Pine komentáře u knih
Knížku jsem četla před 4 měsíci a furt se mi její děj (i mnoho detailů drží) v hlavě. Protože se to neděje příliš často, je to jasná známka kvality :)
Kdo Fitzeka zná, předem počítá, že nic není, jak se na první pohled zdá a tuší, že od autora lze čekat nějakou podpásovku. Jednu, dvě, tři, nekonečno! Jenže... mě si zase povodil. Na téměř 400 stranách se nebudete ani jednou nudit, naopak - protože vám osud Klary nebude lhostejný, přimějete se příběh hltat dál a přijít na kloub těm nečekaným zvratům.
Takže si rvu vlasy, co to ten Fitzek vymyslel, jak to vymyslel... dokonce se přistihnu, jak listuji v knize zpět, abych ho nachytala při nějakém nedostatku odůvodnění a nelogičnosti. Jenže tady žádné mínusy nejsou, je to vážně supr čtení! Víc takových knih. Tuto si umím představit i zfilmovanou.
Ententýky dva špalky, kdopak tady lže?
Hned několik postav tu aspiruje na lháře roku, sympaťáka tady nenajdete, ale to vůbec nevadí - stejně se přistihnete, že fandíte každou chvíli někomu jinému, s nedočkavostí a touhou po pravdě budete otáčet stránky dál a dál. Autorkou budete ušetřeni zbytečných popisů, naopak vás bude držet v napětí, které s blížícím se koncem knihy bude solidně stoupat.
Asi to není nijak originální dílo, ale zpracované je kvalitně, že...
SPOILER
...snad přetrpím i ten sladký závěr. Tenhle žánr a styl, kdy nic není, jak se na první pohled zdá, jednoduše miluju!
Alice rozhodně není hrdinka, se kterou bych sympatizovala. Nicméně postavy na mě působily reálným dojmem, tento pocit umocňovaly i delší dialogy, které jako by byly vytržené ze skutečného života. Některé informace se opakovaly, protože co si řekla Alice s Leem, to pak znovu vyprávěla Eve nebo jinde a přiznám se, že místy mě to až otravovalo.
Nápad se mi líbil (navíc mám ráda sousedské thrillery), užila jsem si i závěr knížky, jenže jsem se nedočkala žádného wow. Tentokrát mi to dílko přišlo jak od Shari Lapena, kterou moc nemusím, protože kvalitou psaní je níž. U Za zavřenými dveřmi jsem se namlsala a nyní měla asi přehnané očekávání, což se promítá i v mém hodnocení - škoda, že nejde udělit 3,5 hvězdičky...
Dva roky čekání a těšení na další příběh s Joonou. Úvod mě úplně nechytil, podařilo se mi začíst po cca 70 stránkách, pak už měl děj ten správný šmrnc a nechybělo napětí. Líbila se mi vyšetřovací linie, i to, že jsme se dozvěděli více ze životů našich dvou hlavních aktérů.
Vůbec mi nevadilo, že autoři opět použili Jurka Waltera - no co, tak vymysleli pořádnýho psychouše, proč ho nevytěžit? A Pavouk byla skvělá postava, vždyť komu by z takového prožitku nejeblo!
Nijak mě neuráží zde uváděné poznámky, že je příběh nereálný a přitažený za vlasy, Joona je superhrdina, Saga mu zdatně sekunduje. A mě to děsně baví.
MILUJU HO
Tymián,
Pagnola,
dobrodružství, francouzský venkov, prázdninový čas, dětství a mládí, přátelství, zklidnění, vzpomínání, radování ze života, laskavý humor..
Moje srdcovka!
Autorův styl je bomba. Sice je knížka útlá, ale on ji nabušil tolika emocemi! Skvěle zpracoval postavy - jejich charakter i myšlenkové pochody.
Provokativní, deprimující, letargické, zapáchající... a kultovní.
Hlava sem, trup tam,... mě to nijak neuráží. Začátek bezva. Hned jsem byla vtažená do děje. Jsme zvyklí, že příběhy postupně gradují, Venuše však není tento případ... napětí kolísalo, víc se mi líbila dějová linka s kluky-dvojčaty a jako povedené hodnotím první 2/3 knihy, závěr jaksi pokulhával.
Nicméně mordparta mi byla sympatická natolik, že hodlám sáhnout po další Dánovce. Líbily se mi dialogy - díky vtipu působily reálně. Nemůžu si stěžovat na hluchá místa, naopak knížka je napsaná až úderně. K mému pozitivnímu hodnocení přispívá i zasazení příběhu do našich končin. Pěkná detektivka...
Příběhově fajn, slečny Marplové podezřele pomálu (nicméně její vnímavost nijak omezena není), povedené dialogy, zamotané a přitom lehce stravitelné, dokonce nechybí ani špetka vtipu.
Ale za 5 hvězd to nebude, protože vím, že královna detektivek to umí i lépe. Navíc mi dělal problém milion jmen: paní Bantryová, plukovník Bantry a Melchett, konstábl Palk, inspektor Slack, Mary, Dolly, Arthur, Josefina Turnerová, Conway Jefferson, Rosamunda, Frank, Mark Gaskell, Petr Carmody, Raymond, Lorrimer, Simmons, Bartlett, Ruby, Chettyovic Edi, Selina, Basil Blake, Clara, slečna Wetherbyová, paní Price Ridleyová, pan Booker, pan Prestcott... jsem ve čtvrtině knihy a to tu prosím pěkně není ani zahradník :) Na druhou stranu je to prostě klasická Agatha a s tou strávený čas nikdy není ztracený.
V případě audioknihy musím vyzdvihnout, jak perfektně byl příběh načtený. Intonační schopnosti Otakara Brouska mladšího snad nemají konkurenci!
Hop do příběhu rovnýma nohama. Žádná omáčka kolem, žádné informace o vzniku a historii Dlouhého pochodu, ale jde se přímo na věc.
Jednoduchá zápletka a přitom tolik emocí! 100 lidí šlape po silnici (často ani neví proč), kdo by z toho vymáčknul 280 stránkovou knižku? King jo! Skvěle navozená atmosféra tohoto na hlavu postaveného "závodu". Bezva dialogy Chodců. Účastníci si sáhají na dno sil a kolikrát u toho dna dochází na otázky o smyslu života.
Když kvůli povinnostem musela knížka stranou, připadalo mi, že kluci pochodují v mojí nepřítomnosti a jen jim prodlužuju to utrpení v podobě šílené únavy, bolavých nohou, puchýřů, úžehu,...
S blížícím se závěrem jsem si kladla otázky, jak tohle skončí, jak to autor asi vyřeší? No, poradil si... vlastně tak docela reálně...
“Takhle spolu můžeme tančit věčně, Garraty, a já se nikdy neunavím,” odpověděl McVries. “Proběhneme se spolu po hvězdách a pak se pověsíme za nohy z Měsíce.”
S touhle knížkou si dal autor vážně práci. Boží nápad, netradiční prostředí a skvělá zápletka. Krásně napínavé, krásně psycho. A to já fakt ráda. Jakmile jsem se dala do čtení, nemohla jsem se odtrhnout. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem valila oči. Nekonečná představivost a zvraty - to je Fitzekova silná stránka. A dokud sám autor nechce nic vyzradit, nemáte šanci trefit, co se bude dít dál. Ten závěr je poctivý Fitzek. Velká škoda, že moje adrenalinová plavba je už u konce.
Na poezii nejsem, ale nějak se mi nedařilo vybrat si ze žebříčku u Čtenářské výzvy k bodu 6. No a čekalo na mě slušné překvapení. To dílo je tak... opravdově bolestné, srdceryvné, chladné. A také pan překladatel musel mít perfektní cit pro jazyk.
Proč se tvé oči čarovně třpytí,
tak že se srdce jako vích vznítí?
Ach, ty tvé oči, kdo do nich zhlédne,
ten ani k slunci už zrak nepozvedne.
Proč mě tvé úsměvy vždycky jen bolí,
proč mi rvou srdce jak bouře v poli?
Hoj, ty mé děvčátko, jasné jak zoře,
tys moje štěstí, tys moje hoře.
Když na tě pohledím, rád tě mít musím,
a když tě miluji, žalem se dusím.
* ještě jsem si obohatila slovní zásobu :)
vích = svazek slámy
zoře = ranní záře, jitřenka
Otevírám knihu, velká očekávání nemám. Shari Lapena není žádný master, jen bývalá úča angliny, která si odskočila něco sepsat a už jí to zůstalo na HPP. Ano, píše čtivě, ale na zadek si z jejích děl vážně nesedám, čtu je jen jako oddychové jednohubky, u kterých si nezavařím mozkové závity. Jednoduše: čtení pro nenáročné.
Tentokrát tu máme vyšťavenou matku dvojčat, která usíná vestoje. A později, pod tíhou okolností, v sobě najde i verzi matky neohrožené bojovnice. Začátek slibný, i celá ta myšlenka knihy. Postavy takové, že si žádnou neoblíbíte. Občas mi přišlo, že čtu nějakou vatu, jen aby se zaplnily řádky. Místy předvídatelné, jindy se autorce daří probouzet zvědavost. No, její konec. Otevřený konec.
První povídku s názvem Vánoční vražda jsem jsi poslechla během svátků jako rozhlasovou hru na Českém rozhlase. Syslová, Janžurová, Plesl, Brousek,... a bylo to boží! Chtěla jsem znát všechny příběhy z knížky, při pátrání jsem narazila i na naprosto otřesný přednes Kateřiny Veselé, takže této verzi doporučuji se vyhnout.
Příběhy jsou krátké, a tak Jamesová jde hned k věci a na pár stránkách vykreslí postavy, navodí náladu. Napsat detektivní povídku, která by splňovala všechny atributy, měla nápad a ještě nějaký závěrečný wow efekt, není vůbec snadné. Všechny 4 náměty mě bavily,... jo, za mě to atmosféru mělo.
Jeden zvrat za druhým, krátké kapitoly končící skvěle nahozenou udičkou, takže je bezpodmínečně nutné číst dál a dál, hlavně knihu neodkládat. Mezitím vymyslet několik scénářů, jak by to dílko mohlo asi dopadnout, což není snadné – tady si nemůžete být ničím jistí. Hledání pravdy, bez zbytečné omáčky. Tahle hra s myslí je vysoce návykové čtení. Skvěle promyšlené a zároveň se čte tak snadno…
Milujete psycho, thrillery? Čtěte Fitzeka!
Od knížky jsem nic nečekala, proto mě překvapilo, že jsem i přes nedostatek času proplula příběhem za tři večery. Způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků autor volil prostě skvěle.
Jen… asi jak jsem zvyklá na fiktivní hrůzy z jiných knih a různé reálné životní bolesti… nebylo to pro mě čtení nijak nervy drásající (počítám, že jsem hned za nelidu). Vlastně mi nejvíc vadilo, že to celé procházelo tak dlouho, nepochopila jsem, že s tím otec neudělal krátký proces hned na začátku, macecha to nechala zajít sakra daleko... Že ty holky neřekly nic ve škole, to ještě dává smysl. Ale že se těch zrůdností dobrovolně účastnil dospělý? Nad tím chlapem, který nesebral ani špetku odvahy popadnout děti a opustit tu tyranskou manipulátorku, nepřestávám kroutit hlavou.
Tak jako jsem v Do tmy cítila nesnesitelné horko, v Ke dnu jsem se motala v cárech mlhy. Letošní listopadové počasí neskutečně podporovalo text autorky. Absolutně nechápu, jak se Bolavé daří přenést ten hnus z venku a marast prožitých dní na papír!?! Z té češtiny si sedám na zadek. Nevšední pojetí všedních životů obyčejných lidí. Na téměř 300 stranách se koncentruje bolest, tíseň, nejistota, osamělost, všudypřítomný chlad... ano, takový je život.
Dvě drobné výtky: postav bylo hodně (vůbec nevadilo, ze žádná není hlavní), tím spíš jsem nepochopila zálibu pojmenovat skoro všechny na M. A také jsem čekala nějaké propojení s první knihou.
...no, to syrové kuřecí maso budu cítit ještě dlouho.
Jo a ten hřeben na obálce - boží!
Děj plynul příjemným tempem, což je při téměř 600 stranách umění. Bavily mě kapitoly s Pirjo, i Asad se svými velbloudy a přeřeky, užívala jsem si střípků ze života našich hlavních aktérů. Nová posila - Gordon - se také slušně zapojila.
No co vám budu vykládat, hltala jsem stránky o sedmnáct let starém případu a s vrahem jsem byla vedle jako jedle.
Olsen rozhodně umí psát a osobitý smysl pro humor, nadhled a ironie jsou pro jeho knihy charakteristické.
Tak tohle bylo příjemné čtení! I když nijak nervydrásající. S tématem se mi autorka trefila do vkusu a vážně nevím, jak to dělá, že nás potřinácté dokázala vzít na nové místo. Vedlejší dějová linka s Bryantem byla také velmi povedená.
I kdybyste tisíckrát chtěli a měli v plánu si knížku šetřit, pokoušeli byste se marně. Angelu nejde dávkovat nebo odkládat, tu lze jedině zhltnout.
Název knihy předurčuje děj, čtenář tedy z většiny momentů nemůže být překvapený, nicméně sleduje, jak Lauren (s holým zadkem, nohou sedřenou na kost, rukou zdevastovanou tak, že ji pak minimálně 3 měsíce měla v sádře) slézá čtyřtisícovku a jako bonus - na 5 cm vysokých podpatcích. Bylo mi protivné její chování vůči Jayovi po havárii a naopak svou obrovskou touhou žít si vysloužila můj obdiv.
Stát se mi to samé, také napíšu knížku... vlastně ne. V těch podmínkách bych totiž umrzla.
To Janadvorackova: v knize je nepovedený překlad, ale hrdinka opravdu neměla kalhotky.
Prvních cca 40 stran mi přišlo nezáživných, myšlenky mi odbíhaly stranou a já se ptala, kdy se ta knížka s hodnocením 90 % rozjede. Vztahy, vztahy a zase vztahy. Kde je to vyšetřování, prosím? Tak tenhle pocit mě provázel celou Němou dívkou.
Postavy protivné a sebestředné, celkově je těch aktérů na jednu knížku moc, Nicolin uváděný věk neseděl k popisu, ani jedna pěkná vražda na úvod a dobře míněná zápletka to dílo nespasí... prostý šedý průměr.
Tuhle sérii čtěte, protože chcete znát osudy postav, ne protože máte rádi krimi.