Phoenix16.cz komentáře u knih
Kniha vypráví příběh o mladé dívce, která má nepříliš jasnou minulost a pronásleduje ji jedna záhada za druhou. Má jistá "vylepšení", která jí pomohou v boji s neznámými nepřáteli a dostane se i do vesmíru, kde nastartuje dobrodružství, které na první pohled působí jako ucelený příběh, ale teprve v dalších knihách se o jednotlivých událostech dovídáme mnohem více.
Druhý díl této série celkově hodnotím jako malinko slabší oproti jedničce, protože tam jsme se dověděli kdo, co, jak a proč, zatímco ve dvojce se "pouze" rozvíjel nastolený děj. Chyběly mi tu "wow" momenty z prvního dílu, kdy jsem si říkala, to je ale dobře vymyšlené. Ve dvojce se styl vyprávění změnil na popis událostí, které se udály v následujících letech. Popis to však není vůbec nudný, přeci jen, psal to Asimov:-) Především druhá půlka knihy, jak se blíží poslední stránka, nabírá na intenzitě a graduje tím, co napovídá název další knihy.
Téměř od první stránky mi na téhle ST knize neseděl styl vyprávění. Možná to je tím, že je to příběh ze začátku TNG nebo byl tak strašný překlad. Kniha byla napsaná jazykem, který mi do ST světa prostě neseděl. Odkdy má Enterprise hyperpohon? Odkdy Deanna říká Willovi Bille? Odkdy se neoslovují hodnostmi, ale říkají si pane Rikere? A co víc, nikde ani známka po "kamarádských" vztazích mezi členy posádky. Kapitán na všechny neustále štěká a Riker se nad všechny neustále povyšuje atd. Co se příběhu týče, to už bylo znatelně lepší. Děj se velice podobal seriálovému schématu jednotlivých epizod a rozhodně nenudil. Škoda toho nešťastného překladu, mohla to být jedna z lepších knih ST.
Přiznám se, že první díl tetralogie mě ze začátku moc nenadchl. Přečetla jsem ho s tím, že to byl zajímavý detektivní příběh, ale ostatní věci, které Asimov v knize řešil, jako rozdíly mezi Vesmířany a lidmi, mi začaly dávat větší smysl, až když jsem přečetla další díly. Kniha sama o sobě je docela dobrá, ale teprve v celku vynikne.
Spousta skvělých povídek v jednom balení. Tak by se dal shrnout obsah Jámy a kyvadla. Kdo má Poeův styl psaní rád, tomu se budou povídky líbit. Z celé knížky bych vyzvedla hlavně tyto: Pád do Maelströmu, Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk, Berenice, Černý kocour, Tisící druhý Šeherezádin příběh, Tři neděle v týdnu, Na slovíčko s mumií. Ale velice kvalitních je i spousta dalších, prostě v každé povídce se dá najít něco.
Příjemný oddechový příběh na zkrácení dlouhé chvíle, který rozhodně nikoho neurazí. Je psaný odlehčenou formou s nadsázkou, která mu dodává na zábavnosti. Po chvilce čtení vám to prostě nedá a začnete s chudákem strašlivým strašidlem soucítit, protože podobná krize osobnosti může potkat každého. Možná Wilde mohl zkrátit nebo si úplně odpustit počáteční srovnávání americké a britské kultury, ale je fakt, že kniha z toho tak trochu vychází, takže budiž.
Vztah Deanna-Worf je opravdu divný. Ti dva se k sobě prostě nehodí, protože jednoduše mají tolik společného jako člověk a klingon. I když hlavní zápletka mě moc nenadchla, v konečném hodnocení se mi kniha přesto líbila. Hold, P. David ví, jak psát Star Trek a hlavně, jak nenudit zbytečnostmi. Stejně jako v prvním díle tu je více zápletek, takže se neřeší pouze Worf. Za vyzdvihnutí určitě stojí scéna, v níž se Worf ocitá na Betazoidu a se svou klingonskou náturou musí čelit nejen Lwaxaně, ale i ostatním Betazoidům, kteří dávají jasně najevo, co si o Worfovi myslí.
Midwichské kukačky už svým názvem prozrazují mnoho z děje knížky. Proto je po chvíli čtení, kdy se seznámíme s vypravěčem a jeho úlohou v příběhu, celkem jasné, kterým směrem se bude děj ubírat. Tím pádem čtenář ví, co se vlastně v Midwichi děje mnohem dřív, než na to dojdou postavy, a má čas přemýšlet, jak tohle asi dopadne. Dopadne to nejjednodušším logickým způsobem a v tu chvíli si možná někdo řekne, sakra, čekal jsem víc. Přesto, kdo má rád vypravěčský styl Wyndhama, si v knížce přijde na své tak jako tak.
Knížka je sestavená z několika kraťoučkých "popisů" epizod, které známe ze seriálu. Škoda, že jsou tak strašně krátké, připomínají spíš souhrn událostí, oproti seriálu nepřidávají nic navíc, čímž by čtenáře určitě zaujaly. Je to prostě takové zavzpomínání na pár příběhů ze staré dobré "tosky".
Chcete zažít výlet na nepříliš prozkoumaný Mars? Tak si přečtěte Marťanské písky. S hlavním hrdinou prožijete cestu novou vesmírnou lodí, obhlédnete první kolonii, seznámíte se s hlavními kolonizátory a možná objevíte i Marťany. Hlavně nečekejte nějakou zapeklitou zápletku, dějové zvraty, situace, z nichž není úniku apod., protože Marťanské písky jednoduše popisují "výlet na Mars" a události, které se v té době odehrály.
Děj knihy nás zavede do miliardy let vzdálené budoucnosti, kde na Zemi přežívá pouze jedno veliké a technologicky vyspělé město Diaspar. Zbytek planety je poušť a vesmírné lety pohádkou dávné minulosti. První půlka knihy staví hlavně na popisu Diasparu a lidí přizpůsobených životu v něm, který má Clarke promyšlený do posledního detailu. Hlavní příběh se začne rozvíjet až v druhé polovině, kdy se hlavní postava dostává mimo ochranné zdi města a zjišťuje, že ne všechno je tak, jak si lidé dlouhá tisíciletí myslí. Kniha nezachází moc do technických detailů, což je možná škoda, určitě by bylo zajímavé dovědět se, jak Diaspar vznikal po technické stránce. Místo toho staví hlavně na příběhu a jeho postupném vývoji, kdy hlavní hrdina odkrývá více a více lží a polopravd a pomalu se dopátrává pravdy.
Předchozí komentáře mimo jiné vyzdvihují jazyk, kterým je kniha napsaná, ale pro mě jazykové vyjadřování bylo největším zklamáním. Největší problém představovalo neustálé opakování stejný slov. Ve třech řádcích se objevilo čtyřikrát stejné sloveso apod. Četla jsem v originále a je možné, že v překladu do češtiny se toto vytratilo. Je to knížka pro děti, proto je napsána jednodušší angličtinou, ale přesto si myslím, že i dětští čtenáři by zvládli nějaké to synonymum navíc.
Vždycky když začnu číst knížku, dělá mi největší problém vyznat se v hlavních postavách, kdo je kdo a jak se jmenuje. Prstě potřebuju číst delší dobu, aby se mi postavy v hlavě nějak rozškatulkovaly. Po přečtení první části Nadace mi hned došlo, že asi budu mít problém, protože postavy se měnily cca po 50 stránkách. Nakonec se ukázalo, že to zas takový problém nebyl a já o to víc oceňuju Asimovu schopnost provázat děje jednotlivých oddílů nenápadnými větičkami. Někdo mi o Nadaci říkal, že to je pět téměř nesouvisejících příběhu, ale podle mě souvisí každý s každým, a protože děj není vždy úplně jednoduchý, chce to číst opravdu pečlivě a věnovat pozornost detailům.
U tohoto románu jsem se těšila, jak se Michael Crichton bude zabývat problémem člověk vs. počítač. Zabýval se, ale spíš okrajově, protože nejvíce prostou věnoval průběhu operace a následným problémům s pacientem. Děj není nezajímavý, ale hodně mi na něm vadila jeho předvídatelnost. Už po přečtení obsahu jsem doufala, že se to nebude odvíjet tak, jak si myslím. Bohužel ano a i konec nedopadl nijak překvapivě. Zajímavé oddechové počtení, ale nic převratného se z toho nevyklubalo.
Není to ani sci-fi ani horor, jen příběh o partě lidí, kteří se ocitli izolovaní od světa, a nedopadlo to zrovna nejlépe. Kniha se mi líbila od samého začátku, kde autor líčí obsáhlou historii ostrova, na kterou v hlavním ději sice moc odkazů není, ale nějaké se přeci jen najdou a čtenáři je hned jasné, jak vzniklo "tabu" a kde se vzali pavouci v takovém počtu. Možná autor mohl ozvláštnit děj nějakou další podzápletkou, protože konec knihy tak trochu působil, jako že z toho hlavní hrdinové vyvázli celkem jednoduše bez dalších problémů, které určitě mohly nastat.
Další přepis filmu, jehož děj nikam neodbočuje, ani nepřidává nic nového. Kdo viděl film, v knížce se nic navíc nedoví. Zato si ale příběh mnohem lépe vychutná. Kniha je napsána svižným tempem, jedna událost navazuje na další a spěje k rozuzlení.
Z pozemských Ocelových jeskyní se přesouváme o nějaký ten světelný rok dále na vesmířanskou planetu Solárii. Opět se setkáváme s detektivem Baleym a robotem Daneelem, kteří musí vyšetřit vraždu. To se jim nakonec samozřejmě povede, ale až po spletitých strastích, které si musí zažít a hlavně při kterých se čtenář dovídá spoustu informací o Vesmířanech a jejich odlišnostech od lidí. V prvním díle jsme se dopodrobna seznámili se životem na Zemi, tady jsme se dověděli, jak to chodí na jedné z planet Vesmířanů.
Tentokrát se příběh přesunul z Enterprise dolů na planetu, kde lidé nevycházejí na ulici bez masky na obličeji. Masky jsou součástí oblečení a také určují společenský status. Velkým plusem knihy je, že se výsadku účastní i kapitán Picard a hraje hlavní roli v příběhu, ve kterém pátrají po jedné konkrétní masce a seznamují se s méně či více příjemnými obyvateli planety.
Enterprise letí vyšetřit zmizení jedné lodi Hvězdné flotily. Najdou ji opuštěnou bez posádky a na průzkum se vydává sám kapitán Picard. Ale během chvilky zmizí beze stopy a je na prvním důstojníkovi, aby převzal velení a našel výsadek. Ale aby to neměl tak jednoduché, na lodi vypukne neznámá nemoc. Kniha má zajímavou zápletku, příběh je napínavý, protože se postupně dovídáme, co se děje dole na planetě, ale dlouho není jasné, jak do všeho zapadají jednotlivé postavy ze zmizelého výsadku, které si evidentně nevzpomínají na život na Enterprise.
Kniha přináší spoustu povídek, které jsou méně (Kterak se Hercules Keating v orchidej proměnil) či více (Setkání s medúzou) sci-fi. Žádné však nechybí skvělý vypravěčský styl a tempo vyprávění.