Pine komentáře u knih

Chcete pomalý rozjezd? Knížku, kde hned odhalíte vraha? Jste slabší povahy, omdlíváte z kapky krve a nesnášíte násilí i psychicky narušené jedince? Opovrhujete nesmrtelnými detektivy? Tak se poohlédněte jinde. Ostatní směle do toho! Mě to sakra bavilo od první kapitoly, hltala jsem ty krátké věty jednu za druhou a nechala se unášet na vlnách parádně vystaveného příběhu. To vražedné tempo vydrželo po celé čtení a vše do sebe skvěle zapadlo. Ani se neptám, jestli jsou ti Keplerovci normální. Nejsou. Takhle dobře by to totiž jen tak někdo nenapsal. Co si ale autoři mohli odpustit, to byla závěrečná kamionová honička.

10 03.08.2021

Chlad, tma, napětí, řada tajemství a depresivní atmosféra vás budou provázet při čtení této úžasné Keplerovky. Moc se mi líbilo, že autoři vsadili na přímou dějovou linku a obešli se bez zbytečných odboček. Téměř 500 stran dalo prostor pro detailní propis postav i prostředí. S Písečňákem jsem strávila tři příjemné večery, občasnou nelogičnost mu odpustím, jinak je podle mě napsaný velmi zdatně. A poslední kapitola donutí hned sáhnout po další knize ze série.

7 26.03.2021

Seznámíte se s totálním magorem, zažijete několik infarktů, prostředí kliniky budete nenávidět, přesto jako vyšinutí vypijete hektolitr kávy, protože tuhle knížku fakt budete muset dočíst... třeba ve 3 ráno - jako já, s očima červenějšíma než je hrdlo po tahu žiletkou přes krční tepnu. Vychutnáte si každou kapitolu, propracovanou zápletku i závěrečné poděkování.
Z Pacienta si sednete na zadek. Je velmi povedený a velmi originální!

7 20.03.2021

„Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti ale chceme správné odpovědi. Lidská nátura. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli jí budete věřit, nebo ne.“

Kříďák vás nutí znát pravdu, takže otáčíte stránku za stránkou, občas odhadnete, co přijde, jindy Tudor zasadí nečekaný úder. Mezi střídáním dvou časových rovin (víc mě bavila ta „dětská“) hádáte, o co tady sakra kráčí a kdo za tím stojí. Uděláte školáckou chybu a necháte se převézt autorkou? Nebo už je z vás zkušený detektiv?
Tahle prvotina vůbec není marná, má fajnovou obálku i minimum hluchých míst, není těžkopádná,... bohužel jí strašně moc ublížila mediální kampaň a nálepka, které automaticky zvedly nároky i očekávání. Jo, milovníci Kinga se musejí cítit celí dotčení. Ale mistrovi literární hrůzy to zřejmě nevadí, když sám na přebal uvedl: "Jestli máte rádi moje věci, tak tohle si zamilujete."
Takže tu máme příběh tak rozvětvený, s tolika událostmi, kdy na závěr (ze kterého bohužel nejsem nijak odvázaná) do sebe vše zapadne. A kdo má rád dávná tajemství, přijde si na své.

8 12.03.2021

Na rovinu říkám, že od této autorky očekávám určitý standard a jsem moc ráda, že ho dosáhla i podesáté. Superlativa netřeba vypisovat. Mrtvé vzpomínky ožívají stránku za stránkou, Kim znovu prožívá nejtraumatičtější momenty svého života a vy ji po řádkách tlačíte kupředu za vyšinutým vrahem.  Děj příjemně zpestřila doktorka A i kočkování mezi kolegy.
Doufám, že Angela už sedí za stolem a chystá nám další pecku!

11 02.03.2021

"A hochům se zase leskly oči touhou rozběhnout se tam do toho červeného kraje, do kopců v růžové mlze a zažít tam něco velikého, krásného, co ještě nikdo nezažil."
A já bych běžela hned! Sbírat bobříky, trávit čas uprostřed modrých lesů s bublajícím potůčkem, učit se novým věcem. Do světa, kdy přátelství mělo váhu... Tohle je první foglarovka, která mě uhranula a zároveň je vzpomínkou na dědu i skautování. Kapitolu Výroba talismanů jsem v dětství přečetla snad 100x :)

9 07.02.2021

Nový Hunter je vždycky událost! První kapitola mě doslova vcucla. Carter se vlastní fantazie fakt nebojí. Míň krve, víc temných zákoutí duše a emocí. Kniha psychologická, přesto akční. Chladná, ale nechybí jí lidskost. A kvalitou stále top.
Chrisi, díky za další díl, my, věrní čtenáři, jsme stále s tebou. A těšíme se na druhou desítku thrillerů, kterou jsi, velmi zdařile, odstartoval.

15 31.01.2021

Doporučuji větrák zapnout na maximum, jinak hrozí, že se vám triko bude lepit na kůži.
Dusivé vedro a pomalé tempo vyprávění = smrtící kombinace. I na ten jazykový styl je potřeba si přivyknout. Plusem je však autorova fantazie, promlouvání obětí, psychologie postav a drama na závěr.

4 23.01.2021

První polovina knihy je taková seznamovačka na úvod. Obrovské množství přídavných jmen a příslovcí, až mi ten detailní popis šel krkem. Pak přichází zvraty, které však průměrný čtenář víc než tuší. Do toho ty litry vína... Finnovi ale nebudu jen křivdit. Nakonec mě přeci jen dokázal něčím překvapit. Bavily mne krátké kapitoly, vykreslení nemoci, odkazy na filmy i postupné odkrývání minulosti. Kniha s příjemným napětím, ale thriller to není, jasný pane.

6 21.01.2021

Tak fakt nevím. Trochu thriller, trochu detektivka. Místy mě to bavilo, jindy jsem se do čtení musela nutit. Takový rozporuplný pocit jsem už dlouho neměla. Plno bezva nápadů (vrah, motiv, slepé medium, číslování stran, gradovaní...), ale něco tomu chybělo. Jako by celý příběh plynul někde na pozadí a já nebyla součástí děje.
Fitzeku, dám ti do budoucna ještě šanci, ale buď lepší!

7 10.01.2021

Už z úvodních řádků je čtenáři jasné, že se jedná o "jinou" Colleen. První kapitola mě vtáhla do děje, knihu jsem dala na dva zátahy. Sex a nějaké to sprosté slovo? Nejsem puritán, za mne ok, do příběhu to sedělo, jen ty popisované hrátky byly furt jak přes kopírák.
Povedený zážitek z psychothrilleru mi však pokazil závěr, protože bylo jasné, že musí přijít nějaký wow zvrat... a ten nepřišel. Respektive byl takový podivně vynucený, autorka si na něm mohla dát víc záležet a udělat ho mrazivějším.

8 07.01.2021

Ach jo jsem poprvé držela v ruce asi v 15 letech a působila na mě srandovně. Pravděpodobně se mnou cloumala puberta, protože teď mi ta zábava prišla poloviční. Asi jsem dospěla a vím, že povídky jsou vymyšlené, tedy wow efekt se nekoná nebo v této době nejsem nastavená na humor. Nedočkala jsem se onoho pohlazení po duši, úsměv na tváři také chyběl.
Fulghumova lednička hučí v B dur, moje kvoká. Ani tohle dnes nemáme společné...

3 31.12.2020

Jako milovnice Oddělení Q jsem se kvůli zdejšímu hodnocení do čtení vyloženě nehrnula. Obavy se ukázaly jako liché, čekaly mě totiž svižné povídky se skvělou pointou. Těch 100 stran je povedených. Oba nápady, nadsázka, černý humor... mé knižní chuťové pohárky se naplnily!
Kdybych nevěděla, kdo je autorem, tipovala bych, že Malé pikantní vraždy sepsal R. Dahl.

8 31.12.2020

Vlak. Sníh. Super atmosféra. Příjemné tempo. Bezvadný motiv. Dokonalé rozuzlení. Perfektně vystavěné dialogy. Co si přát víc?
Víte všechno, monsieur Poirote. Hluboce se Vám obdivuji. A Agatho, ty jsi detektivek královna!

17 30.12.2020

Čtenářská výzva se protnula s dárkem od Ježíška. Kytice s ilustracemi od Míly Fürstové.
Kolikrát se nám v běžných knížkách nedaří začíst a děj se vleče. Erben nejenže nás neochudil o děj, ale ještě si vyhrál s veršovanou podobou. Mrazení, gradovaní napětí, poučení. Klobou dolů! Mojí nejoblíbenější básní sbírky je Svatební košile.

23 25.12.2020

Vypravěčka Smrt - zajímavé. Pasáže, kde promlouvala přímo ona, mě bavily. Liesel Memingerová mi však zůstala poněkud lhostejná. Kniha je rozvleklá, to pozivní v ní zabilo pomalé tempo. Všechno to dojímání, emoce, očekávání, zatajený dech, uvědomění si apod. mě minulo.
Za mne se žádné chytnutí za srdce nekonalo.

10 24.12.2020

Tak tuhle známe všichni :) Čapek je mistr slova, ten bohatý jazyk, ze kterého vyzařuje laskavost i láska... je to knížka mého dětství. A zároveň ji mám spojenou s mým dědečkem, který mi ji přehrával na gramofonových deskách, pohádku O pyšné noční košilce jsem chtěla stále dokola. I hlas Karla Högera je nezapomenutelný.

20 20.11.2020

Nalákala mě anotace. Zápletka není špatně vymyšlená, ale tím pozitiva končí. Nedařilo se mi začíst se, o absenci napětí se nemá smysl zmiňovat. Vlastně jsem statečná - podařilo se mi přečíst něco, co se celou dobu táhlo jako žvejka na nových teniskách.
Östlundhe, s tímhle dílem jsi čest severské krimi opravdu neudělal.

2 15.11.2020

Takové vděčné (i věčné) téma a vždy záleží, jak se s ním autor popere. Jess Ryder to zvládla celkem obstojně. Dobře vykreslila postavy, dávkovala napětí, někomu možná zamotala hlavu, mě nutila číst dál. Ke konci to chtělo větší grády.

2 07.11.2020

Jsem s touhle nenáročnou četbou spokojená. Moc mi vyhovoval styl, ze kterého přímo tryská, že za tímto počinem stojí žena - protože, jak by chlap mohl popsat těch tisíc myšlenek, co nám během vteřiny prolétnou hlavou? Moriarty z příběhu vytěžila maximum a jak se v závěru vše tak hezky letmo protlo, to byla příjemná třešnička na dortu. V epilogu se autorčina fantazie rozjela na neskutečné obrátky! No, po dočtení knížky budete mít pravděpodobně o čem přemýšlet.
Hvězdička dolu za občasné natahování textu.

6 28.10.2020