Pine komentáře u knih

Já, závislačka na HH, jsem si rvala vlasy – Nesbø, proč se sakra zdržuješ vymýšlením dalšího příběhu, místo toho abys psal další řádky o detektivovi, bojujícím s vrahy i alkoholem? Bála jsem se, že Nesbø nedostojí svých kvalit a budu zklamaná. To však bylo úplně zbytečné. Syn je boží. Jeho autor mě fakt dostal, když mi naservíroval tuhle lahůdku. Supr příběh, bezvadně vystavěné charaktery postav, napětí, správně dávkované zvraty, žádná vata okolo… prostě se to četlo samo. A navíc Sonny – antihrdina, kterému jsem tolik fandila! 

Zjistila jsem, že pro život nepotřebuju Harryho, ale Nesbøho.

10 08.04.2020

Joona a Saga opět na scéně. Když k tomu připočítám svižné a krátké kapitoly, slušnou dávku napětí a nutkavou potřebu číst dál, vychází mi z toho vcelku atraktivní balíček. Navíc mám ráda vraždy (rozumějte: jako čtenář), tak mi jejich množství a brutalita snad i udělaly radost. Na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že Kepler až příliš nakukoval k J. Adler-Olsenovi a A. Christie… navíc mě trochu potrápil pomalým rozjezdem. I přes určitá negativa se tato kniha stala mojí druhou nejoblíbenější ze série. Hned po Písečňákovi.

7 07.04.2020

Je to už víc než 15 let, kdy jsem jako puberťačka vřískala před knihovnou: „Vyber mi něco ke čtení!“. Moje maminka sáhla po Vražedném létě. A já se zamilovala. Ta kniha je báječná, od té doby jsem ji četla nespočetněkrát.
Na první pohled se příběh může zdát obyčejný, ale zdání klame. Obdivuji Japrisota, jak pomocí slov dokázal navodit takovou zvláštní atmosféru a vykreslit kompletní charakter postav… moje fantazie pracovala na maximum. Znovu během okamžiku před sebou vidím Elianu, v horkém dni tlačí rozbité kolo do dílny za Pin-Ponem…

Jak Eliana působí na muže, tak knížka působí na mě – jako magnet. Díky mami.

13 07.04.2020

Co miluju na Dahlovi? Takové to zvláštní mrazení a báječně vypointované povídky. V tomto případě je navíc oblékl do lechtivého kabátku. Tři příběhy jsou plné humoru, ale jeden se liší, u toho mne smích přešel... To však nic nemění na tom, že Dahl je mistr slova.
Zapomeňte na Karlíka a továrnu na čokoládu, tohle je dospělý Roald Dahl.

7 03.04.2020

Prvních pár kapitol jsem se nemohla začíst, pak si však kniha získala mou pozornost. Autorčin debut nepostrádá napětí a touhu číst dál, každou chvíli vyplují na povrch nové informace. Popis jednotlivých aktérů je tak povedený, že ta obyčejná, unavená a věčně uštvaná Lisa může být klidně vaše sousedka. Jen vysetřovatelka Joanne hraje trochu přebytečnou roli...

I když tajemství skrýváte ze všech sil, ty křivárny vás stejně doženou.

6 01.04.2020

Wow, to bylo něco! S nečekaným zvratem jsem díky zdejším komentářům počítala a přesto můj čtenářský zážitek neutrpěl. Žádná hluchá místa, příběh postupně gradoval.
Amber ve mně sympatie nevzbuzovala, ale nutně jsem musela vědět, kam až je ochotna zajít. A část s Daphne? Ani jsem netušila, kde se ve mně ta škodolibost bere :)
Knížka, která nenechá vaše emoce spát. Vyhraďte si 2 nebo 3 večery, tenhle příjemný psychothriller za přečtení rozhodně stojí.

8 29.03.2020

Tak já nevím, mně to přišlo takové neslané nemastné. Chtěla bych se zařadit k Bryndzovým příznivcům a mít Eriku ráda, ale to nepůjde.
Myšlenka dobrá, jenže autor ji nedokázal správně uchopit a převést na papír poutavě. Kdo už má něco načteno, musel trpět tím, jak bylo všechno předvídatelné. Totální absence napětí.
U detektivky netrvám na stylu A. Christie - odhalit vraha v poslední kapitole, kdy se deset lidí sejde u jednoho stolu. Ale udělat to uprostřed knížky? To ať Bryndza přenechá zkušenějším, třeba Nesbømu.

7 28.03.2020

Blíží se konec kapitoly… a prásk. Je to tam! Další šok. Překvapení střídá překvapení. Na těch nečekaných větách se stanete závislými a musíte číst dál. Každý z pěti příběhů byl svým způsobem nereálný, ale není právě tohle ten důvod, proč se noříme do světa knih?
Nenáročná četba s originálním nápadem a slušnou dávkou manipulativního chování.

5 09.03.2020

Romány pro ženy obvykle nečtu. Ani nepatřím k těm, kteří dojetím nad Quinn a Grahamem plakali, ale uznávám, že kniha je velmi emotivní. Zvlášť, pokud řešíte problémy s neplodností. Kniha mi silně připomíná můj osobní život. I to, že bez komunikace není vztah. Moc se mi líbilo střídání „teď“ a „tehdy“.
....
„Naše manželství není dokonalé. Žádné manželství není dokonalé. Byly časy, kdy to má žena vzdala. A ještě víckrát se stalo, že jsem to vzdal já. Celé tajemství je v tom, že jsme to nikdy nevzdali současně.“

9 04.03.2020

Jak pár stránek dokáže zasít hlubokou myšlenku. Kéž by si každý ve svém dobrém konání našel smyl. Nadčasový příběh, kdy skutečný význam má dávat, nikoli brát. Také jste po přečtení měli touhu jít a zasadit strom?

16 03.03.2020

Krásné čtení a ještě krásnější ilustrace. Těch pár řádků textu umocňují naprosto úchvatné obrázky a celá tvorba paní Dubuc na mě působí dojemně! Hned bych chytla paní Jezevcovou za tlapku a vydala se s ní na výlet. Přestože je knížka určena dětem, tak i dospělák si zde najde hlubší myšlenku a odnese si své vlastní poselství.

7 02.03.2020

Mráz jsem poprvé otevřela na pláži. Moje blbost. Do mě pralo letní slunce a v knize tančily sněhové vločky – to se fakt nedalo skloubit. K dalšímu setkání došlo až po 5 letech a nic by se nestalo, kdybych čtení odkládala ještě déle.
Na prvních 200 stran je třeba obrnit se nekonečnou dávkou trpělivosti, nic se tam totiž neděje. Vata, kterou Minier svou knihu vycpal, brzdí děj. Oproti tomu psychiatrický ústav byl využit minimálně. A to tam prý měli ty nejnebezpečnější týpky…. Něco překombinované, něco nedotažené. Chybělo mi napětí. Čí srdce si získal přecitlivělý detektiv? Moje tedy ne.
Dvě hvězdičky za nápad, poslední 4 kapitoly a epilog.

9 02.03.2020

Sonda do života malé feťačky. Reálný obraz toho, jak snadno lze drogu okusit, jak složité je vymanit se ze spárů závislosti a kam až jde klesnout. Jak velkou roli hraje rodinné zázemí, co pro mladého člověka znamená patřit do party a co je pro to schopen udělat.
Memento se mi líbilo víc, ale to je dáno tím, že v době čtení mi bylo 16, v tom věku mě jednoduše šokovala. Ať už jednu nebo druhou knížku by si měl v pubertě přečíst každý.

9 12.02.2020

Přestože je námět díky Agathě Christie už okoukaný, na rozjezdu to vypadalo jako slibné čtení. Líbil se mi popis osob, vykreslení místa pobytu hostů a navození atmosféry. Postavy se střídaly ve vyprávění, což byl pro mne dobrý způsob, jak se zorientovat v tolika jménech.
Snad mi ani nevadilo, že vraha nebylo možné vystopovat na základě indicií. Co však kanadská autorka nezvládla, to byl uspěchaný závěr. Lusknutím prstů jsme přišli o veškeré napětí.
Jestli hledáte nenáročnou detektivku na víkend, směle do toho. Pokud toužíte po něčem propracovanějším, poohlédněte se jinde.

9 10.02.2020

Asi jsem četla jinou knihu… Tohle nebylo ani návykové. Ani psychologické. Ani thriller.
Ze začátku jsem se nemohla zbavit pocitu, že držím v ruce slaďárnu pro americké pubertální dívky. Na 350 stranách se to nebezpečně hemžilo slovy „ehm“ a „zamlaskal/-a“. Hlavní postava měla neustále knedlík v krku, a co čert nechtěl, ještě jí ob kapitolu „horké slzy štípaly v očích“.
Emily – naivní, nedospělá, nezkušená – měli jsme si ji snad pro tu roli trpitelky zamilovat? Na jméno „Pammie“ jsem dostala alergii po pár stránkách. Do toho Adam, se kterým by snad nikdo normální nemarnil svůj čas.
A prosím, v čem mělo spočívat to psycho? Intriky budoucí tchýně se nevyznačovaly ničím přehnaným. Milé Em bych nepřála okusit praktiky skutečného manipulátora.

5 31.01.2020

Troufám si tvrdit, že jsem otrlá čtenářka - při Carterovkách cítím jen lehké šimrání. Ale Čtvrtá opice, to je jiný kafe! Level „joo, to je správně úchylný“ se během čtení několikrát přetavil do „uf, to je sakra zvrácený“. Ale co? Vždyť je to thriller. A pořádnej. Konečně!

Pozitivně hodnotím navození atmosféry, sarkasmus a špičkování mezi parťáky. Závěr vůbec nebyl uspěchaný a jako bonus se nám otevřely dveře (ne-li dokonce vrata) k pokračování. Deník mě fakt bavil, každá kapitola s ním končila tak nepředvídatelně!

24 28.01.2020

Jestli si myslíte, že s touhle knihou strávíte dlouhé zimní večery, jste na omylu. Od první kapitoly vás k sobě připoutá a dokud nezhltnete poslední slovo poslední kapitoly, nebudete mít klid. Příjemné čtení, které nepostrádá napětí, skvěle vystavěné dialogy a vtipné hlášky. Příběh je propracovaný. Je až s podivem, jak si autorka drží vysoko nastavenou laťku. Těším se, kam se s Kim podíváme příště!

12 18.01.2020

Autorka má v hlavní hrdince obrovský potenciál. Přes všechny moje milované Kim Stone a Lacey Flint musím uznat, že postava Jude je originální. Líbí se mi, jak se se svou smutnou minulostí vyrovnává po svém, to, jak je „divná“.
Svižné čtení, nechybí napětí a krev, jako bonus zajímavý nápad s vraždami.
V rozporu s většinou komentářů: první díl se mi líbil víc, ten se mi vyloženě vryl pod kůži. Což ale neznamená, že nevyhlížím finální trojku!

10 13.01.2020

Atmosféra chvílemi tak hustá, že by se dala krájet. Autorka mě vodila za nos a furt jsem tápala, jak to tedy celé je. Na závěr jsem vyvalila oči, tohle jsem nečekala! Jednu hvězdičku ubírám, J. B. mohla z tohoto neotřelého nápadu vymáčknou ještě víc.

1 02.01.2020

Pro jednou jsem potřebovala ty svoje krváky vyměnit za nějakou oddychovku. Volba padla na Greye. 50 odstínů mám přečtených, tak to byla kombinace zvědavosti a povinnosti. Vyprávění z pohledu muže mi přišlo o něco zajímavější – asi už jen proto, že jsem žena. A opravdu se mi nestýskalo po oné „vnitřní bohyni“, které bylo v předchozích knížkách víc než dost. Tuto šeď hodnotím průměrně – nic nového nám autorka nepřichystala.

1 30.12.2019