Phoenix16.cz komentáře u knih
Po pár prvních přečtených stránkách jsem knihu málem odhodila, protože se mi velice špatně četla. Nakonec jsem se do ní pustila, po chvíli se mi udělalo jasno v postavách a zdejším světě/vesmíru a hlavně jsem přivykla jazyku, kterým je kniha napsána. Po přečtení jsem z celého příběhu měla dobrý pocit. Rozhodně to bylo něco "jiného", co v každé knížce nenajdete. Děj je docela dobře odhadnutelný, bohužel už název knihy prozrazuje víc, než je zdrávo, ale přesto není nuda sledovat, jak se hlavní hrdina dostává k úspěšnému konci. A na závěr smekám před překladatelem, protože překládat takovýhle text rozhodně nebyla sranda.
Třetí díl, i když už o poznání slabší než předchozí dva, je stále ještě vysoce kvalitní a Adams tu humorem opět nešetří. Zase se setkáváme se starou partou, která se musí prokousat dalším zapeklitým dobrodružstvím.
Kdybych měla vybrat nejlepší knížku série, byla by to tahle. Tady se Adamsovi podařilo posunout humor ještě o kousek výš a některé jeho hlášky jsou prostě nezapomenutelné. Nejvíc mě asi dostala následující "Dotyčných dvacet tisíc ještěrek určitě své kůže naléhavě potřebovalo, aby měly v čem přechovávat vnitřnosti." Nikdy by mě nenapadlo, že něco tak krutého se dá napsat tak vtipně.
Z termínu "humorná sci-fi" mi vždycky naskakovala husí kůže, tak jsem zkusila filmového Stopaře v kině a domů se vracela s pocitem, že si nejsem jistá, jestli to bylo tak geniální nebo tak debilní. A po čase jsem se přeci jen odhodlala sáhnout po knize. A výsledek? Byla jsem nadšená. Stále si stojím za tím, že humor do sci-fi nepatří, ale Adams je čestná výjimka potvrzující pravidlo. Jen co začnete číst, jste vhozeni do víru Galaxie, který vás pohltí a už nepustí. Prvnímu dílu nemám co vytknout, protože i děj, který jsem vůbec nečekala, to mělo docela slušný.
I poslední odysea vychází z předchozích událostí, i když děj je přesunut o celých tisíc let. Nacházíme se v moderní budoucnosti a spolu se starým známým z první odysei máme možnost tento technologicky vyspělý svět prozkoumat. Kniha samozřejmě staví na problému, který se záhy vyskytne a tentokrát není v ohrožení života jen pár jedinců, ale lidstvo samotné. Do samého konce není jasné, jak to dopadne, přesto tu už není tak patrný strach z neznáma, jako tomu bylo na začátku série. Je vypracován plán, jak čelit nadcházející katastrofě a ten buď uspěje, nebo ne. Více možností není, což čtenáři tak trochu omezuje fantazii.
Třetí odysea opět čerpá z předchozích událostí, ale stále více se vzdaluje původnímu dění. I zde máme záhadu, která je potřeba rozluštit, ale napětí a akce a řešení neřešitelných problému tu už není tak znatelné jako v předchozích dílech. Opět to není špatný příběh, tentokrát je zaměřený na lidskou chtivost, ale oproti předchozím odyseám přeci jen o stupínek klesl. Už se nejedná o zkoumání neznámého, ale zakázaného.
I když 2001 tvořila uzavřený příběh, měla v sobě spoustu materiálu na další pokračování, které na sebe sice nechalo docela dlouho čekat, ale zato výsledek byl více než uspokojivý. Tentokrát se celý děj odehrává ve vesmíru a děj přímo navazuje, kde předchozí díl skončil. U Jupiteru zůstala opuštěná loď a nová posádka má zjistit, co se s ní stalo. A samozřejmě to nebude jednoduché. Clarke měl ohromný prostor, jak let nové posádce ztížit co nejvíce a připravil jim nejedno dobrodružství a postavil je před nejeden problém, ať už technický či politický. I když čtenář ví z prvního dílu, jak to s Discovery bylo, rozhodně není nudné sledovat osudy druhé posádky, která se to snaží zjistit.
2001 je pro mě jedna z nejlepších knih od A.C.C. Překonali ji snad jen Ráma a Konec dětství. Příběh začíná kdesi v pravěku, což na první pohled s dalším dějem, kdy se hlavní hrdina dostává k Saturnu, nesouvisí, ale opak je pravdou. Během čtení jsem několikrát měla pocit, že nevím, co se to v té knížce odehrává, ale než jsem došla ke konci, bylo ve všem jasno. 2001 není lehká kniha na víkendový odpočinek. Pokud se do ní nezakousnete pořádně, po chvíli zjistíte, že jde tak trochu mimo vás. Za zmínku rozhodně stojí i filmová verze příběhu, která vznikala současně s knihou a tím pádem je tak trochu její součástí. Rozhodně nemá cenu koukat na film, pokud neznáte knihu, protože ve filmu se žádného vysvětlení odehrávaných událostí nedočkáte.
Jediné, co mě u téhle knížky mrzelo, bylo, že jsem viděla film a tím pádem od začátku věděla, o co jde a jak to dopadne. Protože kdybych předlohu neznala, užila bych si napínavý akční příběh s neotřelým závěrem a několika nečekaným zvraty v průběhu.
Tenhle Star Trek je jeden z mála, který mě moc nebavil. McCoyova ztráta paměti byla dobrý tah pro příběh, ale zbytek mi připadal jak vypůjčený z nějakého B-C hororu. Nemůžu si pomoct, ale ti krkavci mi celou dobu připadali nezajímaví až trapní. A protože byly hlavním nosníkem příběhu, není divu, že celou knihu stáhli dolů.
Khanův hněv patří mezi ty lepší TOS filmy, takže není divu, že i knižní zpracování je značně nadprůměrné. Kniha má navíc jedno plus oproti filmu. Má větší prostor, kde se věnuje Khanovi a jeho pohnutkám a myšlenkám, které ho nutí dělat to, co dělá.
K přečtení této knihy mě přivedl stejnojmenný film, který se mi docela líbil. Ne že by to bylo něco světového, ale rozhodně film, který neurazí. S knížkou už to bylo poněkud slabší. Autor se na můj vkus příliš soustředil na popis utrpění hlavního hrdiny, který vždycky když už měl nadosah "lepší" život, něco mu ho drsným způsobem přerušilo a on se pak utápěl v lítosti "proč zrovna já". Kvůli neustálému fňukání, které bylo stále zdůrazňováno, musel hlavní příběh poodstoupit do pozadí, což zrovna mě nesedlo.
Marťanská kronika byla první knížka, kterou jsem od Bradburyho četla, takže jsem nevěděla, do čeho jdu. Proto jsem ze začátku byla mírně v šoku z toho, jak lehce autor likviduje jednu posádku za druhou a nebere si k tomu žádné servítky. Kdo autora zná, nemůže ho to překvapit. I když je kniha sbírka povídek, nepůsobí tak. Jednotlivé příběhy na sebe navazují, takže spíš vytvářejí dojem kapitol.
Od samého začátku knihy vám bude jasné, že variaci na tohle téma už jste někde viděli nebo četli a ne jednou. Ale pokud si vyloženě nezakládáte na originalitě a rozhodnete se dát tomuhle kratičkému románu šanci, neprohloupíte. I když se děj odehrává podle předem jasného scénáře, přesto se sem tam objeví linka, která zas tak předvídatelná není, což dodává příběhu na zajímavosti. Konec působil trochu uspěchaně, protože stále jsem byla ve víru děje a najednou byl konec. Ne špatný, ne nezajímavý, prostě jen na můj vkus moc náhlý.
Tuto sbírku jsem objevila v Levných knihách náhodou zasunutou úplně vzadu v nejspodnější polici. Ani jméno autora mi nic neříkalo, ale koupila jsem si ji, že ji zkusím. Od prvních pár povídek jsem se do ní úplně ponořila, protože autorův styl vyprávění není typicky mainstreamovský. Nevím, jak ho přesně popsat, ale s takovýmhle stylem vyprávění jsem se ještě nesetkala. V knize byly samozřejmě i slabší kousky, ale těch nebylo tolik, aby to kazilo celkový dojem z knihy. Nejvíc se mi na knize líbily netradiční náměty povídek. A myšlenka s kreditní kartou mě dostala asi nejvíc:-)
Už z Barvy kouzel jsem nebyla příliš nadšená a dvojka můj názor na pratchettovky taky moc nezměnila. Sice jsem se tady dočkala konce, který mi v jedničce chyběl, ale přesto kvalitativně stavím obě knihy na stejnou úroveň. Opět jsem se musela prokousávat spletí rádoby vtipných hlášek, v nichž se sporý děj téměř ztrácí.
Chvály na Pratchettovu adresu se na mě valily ze všech stran, ale k rozhodnutí sáhnout po knize mě přivedl až nápis na knížce "nejlepší humorná fantasy od dob Adamse". Po přečtení si nemůžu pomoct, ale tohle Stopařovu průvodci po Galaxii nesahá ani po kotníky. Od začátku do konce knihy je čtenář mrštěn do víru jakýchsi událostí s humorným podtextem. Jedna událost stíhá druhou, aniž by mezi nimi byla souvislost. Postavy jednají jen proto, aby se něco dělo a postupem času zacházejí do čím dál víc vyhrocených situací, přičemž na konci z toho čtenáři zbude jedna velká slátanina, která pokračuje druhou knihou.
Kniha jako taková je příjemným osvěžením zápletky filmu. Nedovíme se nic nového z pozadí příběhu, text knihy působí tak trochu jako scénář "přes kopírák", čímž nechci říct, že je špatný. Naopak kniha je velice čtivá a zachycuje podstatu a atmosféru celého filmu od svatby až po Datu. Příjemný zpestřením byl úvod od autora, slovo režiséra a pohled na film od novináře. Také fotografie z filmu a natáčení určitě potěší každého fanouška.
Filmové zpracování jsem viděla v době jeho největší slávy, kdy to byl po právu trhák a po pár měsících mi víceméně vyklouzl z hlavy. Po letech jsem se k příběhu vrátila, jak psanému tak filmovému. K psané verzi nemám výčitek, přeci jen, psal to Crichton a v jeho knihách se těžko hledají mouchy:-) Během čtení jsem si kromě hlavního příběhu užívala filozofické odbočky do světa vědy, ať už se jednalo o fraktály či teorii chaosu, které autor dokáže naprosto nenásilným způsobem zasadit do příběhu, kde na první pohled nemají místo. Události v parku byly popsány do nejmenších detailů, což mi pak velice chybělo ve filmovém zpracování. Samozřejmě film má malý prostor, kde musí odvyprávět příběh, ale určitě by se ty dvě hodiny daly využít lépe. Začátek byl zbytečně roztahaný a konec na můj vkus moc rychlý a vynecháno spousta zajímavých linek, které by filmový příběh pozvedly o stupínek výš. Na druhou stranu, svou roli asi taky hrál rozpočet a dinosauři byli drazí...
Politický román jsem od Clarka ještě nečetla a asi bych ho od něj ani nečekala. Po delší době jsem se rozhodla se do této velice rozsáhlé knihy pustit s očekáváním nudných rozsáhlých popisů. Rozsáhlé popisy se konaly, ale rozhodně nebyly nudné až na nepatrné výjimky. Ve Spoušti jsou rozehrány příběhy lidí patřících k názorově odlišným a protichůdným skupinám a děj je posunován prostřednictvím jejich činů a myšlenkových pochodů. Vše se točí kolem globálního odzbrojení a ze všech stran padají pro a proti argumenty. Na kterou stranu se čtenář přikloní, je jeho věc, nikdo tu není vyloženě dobrý a špatný. Já jsem si nakonec stranu nevybrala, ale to mi nesnížilo zážitek z knížky. Malou výtku, snad ani ne, spíš poznámku, mám ke konci příhěbu. Čekala jsem, že po 570 stranách na mě čeká definitivní konec a rozuzlení. Ale ono ne, autoři si vesele naběhli na další minimálně pětisetstránkovou knihu:-)