Phoenix16.cz komentáře u knih
Enterprise dělá neutrálního prostředníka při pokusu o urovnání sporů mezi Klingony a primitivnější rasou Kreelů. Na palubě jsou nejvyšší zástupci obou ras a je na Picardovi, aby obě strany usměrnil. Dochází k různým incidentům a děj postupně spěje k záhadné planetě, kde Kreelové objevili mocné zbraně. Dokud se řeší neshody a podrazy mezi Klingony a Kreely, o zábavu je postaráno, vypravěčský styl je skvělý, ale najednou se Enterprise ocitne na dotyčné planetě a dojde k rozuzlení, které je takové kostrbaté. Peter David si mohl vymyslet něco trošku lepšího, než ohranou historku se všemocnými bytostmi, které Picarda (lidstvo) jen testovali. Q s tím ale neměl nic společného, což je možná škoda.
Enterprise přilétá se zásobami k planetě Thiopě, která je na pokraji hladomoru, protože planeta se pomalu stává neobyvatelnou. Při čtení knihy jsem si nepřipadala někde daleko ve Vesmíru, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že autor při psaní příběhu měl neustále na mysli Zemi a její ekologické problémy, které jí způsobuje člověk. Thiopa je na tom znatelně hůř, než naše Země dnes, ale přesto si myslím, že knížka má sloužit hlavně jako varování pro nás lidi, jak můžeme jednoho dne dopadnout.
Před měsícem jsem dočetla Bradburyho 451° Fahrenheita a pro změnu jsem sáhla po ST knížce Gulliverovi chráněnci. Tak trochu jsem měla pocit, že zažívám "deja vú". Enterprise narazila na planetu Výspu, kde byly zakázány knihy a vůbec veškerá fantazie a samozřejmě jakékoliv odbočení od zavedeného systému se trestalo smrtí. Co se tedy může přihodit, když se na orbitě objeví Enterprise s kapitánem milujícím klasická literární díla a posádkou, která volné chvíle tráví v holodeku? No, obyvatelé asi nebudou moc nadšeni. A další děj se nese ve stejném duchu dále. Picard je zajat a zbaven nebezpečných myšlenek, Výspané za každou cenu chrání svou nevědomost, záchranný výsadek narazí na odboj, který tajně přechovává poslední zbytky knih a do toho Deanna cítí jakousi další kulturu v jiné dimenzi. Jak to dopadne? Podobně jako Fahrenheit:-)
Prašť jako uhoď jsem začala číst v době, kdy jsem o TNG věděla jen to, že velitel je plešatý a jeho loď je zase Enterprise (viděla jsem ENT, VOY a část TOS). Přesto, knížku jsem měla doma a tak jsem ji otevřela a začala číst. A asi v půlce jsem začala stahovat TNG seriál, protože knížka mě natolik vtáhla do dalšího světa ST. Chvíli jsem bojovala s uspořádáním si postav, kdo je kdo, ale vypravěčský styl P. Davida byl natolik svižný, že každá scéna navazovala na předchozí a posouvala příběh dál a dál, že mi ani nevadilo, že nechápu občasné narážky na seriál. Ty mi docházely až zpětně při sledování epizod:-)
Do tohoto dílu se mi dlouho moc nechtělo. Asi mě odrazovala Taša na deskách knížky, protože tahle postava mě nikdy moc nebrala. Ale jednoho dne na ni přeci jen došlo a za chvíli bylo přečteno. Hlavní dějová linka byla takový startrekovský standart, neboli podobný příběh už jsem někde slyšel/viděl. Mnohem zajímavější byly "výlety" do Tašiny minulosti, do doby, kdy ji zachránila Hvězdná flotila a později její studium na Akademii a začátky ve službě. Po přečtení jsem měla pocit, že jsem se o Taše dověděla mnohem víc, než v celém TNG.
V závěrečném dílu série mi docela chyběl detektivní příběh, na kterém byly vždy postaveny předchozí knihy. V podstatě celý příběh týkající se lidí se řešil jen proto, aby se nějak uzavřely dějové linky z předchozích dílů. Naopak, o dost většího prostoru se tentokrát dostalo robotům, což nebylo vůbec na škodu. Filozofické diskuze mezi Daneelem a Giskardem jsem si užívala do posledního slova a myšlenka Nultého zákona rozhodně dodala příběhu na zajímavosti.
I když se tato knížka na první pohled tváří jak sci-fi, rozhodně lépe zapadá do škatulky fantazy. Když si z knihy odmyslíte věty jako "Čím blíž jsme byli ke Slunci, tím větší horko v raketě bylo." a "Když jsme přistávali, ze stropu se stala podlaha.", zbude vám relativně stručný popis nového světa a jeho obyvatel. Po přečtení dílu mi kniha připadá jako takový úvod do celé série a doufám, že v dalších dvou dílech, které se značně rozrostly o stránky, se dovím mnohem více podrobností. Co se náboženství týče, čekala jsem analogii na boha, ale spíše mi celý příběh připadal jako filozofování o smyslu života jedince vs. společenství.
Třetí kniha pro mě byla lepší než první dvě, protože v ní bylo to, co mi od samého začátku u Pratchetta chybělo. Smysluplný děj. První dva díly na mě působily jako změť čehosi proloženého méně či více vtipnými hláškami/narážkami. Ty zůstaly i v Čaroprávnosti (možná jich trochu ubylo), ale hlavně to mělo hlavu a patu a směřovalo to ke konci, který uzavřel předchozí dění.
Další příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, který varuje před stagnací a konečným samovyhlazením lidstva. V této knize se ale autor nezaměřuje moc na popis (zbytečného) života lidí (jako např. A. Huxley v jeho Konci civilizace), spíš se věnuje vnitřním myšlenkám a pohnutkám hlavní postavy, která nás provází dějem a ani chviličku nenudí. Spíš se děj postupně rozjíždí, až dospěje ke klimaxu a poté zlehka dozní do závěrečného "vždycky je naděje". Jediná nepatrná výtka, v době, kdy Bradbury psal knihu, neodhadl, že itelektuálním činnostem se v budoucnu budou věnovat i ženy. V závěru knihy, kdy hlavní hrdina narazil na "vyděděnce společnosti" kvůli jejich názorům, tam byli samí muži. V dnešní době by se mezi nimi určitě našli i nějací zástupci opačného pohlaví.
Zpočátku mě vyděsila myšlenka Velkořímanů jako členů Hvězdné flotily, ale budiž, ve ST je všechno možné. Kniha sleduje dvě hlavní dějové linie, Picard musí bránit pacifistickou planetu před nájezdy hladových M'doků a zároveň zjišťovat, co má v plánu velitel Velkořímanské lodi. Obě dvě dějové linky si jedou svým tempem, občas se protnou a spějí ke svému konci k rozuzlení. A právě ten konec mě vůbec nenadchl. Působil na mě, že autoři psali a psali a najednou zjistili, že jim dochází místo. Problém s M'doky vyřešili v jedné větě a Velkořímanům věnovali celý odstavec, který jakoby slibuje další díl. Celkově kniha nebyla nudná, ale ten konec byl pěkně odfláknutý:-(
Příběh Sparty pokračuje a tentokrát se dozvídáme něco více o Svobodném Duchu, o co jim jde, kdo jsou vlastně zač, a co mají v plánu. I Sparta prochází znatelnými změnami, především v názorech a postojích.
Preuss v pátém díle značně upustil od akčnosti příběhu a zaměřil se spíš na popis nových objevů na měsíci Almathee. A objevy to byly ne nezajímavé, z Clarkovy povídky Jupiter V sice moc nezbylo, ale i tak z děje vyplývalo, že se pomalu blížíme k zásadnímu odhalení, které si autor nechává do posledního dílu.
Poslední díl šesti dílné série nám volně navazující předchozí díly pěkně zakončil. Spojil všechny nitky, které předchozí příběhy natáhly a uzavřel je do jednoho celku. Podle počtu hodnocení (doteď hodnotili tři lidé včetně mě) moc lidí nedočetlo až sem, což je asi škoda, protože v podstatě přišli o to hlavní, konec. Možná už je nebavily předchozí díly, které možná byly trochu slabší, ale tady se Paulovi Preussovi podařilo vrátit se do formy, kterou měl na začátku.
Kniha je hezká psychologická sonda do mozku muže, který se dověděl od kartářky, že jednoho dne zabije člověka. Informace, nad kterou by skoro každý mávl rukou, Arturovi obrátí život naruby. Upne se k té myšlence natolik, že mu nedá spát a on se nakonec rozhodne, že aby se jí zbavil, musí ji realizovat... Ale záhy zjišťuje, že ono to nebude tak snadné.
Nápad dobrý, ale opět body dolů za popis tehdejší společnosti, takže pokud vám to nevadí, přidejte si k mému hodnocení další hvězdičku.
První dva díly série se mi velice líbily, ale třetí díl mě trochu děsil svou délkou. Z předchozích zkušeností se dalo předpokládat, že Eliáš bude opět v cizím/nepřátelském prostředí řešit neřešitelný případ neboli kniha bude napsaná stejným stylem jako předchozí dvě. Pod rozsahem tohoto románu jsem si představovala spoustu odboček od hlavního děje a rozsáhlé popisy čehokoliv. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Sice rozjezd do děje byl hodně pozvolný, ale když se Eliáš konečně dostal na Auroru, děj se nezastavil až do poslední stránky. A pro mě osobně byla tato knížka ještě o chlup lepší než předchozí dvě.
38 povídek různé kvality je rozděleno přibližně tematicky do tří částí. V každé se najdou vynikající povídky, ale také takové, po jejichž přečtení si řeknete, a co jako? Důležité je, že těch vynikajících a minimálně dobrých je převaha. Především první část Hrůza a běs obsahuje povídky jako Malých vrah nebo Kostra, které překvapí hlavně koncem. Prostřední část je asi nejslabší, protože spousta povídek je pouze odvyprávěna jako příběh, na jehož pozadí se nic moc důležitého neodehrálo a chybí mu větší hloubka. Přesto kniha jako celek dostává 100% hodnocení, protože kladné pocity zastiňují těch několik zklamání.
Vzhledem k tomu, že v tomto díle je Enterprise v dezolátním stavu a taktak letí od samého začátku, žádné akce se moc nedočkáme. První půlka knížky je čistě dialogová/filozofická, v druhé půlce už se začně konečne něco dít. Jedinou výraznou postavou je tu (samozřejmě) Kirk a jeho protivnice Lorelei, ale na ostatní známé postavy se tu moc nedostalo. Dokonce i Spock se tam mihne jen příležitostně. Ale přesto děj docela postupuje. První část je takový rozjezd k druhé, která je odvyprávěná svižnějším tempem.
Od posledního dílu série většina lidí očekává rozuzlení dějové linky a dokončení osudů hlavních hrdinů. I v Převážně neškodné se obojího dočkáme, a dokonce nejsme ochuzeni o adamsovský styl vyprávění.
Čtvrtý díl je z celé série ten nejslabší. Za svými předchůdci značně pokulhává, protože v podstatě pouze rozvíjí a posouvá dějovou linku, ale nikoli zábavnou formou, na kterou jsme byli doteď zvyklí. Kdyby tato kniha byla samostatná, nebyla by zas tak špatná, ale bohužel po třech knihách čekáme více a nikoliv méně.
Tentokrát se Peter David zaměřil na téma, na které se v seriálu vůbec nedostalo, a to jak vlastně začal vztah Willa a Deanny. Právě díky tomu, že v seriálu to neřešili, David si mohl vymyslet prakticky cokoliv. A vymyslel. Nesoustředil se pouze na love story, která je sice hlavní linkou příběhu, ale velký prostor věnoval i další zápletce, která celou knihu táhne vpřed a dodává příběhu dynamičnost, na kterou jsme ze ST epizod/knih zvyklí.