pipetion
komentáře u knih

Povídky jsou určené především těm, kteří mají blízký vztah k Prostějovu anebo k autorům. Kvalita jednotlivých povídek hodně kolísá; až na výjimky se jedná o začínající autory. Ale jednu dvě povídkové perličky tam najdeme.


O životě dvou přátel, kteří ho prožijí zcela odlišně (jeden je neustále na cestách, obohacuje se vnějšími událostmi a druhý si zvolil duchovní cestu a obohacuje se rozjímáním, filozofií, modlitbou …). Kniha se mi líbila pro svůj bohatý jazyk a hezké metafory … děj se mi již trochu vytratil, ale zůstalo mi odhodlání, že se ke knížce ještě jednou vrátím.


Příjemné překvapení. Od knížky jsem nic nečekala, ale přečetla jsem ji téměř okamžitě. Vtipné a nenáročné čtení s jemnou českou vsuvkou. Doporučuji všem, kteří si chtějí při čtení odpočinout a zároveň se dozvědět něco o současné mladé španělské generaci.


Skrytý souboj vědy (Jason) a víry (Diane) a Tyler měl od každého něco ...
Líbilo se mi, jak během těch třiceti let byla vykreslena povahová změna Simona - ze sebevědomého muže se stal ustrašenec bez radosti ... (že by kritika věřících?)
Z knihy jsem si vzala, že umět si užívat života, je velký dar.
Zajímavé téma. Knížka byla vtipná. Někdy jsem ale přeskakovala, hlavně popisné pasáže.
Kvalitní sci-fi, ale hodně také o mezilidských vztazích (vztah rodičů a dětí, sourozenecký a různé milostné vztahy).
Wilson si chytře zvolil za vypravěče lékaře, který o fyzikální podstatě Spinu a dalších jevů neměl ani páru (a Jason mu v mnoha situacích říká, "to bys nepochopil"). Autor se soustředil spíš na to "proč" než "jak" se to stalo. Ale zase na konci to bylo spíš o "jak" a ne "proč".


Přeskakovala jsem. Některé úvahy a popisy byly únavné. O děj ani tak nešlo. Oceňuji jeho smysl pro humor (velká radost, když mi něco došlo). Bylo podnětné číst si o myšlení lidí 17. století (to co nyní považujeme za samozřejmost nebo pitomost) a také o jejich vnímání, které bylo plné symbolů. Docela mě zaujalo, na co vše Roberto vzpomínal, protože jeho minulost se stala jeho záchranou. Hm, a to je asi všechno, ke knize se vracet nechci a kdybych Ostrov četla jako první, byla bych vůči Ecovi ostražitá.


Byla jsem zvědavá (ML 2012), ale docela jsem se při čtení nudila. Magický realismus neodmítám, ale nepřišlo mi to moc snové natož hluboké. Líbil se mi však bohatý jazyk a hezké metafory. Jiný pohled na svět. O lásce a jejích podobách a proměnách. O strachu. O touze po změně? O tom jak podvádíme sami sebe. PV: "Paul je profesorem filozofie na pařížském lyceu, na které nastoupil hned po skončení univerzity a kde učí už sedmým rokem; teď je právě doma, protože je první den prázdnin, půl deváté odpoledne."


Průměrná detektivka. Za vraždami tří žen se skrývá dávná šikana ve škole. Vrah obviňuje svou matku z lhostejnosti. Matka je vším vinna. Otec nikoliv. To je to jediné, co mi z knížky utkvělo.
