěl z YouTube písničky, který poslouchal Lars, knížku zvládl na jeden zátah a ve finále jsem k tomu přidal o skleničku Jacka. A to nutně znamená plný počet hvězd!
Pokud Vám nevadí, že hlavní hrdina je metalový solitérní macho, pohybující se v genderově nevyváženém prostředí, přičemž v ruce drží buď flašku nebo kvér, bude se Vám kniha líbit. A pokud Vám výše uvedené vadí, mohla by se Vám líbit taky. Jen k tomu potřebujete trochu nadhledu a nebrat vše moc vážně. Vždyť je to jen kniha. Jednoduchá, ale dobrá.
O pejskovi a kočičce, jak pekli dort a dali do něj úplně všechno včetně velryb, dámských kalhotek, zmrzlych eskymáků, krkavců a ledu. A aby toho nebylo málo přidali i trochu Cimrmana - bratr je strýc své sestřenice, která spí s dědou svého vnuka, který zneužívá babičku... A to všechno v mínus deseti a na hromadě sněhu.... Brrrr
Čím dál na sever, tím lepší detektivka? Tak to asi ne, ale úplně špatně to taky nebylo. Stačí si jen představit, že ve městě, kde žiju a které má tolik obyvatel jako grónský Nuuk, se odehrají takové hrůzy. Reálné se mi to nezdá a to bych fakt zažít nechtěl , ale zřejmě platí jiný kraj, jiný mrav.
Ze začátku knihy v tom trochu plavu, neznámé prostředí, dvě dějové linky, spousta osob, které se díky zvláštním jménům špatně rozlišují. A jako perlička názvy grónských vesnic. Ty se ani nesnažím přečíst, okem jen zhodnotím shluk písmen a vím, vocogou. Chtece říct, že neumím číst a že si to usnadňuji? Tak vyslovte na první dobrou třeba Qerertarsuatsiaat. A teď to třikrát zopakujte. Rychle a hlasitě... Brrr
Platí to, co v prvním díle - dobré čtení na stále velmi slušné úrovni. Třetí díl už bude povinnost.
Slušné čtení. Thriller to až tak úplně není, ale špionáž a detektivka určitě jo. Že začátku trochu plavu ve jménech, funkcích i prostředí, ale pak uvědomím, že není čas na to přemýšlet kdo je kdo (muž s brašnu na motorce, dvě dávky...). Děj není nijak zběsilý, zato je příjemně logický a určitě dokáže zaujmout. Švédsko prostě nemusí být jen ABBA nebo Gripeny...
Keplerovka je záruka dobrého čtení. Samozřejmě, že šťouralové jako jsem já, vždycky něco najdou, ale na ně nedejte a čtěte. Je vždycky dobrá zábava, která nenudí. Jediné, co mě tady zamrzelo, byl konec ve stylu "To be continued...." Měl jsem pocit, že k už hotové knize, připravené k vydání, autor přilepil upoutávku na další knihu, kterou měl již zřejmě rozepsanou. Něco jako leták ze supermarketu, který vám přistane v poštovní schránce, aby vás nalákal na další plenění regálů v následujícím týdnu. Paradoxně i já, který mám na schránce nalepení "NEVYHAZOVAT REKLAMU", se i do toho blbýho supermarketu občas nalákat nechám :-)
Keplerovka s nejvyšším skóre! Mám pocit, že právem. Svědkyni ohně jsem vyčítal poněkud kostrbatý závěr, vlastně spíše epilog, kterým se autor snažil nalákat čtenáře na další knihu. Dnes mu to odpouštím jen proto, že tím dílem byl Písečný muž. Opravdu povedený kousek, který určitě nudit nebude....
Aniž bych si to uvědomil, zase jedu na severské vlně norských, švédských, dánských či islandských krimi. A nedá mi to zalovit v paměti a komentovat něco dávno přečtené a možná i lehce zapomenuté. Tím je Hypnotizer. Pro mě zřejmě nejslabší Keplerovec, což je zajímavé, protože právě toto dílo stálo u zrodu popularity Keplerů. Pro mě to bylo trochu nudné a taky filmové zpracování zážitek z knihy neumocnilo. Právě naopak! Ale možná je to tím, že mým šálkem kávy není popisování stavu mysli a jsem spíše pro hmatatelný reálný děj, kde hlavním hrdinou je solitér, který všechno zvládne sám, občas někomu rozbije hubu, pálí mu to jako raketovému inženýrovi a pokud se přece jen objeví nějaký splín, sáhne po flašce a zboří se jak klokan.... Ha ha ha. Snad jste pochopili nadsázku, kterou jsem chtěl naznačit, že práškama nacpaný psychiatr mi jako Nr. 1 prostě nesedí...
Rychle a zběsile. Má to spád, pořád se něco děje, čtenář se nenudí. Skoro jako scénář akčního filmu a jako takový potřebuje výrazného neprůstřelného hrdinu, hodně zlého padoucha, nějaký kompot (nejlépe mezinárodní) a nesmí chybět ani nervy drásající závěr ve stylu stříhání červeného (nebo snad modrého?) drátu či Final Countdown na displeji atomové bomby.... Nepřemýšlej a čti! O to tady jde především. Chcete Joonu v akci nebo Erika hrabajícího se v cizích palicích? Keplerovci vám ve svých dílech nabízí dostatek obojího....
Nesbo. Ani víc, ani míň. Skvěle promyšleno i napsáno. Délku ani váhu knihy jsem neřešil, v e-podobě váží všechny stejně. Děj se nikam bezhlavě neřítí, spíš se pomalu prokousává drsným mořským prostředím s lidmi, z nichž každý má nějaké to mínus. Trochu vadil překlad v pražském stylu, ale protože originál neznám, zkusím věřit, že to tak Nesbo chtěl. Ale taky je možné, že to napsal hanáckou norštinou nebo norským hantecem? Která varianta je ta správná? Já osobně bych dal přednost neutrální spisovné češtině...
Čtyři hvězdy v tomto případě znamenají tolik, co osm hvězd u "některých" počinů "některých" autorů. Jinými slovy to bylo hodně dobrý... Určitě prospěla změna, kdy numero uno nebyl Loona, ale Erik. Odpouštím i trošku vláčný střed a podezřívám autora, že tomu bylo jen proto, aby posadil čtenáře na prdel strhujícím koncem, kterému na dramatičnosti chybělo snad jen hašení požáru plodovou vodou (...to fakt nevymyslíš). Pokud by celá kniha běžela v závěrečném tempu, hrozil by velké části čtenářské populace prudký nárůst kardiovaskulárních příhod.
Za tu jednu strženou hvězdu autor vlastně ani nemůže. Je to jen moje vina, že mi příliš nesedí příběhy psané v třetí osobě jednotného čísla. Ale hlavní problém vidím to, že jsem si před touto knihou pustil filmové zpracování Hypnotizera, kde se Erik jeví jako naprostý zoufalec, Loona jako naprostý sráč a zpracování mi připomíná 40 let staré filmy s Delonem. Nedivejte se na to!....
...vlastně si to pusťte, ať vidíte, jak se dá knižní předloha zmršit... :-(
Druhý díl lepší než první? Třetí díl lepší než druhý? A první díl lepší než třetí?.... Vypadá to jako matematický rébus, ale jen jsem tím chtěl naznačit, jak snadné, povrchní a zavádějící může být porovnávání těchto (i jiných) knih. I kdyby z knihy odstranili vazbu a přejmenovali Serváce (třeba na Bonifáce), ve všech případech poznáte, že je to Minier. A to je hlavní. Dlouhé, ale čtivé, přiměřeně napínavé, nesnažící se šokovat a přehánět...prostě dobrá detektivka...
Jen mám strach, aby nám to imanigární Hirtman časem nepřeválcoval :-(
Pro mě je moooc těžké hodnotit, natož být objektivní. Vyrůstal jsem postavách detektivů jako byli Vacátko, Zeman (ne prezident, ale major...i když to je vlastně jedno), Stalone, Schwarzenegger, Bruce Willis a pod., v době přísně heterosexuální. Jsem tedy silně poznamenaný, nikoli však zaujatý. Ale fakt s tím bojuji a proto hvězda dolů...
Bryndzu, brynzu či brymzu mám mám rád v haluškách i samostatně a zatím se nezdá, že by mi ji tento autor zprotivil.
Nejásám. Připadá mi, že se jedná o kombinaci otřepaných a stále se opakujících amerických hororů a filmů z Prima Love. Přál bych si, aby hlavními hrdiny nebyly ženy, ale muži. To bych si pak směle, bez výčitek a bez obav z nařčení z diskriminace mohl směle položit otazku: Proč jsou ti chlapi tak blbí?
Dobrý detektivní román a tomu odpovídá i délka, která mnohé odradí. Dobře vymyšlené a propracované, žádný rodokaps či blog... Prostě kormorán, který nedevastuje rybníky, ale nervy netrpělivých čtenářů...
Průměrná detektivka. Obecně brutálně zmasakrované oběti moc nemusím a vadí mi i zbytečně uspěchaný děj. Tady se to naopak nekonečně táhlo, což taky není to pravé ořechové. Provázanost hlavních aktérů je výslovně knižní, daleko od možné reality. Ale nevzdal jsem to. Už jsem totiž četl daleko horší díla...
Některá hodnocení fakt nechápu. Připadá mi, že lidi chtějí rohlíky a jdou si pro ně do drogerie. A ještě se diví... Podobně je to i s Larsem. Přebal knihy mi sliboval přesně to, co jsem dostal, jednoduchou a svižnou akci bez zbytečného kudrlinkování a vaty. Nabízí se srovnání solitera Larse s hlavními hrdiny stejného typu od jiných autorů, ale porovnávat je nechci. Lars (i jiní) mě pobavil, nenudil a dopadlo to podle očekávání. A prohlášení typu "pachatele jsem uhodla na straně 122 a pak už to byla nuda" mě lehce iritují, protože při takto minimálním počtu postav to jde prostě jen tipnout. A to s velkou pravděpodobností úspěchu.
Netvrdím, že by se nedalo nic vytknout, ale domácím autorům fandím a jako jednodenní zábava hodně dobrý.