Pine komentáře u knih

Předmluvou jsem se složitě prokousávala, samotná pravidla byla o něco stravitelnější. "Protilátka proti chaosu" u mě chaos spíš vyvolávala, to když autor něco zajímavého nakousl, ale vzápětí se jeho myšlenky odebraly totálně jinam. Což působí nejen chaoticky, ale i komplikovaně a můj zájem postupně opadal.
Ano, uznávám, každý si tu může najít zajímavou myšlenku, inspiraci... otázkou je, zda se přes (již jinde napsaná) moudra a nudnou vatu na "to svoje" pročte. A když už, bude to jen drobnost, nic velkolepého. To je na 424 stran poněkud malý úspěch, nebo ne?

2 20.08.2022

Také jsem zvolila audioknihu, přednes Jany Strykové je skutečně velmi povedený.
Litry roiboosu, moskyti, akácie,... v našich zeměpisných šířkách dodává africké prostředí knize zvláštní punc.
Jednoduché případy s předvídatelnou pointou řešené s důvtipem. Žádná detektivka, spíš takové anekdoty. Chvílemi jsem se dokonce cítila jako u dětské četby. Jak už tu zaznělo, tohle je taková botswanská slečna Marplová, která však k přečtení dalších dílů nenaláká. Absence stříkanců krve a násilí alespoň prospívá klidnému spánku :)

6 20.08.2022

Úvodní kapitola mě okamžitě vcucla. Tradičně. Zvolené téma a prostředí opět bezva. Vraha jsem neodhalila, i když tipů jsem pár měla. Druhá vyšetřovací dějová linka se mi líbila. Na chuť jsem přišla i Fifi. Skvělé dialogy, vtipné hlášky, sarkasmus. Všechno propracované. Za mě trochu méně napětí, než obvykle; tak dávám 4,5 ⭐
Marsons je sázka na jistotu a já už si ke čtení chystám další díl.

17 13.08.2022

Svrbí mě ruce, musím začít trhat. (...) Nechci nic měnit. Jsem sama se vším všudy a tak to mělo vždycky být. Nikdo mě nezná. Žili vedle mě, ale nikdy nevěděli, kdo jsem a po čem toužím. Bez čeho dokážu a bez čeho nedokážu žít. Celý život bolí, říkávala mi mi babička. (...)
Pozoruju svoje ruce při práci, jsou upracované a zničené. Přesně tak to má být, tak je to správné. Probírám dlaněmi další a další trsy přesličky, čekám jestli na mě nevykoukne babiččina hlava. Potřebuju ji znovu vidět.
-----
Ten vytříbený jazyk. Krátké věty. Cítím červencové horko, bodavé slunce, první kapky deště ze začínající bouře, vůni bylin - všechno tak reálně. Autorčina sugesce je neskutečná, díky ní se opravdu ponoříte do tmy. Do tmy v zákoutích lidské duše. Bolest, rozervanost, deprese, neukotvenost, totální zmar... jako by neznaly hranice. Ale zároveň jsou tu jako protiklad odhodlání, motivace, radost.
Velmi originální knížka, u které mi po dočtení bylo líto, že další stránky už nebudou...

23 07.08.2022

Skvělá série se dočkala skvělého prequelu. Neskutečně jsem si to užila. Knížka mě vcucla od první kapitoly a já hltala řádky až do poslední strany.
Milí členové týmu, vy ještě vůbec netušíte, co všechno spolu zažijete, kolik ohavných vrahů dopadnete a že před sebou máte spoustu napínavých příběhů. Jsem moc ráda, že jsem u všech byla s vámi!

7 30.07.2022

Osm let jsem čtení odkládala, anotace mě nezaujala, téma mi nebylo blízké. Množství jmen, že se mi z toho v úvodu motala hlava. Pátý díl o oddělení Q není tak nervy drásající, jak jsem u Olsena zvyklá, přesto zůstává čtivý a představuje oddychovku, u které je radost otáčet stránky. Tentokrát to nebylo o brutálních vraždách a ten dobře propracovaný příběh se spoustou detailů kolem mohl působit až nudně. Souhlas, kniha mohla mít klidně o pár desítek stran méně a taky chci vrátit napětí předchozích dílů, přesto knihu jako celek nemůžu hodnotit nijak zle. Marcovi jsem fandila, byl mi sympatický, vůbec mi nevadilo, že podával nadlidské výkony a byl tak odvážný. A těším se na další Asadova pořekadla s velbloudy :)

5 09.07.2022

Jo, to se mi líbilo. Mám ráda povídky a tyhle v sobě skrývaly bezva pointu. Jsou propracované a každá z nich mě hned vcucla do děje - jedno, že předvídatelného. U autora severské krimi nesmějí chybět mrtvoly a mrazení, těmito atributy Nesbo nešetří ani tentokrát. A ty perfektní dialogy! Vážně skvělá oddychovka.
PS: Povídku Žárlivost jsem jsem si nechala jako poslední a celkový dojem z knížky možná právě tato umocnila. Plus bylo fajn zpestření číst řádky z řeckého prostředí :)

4 04.07.2022

Haruki Murakami mě míjel, teď jsem po něm zjištně sáhla kvůli Čtenářské výzvě...
Krátký příběh, který Kat Menschiková doplnila krásnými expresivně laděnými ilustracemi. Čtivé, jasné, stručné. Super nápad. Záměrně vynechaná jména. Místa k zamyšlení. Symbolika.

Otevřené konce, kdy autor rozehraje fantazii čtenáře, mi nevadí. Ale toto? To je jak kdybych četla Kafku. To není otevřený konec jak vrata, ale jak brána do Mordoru. Odehrávalo se to skutečně nebo jen v mysli hrdinky? Něco mi uniká, což se může jednoduše stát - nejsem japanolog.

3 19.06.2022

Do kapitoly 8 jsem měla hodně velké nutkání s tím seknout. Do kapitoly 50 se nic nedělo. Měla bych si gratulovat, že jsem to nakonec dala celé. Výrazně k tomu přispěl Martin Stránský, před ním klobouk dolů.
Nebudu tvrdit, že je to odpad, rozumím, že se najdou čtenáři bez nároků a toto jim stačí, ale pro mě je to nuda a nepochopím Bryndzovský fenomén. Ne a ne a ne. Pořádně se nic nevyšetřuje, pak rozuzlení téměř ve stylu deus ex machina. Nesympatické postavy, zbytečně moc popisů kolem. Divný překlad (jak si mám vysvětlit "jasná a šedá obloha" - úvod kapitoly 23)... Očividně píšu recenzi na jinou knížku, protože aktuálním 91 % vážně nerozumím.

2 19.06.2022

Tak jo, Opice, Oběť a Dítě byly lepší. Jenže pokud si budu hrát na "kdyby neexistovaly" a přestanu srovnávat, je Volající prostě pecka. Nebo spíš bomba? Na ten velký počet stran jsem nezaznamenala žádné hluché místo, naopak - furt pěkně v napětí. Příjemně se mi četlo i ve tři ráno, kdy moje nespavost klade na výběr beletrie vysoké nároky. Cole mi byl velmi sympatickou postavou a J. D. Barker je chytrý chlapík, jeho knihy mě baví!

"Když píšu příběh, když vám ho předávám, je mým jediným cílem pobavit vás. Odvést vás na chvilku od všeho, co se děje na světě. Pomoct vám na okamžik zapomenout na vaše vlastní co kdyby."
... díky, přesně tohle se ti podařilo.

6 15.06.2022

Štítili jste se brouka? Následně s ním soucítili? Chtěli jste seřvat rodinu a zároveň jste jejich rozhodnutí chápali? Zvláštní pocit, že?

V díle je velmi patrná snadná manipulovatelnost, pomíjivost citů, morální úpadek, depresivní nálada, osamocení, pochyby a myšlenka, že život je jen čekání na smrt – prostě čirý existencionalismus. To nám čtenářům dává obrovský prostor k zamyšlení, třeba nad tím, jak se člověk může i v přítomnosti nejbližších cítit sám a že se tento pocit právě v okruhu přátel a rodiny násobí.

12 01.06.2022

"Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky."

Je mi jedno, že Pýcha a předsudek má předvídatelný děj, protože o ději to tentokrát není. Tady jde o postavy. A ty Austenová dokázala pro čtenáře mistrovsky zpracovat. S panem Benettem byla sranda, Elizabeth mě potěšila trefnými glosami a pan Darcy... ach pan Darcy! Vlastně nechápu, proč jsem se té knize vyhýbala až do svých pětatřiceti, když působí jako pohlazení na duši.

"Ohlížej se nazpět jen tehdy, přináší-li ti to potěšení."

19 29.05.2022

Taková oddychovka (celkem i reálná) na dvě odpoledne u vody, dobře se čte, text je nenásilný, řádky ubíhají, vy se postupně prodíráte těmi zvraty a rozmotáváte propletenec příběhů osob, ke kterým nijak extra nepřilnete.
Někdo by mohl Lapeně tvrdit "Jedna vražda stačí, drahoušku", ale vlastně mě ten závěr nijak neurazil, tak nějak do toho mentálního rozpoložení seděl. Co ale musím vytknout, tak opakování situací, zjištěných informací.
Jo a kdo do cca osmé kapitoly nechytne tik v oku při slovu "bodýčko", vyhrává u mě zlatého bludišťáka.

8 24.05.2022

Ani nespočítám, kolikrát jsem je četla. Jednu dobu jsem je uměla zpaměti, přesto jsem dál hltala řádky. Unášená na vlně představivosti... Vůbec jsem tu knihu nevnímala jako povinnou četbu, pro mě to byly pohádky. Skvěle naservírovaná řecká mytologie!

Nejraději mám tu s Filemonem a Baucidou, pro ten krásný závěr:
... a listí v korunách stromů si dosud šeptá o těch dvou dobrých lidech, jimž se milostí bohů dostalo stejné hodinky smrti i dobrodiní, aby byli nadále spolu. Vždyť se druh druha dotýká svými větvemi, jako by jeden druhého hladil. Jejich něžná láska žije dál.

13 06.05.2022

Vůbec mi nevadilo, jak a do jaké míry se řeší vztahové záležitosti mezi našimi dvěma hlavními aktéry, vždyť na to jsme snad všichni čekali. Tuhle dějovou linku nemohla Fieldsová vyřešit jednou větou typu "ve světle zapadajícího slunce se chytli za ruce a odkráčeli vdál". Ale! Uf, Avo, ty bys potřebovala asi profackovat. Doufám, že se během příštího dílu nějak vzpamatuješ...
V obou vyšetřovacích rovinách se mi tip na vraha potvrdil. Když ho v knížce neodhalím, rvu si vlasy, když naopak ano, jako nyní, jsem... zklamaná? Zřejmě, že se nekoná ten wow efekt.
Knížka má spád, žádná hluchá místa, Lively mě stále baví, obě zápletky bezva... a těším se na pokračování.

10 01.05.2022

Do třetího dílu jsem nebyla moc zažraná, tedy čtvrtý jsem záměrně odkládala. Už po pár kapitolách jsem litovala a Fieldsové se musela v duchu omluvit.
Dvě souběžná vyšetřování, ale v ději se nelze ztratit ani na minutu. Tempo tak akorát. Líbí se mi popis prostředí i to, jak autorka vykreslí postavy, u detektivů zachytí lidskost, u pachatelů zrůdnost. Prošpikované vtipnými momenty. Je mi jedno, že jsou příběhy sotva uvěřitelné, vždyť kolikrát v reálném životě musíme řešit něco, s čím jsme v hloubi duše nepočítali. Byla to pecka! Miluju vás, Avo a Lucu, strašně ráda bych s vámi koukla na černobílý film a chroupala popcorn.

12 03.04.2022

Hned jsem se začetla - občas s tím zápasím.
Dvě časové roviny - super, to mě baví vždycky.
Originální prostředí - v tomhle domě bych si ráda vyzkoušela bydlet.
Pravidla a dotazník - zajímavé oživení.
Minimum aktérů - paráda, nic se mi nemotá.

Ale:
Nekonala se u mě žádná husí kůže. Napětí téměř na nule. Příští stanici vystupuju z autobusu? Začne plakat dítě? Ok, zaklapnu knížku a jdu. Rozhodně nejsem ve stresu, že se zrovna nacházím uprostřed kapitoly. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická. Zklamaní z konce. Z obou konců. Jeden divně useknutý, druhý zbytečně natažený.

Otáčet stránky vás přinutí jen to, že budete chtít vědět, co se jak stalo nebo pokud vám stačí něco průměrného...

6 06.03.2022

Rizzoli a Isles znám už nějakou dobu díky krimiseriálu z televizních obrazovek, ale v knize jsme se setkaly poprvé. Závěje jsem četla kvůli výzvě a vůbec nevadilo, že se jedná o osmý díl série. Slušný rozjezd, část o tajemné opuštěné osadě uprostřed divočiny mě bavila (na studené únorové večery ideál). Gerritsen své dílko protnula pár zvraty, jen to poslední odhalení bylo na můj vkus už přehnané.
Kdo chce zažít něco mrazivého, trochu vztahů i napětí, velkou touhu po přežití a nečekané situace, ať se pustí do čtení!

7 26.02.2022

Miluju ho. Dahl je moje srdcovka. Jeho způsob psaní je neuvěřitelně obrazotvorný a zcela vás pohltí - s jediným umyslem: v závěru vyrazit dech.
Černý humor, místy špetka hororu, originální zápletka, lehkost, skvělá pointa... Tahle knížka naprosto dostála svému názvu.

5 22.10.2021

Četla jsem kvůli výzvě. Knížky libující si v nadpřirozených jevech nemám v lásce, ale tady jich bylo tak málo, že samotnou mě to až zarazilo! Vlastně mi ta duchařina přišla úplně zbytečná.
Příběh začal slibně, ale v průběhu byl děj občas takový neučesaný. Autorce se však jedno upřít nedá: co vypadá jako nesmyslně spletité, je vlastně výborně zamotané a každý střípek nakonec vytvoří pěknou mozaiku.
Místy překombinované, rozhodně ne mrazivé, děsivé, neodložitelné. Námět fajnový, ale dalo se z něj vytřískat víc.

3 15.08.2021