Piškotek11 komentáře u knih

Tyto příběhy jsou tak krásné, kouzelné i smutné, a pro mě mnohem příznivější, než filmové zpracování. Třeba druhý díl - boje zabraly většinu filmu. V knížce oproti tomu se to odehrálo na malém množství z celkového počtu stran a děj knížky byl zajímavý, bohatý, vůbec mi to tam nechybělo.
(Nedávno jsem viděla nezkrácené filmové verze v angličtině, a ty už se mi líbily o mnoho víc, než to zkrácené, co vysílali u nás).

29 05.09.2024

Tato kniha pro mě vždy bude mít zvláštní, tajemnou atmosféru doby dávno uplynulé, kterou se autorce podařilo slovy vykouzlit. Od té doby, co se Jana dostala do Thorfieldu, to postupně bylo víc a víc hezky strašidelné. Dětství Jany jsem četla jen jednou, a když se ke knize občas vracím, tak už to přeskakuji až k její cestě dostavníkem do nového domova.

27 13.09.2024

Tenhle díl se mi i s jedničkou líbil ze všech nejvíc. Bylo mi jedno, že od strany 130 pod nadpisem 'renesance' se má odehrávat rozhovor Václava z Kostky s jeho mladším bratrem Adamem a z Václava tam omylem v dialogu udělali Albrechta. Podle mě tam ty vsunuté povídky ani nemusely být. Souhlasím, že milostný trojúhelník byl už celkem otravný.
Ale zbytek byla skvělá jízda a pět hvězd dávám za to, že se autorovi opakovaně dařilo mě rozesmát tak moc, až mi tekly slzy. Sraz fanatických milovníků psů, další den Josef a příjezd chlapů od Telecomu a nejvíc asi protiteroristické komando na Kostce. Je prostě málo fakt legračních, a od začátku do konce pohodových knížek, já jsem za tuhle vděčná.

26 23.09.2024

Od malička to je moje oblíbená knížka, hlavně kvůli Barbuchovi, kterého jsem měla moc ráda a přála jsem si, aby byl opravdový. Stejně jsem si oblíbila strašidlo Ruprechta v další krásné pohádce O zvířátkách pana Krbce. U obou strašidel brzy vykoukla laskavá povaha.

24 20.09.2024

Knížka má krásnou obálku v jásavých teplých barvách. Ta mě bavila nejvíc.
Obsah... no souhlasím s některými komentáři. První půlka knihy na mě působila jako slohová práce na téma Praha a tradice Čechů. Autorka se tam toho snažila nacpat co nejvíc, až to uškodilo příběhu. Křestní jména už se tu řešila, také mi vadila absence domáckých verzí jmen. Dále mě na stránce 241 dojalo, když Leo za Annou přišel do práce, seděl ve vstupní hale pivovaru (byl chladný podzimní večer), ale Anna zírala na Leův obnažený hrudník... Jako... to si autorka dala pár skleniček alkoholu a spletla si, jakou to zrovna píše knížku a přenesla se na prosluněnou pláž? Také podzimní výlet do Mikulova v letních šatech...i Anna byla otužilá :-).
To byly detaily, nad kterými bych normálně mávla rukou. Ale mně se nelíbila ani romantická linka. Když ženatý chlap flirtuje s holkama, zastává se jich proti své ženě a ona se ani nesmí ozvat, protože on od ní chce bezvýhradnou slepou stoprocentní důvěru, a pak se ještě cítí poškozený, když ho po takovém chování ona opustí, to mě fakt nebavilo číst. Znám tyhle typy mužských... Zkuste jim tohle chování vrátit a flirtovat jako oni...to se pánům ovšem velice nelíbí.
Takže prosluněného bohéma, kterého ona potřebuje k tomu, aby svítila? Ne, díky, rozsvítím si v sobě sama a od manžela neočekávám nic víc a nic míň, než rovnocenné partnerství. Byl to divný příběh....

23 10.01.2025

Překrásné...
Ať si kdo chce, co chce říká, tenhle poklad fyzicky v ruce... to žádná e-kniha nikdy nenahradí.
Kvalitní papír a na něm natištěné tyto srdcové obrázky našeho dětství, k tomu povídání pana Lady a vše je vhodně doplněno milými lidovými básničkami a říkadly.

22 07.10.2024

Když jsem knížku četla, chvílemi jsem si říkala, co na příbězích této autorky všichni mají. Ale nakonec se mi vlastně moc líbila. Jako celek, některá místa mi lezla na nervy, výsledný pocit z knížky je však příjemný i zpětně. A když vidím tu obálku, znovu se přenesu do atmosféry hotýlku, jeho útulnosti, světel, polštářků, horkých nápojů a okolního ledu a sněhu. Mnoho knížek po dočtení vyšumí a nezanechají nic. Tato mezi ně nepatří.

21 04.09.2024

Občas mám krásná období vnitřního ticha. V tu dobu nechci číst žádné delší příběhy, jen se vypnout, schoulit se do sebe, zklidnit se a odpočívat, kreslit, zajít si na smyčcový koncert, přečíst si básničku nebo úryvek z čítanky, pomalu se courat spadaným listím a dívat se, jak si naše děti hrají, jak padá mlha, stmívá se a prostě jen tak být.

Do této nálady se mi pěkně trefila tato knížka. Na chvilku si ji otevřít. Dívat se na obrázek kocourka, který fouká na pampelišku, chmýříčka letí pryč... Na další stránce je radostný pejsek, vyskakuje do výšky a chmýříčka (ano, pokračovala z jedné stránky na další) mu letí nad hlavou. U toho jedna věta, jejíž moudrost všichni známe a je fajn si ji připomínat: "Opravdové štěstí se ukrývá v jednoduchých, zdánlivě nezajímavých věcech."
Otáčím stránku, další známá perlička: " Ale uvědomovat si malé tiché chvíle, na to potřebuješ být potichu uvnitř."
Na straně 26 sedí na bílé pláni pejsek, dívá se na zářící hvězdu na černém nebi, vedle je text: "Oddej se plně naslouchání. Za zvukem je něco víc: tajemná svátost, kterou nelze uchopit pomocí myšlenek."
Strana 34: "Je úžasné pozorovat živé zvíře, protože zvíře na sebe nemá žádný názor. Prostě je." Pokračuje to na další straně: "Právě proto je se psem taková psina."
Strana 52: " Ztrácíme se v konání, přemýšlení, vzpomínání, očekávání - bloudíme labyrintem překážek a světem problémů. Příroda nám ukazuje cestu k sobě domů, cestu z vězení vlastních myslí."

19 05.11.2024

Moc pěkná knížečka, zasněžené město, krásné ilustrace, milý vánoční příběh, který bavil nejenom mě, ale i našeho mladšího synka.
Ten ještě většinou nevydrží poslouchat čtený příběh, ale tady jsme to dali na jeden zátah, jen s malou zastávkou u obrázku tramvaje. Jezdil prstíkem po tom kousku kolejí, co na obrázku byly, a rozehrál u toho na chvilku vlastní pohádku :-).

18 19.11.2024

Máme doma vydání s obrázky od pana Smetany. Je to moje srdcovka z dětství. Našemu mladšímu synkovi se knížka ani večerníček moc nelíbí, ale dnes jsem mu vyprávěla vlastními slovy své nejoblíbenější části: například o kaštanáři, o dívce s papírovými růžemi, o sněhulákovi, o babičkách na klestí v lese,... a jen jsem mu u toho obrázky ukazovala. A ejhle, bavilo ho to.
Krásné pohádky s velmi podařeným finišem.

16 26.09.2024

Příjemné čtení. Knížka mě bavila od začátku až do konce. Autorka mě na chvíli vzala na výlet do N.Y. a také k oceánu, vtáhla mě do děje, pěkně vykreslila jednotlivé postavy a pohnutky. K tomu prostředí pekárny, vůní, dobrůtek, kávy a přátelství... Odpočinula jsem si u toho.

16 04.09.2024

Nebudu hodnotit počtem hvězd, protože jsem to po páté kapitole odložila. Nechci knížce zbytečně srážet procenta jen pro to, že mě to nechytlo.
SPOILER: nechtělo se mi číst příběh o ženě, které dá přítel kopačky a ona si myslí, že je to jen pauza. Chlápek jí po telefonu sdělí, že si musí promyslet, jestli ji ještě miluje, a že jede na dovču s jinou. A ta žena si myslí, že se to nějak spraví a chtěla by tohle "zlatíčko" zpátky? Možná před dvaceti lety bych zkusila číst dál, tehdy mé sebevědomí a sebeúcta byly téměř v mínusových hodnotách. Knížka má krásnou obálku i název. Mně nesedl ani styl psaní, ale své čtenářky si to určitě najde, zvlášť když v prvních kapitolách přimhouří obě oči.

Tohle bylo moc pěkné... Kdyby si autorka odpustila do krásného příběhu nacpat smrt sestřičky a matky Matta (co s tím furt všechny mají, jakoby toho nebylo v životě i tak dost...), a obrovské množství kávy, tak by to byla jedna z nejkrásnějších romantických knížek, co jsem kdy četla. Přesto si ji budu přát pod stromeček a ráda se k ní vracet.
Nádherná atmosféra. Ať už autorka popisovala kouzlo zimy a sněhu nebo cokoliv jiného, jednotlivé okamžiky uměla slovy zachytit podmanivě. Teprve po dočtení jsem zjistila, že má literaturu vystudovanou - pustila se do studia skoro ve čtyřiceti. Tušila jsem to celou knížku, tohle normálně člověk neumí.
Každý den jsem si přečetla jednu z dvanácti kapitol a každou si požitkářsky vychutnávala. Občas jsem nějaký odstavec četla víckrát, když se má mysl začala nudit třeba při popisu místnosti nebo přírody. Tak jsem se vrátila a přečetla to znovu, protože tahle knížka za to stojí.... neprolétat hltavě zběžně stránky, ale opravdu se zastavit a užít si to, dovolila jsem příběhu mě vtáhnout. Tempo knížky se mi skvěle hodilo do mého už několik týdnů trvajícího útlumu. S příchodem zimního slunovratu se energie většinou pomalu změní.
Období zklidnění mám moc ráda. Nelpím na jednom konkrétním vánočním dnu, spíš mě naplňují ty týdny, možná měsíce před tím. Tma, nebo to, jak když nasněží, vše je tiché a krásné. Autorka, jakoby mi z duše mluvila, ale ona věděla, jak to zachytit slovy.
Takže moc děkuji za tento knižní poklad. I romantická linka se mi líbila.
Už jsem od této spisovatelky četla Sejdeme se pod jmelím (i do té knížky nacpala svou oblíbenou dramatickou vsuvku). Její prvotina s dvanácti schůzkami se mi líbila víc.
Já tedy tyto knížky čtu přesně pro to, že od nich dostanu, co jsem od nich čekala, a je mi v tom dobře. A pokud ne, po pár kapitolách ji odložím.
Baví mě ta cesta, jak se autorka propracuje k tomu, aby dala hlavní hrdiny dohromady. Neočekávám něco, co není podstatou tohoto druhu knih, není to detektivka, kde je pachatel neznámý až do konce...

14 27.11.2024

Tak já mám doma celou ságu, hlavně první díl je moje oblíbená knížka a přečíst si to z pohledu Edwarda bylo pro mě skvělé. Je to pořádná bichle, takže jsem si to užila. Ráda si čtu o lásce a její síle, která zde v tomto příběhu překonala i něco takového, jako je pud těchto hororových bytostí.

14 18.09.2024

Líbilo se mi prostředí městečka u Severního moře, bylo to pro mě zase něco nového. S Mel jsem problém neměla. Znám dost introvertů, kterým jejich start do života rodiče neulehčili. Stejně jako v knížce, i v životě může člověk pro chyby rodičů často najít v dospělosti po vlastních zkušenostech pochopení, že všichni děláme to nejlepší, co umíme. A každému rodiči, alespoň trochu soudnému, je někdy líto hlavně těch chyb, za které platily děti. Někdy nemusí jít o nějaké na první pohled hrozné věci, které vyformují uzavřeného strohého člověka, který si sám se sebou neví rady a neumí se změnit. Tak to bylo i v této knížce.
Na Mel jsem se chvíli zlobila, že už za pratetou nikdy nepřijela, ale i to bylo v knížce vlastně moc hezky a pochopitelně vysvětleno. Po dva roky - o prázdninách, když jí bylo devět, deset let, byla s maminkou u pratety. Předtím a potom už se nevídaly. Je úplně pochopitelné, že dítě něco takového pustí z hlavy, a když vyroste, samo od sebe nějakou takovou paní těžko vyhledá. Smutné bylo, že prateta v to dvacet let doufala... V tom se mi knížka líbila - ta empatie se stárnoucí bezdětnou ženou, která se upnula na dítě, které se mihlo jejím životem, a nikdy na něj nezapomněla. A zároveň pohled z druhé strany. Empatie je to, co dělá lidi skutečně lidmi. Nejenom láska. Umět pochopit (nebo se o to alespoň pokusit) druhého člověka. A také být schopen nazírat dopad svých skutků na druhé. Dokázat se omluvit a zkusit napravit, co jsme pokazili, pokud to jde. V tom všem autorka píše vyspěle a lidsky.
V Alexovi chtěla spisovatelka čtenářky potěšit dokonalým prototypem muže, abychom si zasnily. U mě se to trochu minulo účinkem, ale byla jsem ráda, že je to vlastně takový milý normální příběh lásky bez nechutností a úchylek, jen se zbytečně podrobným manuálem na sex. Čtenářky, které mají rády zevrubně popisované sexuální scény si přijdou na své, autorka se toho nebála. Není na tom ostatně nic špatného, jen jsem to zrovna v této knížce úplně nečekala (úmyslně jsem předem nečetla komentáře), a zas až tak moc se mi to v takovém rozsahu do tohoto konkrétního příběhu nehodilo.
Alexe mi líto nebylo, že to s Mel neměl lehké. Jak už to i v životě někdy bývá, muž si rád zaloví krásnou, přitažlivou a odtažitou ženu, která ho stále udržuje ve střehu. Když se kolem něj po první noci ovíjí a vyznává mu nehynoucí lásku, tak bere nohy na ramena. Taky proto byl Alex stále svobodný - ty láskyplné ženy ho dost nezaujaly. Bohužel. Je to smutné, ale myslím si, že často dost pravdivé.
Psů tam bylo tak akorát, aby to bylo milé, ale nikoliv fanatické.
Zasloužené čtyři hvězdičky.

13 29.12.2024

Knížku mi doporučila kolegyňka, která při čtení přibrala dvě kila a upozornila mě na nutnost zásobit se čokoládou. Tak na mě knížka nefungovala, 'horší' v tomto ohledu pro mě bylo Doktore, šťastný a veselý, tam jsem se sice necpala čokoládou, ale u čtení jsem začala pít alkohol :-), po dočtení trvalo měsíc, než ten probuzený alkoholik ve mně zase usnul :-).
Z knížky Čokoláda jsem rozpačitá. Kolegyni jsem každopádně vděčná, že mě takto zprostředkovaně dovedla k filmu, který jsem kupodivu neznala, a narozdíl od knížky se mi opravdu líbil. Hlavně ten konec.

13 17.10.2024

Knížka pěkná, jen mi při čtení bylo spíš stále tak nějak smutno.

12 16.10.2024

Mně se to líbilo. Moc jsem s filmem nesrovnávala, tady to bylo dost jiné. Překvapila mě kriminální zápletka a taky spousta informací o víně, a jak neskutečné sumy se na těch top příčkách točí.
Před některými místními kulinářskými "pochoutkami" popisovanými v knížce bych prchala vysokou rychlostí.

12 25.09.2024

Strašidlo Ruprecht chce ze svého hradu vyhnat nového kastelána pana Krbce. Ten se však v noci po strašidle jen flegmaticky ožene, jak po komárovi, a spí dál. Kastelánův kocour Kokeš vyděšený je, ale nakonec se ze všech obyvatel hradu Kulíkov stane sehraná parta, která spolu prožívá různá dobrodružství. Skvělý, a snad všem známý večerníček. I knížka se nám dobře četla.

12 20.09.2024

Tady jsem sáhla vedle. Knížka má skvělé recenze, byla jsem zvědavá. A při čtení v šoku, na jak velkém množství stránek je detailně popisováno mučení. Sice chápu, že to všechno k té době patřilo, přesto... tohle bylo líčeno až s takovým zápalem, že mi to přišlo jak z deníku nějakého sadisty. Sebralo mi to radost ze zbytku knížky, která jinak byla opravdu zajímavá.